Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Poprvé to vyhmátl Antonio García Martínez loni v březnu, když napsal článek s titulkem Proč zní Tucker Carlson jako levičák z Berkeley?. Kalifornské Berkeley, sídlo nejznámějšího kampusu univerzity UCLA, je od šedesátých let mytologickým epicentrem amerického radikalismu. García Martínez se tehdy právě vrátil z cesty na Ukrajinu a do Polska a měl na mysli primárně zahraniční politiku. Přístup tzv. nové pravice podle něj charakterizují dva principy.
Jsme celkem zvyklí slýchat, že ten či onen ministr je v rukou lobbistů nějakého oboru. Na těch obviněních může něco být, dokonce se dá tvrdit, že je to v jisté míře nevyhnutelné a legitimní. Ale ministr zemědělství Nekula nasadil laťku hodně vysoko, když se stal doslova distributorem slevových letáků jednoho řetězce supermarketů. Z posměchu komentátorů ani některých politiků si asi mnoho nedělá. Ví to, co vědí řetězce – že slevové letáky fungují.
„Bydlení nezná ideologii. Bydlet musí každý.“ Těmito slovy oznámil předseda Pirátů Ivan Bartoš program své strany pro bydlení. Naopak lze na máločem tak sledovat ideologii jako na bydlení. Můžeme to vzít historicky, třeba od změny dispozice „servisních“ částí bytu jako kuchyně, což souviselo s postavením žen. Můžeme připomenout komunistické projekty „koldomů“. Můžeme pozorovat, že v některých zemích je větší tendence k vlastnickému bydlení než v jiných, a třeba Margaret Thatcherová, když privatizovala obecní byty, v tom měla ideologicky jasno. V USA žádná strana nezruší rozvinuté státní dotování individuálních hypoték.
V roce 1995, když Tálibán za nekonečné afghánské občanské války poprvé dobyl Kábul, byli jeho bojovníci omámeni úspěchem. Jeden z nich se rozhodl předvést ostatním svou nepřemožitelnost tak, že vlezl v kábulské zoo do klece se lvem. Překvapení se nekonalo, lev bojovníka promptně roztrhal. Podobné příběhy idiotů dychtivých předvést ostatním, že jsou schopni přemoci přírodní zákony a realitu, se čas od času opakují. Možná čím dál tím častěji s tím, jak je samotný status reality zpochybněn. Jeden z nich se v těchto dnech završil v USA.
Ne že by nebylo známo, že Elon Musk dokáže být impulzivní, nesnesitelně kompetitivní a samolibý. Ale takové typy nejsou mezi úspěšnými podnikateli výjimečné. A hlavně, důležitý byl nakonec výsledek. Ta auta jezdí. Ty rakety létají. Jenže v případě sociální sítě Twitter jsou tím produktem lidé – spokojení uživatelé. A ukazuje se, že Musk se pro správu takového podniku zásadně nehodí. Množí se předpovědi, že Twitter zahyne.
Událost z minulého týdne nám poskytuje příležitost vrátit se k tématu postavení humanitních vědců ve společnosti. Máme-li rozptylovat stereotyp nepraktických školometů, je třeba vyzdvihovat příklady učenců, jejichž humanitní vzdělání se ukázalo v praktickém životě jako užitečné. Takovým je určitě Jonah Peretti. Zprvu sice studoval environmentální studia, ale na postgraduál nastoupil do věhlasného multidisciplinárního centra MIT Media Lab. A ještě předtím, v roce 1996, osvědčil svou erudici, když v odborném časopise Negations publikoval studii Kapitalismus a schizofrenie: Současná vizuální kultura a akcelerace formace/rozkládání identity.
Vydání zatykače na Vladimira Putina Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu je typickým krokem, který vzbudí radostné vzrušení určitého typu politiků a komentátorů. Evropa, která není fyzicky schopna produkovat dostatečné množství zbraní a munice pro vlastní obranu, ale prostřednictvím Mezinárodního trestního tribunálu (který je jakoby „náš“, i když mezinárodní) zasadila Rusku drtivou ránu. Z toho se Putin jen tak nevzpamatuje!
O víkendu byl snesen železniční most před pražským Výstavištěm. Začíná rekonstrukce další části této trati, jejíž součástí je i vybudování kýženého železničního spojení na pražské letiště. Byli jste protestovat? Ne? Nikdo nebyl. Mělo by přitom jít o velmi podobnou kauzu jako bourání vyšehradského železničního mostu, proti němuž vznikla akce podpořená mnoha významnými osobnostmi. Je to divné. Most je „historicky podle ředitele Národního technického muzea Karla Ksandra velmi cenný. Má hodně společného s velkým železničním mostem na pražské Výtoni“.
