Tag: příroda

Články k tagu

Pasáček

Nedaleko hranic s Floridou, ještě ve státě Georgia, je městečko Woodbine. Zde šlechtil v osmdesátých letech Clarke M. Yancey v USA tolik oblíbené denivky. Tyto denní lilie zde dosáhly nezvyklé popularity a běžná oranžová denivka zplaňuje běžně po příkopech. V městečkách vidíte na zahrádkách barvy a odrůdy, které jsou u nás považovány dosud spíš za sbírkové. Často je tomu tak i u silnic, protože dobře snášejí například solení, ale i jinak se vyrovnávají s nepřízní stanoviště velmi statečně. Denivka se umí víceméně postarat sama o sebe, což je její výhoda.

„Největší přírodní katastrofa v historii Slovinska.“ Při povodni se protrhla hráz na řece Mura

Ve Slovinsku se kvůli přívalovým dešťům protrhla hráz na řece Mura na východě země a úřady evakuovaly několik obcí, informovala agentura STA. Podle serveru N1 muselo domovy opustit mimo jiné 500 lidí v obci Dolnja Bistrica. Slovinský premiér Robert Golob už v sobotu podle agentury AP prohlásil, že jeho země čelí největší přírodní katastrofě ve své historii. V souvislosti s nepříznivým počasím úřady evidují zatím čtyři oběti.

Vlci se přestávají bát lidí. Jejich lov dostal v Hradeckém kraji výjimku

Královéhradecký krajský úřad vydal výjimku na lov problémových jedinců vlka obecného. Nejde o bezprostřední povolení k odstřelu, ale o administrativní rámec, který po vyčerpání všech možností na zapuzení vlka, lov umožní. Případný odstřel je až poslední možností a bude mu předcházet posouzení v tzv. pohotovostním štábu. Opatření se týká 17 honiteb na Trutnovsku. ČTK to dnes řekl mluvčí hejtmanství Dan Lechmann. Důvodem rozhodnutí úřadu je ztráta plachosti několika jedinců v Podkrkonoší letos na jaře. Trvalý výskyt vlků byl v minulosti potvrzen v česko-polském pohraničí na severu kraje.

Vedro

V horkém létě si často vzpomenu na horskou stanici Maymyo v Barmě, kam Britové za koloniálních časů prchali před hicem v nížinách. S celými rodinami, často až na půl roku. Vilové městečko je toho podnes důkazem. Koneckonců i my prcháme na chaty, do lesů, k rybníkům, do údolí a do hor. Někdo to snáší lépe, někdo hůře. Jiný vidí jenom moře. Květiny to tak úplně ve verších nevidí. Nemohou utéct a musejí vedru čelit. Mnohé z nich jsou adaptovány na přežití suchých období a dokážou se s tím srovnat.

Nad vodopádem

Lesy na pomezí Marylandu, Pensylvánie a Virginie jsou hluboké, pestré a členité. Pískovcové skály tu vystupují k povrchu v deskovité odlučnosti a porosty se tu prodírají zuřivé říčky, které umějí padat z jedné pískovcové desky na druhou v úhledných závojích. Pestrost místní flóry je až zarážející a na své si přijdou milovníci všech pater. Mám na mysli jak květin, tak keřů, ba i stromů.

Situace je vážná. Slovensko musí vyřešit útoky medvědů na lidi, říká ministr

Situace ohledně medvědů na Slovensku je vážná a stát ji bude muset vyřešit, řekl slovenský ministr životního prostředí Milan Chrenko po opakovaných střetech této chráněné šelmy s člověkem z uplynulých dnů. Ochranáři a lesníci v zemi se dlouhodobě přou o to, zda je tato chráněná šelma přemnožena. Téma případné regulace populace medvěda hnědého na Slovensku zasáhlo také do kampaně před zářijovými parlamentními volbami.

Čeští vědci odhalili blesk dlouhý 80 kilometrů, nejdelší ve střední Evropě

Nejdéle trvající blesk na středoevropském území odhalili vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT) ve spolupráci s vědci z Akademie věd (AV ČR). Využili k tomu vlastnoručně vyrobené přístroje. Výzkum potvrdil, že jsou blesky významně větší a trvají delší dobu, než se dosud předpokládalo. K měření velikosti blesku výzkumníci používali veřejnou detekční síť Blitzortung.org, která určuje polohu výboje s přesností na kilometry.

Paradox

Kdo by neznal echinaceové kapky. Ba dokonce i jako zahradní květina jsou tyto lodyhy již léta celkem provařené a starší ročníky je znají coby „růžové rudbekie“. O růžovosti můžeme úspěšně spekulovat, jisté je, že třapatkovka nachová nese svou, velice specifickou barvu. Ta má svůj rozstřel v intenzitě a tu a tam se objevují i albíni. Dnes tu ale bude řeč o patrně nejzajímavějším druhu tohoto rodu, tedy o Echinacea paradoxa. Všechny druhy třapatkovek obývají Severní Ameriku.

