Miloš Zeman obstaral dvacítce úředníků na českém ministerstvu vnitra nevídanou publicitu. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, oficiálně ustavené k 1. lednu 2017, napadl prezident ve svém vánočním projevu, když ho přirovnal k Úřadu pro tisk a informace (pod kterýmžto názvem se za normalizace schovávala cenzura). Učinil také další historickou narážku: „A proto bych si nepřál, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem, a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů.“

Ještě před Zemanovým vánočním poselstvím nad vznikem centra zakroutil hlavou Zemanův předchůdce Václav Klaus, v minulém týdnu se vymezil i místopředseda vlády Andrej Babiš.

Téčka

Je to novodobé ministerstvo pravdy, myšlenková policie, nebo normální, ospravedlnitelný nástroj boje s propagandou a terorismem? Eva Romancovová, právnička a zaměstnankyně vnitra (a také manželka Michaela Romancova, známého politologa, který v televizi často komentuje putinovské Rusko), pochopitelně říká, že to druhé. K vybudování centra se dostala coby koordinátorka Auditu národní bezpečnosti ČR, který si u ministerstva vnitra v lednu 2015 zadala vláda. Už po prvním roce auditování – a prý tu panoval konsensus odborníků – vyvstala akutní potřeba popasovat se s hybridními hrozbami do té míry, že se ministr Milan Chovanec rozhodl zřídit ono dnes tak skloňované centrum.

Pojem „hybridní hrozba“ zní učeně, ale v podstatě neznamená nic jiného než ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. Definice je pojata tak široce, že se do ní vejde všechno, nač si v dané souvislosti vzpomenete: kromě terorismu taky migrace a problémy s ní spojené, extremismus, narušování veřejného pořádku, „ale právě i dezinformační kampaně se vztahem k vnitřní bezpečnosti státu“ (doslovná formulace z webové stránky centra).

Jak velký podíl v agendě centra zabere terorismus a jak velký hybridní hrozby? Eva Romancovová odhaduje, že to bude „přibližně půl na půl“. Jenže monitorovat a analyzovat teroristy mají přece už existující tajné služby a policie. Takže zbývají hybridní hrozby, pod nimiž centrum – soudě například podle jeho prvního tweetu z 19. října – vidí hlavně dezinformační kampaně.

Romancovová se koncem roku ocitla pod nečekaným mediálním tlakem, a snad i proto mluví tak, jako kdyby se jednalo o nedorozumění a přepjatou reakci. Centrum s patnácti, maximálně dvaceti pracovníky bude prý provádět „běžnou monitorovací práci“ a na veřejnost, tedy na svůj twitterový účet, umisťovat dementi jen u „velmi nebezpečných dezinformací“.

Těžiště práce má spočívat v komunikaci navenek, s veřejností a novináři. Pak ale vzniká otázka, proč dublovat práci stávajících mluvčích – ministerstva, kontrarozvědky (BIS), rozvědky (ÚZSI) a dalších bezpečnostních útvarů. „Na rozdíl od tiskového odboru máme vysoce odborné zázemí,“ prozrazuje obecně Romancovová. Co už neprozradí, a co prozradí zdroj z ministerstva, který mluvil pod podmínkou anonymity: centrum by mělo být v nepřetržitém styku právě s českými tajnými službami. Podmínkou pro práci v centru pak bude bezpečnostní prověrka na stupeň „tajný“, hovorově „téčko“. V soustavě bezpečnostních prověrek – V – vyhrazené, D – důvěrné, T – tajné, PT – přísně tajné – je to druhá nejnáročnější ze čtyř. Do jisté míry můžeme proto centrum chápat jako neoficiální tiskové oddělení naší zpravodajské komunity. To ale z oficiálních činovníků nikdo neřekne.

O’Sullivanův zákon

Pokud by se centrum z této minimální varianty nedovyvinulo nikam dál, mohou se s ním i liberálové, piráti a další nepřátelé erárního usměrňování diskuse snad i smířit. Notabene za ministrování Milana Chovance, který osobně není žádný progresivista a zatím nikoho ve veřejné debatě na rozdíl od některých svých kolegů ve vládě a ve straně neokřikoval. Nicméně máme tu tzv. O’Sullivanův zákon (John O’Sullivan, britský konzervativní spisovatel a novinář, shodou okolností s ním v minulém vydání Týdeníku Echo vyšel rozhovor), který lehce nadneseně praví, že každá organizace, pokud není od počátku explicitně pravicová, se časem stane levicovou – neboli že i neutrální organizace a v našem případě vládní agentury mívají sklon vymaňovat se z původně daných mantinelů.

Boj s dezinformacemi a s tzv. fake news se stal v posledních měsících tahákem po celém Západě. Všude přitahuje lidi, jejichž reflexem je vidět téměř v každém neúspěchu levicově liberálního establishmentu dílo ruských tajných služeb nebo pravicového populismu, a kterým nadto obojí splývá v jedno.

I Romancovová je evidentně politicky předprogramovaná. Právnička Romancovová před šesti lety v místních volbách na Praze 10 kandidovala za Stranu zelených. Čtvrt roku po celostátních volbách, v nichž zelení vypadli ze sněmovny, ji ke kandidatuře podle jejích tehdejších slov vedlo přesvědčení, že „zelená politika nesmí zmizet z naší scény“. V diskusi s redaktorem Týdeníku Echo uvedla jako exemplární dezinformaci okamžitě kampaň za odchod Británie z EU. Zavádějící údaje, dezinformace a lži přitom před loňským referendem používaly v hojné míře oba tábory. Nepravdivé argumenty tábora za britské členství v EU – například analýzy britského ministerstva zahraničí o hospodářském propadu – by se s přehledem kvalifikovaly jako šíření poplašné zprávy, nicméně ty Romancovové na mysl nepřišly.

Když už byla řeč o dezinformacích, hovor se po chvíli nutně stočil k ukrajinsko-ruskému konfliktu. Podle Romancovové dezinformace, které vyviňují Rusko, přispívají k podkopávání jednoty EU na sankcích – a „soudržnost EU je životní zájem České republiky, konstatuje to bezpečnostní strategie státu“. Na tomto případu vidíme, jak tenký led je oddělování dezinformací a názorů: Rusko v roce 2014 vstoupilo do zmatků na Ukrajině jako agresor, který neuznává mezinárodní hranice. Ale nepodkopává z pohledu našeho ministerstva vnitra soudržnost EU jiný objektivní fakt, že předchozího ukrajinského prezidenta svrhla „proevropská“ opozice neústavním pučem?

Konečně na klidu nepřidá ani skutečnost, že oponenturou k Auditu národní bezpečnosti byl pověřen kontroverzní think-tank Evropské hodnoty (sem mířila prezidentova poznámka o pornoherci, měl na mysli zástupce ředitele EH Jakuba Jandu). Za oponenturu inkasovaly EH nijak závratný honorář (Romancovová: „Pod 50 tisíc korun.“). Druhým oponentem byl izraelský bezpečnostní jestřáb, poradce premiérů Rabina a Šarona Dan Schueftan. Nepotvrdily se drby z pražských kuloárů, že Jakub Janda se stane vedoucím zaměstnancem centra. Eva Romancovová se zapřísahá, že nikdo z EH neměl práci v centru slíbenou a může se do něj dostat jen přes výběrové řízení jako kdokoliv jiný. Nicméně centrum do budoucna avizuje spolupráci s neziskovými organizacemi, takže uvidíme.