Ještě jako studentce AVU v ateliéru Josefa Bolfa se mladé Lauře Limbourg podařilo zkoncentrovat svoje hlavní malířské téma a vytvořit si neotřelý malířský rukopis. V důsledku opakovaných cest do Asie a kvůli covidu dvojnásobně delší stáži na Tchaj-wanu, než čekala, si ji našlo témat hned několik – to nejsilnější a zároveň nejprovokativnější z nich je obchod s ženským tělem, sexuální turismus, nedostatek vzdělání a otročení dětí.

Téma hořké, které však na první pohled na obrazech nepoznáte. Jste lákáni jako motýl omráčený omamnou vůní neznámé květiny do zdánlivého barevného ráje s palmami, delfíny, volavkami a tropickým ovocem, kde na vás ovšem občas taky číhá had, tygr nebo drak. Problém prostituce, který je ve velkých asijských městech všudypřítomný, Lauru zasáhl do té míry, že začala spolupracovat s kambodžskou organizací AFESIP, která přivádí tamější ženy ke vzdělání a jinému zaměstnání.

Další autorčin často zobrazovaný námět jsou vázy; monumentální několikametrová plátna i malé formáty zdobí malířka monochromně tmavě modrou barvou na jejich světlém podkladu podobnými kresebnými motivy jako na jiných naopak až divoce barevných obrazech – asijskými tygry, palmami, bezejmennými tvářemi/dušemi a kráskami, které svými tvary a křehkostí amfory připomínají. A v neposlední řadě letectví, velký koníček Laury Limbourg, pilotky cessny, se na jejích obrazech také nezřídka objevuje. Ať už pohled z letadla na zemskou krajinu, nebo jako dopravní prostředek do ráje.

Osobitý malířský styl rozpíjených kontur, kterých Laura Limbourg dosahuje nešepsovanými plátny, občasným použitím hedvábí místo plátna a hodně ředěným akvarelem, rozostřuje explicitní erotický nádech obrazů a jejich vyznění a navazuje volně na klasické tušové techniky a malbu na porcelán. Na obrazech se tak snoubí až gauguinovské postavy dívek ze vzdálených krajin, kterým doba a situace občas nasazuje jokerovský úsměv.

Laura Limbourg: Vase, 2021, akryl na plátně, 320 x 300 cm.