Je to jeden z otců obchodování a nakupování na internetu, které dnes připadá většině lidí jako samozřejmost. Nikdy by ale nemohlo fungovat bez sofistikovaných a co nejvíce bezpečných systémů placení. Právě na jejich vymýšlení se Nick Ogden specializuje. V roce 1994 rozjel vůbec první internetový obchod v Evropě. Wine Warehouse začal nakupovat vína od vinařů z různých vyhlášených oblastí a prodávat je zákazníkům do celého světa. Za ceny, jimž místní vinotéky a obchody těžko mohly konkurovat.

V roce 1997 založil Worldpay, firmu, která ručila za mezinárodní transakce na internetu, a tím umožnila masový rozvoj internetových obchodů. Jejích 270 zaměstnanců zajišťovalo transakce pro dvacet tisíc obchodníků ve 120 zemích světa za dvě miliardy dolarů (50 miliard korun) ročně. V roce 2002 Ogden firmu prodal Royal Bank of Scotland. Dnes se její akcie obchodují na hlavním londýnském burzovním trhu FTSE a firma má tržní hodnotu 5,4 miliardy liber (167 miliard korun).

V roce 2003 přichází Ogden s další průlomovou novinkou. Zakládá společnost Voice Commerce. Ta provozuje platby přes mobilní telefony. Umožňuje lidem, aby je autorizovali přes biometrickou stopu svého hlasu. V roce 2009 se Voice Commerce stává první britskou nebankovní institucí, jež je součástí sítí platebních karet VISA a MasterCard.

V roce 2014 se Ogdenovi honí hlavou další nápad. Po třech letech vyjednávání s britskými regulátory finančního trhu rozjíždí letos v únoru Clear Bank. První novou clearingovou banku v Británii po 250 letech. A teprve šestou celkově. Na clearing, což je zjednodušeně řečeno vypořádání bezhotovostních plateb mezi firmami, mělo dosud v Londýně licenci jen pět tradičních bank. Lloyds, Barclays, HSBC, Royal Bank of Scotland a Clydesdale and Yorkshire Bank. Ogden na rozjezd banky získal peníze od dvou investorů: kanadského podnikatele Johna Risleyho a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Jeho PPF bude mít v Clear Bank podíl 35 procent. Stává se tak vůbec první finanční skupinou v historii, která získala bankovní licenci v Londýně, nejdůležitějším a investory nejvyhledávanějším finančním centru světa. Clear Bank neposkytuje služby běžným vkladatelům, zaměřuje se na vypořádání obchodů mezi světovými bankami a společnostmi na platební karty. Zároveň chce umožnit firmám, aby si vytvářely samostatné banky tím, že sdruží své peníze do úvěrových spolků, z nichž budou půjčovat klientům.

Nick Ogden přijel do Prahy navštívit Petra Kellnera a při té příležitosti poskytl rozhovor Týdeníku Echo.

Jak jste na začátku internetové éry přišel na to, že jako první e-shop založíte zrovna obchod s vínem?

Měli jsme tehdy byt v londýnském Wimbledonu a v něm jsme otevřeli obchod s vínem. Když jsme viděli, jaké možnosti se na internetu rozjíždějí, uvědomili jsme si, že naši zákazníci se vůbec nemusí omezovat jen na Londýn. Byl to rozhodně první e-shop v Evropě. V roce 1998 jsme se na jedné konferenci v San Francisku dohadovali, jestli byl i první na světě. Určitě byl jeden z prvních. Měli jsme na tu dobu úžasnou počítačovou infrastrukturu. Strašně silné počítače, u nichž jsme si byli jistí, že to zatížení všemi těmi transakcemi utáhnou. Velmi rychle nám ale došlo, že na internetu se nebude dát obchodovat bez toho, aby se vytvořil systém, v němž se bude dát nakupovat a prodávat v různých měnách. Dnes vám to připadá jako něco samozřejmého. Ale vytvoření takového systému byl naprostý základ, aby se mohlo rozjet nakupování v e-shopech napříč celým světem, jak ho znáte dnes. V první fázi nešlo o to, jak tu věc lidem prodat, ale vůbec vytvořit virtuální tržiště, kde by lidé byli schopni srovnávat si ceny různého zboží ve svých měnách. A věděli, za kolik si tu věc můžou z Londýna koupit do Prahy. Aby se mohli rozhodovat, co je pro ně výhodné. Dnes jsou všechny ty srovnávače cen standard, ale tehdy to byl ten průlom, s nímž jsme začínali. Všechno to bylo to, čemu se dnes říká fintech, finanční technologie.

Nejdřív jste rozjel obchod, pak platební systém. Banka na vypořádávání bezhotovostních transakcí na internetu byla dalším přirozeným krokem?

