Nevynucené absurdní drama jsme po uplynulé dny mohli sledovat u našich německých sousedů. Jeho pozadí tvoří rozsáhlé požáry v Austrálii, které klimaaktivisté a s nimi většina politiků a médií (tedy těch, kteří považovali za nutné se vyjádřit) dávají do souvislosti s tzv. klimatickou změnou a průmyslovou činností člověka. Jedna indická společnost otevírá v australském Queenslandu velkou těžební jámu na černé uhlí. Spalovat ho chce převážně v Indii.

Německý technologický koncern Siemens má pro železnici, která propojí důl a přístav, z něhož se uhlí bude vozit do Indie, dodat signální zařízení. Ale v Německu se už nějakou dobu proti tomuto obchůdku (za 18 milionů eur, což je při ročním obratu koncernu ve výši 87 miliard eur nic) formoval odpor. Minulý týden protesty vyvrcholily, přední tváře i pěšáci teenagerovského hnutí Pátky pro budoucnost (FfF), inspirovaného Gretou Thunbergovou, demonstrovali před generálním ředitelstvím Siemensu v Mnichově, aby ho přinutili dávno uzavřenou smlouvu vypovědět a uhlí do indických uhelných elektráren se v Austrálii těžit nezačalo.

Tento příběh je komedie zrozená z tragédie. Začněme od komedie, tedy Německem. Siemens má generálního ředitele, který velmi dbá na svou image, což lze vyčíst už z jeho jména: v dolnobavorském Arnbrucku (dvacet kilometrů od Železné Rudy) narozený Josef Käser se po letech strávených v USA i doma v Německu důsledně píše Joe Kaeser. Šéf Siemensu už se stihl vyslovit pro vyšší daně bohatým lidem, Donalda Trumpa označit za „tvář rasismu“, vyslovit se pro středoškoláky stávkující za klima.

Přesto se Siemens v pondělí rozhodl smlouvu s Indy dodržet. Nicméně ještě předtím se Kaeser rituálně ponížil a mluvčí německé pobočky FfF Luise Neubauerové nejenže nabídl schůzku, na schůzce jí nabídl místo v dozorčí radě důležité divize koncernu, Siemens Energy. A Neubaeurová ho ponížila podruhé, když odmítla (nebude ohrožovat svou nezávislost) a místo sebe doporučila jednoho klimatologa z aktivistického seskupení Vědci pro budoucnost (Scientists for Future). Na což Kaeserovi nezbylo než s díky odmítnout, že nesháněl dalšího experta, nýbrž – jeho vlastní výraz – leadership. A že mu šlo o to, aby v dozorčí radě neseděli jen „staří bílí muži“, ale i „mládež“. Nemyslel to ironicky.  
Na toto rituální pokleknutí nejdůležitějšího manažera v největší evropské ekonomice lze hledět dvěma způsoby. Jedni tvrdí, že to od něj byl chytrý PR tah, jak zneutralizovat „ikonu“ s radikálními, hlasitě pronášenými názory. Druzí oponují, že nabízet nikoliv nedůležitý post ve velké energetické firmě 23leté studentce geografie, která o energetice ani o ekonomice velké firmy samozřejmě nemůže mít páru, je degradace oboru. A že to je proti regulím. Dozorčí rady reprezentují akcionáře a zaměstnance, ovšem za předpokladu „nutných znalostí, schopností a zkušeností v oboru“.

Siemens je v nezanedbatelné míře závislý na zakázkách od německého státu, který si u něj objednává vlakové soupravy (slavné bílé ICE-vlaky) i turbíny do plynových elektráren. Je zdánlivě pochopitelné, když předseda představenstva koncernu závislého na dobré vůli vlády pěstuje tak dobré vztahy s vládou, jejíž kancléřka už zametá cestu pro příští vládu své CDU se Zelenými. Současně ale musí brát ohledy i na vládu v Austrálii. Tamní konzervativní ministr pro energetiku nezvykle jasnými slovy na Siemens apeloval, aby smlouvu dodržel. S vládou v Canbeře musí Siemens také udržovat dobré vztahy, podle některých zpráv Bavorům dala najevo, že kapitulaci před řevem kvůli uhelné elektrárně by mu nezapomněla, až bude příště vypisovat státní zakázky.

Jsme u australské tragédie – tedy letošních rozsáhlých požárů. Souvislost mezi ještě neskončenou katastrofou a oteplováním Země není zdaleka tak jednoznačná, jak se naznačuje. Od roku 1880 stouply teploty na tomto kontinentu stejně jako jinde ve světě zhruba o jeden stupeň Celsia. Srovnatelná vedra a srovnatelné řádění ohně zažila Austrálie v minulosti opakovaně, jen za poslední století například v letech 1939 a 1983. Veterán australského výzkumu požárů v buši David Roy Packham rovnici globální oteplování = požáry výslovně odmítá. Vyjmenovává tři základní předpoklady, které stojí u základu letošních požárů: důležitější než vedro a sucha je podle Packhama přítomnost tzv. fuel load, tedy uschlého dřeva, listí, větviček. Tato hořlavá, v létě na troud vyschlá biomasa se v Austrálii donedávna preventivně spalovala. Je to starobylá technika převzatá od australských domorodců, ovšem v posledních cca 20 letech opouštěná pod tlakem koho? Ekologických aktivistů, jimž se na tomto kontrolovaném pálení nelíbilo, že se při tom ničí habitat pro drobné rostliny a živočichy. 

Takže pokud má pravdu Packham, jedna zelená politika vyústila ve škody, které teď má odstranit jiná, metazelená politika, u níž se škody pro lidstvo radši ani neodhadují. Lidé, od nichž by se v jiných časech očekávala oponentura, místo toho otevírají dozorčí rady a zvou do nich tu správnou „mládež“. Člověk pořád vyhlíží, kdy už se celá tato vlna vybije a za všeobecného posměchu bude pohřbena. A pořád nic.