„Za antikoncepcí stojí obrovská lobby farmaceutických firem.“ Podle praktického lékaře bere devět z deseti žen hormonální antikoncepci zbytečně a její dlouhodobé užívání může mít na schopnost otěhotnět devastující dopady. Čeho by se měly nejen ženy vyvarovat? Více o tom, ale také o léčbě postcovidového syndromu, propojení nových vědeckých poznatků s tradičním léčitelstvím nebo zkušenostech z misí v Africe s lékařem MUDr. Rodionem Schwarzem v rozhovoru pro Echo24.

S jakými problémy teď lidé nejvíc navštěvují vaši ordinaci?

Spektrum nemocí se za poslední roky výrazně proměnilo. Zejména v období po vlně covidu přibylo na mé klinice lidí, kteří jsou psychicky vyčerpaní. A jak víme, na psychické úrovni začíná zpravidla většina potíží, z důvodu narušení homeostáze. Když stav trvá příliš dlouho, projeví se to i na těle. Například stres je doprovázen vypadáváním vlasů – častější je u žen, ale vidím to už i u mužů. Dalším z projevů stresu mohou být nespecifické zažívací potíže. Těch přibývá. Druhá velká kategorie, s čím se setkávám, je léčba postcovidového syndromu. Jezdí k nám kvůli tomu lidé z celé republiky.

A jak poznám, že trpím postcovidovým syndromem?

Hlavních a vedlejších příznaků jsou desítky. Někdo může trpět potížemi s trávením, jiný může ztratit čich, trpět přetrvávající únavou, někdo má „mind fog“, tedy takzvanou mozkovou mlhu. Nejdřív ale musíme vyloučit všechny další příčiny, jako jsou poruchy štítné žlázy, hormonální potíže, chudokrevnost. Postupujeme vždy vylučovací metodou. Je-li třeba uděláme magnetickou rezonanci, kompletní odběry krve, moči, neurologické a imunologické vyšetření atd. A když je všechno v pořádku, není pochyb o tom, že jde zřejmě o takzvaný prolonged covid. Sám jsem prodělal covid třikrát a skutečně se u mě tyto potíže po určitém čase rozvinuly.

Pokud jde o první skupinu, kterou zmiňujete, tedy psychické problémy. Co je podle vás nejčastěji spouští?

Pramení většinou z enormních nároků, které jsou na nás kladeny. Sedíme celý den v kanceláři a necháváme na sebe svítit modré světlo z počítačů. Permanentní stres, nekvalitní potraviny, málo slunečního svitu. A pak místo toho, abychom šli práce na zahradu a hrabali se tam třeba v hlíně, nebo byli venku, na čerstvém vzduchu a sluníčku, jdeme v lepším případě do uzavřeného fitness centra. V horším případě je člověk natolik unavený, že přijde z práce domů, dá si jídlo, které nemusí moc připravovat, tedy polokonzervant, a pustí si Netflix. Když to trvá léta, podepíše se to na vašem celkovém zdravotním stavu.

Kde se to pak nejdřív projeví, když bude mé tělo v permanentním stresu třeba deset let?

U každého je to jinak a je to do jisté míry dáno geneticky. Podívejte se na své rodiče nebo jejich sourozence, jestli mají nějaké zdravotní potíže. Jsou rodiny s predispozicemi k vysokému tlaku a dalším kardiovaskulárním chorobám, jiné trpí zase zažívacími obtížemi spojenými s játry, slinivkou, žlučníkem. Jsou ale naopak i rodiny, které mají tuhý kořínek a vydrží téměř cokoli.

Jste praktický lékař. Ve své praxi kombinujete klasickou západní a tradiční čínskou medicínu. Jak to jde dohromady?

Bojím se lidí, kteří říkají, že západní medicína je špatná a máme se léčit jen bylinkami, nebo naopak. Tak to není. Jsou lidé, kteří mají chronické choroby – záněty dutin, autoimunitní onemocnění. Nebo hormonální potíže – zvlášť ženy. A na to není západní medicína příliš stavěná. Když předepíšete ženě syntetické hormony, tak se její stav sice může zlepšit, ale zvyšujete tím třeba riziko karcinomu prsu či krčku děložního. My ale známe i fytoestrogeny a akupunkturu, s níž pracuje čínská medicína. Společně mohou lépe vyřešit kořen problému, tedy proč vaječníky přestaly produkovat hormony, a srovnat jednotlivé hladiny přirozeným způsobem. Na druhou stranu akutní obtíže typu zánětu slepého střeva apod. akupunkturou nevyléčíte, takže pacienta pošlete na chirurgii, aby mu apendix odoperovali. Podobně je to se zlomeninami. Tam funguje západní medicína funguje dobře.