Každý, kdo chce s něčím obchodovat na internetu, potřebuje někoho, kdo mu bude zajišťovat platby od zákazníků. Musí si to dohodnout buď s bankou, nebo platební bránou, kterou provozují banky či společnosti na platební karty. Když jsme ale na začátku elektronického obchodování přišli do banky a ptali se, „máte platební systém pro vypořádávání plateb v různých měnách?“, řekli: Ne, nemáme. Pak West Bank vytvořila první takový systém pro leteckou společnost British Airways. Když jste si ze svého účtu v Praze koupila na letišti v Londýně letenky, strhly vám je přímo v korunách. Každý byznys na této planetě za sebou musí mít nějakou banku, která mu bude vypořádávat platby, aby mohl fungovat. Nemůžete vozit peníze v igelitkách. V 60. letech bylo v Británii šestnáct clearingových bank vypořádávajících platby, postupně se to zúžilo na těch pět.

Čím se to stalo?

Normální konsolidací trhu. Je to podobné jako třeba s potravinářskými řetězci. Také je v každé zemi spočítáte na prstech jedné ruky.

Ale právě třeba v obchodování na internetu je to úplně opačné. Máte tam tisíce malých firem a k žádné velké konsolidaci to nespěje.

To máte pravdu. Právě proto, abychom diverzifikovali velmi konsolidovaný trh vypořádání plateb, jsme Clear Bank založili. Zrovna do bankovnictví a finančních služeb se přinejmenším ve Velké Británii zas tolik nových hráčů nehrne. Investoři mají pocit, že karty na trhu jsou rozdané. Že je to trh, kde je těžké jako nově příchozí přetáhnout zákazníky těm tradičním hráčům, kteří si své zázemí a sítě klientů budovali desítky let. Jsem přesvědčen, že to ubíjí potenciál ekonomiky. Ve Worldpay jsme se přesvědčili, jak byla ta slabá konkurence mezi bankami limitující. V roce 2014 jsem na konferenci seděl vedle Mary Starksové, šéfky odboru konkurence britského regulátora finančního trhu Financial Conduct Authority (FCA). Řekla, že je potřeba bavit se o přístupu na bankovní trh. Tak jsem jí řekl, že to bude velmi krátká prezentace. Ptal jsem se, kdy se to změní. V roce 2000 udělal regulátor studii, podle níž vstup do odvětví, to znamená vstup na bankovní trh, přijde na tři miliardy liber. To jsou obrovské peníze. Bylo jasné, že je potřeba zvýšit ve finančních službách konkurenci. Jenže pak přišla v roce 2009 finanční krize. Ta ukázala, že trh bude mnohem stabilnější, když tam bude více hráčů. Ne tolik velkých.

Jak se to projevovalo?

Royal Bank of Scotland se dostala ve finanční krizi jako jedna z prvních do velkých problémů a musela být zachraňována za peníze daňových poplatníků. Barclays si půjčovala peníze z Kataru, který ji vlastní. HSBC byla jedinou z těch britských clearingových bank, která nepotřebovala zachraňovat státními penězi. Tak jsem Mary Starksové od regulátora říkal: Když se díváte na to, co se děje v Británii, je zřejmé, že potřebujeme další clearingovou banku. Pokud licenci na ty mezibankovní obchody dostane nějaká ze současných bank, nic se nezmění. Používají stejné postupy, mají stejnou kulturu. Bude tam je o jednoho hráče víc a nic se nezmění. Jestli chcete skutečnou změnu, je potřeba, aby přišla úplně nová banka. To byl začátek Clear Bank. Je to podobné jako na trhu obchodních řetězců. Měli jsme tady naše Tesco, Sainsbury‘s a další. Trh byl velmi strnulý. Pak přišel německý Lidl a Aldi s úplně jinou strategií a mentalitou. A úplně prolomili status quo. S Mary Starksovou to byly tři roky těžkých jednání o licenci na novou clearingovou banku, která se nám podařila udržet v tajnosti. Všem těm dokladům, které potřebujete pro licenci získat, se říká regulační zátěž. To máte asi podobné, že? V našem případě ta zátěž představovala třináct kilo papírů. Dva a půl tisíce stran.

Kdy jste se potkali s Petrem Kellnerem a jak jste se dali dohromady?

Když už se rozjel ten proces k licenci, začali jsme se v roce 2015 dívat po investorech. Potřebovali jsme získat lidi, kteří budou schopni dohlédnout a ocenit všechny možnosti, jež nová clearingová banka nabízí. Potřebovali jsme byznysmeny, kteří cítí příležitost, ne klasické, tradiční bankéře. Petr Kellner je selfmademan, John Risley taky. S Petrem i Johnem jsme se velmi rychle dohodli, že se stanou akcionáři nové Clear Bank.

Kde jste se s Petrem Kellnerem seznámili?

V Londýně máme skupinu, která se jmenuje Marlin. Přes ně jsem už tehdy sháněl peníze na Worldpay. Oni mi zprostředkovali kontakt s Petrem Kellnerem i s Johnem Risleym. Kromě nich jsme se bavili s asi už jen pěti nebo šesti dalšími investory. Vybírali jsme si opravdu z velmi úzké skupiny.

V čem budete jiní než tradiční banky? Čím zamícháte trhem tak, jako to udělal Lidl nebo Aldi?

