ÚHEL POHLEDU: Pro dnešek bude na počátku vejce, symbol života a plodnosti. Protože v sobě věci, jevy a situace bohužel – nebo bohudík – ukrývají svůj opak, jak velice přesně symbolizuje ostatně také vajíčko. Životem kypící ovum už v sobě zároveň obsahuje miniaturní jezdce apokalypsy. Pojďme se bavit o populačním kolapsu. Je to oslí můstek, ale kdy jindy po něm přejít než právě o Velikonocích? Spasitel do Jeruzaléma pěšky nepřišel.

Nejnižší porodnost (a také jedno z nejmenších množství uzavřených sňatků na světě) má dnes Jižní Korea. Sto Jihokorejců na konci století dle všeho dohromady vygeneruje čtyři pravnuky. Čtyři! Devadesátišestiprocentní národní úmrtnost lze srovnat možná tak s vyhlazením indiánů za španělské conquisty.

Podle nedávné čínské studie patologický vztah k chlupáčkovi mimochodem oddaluje plození reálných potomků s tendencí k jejich úplnému nahrazení. K papeži Františkovi loni přišla žena pro požehnání s něčím, co se zdálo být zavinutým děťátkem. Než na něj z peřinky vykoukl pes. Požehnání nedostal. Papež se prý příšerně naštval a následně vydal prohlášení, že mazlíčci nesmějí zastoupit děti, čímž se dostáváme dalším oslím – nebo snad psím a kočičím – můstkem domů, do Evropy.

Jednu z nejnižších porodností v Evropské unii má právě Itálie, počet narozených dětí klesl pod 400 tisíc. V Irsku, dějišti nedávného pokusu o předefinování rodiny, se před deseti lety narodilo v průměru sedmdesát tisíc dětí; loni už jen 56 tisíc a z toho čtvrtina cizinkám. Dejte jim pár desetiletí a i ty přestanou. Rekordně málo je porodů v Británii, Polsku, ve Spojených státech. Čína populačně spadla poprvé od roku 1961. Za osmdesát let bude na polovině aktuální velikosti, přijde o 800 milionů lidí. Japonsko jich loni ztratilo 600 tisíc, to je půl Prahy. Jsou pryč. V Japonsku se prodává víc plen pro dospělé než pro děti.

Světová populace sice stále roste, ale je to jako pozorovat hvězdy na noční obloze; vidíme i ty, které vyhasly. Vprostřed století už bude žít na Zemi méně lidí do čtrnácti let než přes šedesát. A to jen sledujeme trend dlouhodobý a poctivě odvracíme zrak od skokového zlomu ve statistikách v mnoha zemích včetně naší, který tak podivně přilehl na nedávnou zdravotní krizi. Přelidnění se navzdory svým temným apoštolům nekoná.

Demografové se po desetiletí domnívali, že s přístupem k antikoncepci se lidé budou jaksi automaticky rozhodovat pro 2,1 dítěte a udrží nejen své rodiny, ale i své národy a civilizaci, ale byla to iluze typu podpora jeslí podporuje plodnost. Britská kritická feministka Louise Perry upozorňuje na fenomén nápodoby. Když ženina sestra nebo kamarádka porodí dítě, zvýší se pravděpodobnost, že v následujících dvou letech porodí také ona. Jenže to funguje také obráceně. Lidé se dívají na své okolí a vidí, že páry mají jedno – anebo taky žádné dítě. Nenormální se stane normou. Relevantní scénáře předpovídají populační růst do určitého bodu a pak strmý pád jako ve známém krysím experimentu etologa Calhouna.

Ne všichni ale vylidňování považují za špatnou zprávu, někdo se naopak těší. Méně lidí přece znamená méně oxidu dusíku. Jak říká nebinární kandidátka ze Zkoušky umění: Kouření je špatné, protože zabíjí lidi, ale to je zase lepší pro přírodu.