Měl to být mediální soud století, ale publikum si musí nechat zajít chuť. V den, kdy měl spor Fox News a výrobce hlasovacích zařízení Dominion začít, oznámil soudce, že obě strany dosáhly dohody. Vypadá dobře pro Dominion, co se týče finanční částky – 787 milionů, největší v dějinách. A dobře pro Fox, co se týče ostatního – nikdo se nemusí na obrazovce omlouvat. Obě strany měly své důvody. Fox se chtěl vyhnout dlouhému soudu, při němž by ještě vyšlo najevo kdovíco, a hlavně, jak už potvrdil soudce, by byli předvoláváni k veřejné svědecké výpovědi jeho hvězdy z obrazovky a nejvyšší šéfové
Po letech, kdy jsme si zvykli stěžovat, že Silicon Valley nevymýšlí už nic nového než obměny sociálních sítí a mobilních aplikací na zabíjení času, najednou, zdá se, v Kalifornii kujou něco nového. Tak nového, že to vybudilo tisíce odborníků k napsání otevřeného dopisu vyzývajícího k tomu, aby se vývoj této novinky pozastavil. Řeč je o umělé inteligenci, artificial intelligence (AI). Pohyb byl pochopitelně spuštěn vypuštěním chatovacích programů, jež tuto technologii, dosud abstraktní a či zasazovanou do kulis sci-fi, zpřístupnilo každému laikovi.
Vraťme se ještě k tématu platů na humanitních fakultách. Minulý týden na Filozofické fakultě UK proběhla debata na téma „Česká republika by měla zakázat soukromé školy“. Měli bychom v zájmu korektnosti upřesnit, že šlo o soutěžní debatu, vlastně akademický sport, takže to téma nelze brát stoprocentně vážně, na druhou stranu organizátorům se zjevně rojí hlavou samé takové nápady. Ale ukazuje se tu, myslím, ještě něco víc.
Pro všechny naše politické poutníky na Tchaj-wan musela přijít návštěva Emmanuela Macrona v Číně jako studená sprcha. Ale asi nepřišla, protože k ní mlčí. Macron tam, stručně řečeno, prohlásil v kontextu Tchaj-wanu, že Evropa se nesmí nechat vtáhnout do krize, která není její. A že nejhorší by bylo, abychom „my Evropané jen následovali a akceptovali americký rytmus a čínské přemrštěné reakce,“ řekl v rozhovoru pro Politico.eu a Les Echos.
Oznámí-li nějaká státní instituce, že vydala svou výroční zprávu, zpravidla asi nenásleduje přetížení jejího serveru z toho, jak si ji stahují davy informacíchtivých občanů. Výroční zprávy státních institucí nepatří mezi oblíbenou četbu širokých vrstev. Občas se lidé o existenci té zprávy dovědí, když z ní novináři vytáhnou něco chytlavého. Prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslavu Kalovi se povedla zajímavá věc: svým úvodním slovem k výroční zprávě svého úřadu za rok 2022 dodal ke kvantu informací v ní obsažených závěr, který jí dává novou kvalitu.
Poté, co Sam Bankman-Fried (SBF) přivedl ke krachu své kryptoimpérium, všichni sledovali se zatajeným dechem ságu další zkratky, SVB – Silicon Valley Bank. Najdeme v ní dost starých dobrých neřestí – hrabivost, podcenění rizika, selhání dozoru, politicky zlobbovanou deregulaci. Ale roli hrál i specifický faktor současnosti – utažení monetární politiky – a taky specifika Silicon Valley.
České předsednictví EU bylo vyhlášeno za takový úspěch, že se v polovině března zdálo, jako by si je ministr dopravy Kupka pro velký úspěch prodloužil. Svolal do Štrasburku jednání ministrů dopravy několika zemí, které hodlal vést do boje proti automobilové normě Euro 7. Jenže tak to vypadalo jen u nás. Relevantní evropská média psala bez obalu o neomalené německé snaze. Maximálně zmínila, že dalo Německo dohromady koalici spojenců. Kupkovu vedoucí roli všichni pominuli.
Protest zaměstnanců humanitních fakult za vyšší platy vyslal, jak praví oblíbené klišé, výrazný signál. Jenže přesnější by bylo říct, že v tom vysílání byl nejen signál, ale i hodně šumu. Hlavním generátorem šumu jistě byla okolnost, že procházíme dobou bezprecedentní inflace, jež ukrajuje z příjmů prakticky každého, a nátlakové akce dožadující se zvýšení příjmů je třeba očekávat.