Začínáme s úplně čistým stolem. Nemáme na rozdíl od ostatních žádné roky zajeté koleje, z nichž bychom se museli přizpůsobovat novým poměrům ve financích, které se velmi rychle mění. Uvědomujeme si, jak zásadní je masivní investice do kybernetické bezpečnosti. Nemusíme opravovat žádné staré systémy, kupujeme ty nové, nejkvalitnější.

Jak váš rozjezd ovlivní brexit? Před referendem se strašilo masivním stěhováním bank z Londýna kvůli hrozící ztrátě pasportizace, tedy volných obchodů do zemí EU.

Brexit je pro každého v City noční můra, protože nikdo neví, jak budou vypadat nová pravidla. To je pro finančníky vždycky nepříjemné, proto se taky ty výhrůžné kampaně před referendem rozjížděly. Noční můra je to samozřejmě i u vás v kontinentální Evropě. Nejistota podmínek nikdy není dobrá pro obchod. Ale stalo se. Nemůžeme skuhrat, musíme se přizpůsobit. Pokud Theresa Mayová skutečně ve středu 29. března spustí odchod Británie z Unie, neznamená to, že do dvou let budou všechny věci vyřízené a bude jasné, jak budou vypadat nové obchodní vztahy Británie se zeměmi EU. To je nemožné. Bude to trvat mnohem déle. To je tolik detailních vyjednávání a rozhodnutí... Vzpomeňte si, jak dlouho vám trvalo, než jste vyjednali, za jakých podmínek se stanete členy Evropské unie. A to na to byla pravidla a někdo už tu cestu prošel před vámi. Na exit žádné precedenty ani pravidla nejsou, všechno se bude zkoušet těžkou cestou pokus-omyl. Podívejte se, jak dlouho vyjednávala Kanada obchodní dohodu s EU. Sedm let. My máme plány, co chceme dělat, a prostě je přizpůsobíme pravidlům, jaká budou pro britské banky v Evropě platit.

Co očekáváte?

Rozhodně teď kvůli tomu riziku, že nevíme, jak to bude vypadat, nebudu zakládat pro evropský trh další banku v Německu a zase podstupovat ten náročný administrativní proces získání licence. Vždyť je to tři týdny, co jsme s ním skončili v Británii. Podobně samozřejmě přemýšlejí všichni finančníci. Proto se nekonají žádná ta stěhování do Frankfurtů a Paříží, jak se s nimi vyhrožovalo. Nikdo nic moc neudělá dřív, než bude jasné, jaké budou podmínky mezi Londýnem a zbytkem Evropy. Pak je tady ta ohromná jazyková bariéra, na niž bychom v Evropě narazili. Pokud vyjednávání nedopadnou dobře a přístup na trh finančních služeb v Evropě bude složitý, pokusíme se založit banku v Irsku, kde se mluví anglicky. Vůbec netušíme, jakým směrem se bude Evropa ubírat. V hodně černém scénáři nakonec může v eurozóně zůstat samotné Německo. Máte štěstí, že jste nepřijali euro. I díky tomu se vám daří. Určitě ho nepřijímejte, byla by to obrovská chyba.

Jaký vývoj očekáváte v amerických financích za Donalda Trumpa? Už naznačoval, že by Londýn mohl dostat právo volných obchodů ve financích do Ameriky.

Zatím není zřejmé, s čím přijde. Určitě se ale bude snažit stahovat peníze zpátky do Ameriky. Je otázka, jak to bude dělat. Celý finanční svět v každém případě čeká velká transformace. Celá současná struktura poskytující finanční služby je rozbitá. Všichni lidé využívají dva druhy služeb. Zaprvé jsou to transakce. To znamená, že platíte, posíláte peníze na různé účty, nakupujete. Zadruhé finanční služby: někdo vám spravuje úspory, investuje je, půjčujete si peníze, používáte platební karty.

Jak se změní ty dvě branže?

U transakcí potřebujete, abyste mohli posílat a dostávat peníze dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Efektivita mezinárodních plateb je dnes jen šedesát procent dní v roce. Ve zbývajícím čase jsou zavřené. Je zodpovědností bank, aby vymyslely, jak to bude fungovat, aby lidé mohli platit opravdu každou minutu v roce.

Většina těch plateb už bude úplně automatická. To znamená, že ve financích přijde oproti dnešku o práci spousta lidí? Je to obor, kde jsou jedny z nejvyšších platů vůbec.

Určitě se výrazně změní struktura pracovních míst ve finančních službách. Loni jsme hledali nové zaměstnance. Hlásily se nám spousty výborně vzdělaných lidí, kteří vůbec neměli tušení, kdo jsme. Neměli jsme žádné jméno. Naší absolutní prioritou je zaměření na zákazníka. Ve financích bude kromě mozků, které vymýšlejí nové věci, potřeba hodně lidí, kteří jsou velmi komunikativní a umí udržovat dobré vztahy se zákazníky. To bude zásadní. Ta stará úřednická mentalita zmizí. Zákazníci nechtějí mluvit s automaty a roboty, nýbrž s lidmi, kteří se o ně starají a skutečně jim pomáhají řešit jejich problémy.