„Brutálně zasahuje do kompetencí členských států.“ Europoslanci podpořili kontroverzní normu o obnově přírody

Evropský parlament ve středu po nebývale těsném hlasování podpořil značně kontroverzní návrh na obnovu přírody na územích dotčených lidskou činností. Pro klíčovou součást environmentální politiky Evropské unie hlasovalo 336 poslanců, většinou z levicových skupin či liberálů. Proti se postavilo 300 zástupců pravicových frakcí včetně většiny nejpočetnějších lidovců. Europoslanci nyní začnou o konečné podobě pravidel vyjednávat se členskými státy.

Jedovatost

Netřeba plýtvat statistikami a rozebírat, zda je nebezpečnější přechod pro chodce, nebo procházka parkem. Tentokrát se do hledáčku bedlivých občanů dostal nebohý náprstník a zcela v duchu „občanského upozornění z místa bydliště“ neváhali nahlásit jeho přítomnost v městském parku. Co víc, dokonce ho dali vyhlásit rozhlasem a zeptali se zcela poctivě: „Jak je možné, že smrtelně jedovatá květina si jen tak kvete v parku?“ Z našich veřejných peněz, holota jedna.

Chelsea 2023

Osm tisíc lidí během pětadvaceti dnů připraví velkolepou show, kterou během pár dní vidí nějakých 170 tisíc návštěvníků. Dají si třicet tisíc pint oblíbeného drinku Pimm’s, pro ty vybranější je devět tisíc skleniček šampaňského. To k Chelsea patří zrovna tak jako letní šaty a miliony květů všude kolem. Atmosféra, jakou snad jinde na světě nepotkáte. Expozice kvetoucích výpěstků v obřím stanu v posledních letech stále výrazněji doplňují různé environmentální projekty a prezentace úspěchů na tomto poli.

Čeští ovocnáři za rok vykáceli 8 % ovocných sadů. Nahradí je řepka a jiné „rentabilnější“ plodiny

Předseda Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu, Vjačeslav Volodin vyzval Rusy žijící v exilu, aby se vrátili do vlasti, dokud to ještě jde. Reagoval tak na výroky českého prezidenta Petra Pavla z rozhovoru pro rozhlasovou stanici Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) o potřebě přísnějšího dohledu nad Rusy žijícími na Západě. Podle Volodinovy interpretace, citované ruskými médii, „český prezident navrhl Rusy žijící v zahraničí zavřít do koncentračních táborů“.

Pomůcka pro českou zábavu. Meteorologové zlepšili předpovědní model růstu hub

Meteorologové ve spolupráci s Českou mykologickou společností vylepšili svůj předpovědní model možného růstu hub, který loni začali zveřejňovat na svém webu. Nově odráží růst těch druhů, které lidé nejčastěji sbírají. Uvedl to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). „Mapa odráží růst masitých, zejména mykorhizních, druhů hub, které ovšem praktické houbaře zajímají nejvíce,“ uvedla Markéta Vlčková z České mykologické společnosti

Kvetoucí park

V průběhu devadesátých let zmizely z parků a veřejného prostoru tulipány střídající se s afrikány a tak nějak to nikomu nebylo líto. Spolu s nimi se demontovaly leckteré technické služby a s nimi spousta šlendriánu. Místo nich přišla nejnižší nabídka a outsourcing. Ekonokracie udeřila a bezpochyby to části společnosti vyhovovalo. V téže době se objevily různé (a)sociální jevy a na veřejných místech se začala skloňovat bezpečnost spolu s čistotou. Tenhle proces nám přinesl řadu změn a dnešní pojem „správa zeleně“ je vlastně docela přesný, protože nám z parků mnoho jiného nezbylo nežli „zeleň“

Lidé nechápou rozměr problému

Václav Smil je pravděpodobně nejznámější žijící vědec českého původu na světě. Do Prahy, kam nejezdí příliš často, přijel na pozvání Pražského centra transatlantických vztahů univerzity CEVRO. Postěžoval si, že v Praze měl tolik veřejných vystoupení a rozhovorů, že je už z mluvení o energetice unaven. Přesto jsme se jí nevyhnuli. Ve Smilových knihách mohou skeptici současné zelené transformace najít řadu argumentů. Ale to ne proto, že by Smil působení člověka na přírodu podceňoval. Naopak kritizuje jednostranné soustředění na globální oteplování kvůli tomu, že je to jen jeden problém z mnoha.