Když mluvíte o hormonech, jaký máte názor na hormonální antikoncepci? To je žhavé téma.

Trvalo mi léta, než jsem si názor utvořil. Teď to vnímám tak, že hormonální antikoncepce je jako nástroj skvělá, ale je předepisována mnohem více, než je záhodno. Devět z deseti žen ji bere zbytečně. Lze to vyřešit i jiným způsobem. Gynekologové ale jiný nástroj nemají. Ženy ji berou z mnoha důvodů. Buďto nechtějí otěhotnět, anebo mají poruchy menstruačního cyklu či endometriózu nebo akné. Gynekolog většinou řekne: Radši berte antikoncepci, srovnáme cyklus. A ono se to skutečně stane. V důsledku braní syntetických hormonů se ale utlumí činnost vaječníků na několik let, nebo dokonce i desítek let. Když pak přijde žena, která v patnácti letech dostala antikoncepci a teď jí bude třeba 28 a bude chtít miminko, gynekolog jí poradí, ať vysadí antikoncepci. Často se ale pak stává, že menstruace stejně nepřichází, nebo je strašně nepravidelná, protože vaječníky za ty roky zapomenou, jak správně produkovat hormony přirozeným způsobem. Právě tady může pomoci čínská medicína. Většina populace ale ani neví, že něco takového existuje. Častěji lidé volí cestu umělé reprodukce, kde ženy dostanou další syntetické hormony. Setkal jsem se s mnoha bledými a vyčerpanými ženami s poruchami menstruačního cyklu, které si tím prošly.

A za to podle vás může antikoncepce?

Z velké části za to může antikoncepce a životní styl. Za antikoncepcí stojí obrovská lobby farmaceutických firem. Ale neříkám, že antikoncepce je stoprocentně zlá. V určitých indikovaných případech může být skvělá, ale ve většině případů je devastující.

V rámci vaší ordinace používáte jako doplněk léčby také konopí. Jak k němu přistupujete?

Konopí využíváme v rámci takzvané podpůrné terapie. Jeho benefity jsem začal pociťovat, když se rozjela epidemie covidu. Spousta lidí po prodělání covidu začala trpět nespavostí a dalšími problémy. Postavilo mě to coby lékaře před nelehkou volbu. Buďto jsem mohl pacientům začít předepisovat klasická hypnotika, protože nějaký kozlík lékařský už nefungoval, nebo najít jinou možnost. Tak jsem začal při léčbě postcovidového syndromu používat širokospektrální CBD (kanabidiol) v nízkých koncentracích, které je legální. Konopí nebo přímo širokospektrální CBD kapky totiž působí hypnoticky a protizánětlivě. U spousty lidí po prodělání covidu přetrvával nějaký typ zánětu v těle. Je to dáno tím, že covid-19 zřejmě spouští zánětlivé procesy v cévách. A tím, že se cévní stěna zanítí, začnou se v ní ukládat krvinky. A když jich je tam už moc, céva se úplně zavře. Pak z toho může být i cévní mozková příhoda. Viděl jsem to na vlastní oči na desítkách pacientů.

Lze využít konopí, popřípadě jeho nepsychoaktivní složku CBD, i k léčbě jiných obtíží?

Obecně lze říci, že konopí pomáhá při neurologických problémech, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Při nespavosti nebo depresivních stavech. U starších pacientů pomáhá také při senilní demenci. Měl jsem jednoho 80letého pacienta, který v noci chodil po domě, otvíral dveře, rozsvícel a pouštěl vodu. Jeho rodina z něj byla vyřízená. Nic nefungovalo. Pak dostal 12procentní CBD s minimálním obsahem THC, pod 1 procento, a děda se najednou zklidnil. Konopí a výtažky z něj ale dobře zabírají i na onkologické pacienty. A nejen jako podpůrná terapie, protože ti lidé trpí nechutenstvím nebo bolestmi. Bylo opakovaně prokázáno, že CBD v kombinaci s CBG (kanabigerolem) vedly k remisi onkologických nádorů.

Před pár týdny se na úrovni ministerstva zemědělství hovořilo o možném zákazu CBD v potravinách. Vláda to nakonec odpískala. Co jste si o tom nápadu myslel?

