Kdo je bezpečnostní riziko?
Tragédií české zahraniční politiky od vstupu do NATO v roce 1999 a do EU v roce 2004 je, že nedokážeme určit svoje národní zájmy. Fajn, stali jsme se členy obou organizací, ale co dál, jaký zájem zde chceme prosazovat na základě toho, jak se vidíme za pár let? Dvacet, resp. pětadvacet let od vstupu do obou organizací necháváme vyjednávání vesměs na úřednících, kteří nemají jasné zadání. Někdy jsou obratnější, jindy méně, ale vždycky spíš sledují své zájmy typu udělat si dobré jméno v nadnárodních organizacích a neprovokovat.