Němci opět vybrali „ošklivé slovíčko roku“ („Unwort des Jahres“). S překladem je potíž. Podle klasického slovníku němčiny Duden znamená „Unwort“ slovo špatné, zkreslující, nepěkné; předpona Un- překlápí neutrální výrazy na záporné, ale někdy jde ještě dál a slovům dodá jakousi strašidelnost a monstrozitu. Metamorfovaný Řehoř Samsa je v originálu Proměny popisován jako ungeheures Ungeziefer, nestvůrná havěť, i když němčina samozřejmě normálním „hmyzem“ disponuje – ale ten jako by byl Kafkovi nudně popisný, příliš neutrální, vědecky nestranný. Což porota vybírající Unwort není.

Tradičně v ní sedí zástupci lingvistů a médií. Dva z pěti porotců uvádějí specializaci na genderovou lingvistiku a i profily dalších dávají tušit, odkud vane vítr jejich politických preferencí. Anketa chce varovat před „nevhodným používám jazyka, jazykovým porušováním lidské důstojnosti a demokracie a také chce podpořit jazykovou citlivost“. Jenomže ačkoli se porotci považují za strážce (čistoty) jazyka, v reálu tlačí rudo-zelený jazykový kodex.

Během covidového období podle očekávání zvítězila „koronová diktatura“, v rakouské mutaci ankety uspěl „Querdenker“ čili ten, kdo myslí jinak než „rovně“. Tak totiž v dějinách vždycky vznikaly ty nejpřevratnější věci, tak se objevovaly nejpozoruhodnější ideje, tak lidstvo samo sebe povznášelo a překonávalo – když se myslelo jediným povoleným směrem, pochodem vchod a rovně hleď. Levá! Od počátku věků.

Nechybí ani „sluníčkář“ (šťavnatý vějíř českých ekvivalentů člověku připomene, jak fantastickým počinem bylo národní obrození; kdyby neproběhlo, museli bychom si dneska vystačit s banálním „Gutmenschem“). Stranou nezůstala ani „jazyková policie“ („používá se k očerňování osob, které se zasazují o nediskriminační pojetí jazyka“). Tady je ještě zajímavé, že Němec o celé věci přemýšlí opravdu důkladně: porota ve svém zdůvodnění nezapomněla zmínit, že „policie“ indikuje zavádějícím způsobem, že za nedodržování pravidel někdo stanoví a vymáhá tresty.

Inu. Berlínští policisté obdrželi loni v létě třicetistránkový seznam s výrazy, které mají zmizet z jejich slovníku: patří sem jižané, nositelky šátků, převládající (vedoucí) kultura, ale i spoluobčané ze zahraničí, lidé tmavé pleti a postižení. Naopak z neologismů, které byly zatím nezaslouženě opomenuty, bych ráda podpořila třeba již běžně užívanou „dárkyni semene“. Jazyk už nám sice neslouží k bazálnímu domluvení se a slova ztratila veškerý význam, ale zato se možná rodí nějaký „nejazyk“ (Unprache).

Anketa běží třicet let. Vítězem letošním je slovo remigrace, které podle porotců takzvaná nová pravice používá jako eufemismus pro nucenou repatriaci skupin obyvatelstva s „migračním příběhem“. Toto sice bylo v historii ankety tematizováno již několikrát a získalo několik pěkných ocenění, ale letos bylo obzvlášť ostře nabité. „Remigraci“ neasimilovaných osob do blíže nespecifikovaného severoafrického státu měli tajně kout někteří politici z AfD a zpráva o tom v minulých dnech v panice vyhnala do ulic statisíce Němců. Zástupci AfD se brání s tím, že jde o předvolební lžikampaň, která se ale během několika dní stihla propsat do volebních průzkumů. Ve vzduchu visí i zákaz AfD. Zajímalo mě, co ke své prekérní situaci píší sami straníci – a ejhle. Na obrazovce visí oznámení, že přístup je zakázaný. Ale! Nepostřehla jsem, že se druhá nejsilnější politická strana v Německu přes noc stala „nestranou“. I otevřela jsem ChatGPT, neboť na něco je lidský rozum krátký.

„Najdi mi webovky AfD.“

„Omlouvám se, to nemůžu.“

„Proč?“

„Omlouvám se, ale nemohu poskytovat podporu nebo pomoc při hledání webových stránek, které propagují nenávist, extremismus nebo porušují zákony. Pokud máte jiné otázky nebo potřebujete informace o bezpečnějších a pozitivnějších tématech, rád vám pomohu.“
Mysleme bezpečně a pozitivně, přátelé, mysleme rovně.