S představou o zrychlující ekonomice jsou v rozporu výkony průmyslu

Návrat medvědů

S představou o zrychlující ekonomice jsou v rozporu výkony průmyslu
Návrat medvědů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Kdysi tak skeptickou českou společnost zachvátilo nadšení z ekonomiky, jejíž výkon neustále zrychluje. Ano, bude líp! neříká už jen jedno politické hnutí, prognózy vylepšují i úctyhodné instituce. Naposledy Česká národní banka, která koncem roku očekává čtyřprocentní růst. Něco takového ekonomika od krize nezažila – ani v roce 2015, kdy bilanci nafoukla injekce evropských dotací.

Nositele dobrých zpráv mají lidé rádi, a pokud náhodou příliš narůžovo nalakovaná prognóza nevyjde, stačí o ní taktně pomlčet. Tato úloha je natolik vděčná, že v určitém okamžiku analytici úplně zapomenou na to, co se reálně děje ve chvíli, kdy předpovídají. Teď se to přihodilo tuzemským expertům. S představou o akceleraci růstu je v rozporu bilance za druhé čtvrtletí, jejíž poslední detaily dorazily v pondělí. Data upozorňují na výpadky, k nimž došlo v průmyslu a s ním úzce svázaném exportu, donedávna hlavních ekonomických tahounech. Konkrétně červnové zvýšení průmyslové produkce o pouhá dvě procenta oproti červnu 2016 je na pováženou.

Býčí republika

Ekonomové rádi hovoří o býcích a medvědech, protože tak mohou vzletně popsat určité typy obchodníků na burze. Medvědi jsou opatrní, akcie raději prodávají a shrabují zisky. Býci nakupují, investují a pevně věří, že ceny ještě porostou – a s nimi také jejich zisk. Býky a medvědy je možné odhalit i v jiných sektorech. Také obyčejný člověk čeká s prodejem svých nemovitostí nebo s uzavřením trvalé pracovní smlouvy do chvíle, kdy dospěje k závěru, že cena bytů či práce dál neporoste. Někdy to vypadá, že býci jsou prostě optimisté, kteří věří, že všechno bude lepší, v medvědech se zase odhalují škarohlídi. Ve skutečnosti se může také v podobě medvěda skrývat nenapravitelný optimista, který dokáže lépe než kdokoli jiný odhalit možnost k výdělku. Někdy se vyplatí prodávat.

V tomto smyslu prožívá Česká republika býčí období. Přispívají k tomu blížící se volby, při nichž politici tak nějak automaticky přikrášlují období, jež nastane, až lidé zvolí toho pravého. Bez ohledu na politické sliby ovšem propadli optimismu také obyčejní zaměstnanci, kteří v uplynulých měsících zažili zvýšení mezd. To se týká vedle soukromých firem i zaměstnanců státních institucí. Když pracovníci ve školství chystají stávku, protože jim vláda chce zvýšit platy jen o ubohých deset procent, pak se současná očekávání dají přirovnat k euforii v roce 2006, kdy ODS vyhrála volby mimo jiné tím, že dokázala slíbit dvouciferný hospodářský růst.

Nejde přitom přehlédnout, že očekávání lepších zítřků stojí do značné míry na chatrných základech či naivních představách, s nimiž se můžeme setkat třeba v oficiálních dokumentech ministerstva financí. Růst prý zrychlí v důsledku takřka plné zaměstnanosti, kterou Česká republika prožívá. Ano, je to logické, že si zaměstnanci, jichž je najednou nedostatek, vymůžou lepší mzdu. Jen se nesmí vzít v úvahu okolnost, že plná zaměstnanost není v okolních zemích, kam se mohou cizí investoři přesunout.

Očekávání lepších zítřků ještě ke všemu vychází z nerealistického přesvědčení o vysoké hodnotě tuzemské práce. Zdejší zaměstnanci jsou prý pro zahraniční, zvláště německé a rakouské, firmy svou kvalifikací nenahraditelní. A i když zde není dost pracovníků, s investicemi do Česka nepřestanou. Ani jim nebude vadit perspektiva rychlého platového růstu v příštích letech, protože Češi zatím vydělávají o mnoho méně než němečtí kolegové, kteří nepracují o nic lépe.

Ekonomové rádi hovoří o býcích a medvědech, protože tak mohou vzletně popsat určité typy obchodníků na burze - Foto: Shutterstock

Laciná je laciná

Právě nepodloženost takového mýtu je hlavní slabinou vize o lepších časech. V období po pádu komunismu se museli Němci i Rakušané smířit s tím, že jejich laciná práce uteče do Česka a dalších zemí Východu. Vyvezli ji tedy pomocí nákladných investic a za vysoké mzdy vyplácené v mateřských závodech vyžadují složitější výkony s větším podílem intelektuální práce a vyspělých technologií. Těžko se dá předpokládat, že za „lacinou práci“ v Česku začnou po všech starostech s jejím vývozem zčistajasna platit o hodně víc. A o tom, že by zdejší vláda vážně uvažovala o podpoře technologií, se dá při pohledu na položku výzkum v chystaném rozpočtu na rok 2018 vážně pochybovat.

Data z druhého čtvrtletí mohou být přechodným výkyvem. Jisté však je, že některé parametry průmyslové výroby včetně přijímání nových pracovníků a podílu tržeb z vývozu pomalu klesají už druhým rokem. Pokud průmysl a export nedostanou nějaký nový podnět, nastane v české ekonomice pro změnu čas medvědů.

10. srpna 2017