Vyšetřování zločinů komunismu nefunguje, jak má. Tvrdí to bývalý vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Miroslav Lehký. Podle něj stále ještě žije mocenská pyramida, která vynucovala režim na československé hranici, a její členové by měli být voláni k odpovědnosti. Přístup ÚDV v úterý na tiskové konferenci zkritizovala i Platforma evropské paměti a svědomí.

ÚDV podle Lehkého nedbá na to, co vyslovil Ústavní soud – tedy že komunistické zákony je zapotřebí interpretovat nikoliv z tehdejšího pohledu, ale z pohledu nové Ústavy České republiky, která stojí na jiných hodnotových základech. „To se bohužel nestalo,“ konstatoval signatář Charty 77, který v ÚDV působil v letech 1995 až 2002.

Podle názoru Lehkého nelze úmrtí na hranicích šetřit jako excesy jednotlivých osob, ale jako organizovaný zločin, který vedl stát v čele s komunistickou stranou. „Žije celá mocenská pyramida, která vražedný režim na hranici založila, vylepšovala a vynucovala. Ještě žijí vysocí velitelé pohraničních brigád, kteří by měli být bráni na zodpovědnost – pokud ne jako obvinění, tak jako svědkové, kteří by potvrzovali mocenské řízení ze špiček komunistické strany,“ prohlásil.

„Čas pracuje proti nám, bohužel,“ dodal k vyšetřování komunistických zločinů. ÚDV podle něj nefunguje, jak fungovat má, už od roku 1998 – konkrétně od zásahu vůči vedení úřadu ze strany někdejšího ministra vnitra Václava Grulicha (ČSSD), u kterého Lehký zdůraznil, že byl členem KSČ.

Mezinárodní nezisková organizace Platforma evropské paměti a svědomí rovněž postup ÚDV kritizovala. Připomněla, že trestní oznámení kvůli zabíjení lidí na československých hranicích podala už v roce 2008 skupina občanských aktivistů. „ÚDV s tím osm let nic neudělalo a v roce 2016 odeslalo jednostránkový přípis, že všechno bylo v souladu s tehdejšími právními předpisy a že stejně jsou buď všichni mrtví, nebo je všechno promlčené,“ uvedla bývalá ředitelka platformy Neela Winkelmannová, která text označila za alibistický.

Platforma se po odmítnutí od ÚDV rozhodla dosáhnout spravedlnosti za zločiny komunismu s pomocí zapojení justice jiných států. „Vytipovali jsme pět případů zabíjení na československých hranicích, kde oběťmi byli Němci, takže by byly trestně stíhatelné v Německu. Tam se totiž vražda nepromlčuje,“ popsala Winkelmannová. Po jednání s tehdejším českým ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) pak platforma podala v roce 2017 obdobné trestní oznámení i k českému Nejvyššímu státnímu zastupitelství. V připojených archiváliích označila na tři stovky konkrétních lidí, kteří jsou podle ní potenciálními pachateli trestných činů.

Z těchto tří stovek lidí v úterý začal u Obvodního soudu pro Prahu 1 proces s prvním z nich: bývalým federálním ministrem vnitra , nyní dvaadevadesátiletým Vratislavem Vajnarem. Obžaloba mu klade za vinu zneužití pravomoci, které vedlo ke smrti či zranění šesti lidí, z toho pěti východních Němců. „Pro nás je to velké zadostiučinění, ale také je to spojeno s velkým otazníkem. Proč se nic neděje v případě všech ostatních? Jsme spokojeni, že konečně došlo k průlomu, ale jsme nespokojeni, že se to stalo až po sedmi letech a proč jenom v případě pana Vajnara. Zůstává spousta nevyslovených otázek,“ uzavřela bývalé ředitelka platformy.

„Doufáme, že se podaří prošetřit všechny případy v Česku. Dané osoby by sice bylo možné stíhat v Německu na podkladě trestního oznámení z roku 2016, ale bylo by to poměrně složité i kvůli nutnosti jejího vydání z Česka,“ uvedl k tomu berlínský advokát Konrad Menz. Na dotaz ČTK doplnil, že pohraničníky, kteří působili na hranici mezi východním a západním Německem, už německá justice potrestala. Rozsudky jsou podle něj z let 1998 až 2004 a tresty měly spíše symbolický charakter, takže byly většinou podmíněné. Připomněl ale také případ posledního generálního tajemníka Egona Krenze, který dostal za smrt čtyř lidí na hranicích 6,5 roku vězení, přičemž z trestu si odpykal téměř čtyři roky.