Ondřej Štindl

/

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Články autora

Šťastný život ubitého muže

Je těžké si představit, že americký herec Harry Dean Stanton (1926 – 15. 9. 2017) byl někdy mladý. Nebo přesněji že mladě vypadal, že jeho tvář byla hladká a oči zářící, že působil jako kluk. Jinak než Harry Dean Stanton, jak ho znali a milovali filmoví fanoušci, muž s tváří, na níž jako kdyby zanechaly stopy všechny pohromy světa.

Rozdělená FAMU?

Pražská FAMU – alespoň podle projevů některých pedagogů a studentů té školy soudě – je na pokraji rozvratu. Ta silná slova padají v souvislosti s rozhodnutím před rokem a čtvrt zvoleného děkana Zdeňka Holého neprodloužit smlouvu dokumentaristovi Vítu Janečkovi.

Pokus o zfilmování nezfilmovatelného

Na první trailer filmu To se během jednoho dne on-line podívalo skoro dvě stě milionů lidí, obrovskou pozornost poutaly i ty další. Adaptace románu Stephena Kinga vyvolala velikou pozornost, upoutávky vypadaly dobře, naznačovaly, že se to mohlo povést a vznikl takový přepis oblíbené předlohy, který by mohl být „jako knížka“.

Hrdina a magor

Je těžké být hrdinou, dneska zvlášť. Od hrdinů se totiž očekává dokonalost, protože ne každý je hoden respektu tak vybraného publika, jako jsou uživatelé sociálních sítí na dnešním Západě. Může v tom být něco uklidňujícího, když člověk, k němuž se – třeba nakrátko – vzhlíží, zase padne, jeden se aspoň nemusí trápit zjištěním, že někdo jiný je v nějakém ohledu lepší člověk.

Velká žena stvořená „misogyny“

Ta skladba Ennia Morriconeho je obehraná pomalu do mrtva. Cituplný ženský vokál roste, roste a roste ve vyklenuté melodii, k níž přibývají nánosy dalších a dalších emocí, až je ručička na měřáku patosu zlomená nebo spíš rozdrcená. Hudba, o které se nedá říct, že je „přes čáru“, protože to by bylo asi jako říct, že chilli paprička Trinidad Moruga Scorpion „trochu pálí“.

Proč radši prostě neumřít?

Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svou prací, chci dosáhnout nesmrtelnosti tím, že neumřu. Nechci žít dál v srdcích svých bližních, chci žít dál ve svém bytě. Známý fórek Woodyho Allena se v hyperbole dotýká něčeho velmi skutečného. Působí jako absurdní i pravdivý. Absurdní proto, že umřít se musí, to přece každý ví.

Ty nejznělejší tóny léta

Kola showbyznysu, nebo jak to říct, se točí i v parném létě. Ehm. To, že se ctěné publikum z větší části vyvaluje u rybníka, ještě neznamená, že ve světě přestaly vycházet desky. Vycházejí. A někdo se jimi musí prohrabat, něco si z nich poslechnout a vydat o tom zprávu, aby navrátivší se rekreanti byli trochu v obraze

Malý muž, kterému to pálí

Čerstvě osmdesátiletý (8. srpna) Dustin Hoffman je dnes žijící instituce, živoucí součást světového kulturního dědictví, nezpochybnitelná hvězda. V době, kdy začínal, ale na mnoho lidí z prostředí filmového průmyslu musel působit jako herec s jasným limitem, určený pro vedlejší role, bez hvězdného potenciálu. Protože k hvězdám je potřeba vzhlížet. A vzhlížet ke chlapíkovi, který měří 167 centimetrů, není úplně jednoduché, pokud si člověk nelehne na zem.

Večer s nadrženými rozervanci

Pro jistý typ fanouška je největší kompliment, jaký je možné kapele vyseknout po koncertě, že naživo zní jako z desky. Dá se rozumět tomu, že někdo ocení, když hudebníci dokážou, že na studiových nahrávkách jaksi nefixlují, jsou schopní reprodukovat zvuk svých nahrávek bez možností studia.

Starší články