Už Paracelsus říkal, že rozdíl mezi jedem a lékem je jen v dávce. Takže není správné něco zakazovat, když víme, že ta látka má potenciál a v malých množstvích je zdraví prospěšná. Zákaz by zničil vše, co se tu léta budovalo. A zadruhé by podpořil pouze černý trh. Správné je podle mého názoru stanovit bezpečné koncentrace a správnou regulaci.

Jako lékař jste opakovaně působil i v Africe.

Byl jsem v Keni a Burundi. A přestože jsou ty dvě země relativně blízko u sebe, zdravotní situace je tam úplně jiná. Zatímco Burundi je nevyspělá primitivní krajina a vidíte tam hlavně potíže typu infekčních chorob, tak v Keni to v podstatě začíná vypadat jako na Západě. Jakmile se tam na každém kroku začala objevovat levná, smažená kuřata a hranolky, projevilo se to i na rostoucím počtu onemocnění cukrovkou, potížemi s vysokým tlakem či cholesterolem. Děje se tam to, co jsme zažili u nás, když k nám přišly fast foody. Ať tomu věříme, nebo ne, strava a životní styl mají na zdraví obrovský vliv.

Můžete se podělit o nejsilnější zážitek z vašeho pobytu v Africe?

Dohromady jsem tam strávil asi rok. Byl jsem tam v rámci projektu Centra Narovinu, což je adopce dětí na dálku. Během prvního projektu jsme rozjížděli zdravotní centrum a zároveň učili místní zdravotníky. Do Afriky jsem odjel hned po studiích a nechali mě v tom samotného, protože staršího lékaře posekali mačetou a musel odtamtud odjet. Působil jsem na ostrově uprostřed Viktoriina jezera, kde žilo asi jedenáct tisíc lidí. Polovina ostrova nebyla elektrifikovaná, takže jsme v noci pracovali mnohdy s petrolejkou v ruce. Chodili ke mně lidé se vším možným. Od chirurgických zákroků přes očkování dětí, léčbu malárie, tuberkulózy a jiných infekčních chorob, které jsem znal pouze z knih, po vedení těhotenské poradny a samotný porod. Bylo toho hodně a nedá se říct, co bylo nejsilnější. Každý den v Africe je něčím specifický. Můžete zažít strašné věci, které se v Evropě nemohou, technicky vzato, stát. A zároveň ve stejný den vás Afrika může odměnit takovým zážitkem či krásou, která se vám vtiskne do paměti na celý život.

Vzpomenete si na nějaký takový moment?

Byly to třeba zážitky s dětmi ze sirotčince. Nebo když jsem se celou noc snažil přivést na svět dítě, které bylo v matce v příčném postavení. Po osmi hodinách intenzivních kontrakcí, v pět hodin ráno, se stal zázrak a to děťátko se konečně narodilo. Byla to strašně náročná noc a byl jsem absolutně vyčerpaný. Když jsem měl hotovo, sedl jsem si na terasu toho domu a měl jsem výhled přímo na Viktoriino jezero, v pozadí s horami Tanzanie. V tom začalo vycházet slunce a já jsem děkoval Bohu, že mi pomohl.

Nepřipadá vám po takových zážitcích provozovat ordinaci na kraji Prahy jako nudná rutina?

Občas ano. Ale to je život v Česku obecně. Máme se tu moc dobře. Bohudík. Ale kvůli tomu nám občas chybí i radost ze života. Lidi tu hrají jen za sebe. Málokdo je týmový hráč. Radost ze života nicméně nemáte z toho, že si koupíte nový mercedes. Ta přijde, když jdete a pomůžete sousedovi se stavbou domu. Večer si sednete a připijete si s ním a kamarády na zdárně odvedenou práci a těšíte se z cizího štěstí.

To, co popisujete, je typicky venkovský styl života. Většina mladých ale utíká do měst.

Ano. I já jsem toho důkazem. Z Afriky rovnou do Prahy. Evropa obecně ale nedává mnoho příležitostí prožít určité věci, které jsou potřebné a důležité k tomu, aby člověk uzrál. Když projdete skrz utrpení, anebo jste svědkem utrpení, jako bytost vás to změní, zformuje. To ale v Čechách spíš nezažijete. Na druhou stranu to je dobře. Nikomu nepřeji, aby prožil to, co jsem zažil třeba v Africe nebo v dětství na Ukrajině.