Tulipány

Pokud se nechcete prodírat davem pestrobarevných turistů z celého světa k tulipánovým květům, nemáte v Evropě mnoho možností, jak se s rozsáhlým sortimentem tulipánů potěšit. Ony toho umějí opravdu hodně a jsou součástí našich zahrad již velmi dlouho. Dendrologická zahrada v Průhonicích tradičně nabízí pěknou podívanou vybraného sortimentu, pokud se ale chcete dovědět víc, musíte se vydat západním směrem. Světoznámý park Keukenhof bych s dovolením pominul. Historické tulipány můžete vidět například v Národní sbírce u Polly Nicholsonové v anglickém hrabství Wiltshire.

Vysazeno

Ve svahu nad vsí jsou aleje mezi poli od nepaměti. Ovšem na císařských otiscích je nenajdete. Schwarzenberský správce je sem vysadil patrně tak někdy v sedmdesátých letech devatenáctého století, anžto jako zkušený hospodář zřejmě pochopil, že nátrže v polích mají svou příčinu. Tehdy v údolí vzkvétaly uhelné malodoly. V roce 1908 zřejmě hodně pršelo, protože svah se dal do pohybu a aleje posunul do pozoruhodných esíček, v kterých zůstaly podnes.

Nizozemsko zastavilo větrné elektrárny kvůli tažným ptákům

Nizozemsko poprvé zastavilo větrné elektrárny v Severním moři kvůli ochraně tažného ptactva. Na uplynulou sobotu ornitologové předpovídali tah milionů ptáků nad Severním mořem. Vláda proto nařídila odstavení větrných turbín na čtyři hodiny, v pondělí o tom informovala na svých stránkách. Od podzimu by podobné odstávky měly být častější. "Dvakrát ročně, na jaře a na podzim, migrují přes Severní moře během některých nocí miliony ptáků," uvedl odborník na ochranu ptáků Tim van Oijen.

Lilak

Keře z příbuzenstva oliv a ptačích zobů rostly přirozeně tak nějak od západní Ukrajiny po Řecko až do Malé Asie. Staly se součástí dvorních zahrad v Istanbulu a odtud je přivezl do Vídně Ogier Ghiselin Busbecq, v jehož cestovních zavazadlech kromě proslavených tulipánů cestovaly právě i šeříky. Legenda říká, že v roce 1570 s ním jely i do Paříže, když doprovázel arcivévodkyni Alžbětu. Tak začal jejich francouzský příběh. Je-li to pravda, či nikoli, není podstatné, protože ve skutečnou vášeň tyto vcelku prosté keře proměnilo až devatenácté století a rodina Lemoine.

Jabčák

Cider, cidre či sidra si u nás prosazuje jakési postavení zejména mezi letními nápoji, i když sycené koncentrátové limči rychle přetlačily masivní reklamou slibně se rozvíjející scénu ciderů ze skutečných jablek. Nicméně trh se nám roztřídil a na scéně tak jako tak zůstalo několik desítek malých a středních podniků, kterým se dobře vede. Rozstřel je značný. Od nepitelných směsek až po skutečné lahůdky či drobné regionalitky. Přece jen, suroviny je dost. Totiž jablek. Zdánlivě.

Hrušky

Pod hruškou jsem vyrostl. Dědeček měl na ní naroubovánu sbírku odrůd, aby kvůli každému roubu nemusel nahoru na aleje, když si někdo přišel pro letorost. Inu, bylo to praktické. Takové hrušky jsem znal. Staré, věkovité, malebné a trochu rozmarné. Neplodily vždycky, tak nějak docela málo rostly a některé plody byly pro mne jako kamení. Nechápal jsem hlavně důvod existence zimních hrušek. Přece když přijdu ke stromu, tak češu a jím, ne? Taky byly zoufale vysoko. Zvlášť ty žluté, u kterých bylo jasné, že jsou měkké a sladké. Cestou na zem se jim stalo obvykle něco velice nepříjemného, co je činilo nepoživatelnými.

Létající strom

Tmou se v záři reflektorů řítí vzduchem bříza vysoko nad zahradou. Vypadá trochu jako čarodějnické koště, akorát směr letu je fakt podivný. Hák a ocelové lano jeřábu není téměř vidět. Tohle je drobek, pár desítek kilo, ale stejně letí. Je poslední. Skládat osmdesát stromů rukama celý den nedokáže prostě nikdo. V předvečer vládne trochu nervozita. Pohyb kamionů po Evropě je poměrně nepředvídatelná disciplína a připomíná to kdysi oblíbenou stolní hru. Může se stát cokoli.