Když dojde k runu na banku, která se doslova jmenuje Silicon Valley Bank a poskytovala hlavně služby investorům a podnikatelům v technologickém sektoru v Silicon Valley, nabízí to nějaké závěry o Silicon Valley? Zřejmě ano, i když ne ten, že by za to všechno mohla jen a jen Silicon Valley. Takovému závěru brání skutečnost, že pod tlakem je víc amerických bank střední velikosti a že nejdůležitější příčinou je přitvrzení monetární politiky, k němuž přikročila americká centrální banka právě před rokem. To totiž vede k poklesu hodnoty dluhopisů, tedy cenných papírů, jež jsou tradičně považovány za bezpečné a regulátoři schvalují, když jich banky drží dostatečné množství.
Žijeme patrně v nejvíce přelomové době za posledních několik dekád, ale při trochu upravené mediální dietě na člověka dýchne dekadence. Jako by život jen mátožně inscenoval reprízy okoukaných dramat. Poslanecké platy. Ceny jídel ve sněmovní restauraci. Co přijde příště, neoprávněné používání modrých majáčků? Skoro. Přinesl celebritu hádající se kvůli nesprávnému parkování. Celá věc má jednoznačně bulvární charakter navzdory tomu, že aktéři by v bulvárním světě operovat neměli. Na jedné straně moderátor veřejnoprávní televize, na druhé Městská policie Praha.
Jednou z akcí, která v roce 2017 v Americe odstartovala vlnu #MeToo, byl seznam známý jako Shitty media men. Někdo (novinářka Moira Doneganová, ale to se hned nevědělo) umístil na internet Google spreadsheet, na němž mohly pozvané ženy zapisovat obvinění mužů z mediálního světa ze sexuálních prohřešků. Bez důkazů a anonymně. Spreadsheet měl být tajný, ale samozřejmě se rozšířil po internetu. Redakce, v nichž obvinění muži pracovali, zahájily šetření, někdo byl shledán vinným, někdo ne.
Ceny Americké filmové akademie jsou za námi a dopadlo to podle očekávání: Oscara nedostal film, který dokázal, že tradiční hollywoodský blockbuster stále žije a nemusí být o komiksových hrdinech (Top Gun: Maverick), ani film, který musí každý rozumný, slušný a bezúhonný člověk uznat jako nejlepší (Tár), nýbrž Všechno, všude, najednou. Protože je to film od amerických Asiatů o amerických Asiatech a Hollywood potřebuje jako každý rok nějaké to proražení skleněného stropu.
Věnovali jsme se zde v poslední době nástrahám novinky jménem ChatGPT či obecně jazykových modelů založených na umělé inteligenci. Neškodí ale podívat se, jak se vede jazykové umělé inteligenci v jiném regulačním a informačním prostředí, konkrétně v Číně. Člověk si uvědomí, že náš západní způsob dělání věcí má stále ještě své přednosti. Základní rozdíl je přímočarý. Vlna zájmu o ChatGPT se nevyhnula ani Číně, ale v únoru čínští regulátoři zakázali tamním internetovým firmám poskytovat přímý nebo nepřímý přístup na ChatGPT.
Již loni na podzim upoutala pozornost kampaň Evropské unie „You Are EU“ a nyní běží zejména na plakátech, ale třeba i v tištěných médiích její druhé kolo. Je zcela neutrálním konstatováním, že kampaň vzbudila značně negativní reakce. Reagovali tak i profesionálové z oboru a lidé Unii naklonění. A přestože by si někdo mohl myslet, že to souvisí s tím, že kampaň je mentálně orientovaná na západní Evropu – a že je tedy známkou naší zaostalosti, že se nám nelíbí –, ta kampaň narazila i na Západě.
Bruno Maçães napsal na svůj Substack povídku odehrávající se na nedávno proběhlé mnichovské bezpečnostní konferenci. Je psána hlasem amerického novináře Alexe, který horkotěžko dorazí do Mnichova, protože zrovna různě po Evropě stávkují zaměstnanci letišť. Konečně je v hotelu, kde se konference odehrává. V malém salonku má domluvený rozhovor s vysoce postaveným evropským byrokratem, s pověstí „člověka s vizí, respektovaným jak šéfy vlád v Evropské radě, tak v Evropské komisi, což vysvětluje, proč byl pověřen dvěma snad nejcitlivějšími agendami v Evropě té doby – nákupem vojenského materiálu a sankcemi vůči Rusku“.
