Vláda chystá zavést zcela novou službu, která má posílat „chůvy“ přímo do rodin. Pomáhat má například v případech, kdy se rodiče z rozličných důvodů nestíhají o děti starat nebo se u nich shledají nízké rodičovské kompetence. Právní úprava zanesená do novely zákona o péči v dětských skupinách však schytává ostrou kritiku za poměrně vágní provedení, někteří kritici se obávají nařízených intervencí. Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva má jít převážně o dobrovolnou službu, intervence má nastávat v případech, kdy by úřady musely sáhnout podle stávajících pravidel rovnou k odebrání dětí. Naopak má tak umožnit alternativu k tomuto radikálnímu kroku.

Nový paragraf zavádějící novou službu v rámci zákona o sociálních službách zavádí institut „rodinného asistenta“. „Cílem této služby je poskytovat podporu a péči rodinám s dětmi přímo v domácnosti rodiny, mají-li rodiče nízké rodičovské kompetence nebo snížený časový prostor na péči o dítě nebo jde-li o rodinu se speciálními potřebami nebo o rodinu v mimořádné krizové situaci,“ uvádí důvodová zpráva k novele, která nedávno prošla připomínkovým řízením ze strany institucí. Řada z nich však novele vytýká zásadní nedostatky.

Například Svaz měst a obcí žádá úplné vypuštění paragrafu. Vyčítá novele vágní provedení, podle kterého není jasné, jaké mají panovat vztahy mezi rodinou, asistenty či obecními úřady, které mají o poskytnutí asistence rozhodovat. Stejně tak z úpravy podle svazu není jasná otázka financování a nákladů, které s sebou nová služba ponese. „Není jasné, zda intervenci rodinného asistenta může rodina odmítnout či nikoliv, v obou případech chybí podmínky aktu. Bohužel ani vztah mezi rodinným asistentem a rodinou není zcela jasný, především v otázce financování,“ uvádí v připomínkách svaz.

Asistenti mají být odborně způsobilí a zároveň projít dalšími kurzy akreditovanými ze strany ministerstev. Mezi odborně způsobilé řadí novela například všeobecné sestry, dětské sestry, psychology ve zdravotnictví či sociální pracovníky a další. Službu mají pak podle předlohy hradit právě obce, kterým by měla jít následně náhrada nákladů proplacena ze státního rozpočtu.

„Primárně je to plánované jako institut dobrovolný. Půjde o rodiče, kteří mají třeba oslabené kapacity pečovat, například v nějakém krizovém životním období – nemoc jednoho z rodičů, maminka samoživitelka, která tráví čas od rána do večera v práci a potřebuje nějakou podporu, nemá nikoho, kdo by ji na chvíli obstaral děti, nebo onemocnění rodiče, který prochází těžkou léčbou a snaží se do toho postarat o své děti, nicméně pokud mu někdo nemůže pomoct nebo nemá finance na zaplacení chůvy, může dojít k rozdělení dětí od rodičů nebo k tomu, že si prochází těžkými traumatickými zážitky,“ řekla deníku Echo24 k návrhu vládní zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková, která vznik nové služby prosazuje.

Vidí to i jako vhodný institut v případě rodičů se speciálními potřebami, například u hendikepovaných, či u rodičů s nízkými rodičovskými kompetencemi, jako příklad uvádí rodiče, kteří vyrůstali v dětském domově a potřebují se naučit o dítě pečovat. „Má to obrovský potenciál uchránit děti spousty těžkých, traumatických zážitků, kde rodina nemá kapacitu pečovat, nemá kompetence, má nějaké speciální potřeby nebo je v nějaké akutní krizi. Tyhle čtyři situace si myslím, že dnes neumíme dobře řešit a neumíme se k těm rodinám dostat včas s potřebnou intervencí. Tenhle inovativní prvek má potenciál v mnoha případech odklonit nutnost ústavní péče nebo odklonit riziko traumatizace,“ dodala Laurenčíková.

Přiznává, že mohou nastat i situace, v nichž by došlo k nařízení této služby. „Podobně jako třeba v případě programu ve středisku výchovné péče, pakliže ti rodiče dítě poškozují nějakou nevhodnou intervencí a je důležité, aby se učili rodičovské kompetence. OSPOD dnes může v rámci správního řízení nařídit účast v nějakém programu či návštěvu konkrétní služby, umím si představit, že v nějakých závažných případech by mohla být tato intervence i nařízena. Ale to si umím představit zejména v situacích, kdy se opravdu jedná o ohrožení dítěte, které s sebou nese riziko traumatizace nebo třeba umístění do ústavní péče,“ řekla Laurenčíková s tím, že má jít o výjimečné případy, v nichž má dnes stát možnost pouze odebrat dítě z rodiny, jelikož neexistuje alternativa. Pravomoc nařídit asistenta rodině by měl v rámci správního řízení OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) či by případně vycházelo z rozhodnutí opatrovnického soudu.

„Vždy by to byla otázka dobrého vyhodnocení zátěžových protektivních faktorů v rodině. Na základě nějakého validního posouzení situace v rodině, kdy dnes OSPOD nemá jiný nástroj než to dítě odebrat, tak by mohl řadě rodin nabídnout a nebo i zařídit ve spolupráci s opatrovnickým soudem takovouto intervenci, podporu, která by mohla být zárukou toho, že se dítě nebude nacházet v podmínkách nebezpečných, rizikových, ale zároveň nebude hned nastupovat odebrání,“ dodala Laurenčíková.

Otázka nákladů a možných úspor se má v příštích měsících ještě vypočítávat. „Řadu věcí můžeme ještě doladit, vyprecizovat, ale potenciál této služby je obrovský i ve smyslu ekonomických úspor. Právě kvůli tomu, že dnes nemáme dostupnou preventivní, jednoduchou pomoc v začátku, když se problém rozvíjí a dítě vyrůstá v nejdůležitějším vývojovém období v nějakém rodinném prostředí, dáváme mnohonásobně více prostředků do psychiatrického segmentu, ústavního, vězeňského a je to hašení požáru, které se možná nemuselo vůbec rozhořet do tak katastrofální úrovně, jako se většinou v ČR rozhoří v případě ohrožených dětí a rodin,“ tvrdí Laurenčíková.