Nebývalý jev. Česko zaplavila polární záře. Vidět byla i ve městech

Nad celým Českem byla v noci z neděle na pondělí vidět polární záře. Nebývalý jev potvrdil Český hydrometeorologický ústav. Na sociálních sítích hlásili lidé záři například na Plzeňsku v Praze či v Havířově. Na sociálních sítích se objevila řada fotek. Nebývalý jev byl vidět letos už podruhé. Polární záře se v severních částech republiky objevila už v únoru. Polární záře je optický jev v atmosféře, který vzniká přibližně 80 kilometrů nad zemí vlivem slunečních větrů.

V hromadě odpadu plujícím Pacifikem vznikl vlastní ekosystém. Žijí na něm krabi a sasanky

Na Velké tichomořské odpadkové skvrně, vrstvě plastového odpadu plující uprostřed Tichého oceánu, prospívá velká komunita pobřežních živočichů včetně malých krabů a sasanek. Od jejich původního domova je dělí tisíce kilometrů, přesto na volném oceánů zdárně konkurují místním druhům, zjistili podle serveru CNN odborníci. Velká tichomořská odpadková skvrna je nezměrné množství odpadků o rozloze bezmála milion kilometrů čtverečních

Vyber si strom

Předjaří je společně s pozdním podzimem obdobím, kdy vyrážíme na nákupy stromů. Období probouzení je o poznání kratší a divočejší, proto je načasování poněkud náročnější pro všechny strany a v podstatě všichni vědí, že budou téct nervy. Tomu se holt nejde vyhnout. Víc věnečků, víc rakviček. Nespornou výhodou ovšem je, že v klidném zimním období lze odvést koncepční práci a připravit projekt.

VIDEO: Jak vypadá život 8000 metrů pod hladinou. Záběry z rekordní hloubky

Při plavbě po Tichém oceánu se vědci měli možnost těšit z neobvyklého objevu. Ryba terčovka se při plavbě v hloubce 8 336 metrů těsně nad mořským dnem stala rybou pozorovanou v rekordní hloubce. Záběry natočili vědci z Univerzity Západní Austrálie a Univerzity Tokia pro námořní vědy a technologie. Pořídili je během průzkumu propasti severního Tichého oceánu, píše web CNN. Kromě zachycení mořského hlemýždě z čeledi paprskoploutvých se vědcům podařilo ulovit další dva exempláře v o něco menší hloubce 8 022 metrech.

VIDEO: Rostliny také „pláčou“. Vědci nahráli jejich nářek, zní jako praskání popcornu

Vědci zjistili, že rostliny umí trpět. V reakci na stres, jako je například dehydratace či řez, „pláčou“. Jejich ultrasonický „nářek“ připomíná praskání popcornu, lidé ho ale vlastním uchem neslyší. Zachytit ho mohou například netopýři či můry. Výsledky vědeckého bádání byly zveřejněny ve vědeckém časopisu Cell. „Pláč“ rostlin není stejný, jako ten lidské úzkostné naříkání, připomíná spíše praskání, píše list New York Times (NYT).

Parkuj ve stínu

Člověk, který chce ve městě žít, pracovat a trávit čas, by tak nějak měl mít zájem na práci svých plic. Rozumím tomu, že osoba s vědomím potřeby životního prostředí z principu nenavštěvuje supermarkety, ale místní trhy – nebo žije z bedýnek a samozásobitelství. Leč ty stavby už tu stojí a zabírají své výměry. Výtka k zabírání orné půdy je vcelku běžným a vcelku pádným argumentem. Říct, že obchodní centra nabízejí potraviny, které kvůli nim není kde pěstovat, je ovšem trochu přitažené za vlasy. Daleko zajímavější je se na ně podívat z pohledu, čím by nám mohly být tyto objekty prospěšné. Všem bez rozdílu.

Konifery

Projet krajinou Normandie je v zimě zvláštní zážitek. Jejich „bocage“, které lze jen s velkou nadsázkou nazvat živým plotem, jsou opadané a průhledné. Krajina tak nabízí mnohem víc než někdy v létě. Také na mnoha místech probíhá dramatické obmýtí těchto živých stěn a otvírají se pohledy do sadů hořkých jablek, pro která jsem přijel. Zahradník je ale tvor všímavý a při průjezdu jednou vesničkou jsem spatřil hrůzně utrápenou douglasku. Jinak tu a tam borovice, ale, říkám si, kde cedry?

Bolševník

Nejkrásnější z mrkví má k pěti metrům a patří mezi nejkrásnější solitéry našich parků. Chvalozpěvy na bolševník se mohou dnes zdát trochu sadistické, ale v historické zahradnické literatuře jsou zcela běžné a obludky bývají fotografovány obvykle s dětmi, aby vynikla jejich gigantičnost. Nevím, zdali byly pokožky tehdejších ratolestí méně senzitivní, ale jde o prostý fakt. Josef Vaněk, slavný chrudimský zahradní architekt, dokonce k fotografii z roku 1925 připisuje „foto ze zahrad autorových“.