V dialogu se Simone de Beauvoir: Je stárnutí skutečně jen prodělečný podnik?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Filozofa z nás podle Jeana Améryho dělá nouzová situace – a takovou nouzovou situací je stárnutí. To bylo často na okraji filozofického zájmu, dnes se však dostává do samého středu. Nepochybně v tom hraje roli demografická situace: V roce 2018 bylo na světě poprvé méně dětí pod pět let než lidí nad pětašedesát. Nestárneme tedy jen jako jednotlivci; stárne celý svět.
Již Simone de Beauvoir, která vydala roku 1970 klasickou studii o stárnutí, si všímá, že stárnutí může společnost umořit. „Nikdy to nebyli staří lidé, kteří by podnítili pokrok,“ píše. Kleopatra, Alexandr Veliký nebo Ježíš zemřeli jako třicátníci. Žili dost dlouho na to, aby se zmocnili trůnu, založili říši nebo celosvětové náboženství, ale nezestárli.
Jakkoli tvoří tyto úvahy východisko studie, přece jen se pohled Simone de Beauvoir nakonec upírá na stárnoucího člověka samého. Stárnutí je podle filozofky – zvláště pro ženy – smrtí za života, ale zas na druhou stranu prý mají právě ženy jedinečnou schopnost tuto smrt přežít. Muži snášejí stárnutí hůře, protože nejsou, na rozdíl od žen, zvyklí na pozici „druhého“, do niž člověka věk tlačí.
Ale filozofové neznají jen takto skličující pohled na stárnutí. Zmíněný Jean Améry sice stárnutí také neoslavuje, ale přece jen poznamenává, že ve stárnutí lze najít i největší cennost. Stárnoucí člověk začíná žít méně budoucností a dobýváním prostoru, více se naopak zaměřuje na vzpomínky a na čas, což je pro Améryho souznačné s obratem do nitra. Teprve nyní prý vzniká nitro, a teprve nyní se člověk stává oduševnělou bytostí.
Co to znamená? Pro Améryho nic menšího než to, že se teprve nyní stáváme svobodnými. Stárnoucí člověk rozvolňuje svůj vztah ke světu, není natolik závislý na uznání druhých a může si dovolit nebýt oportunistický. Jinými slovy, i svoboda chce svůj čas.
Kapitoly
I. Jak moc staří jsme? [začátek až 11:30]
II. Odkdy člověk stárne? [11:30–21:40]
III. De Beauvoir, Sartre a Bůh [21:40–32:50]
IV. De Beauvoir ve třech pojmech [32:50–50:50]
V. Stáří: Smrt uprostřed života? [50:50–1:12:00]
VI. Jean Améry: Teprve ke stáru získáváme duši. [1:12:00–závěr]
Literatura
Jean Améry, O stárnutí. Revolta a rezignace, přel. Daniela Petříčková, Praha: Prostor, 2008.
Hélène de Beauvoir, „Souvenirs: Ich habe immer getan, was ich wollte“, in: Die begabte Generation: Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Simone de Beauvoir, Pablo Picasso, vyd. Karin Sagner, München: Elisabeth Sandmann 2014.
Simone de Beauvoir, Pyrrhus et Cinéas, Paris: Gallimard, 1944.
Simone de Beauvoir, La vieillesse, Paris: Gallimard, 1970.
Didier Eribon, Vie, viellesse et mot d’une femme du people, Paris: Flammarion, 2023.
Kate Kirkpatrick, Becoming Beauvoir: A Life, London: Bloomsbury, 2019.
Platón, Ústava, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 2001.
Alice Schwarzer, The Rebellious Woman. An Interview, in: Simone de Beauvoir, Feminist Writings, Urbana: University of Illinois Press, 2015, str. 192–208.