Poslední dny kariéry Miloše Zemana probíhají neslavně. V médiích běží na pokračování groteskní příběh stanu z Kanceláře prezidenta republiky, který si její vedoucí Vratislav Mynář vypůjčil ke svému lyžařskému vleku. Vláda zrušila územní uzávěry pro kanál Dunaj–Odra–Labe a těžko říct, co je, respektive by bylo potupnější – že odpískala Zemanův vysněný projekt teď, když je ještě v úřadě, anebo kdyby počkala na první den po skončení jeho mandátu.
Vynořila se nám speciální kategorie ohrožených budov: významné stavby socialismu. Tím nemáme na mysli přehrady vltavské kaskády nebo nějakou elektrárnu s nejvyšším komínem v republice. Ani unikátní a možná unikátně bizarní, ale celkem vzácné budovy ve stylu čisté sorely z 50. let. Máme na mysli stavby ve stylu moderním z doby pozdější, z 60. až 80. let. Byť se za zachování některých z nich postavil i Klub Za starou Prahu, v rámci snahy o ochranu památek se jedná o velmi specifickou kategorii.
V roce 2021 zemřelo v Kanadě, která má 38 milionů obyvatel, deset tisíc lidí asistovanou sebevraždou. Nová pravidla – otevření této procedury teenagerům a duševně nemocným a podobně – toto číslo jistě zvýší. Oděvní firma La Maison Simons loni v říjnu zveřejnila reklamní video oslavující dobrovolnou sebevraždu jisté sedmatřicetileté ženy. Představitel firmy reklamu prezentoval jako příspěvek značky k tomu, „abychom budovali taková společenství, v jakých chceme žít zítra a odkázat je našim dětem“. Reakce na sociálních sítích byla negativní a firma video stáhla, ale vidíte z toho, kde se nachází elitní uvažování. New York Times přinesly minulý týden reportáž o sedmatřicetiletém profesorovi ekonomie na Yaleově univerzitě Yusukem Naritovi
Válka na Ukrajině staví naše vládní a vojenské činitele před nejednoduchou podvojnou úlohu. Musí přesvědčovat veřejnost, že je v našem zájmu co nejvíce podporovat Ukrajinu – aby se válka nepřiblížila k nám. Ale zároveň musí ujišťovat, že se k nám zatím válka nepřenesla. Což mimo jiné znamená, že u nás ještě funguje demokracie se vším, co k tomu patří. Včetně svobody projevu a omezení státní moci dané ústavními mechanismy.
Bruno Maçães se málokdy mýlí tak, jako když napsal minulý týden na Twitteru, že „jestliže chápete web jako masivní encyklopedii, pak ChatGPT je její jednosvazkové shrnutí“. Sice pak pokračuje, že je „zjevně špatná“ a že inteligence, kterou chatu můžete přiznat, není jiná nebo vyšší než „inteligence webu nebo tištěné knihy“, ale omyl trvá. Maçães chatbot přeceňuje a podceňuje zároveň. Jako encyklopedii používáme určité výseky internetu, třeba Wikipedii, ale taky ho používáme ke spoustě jiných věcí. A jazykové modely nejsou encyklopedie.
Nedávno jsme zde psali o zprávě o počínání amerických médií ve věci kontaktů amerického prezidenta Trumpa s Ruskem, kterou zveřejnil specializovaný časopis Columbia Journalism Review. Šlo o jakousi pitvu mediální mrtvoly, neboť z toho, o čem média náruživě psala, se mnohé nepotvrdilo – tělo zemřelo na následky úderů zasazených Muellerovým vyšetřováním, zprávou inspektora ministerstva spravedlnosti, obžalobami zvláštního vyšetřovatele Johna Durhama. Text byl pokusem zrekonstruovat a vydat počet z toho, jak to zavádějící zpravodajství vznikalo.
Časopis Quillette je jeden z těch, které před pár lety Bari Weissová zařadila do „intellectual dark web“, řady volně propojených hlasů, které skutečně spojuje jen to, že stojí proti stávající společenské ortodoxii. Věnuje se převážně politice a vědě. Takže když v něm jeho zakladatelka Claire Lehmannová zveřejní rozhovor s Nickem Cavem, můžete předpokládat, že je nesvedlo dohromady nic víc než to, že Cave měl v posledních letech nějaké konkrétní politické postoje – třeba proti woke kultuře a proti bojkotování Izraele – a že jsou oba Australané.
