Nikdy nezůstal nic dlužen své pověsti sexuálního idolu a rebela a zejména vynikajícího hudebníka, který kromě dobré muziky dokáže z každého koncertu udělat jedinečnou show. Legendární britský hudebník Mick Jagger dnes slaví osmdesátiny a stále okouzluje publikum živelnou energií, dandyovskou arogancí a smyslnými rty i ve věku, kdy většina jeho vrstevníků už volí mnohem klidnější způsob života.

Jagger se narodil jako starší ze dvou bratrů do středostavovské rodiny v Dartfordu v hrabství Kent. Krátce studoval na prestižní Londýnské ekonomické škole, z níž ho ale brzy vyhodili. Osudové bylo jeho setkání s kamarádem z dětství Keithem Richardsem v roce 1960. Oba zjistili, že milují americké bluesmany a založili kapelu.

Jagger s Richardsem brzy vytvořili výjimečnou autorskou dvojici přezdívanou Glimmer Twins (Blýskavá dvojčata). Na jedné straně estét, intelektuál a výrazný zpěvák Mick, který si vyzkoušel i herectví, na straně druhé věčný rebel a nezaměnitelný kytarista Keith, vždy s cigaretou v ústech či s bourbonem v ruce a s vlasy „jako po výbuchu granátu“.

První koncert pod názvem Rolling Stones skupina odehrála v londýnském klubu Marquee 12. července 1962. V květnu 1963 nahráli premérový singl Come On – původně od Chucka Berryho – a v dubnu 1964 vyšlo jejich první album The Rolling Stones. Plně autorská byla až čtvrtá deska Aftermath (1966). Hymnou tohoto období se stala píseň (I Can‘t Get No) Satisfaction s již zlidovělým úvodním kytarovým rifem. „Stouni“ začali zdolávat čela hitparád a pozornost začaly budit i informace o tom, jakou výtržnost zase ztropili, jaké drogy mají zrovna v oblibě nebo kdo měl nejvíce žen v posteli.

Kvůli drogám se začali dostávat do konfliktu se zákonem. „Vždy jsem se snažil jejich konzumaci omezit natolik, aby mi nebránily v práci,“ tvrdil později Jagger, jenž byl v 60. a 70. letech minulého století spolu se svými kolegy několikrát vyšetřován kvůli nelegálnímu držení a užívání drog. Některá dnes oslavovaná alba, jako například Sticky Fingers, jsou narážek na užívání omamných prostředků plná.

V polovině 80. let vydal Jagger první sólové album She‘s the Boss. Na něm se (stejně jako na dalších třech) nebál vzdálit od bluesrockových stoneovských základů a pustil se i do všelijakých experimentů. Na svojí desce Goddess In The Doorway (2001) zase míchal „bílou“ a „černou“ hudbu, dotýkal se i melodií orientálních a postavil vedle sebe několik hudebních generací: veterána Peta Townshenda, o generaci mladšího Bona z U2, Lenny Kravitze či hiphopovou hvězdu Wyclefa Jeana.

Příliš velký dojem ale na britské kritiky neudělalo debutové album dalšího Jaggerova projektu, superskupiny SuperHeavy, které vyšlo v roce 2011. Kromě Jaggera se na něm podílel kytarista někdejších Eurythmics Dave Stewart s různorodými hudebníky – soulovou zpěvačkou Joss Stoneovou, synem Boba Marleyho Damianem a bollywoodským skladatelem a zpěvákem A. R. Rahmánem. Hudebně se album pohybuje mezi rockem, reggae, soulem, bhangrá (hudba paňdžábských přistěhovalců v Británii) a blues.

Rolling Stones však Jagger k vodě nikdy nepustil a prožil s nimi jejich ústup ze slávy v 80. letech i návrat na výsluní počátkem další dekády. Svoje zatím poslední studiové album s názvem Blue & Lonesome skupina vydala v prosinci 2016. Na albu se „stouni“ vrátili k blues, se kterým kdysi začínali. Obsahuje 12 coververzí písní bluesových hvězd jako Howlin‘ Wolf, Jimmy Reed nebo Little Walter.

Loni v létě kapela vyrazila na evropské turné Stones Sixty, za bicími však již neseděl dlouholetý bubeník skupiny Charlie Watts, který o rok dříve zemřel. Jeho pozici převzal americký hudebník Steve Jordan, který se podílel na sólových deskách Richardse. V letošním roce by se fanoušci skupiny měli dočkat nového alba, na kterém se podle médií možná objeví i dva bývalí členové legendárních Beatles Paul McCartney a Ringo Starr.

Před českým publikem Rolling Stones vystoupili šestkrát, zatím naposledy v červenci 2018. Pro celé generace rockových fanoušků byl první koncert „stounů“ v Praze v roce 1990 nejen hudebním zážitkem, ale i symbolem změny politické situace v Československu po listopadu 1989.

Od 70. let se Jagger mihl také řadou filmů jako herec, scenárista i producent, jeho hudebních kvalit však tyto snímky zdaleka nedosáhly. Na „stará kolena“, v roce 2003, se rodák z Dartfordu dočkal i rytířského titulu. „Někteří z mých nejlepších přátel jsou rytíři. Je to pěkně zákeřná smečka mizerů, ale jsem velmi šťastný, že se k nim mohu připojit,“ prohlásil tehdy sir Michael Philip Jagger.

Samostatnou kapitolu představují pro zpěváka ženy. Dvakrát se oženil, má celkem osm dětí s pěti různými partnerkami, je také pětinásobným dědečkem a od května 2014 i pradědečkem. Bulvárními médii byl propíraný zejména jeho rozvod s modelkou Jerry Hallovou, který ho přišel na více než 377,6 milionu korun.

Podle životopisné knihy Mick: The Wild Life and Mad Genius of Jagger (Mick: Divoký život a bláznivý génius Jaggera), která vyšla v roce 2012, kdysi propadl také budoucí první dámě Francie Carle Bruniové. Poznal ji prý v roce 1990 jako milenku Erica Claptona. Jagger se podle svého životopisce také léta dvořil americké herečce Angelině Jolie. V knize se píše i o zpěvákovi Davidu Bowiem, který byl Mickovým přítelem a jednou oba načapala Bowieho přítelkyně nahé v posteli.

V březnu 2014 zasáhla Jaggera osobní tragédie, když jeho dlouholetá přítelkyně, módní návrhářka L‘Wren Scottová oběsila ve svém bytě na Manhattanu. V současnosti je Jaggerovou partnerkou americká baletka Melanie Hamricková, s níž má sedmiletého syna Deverauxe.

Energicky působící Jagger v posledních desetiletích opustil hedonistický způsob života a vyznává zdravý životní styl, který se skládá ze zdravé stravy, jógy, pravidelného běhání i cvičení. Na jaře 2019 podstoupil v newyorské nemocnici operaci náhrady srdeční chlopně.