Daniel Prokop o podpoře a chybách výzkumníků

Kvůli rozpadu ideologií hrají roli osobnosti

Daniel Prokop o podpoře a chybách výzkumníků
Kvůli rozpadu ideologií hrají roli osobnosti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Za půl roku budeme vědět, jak dopadly volby. Výsledek nebude záviset ani tak na tom, kolik procent získá očekávaný vítěz, ale spíš kolik voličských hlasů propadne, když některé strany nepřekročí pětiprocentní hranici. Tvrdí to Daniel Prokop, ředitel politických výzkumů společnosti Median, jedné ze čtyř významných agentur provádějících volební výzkumy. Právě propadlé hlasy určí, jak velkou sílu bude mít příští hegemon.

Prokop trvá na tom, že lidé mohou dobrým výzkumům věřit, i když v minulém roce agentury neuspěly při referendu o brexitu ani při prezidentských volbách v Americe a Rakousku. V rozhovoru s Týdeníkem Echo přirovnává prognózy volebních výsledků k předpovědi počasí: „Také tam hodně závisí na čase. Týden dopředu nebo tři dny dopředu se počasí předpovědět dá. Měsíc dopředu určitě ne,“ podotýká Prokop.

Má tedy dnes smysl sledovat aktuální předpovědi voleb do české sněmovny?

Je těžší něco předpovídat, když se rozpadly tradiční linie politiky a když se objevily nové strany. Hodně lidí váhá do poslední chvíle. Dělali jsme loni výzkum na Slovensku, kde nám jeden den před volbami řeklo patnáct procent lidí, že nevědí, jak se rozhodnou. Tím se to ztěžuje, ale je to inspirace pro příští výzkumy. Hodně výzkumů, které jsme dělali od devadesátých let, předpokládá, že člověk má určité preference a nějak už se rozhodl. Ale nepočítají s tím, že jste ze šedesáti procent volič ANO, ze čtyřiceti procent lidovců a teprve se nějak budete rozhodovat pro některou z těchto stran. Tradiční průzkumy vás donutí do té jedné odpovědi – a tím mohou zvyšovat svou nepřesnost.

My si vždycky pamatujeme ty dobré kampaně. Po Trumpovi se začalo říkat, že Cambridge Analytica mu udělala volby přes sociální sítě, říká Prokop - Foto: Jan Zatorsky

Neúspěch průzkumů v Americe byl právě v tom, že zanedbal nerozhodnost voličů?

Jedna z chyb opravdu byla, že výzkumy odřízly nerozhodnuté voliče, kteří si dosud mezi kandidáty nevybrali. Tím předpokládaly, že se rozdělí ve stejném poměru jako ti rozhodnutí, tedy 52 procent pro Hillary Clintonovou. Jenže oni se rozdělili 70 ku 30 pro Donalda Trumpa. A když je pak nerozhodnutých voličů v tzv. swing states (ve státech, kde bývá mezi kandidáty demokratů a republikánů těsný rozdíl – pozn. red.) pět až sedm procent, může to v nich rozhodnout. Ty výzkumy se nemýlily o deset procentních bodů, ale mýlily se dost na to, aby neodhadly celkový výsledek prezidentských voleb. Výzkumy se přitom mohly nerozhodnutých dotázat, ke komu se spíše kloní. Viděly by, že z nerozhodnutých bude profitovat spíše Trump. Podobný typ chyby jsme zažili v prvním kole českých prezidentských voleb v roce 2013. Všichni se ptali, koho budete volit, a nepřipouštěli, že voliči jsou hodně nejistí. Třeba Schwarzenberga chtělo volit třináct procent, ale přemýšlelo o něm zřejmě už v prosinci okolo 25 procent – a většina se k němu nakonec přiklonila. V datech se dnes skrývá větší nejistota, dá se ale dobře popsat a přiznat čtenáři.

Jak máme rozumět třeba tomu, že dnes tvrdí až 35 procent voličů, že budou volit hnutí ANO?

ANO by podle našeho odhadu dostalo 28,5 procenta. Ale kdyby ho volili všichni, kdo ho vážně zvažují, dostalo by 34. Kdyby ho volili jen ti, co si tím jsou opravdu jistí, může dostat jen 21 procent. Když to tak řeknete, pak přiznáte, že ve výzkumu je velká nejistota a že toho tolik neříká. Ale je to rozhodně férovější, než když řeknete, že ANO dostane 28,5 procenta plus minus dva procentní body statistické odchylky. To je nesmysl. Může to fungovat v době dotazování, ale nefunguje to ani tři týdny dopředu.

Kolapsům ve výzkumech je tedy možné předejít, a přesto ještě něco říci?

Ano, ale mohou být i další chyby. V Británii se extrémně liší voliči podle regionů, proto musíte zemi velmi dobře pokrýt podle regionů a v rámci regionů mít velmi dobré podvýběry. V rámci Británie a také při loňských slovenských volbách (tehdy uspěl populista Kotleba, s nímž nikdo nepočítal – pozn. red.) byly potíže s ochotou přiznat volbu. Na Slovensku jsme v předvolební dny dělali průzkumy pomocí telefonu a on-line dotazů. Teprve začlenění on-line sběru pomohlo odhadnout podporu Kotleby, ke které se lidé jinak báli přiznat. V Americe byl další problém v tom, že se ptali jenom lidí, kteří říkají, že jdou volit. Když na první otázku řeknete, že nejdete, vyhodí vás z výzkumu. Ve státě Pensylvánie, který v předpovědích relativně hodně nevyšel, je 27 procent vysokoškoláků – a oni jich přitom měli ve vzorku 45 procent. Ten postup vysvětlovali tím, že vysokoškoláci jsou ochotnější zúčastnit se voleb, jenže to může být i tím, že jsou ochotnější účastnit se výzkumů. Neúspěch v Pensylvánii byl způsoben tím, že přišlo mnohem víc bílých voličů bez vysokoškolského vzdělání. Všechny akademické průzkumy i dobré české průzkumy by tomu zabránily. Nechci se úplně kasat, ale je pravda, že v krajských volbách v České televizi jsme díky optimalizaci všech těchto postupů trefili 12 vítězů ze 13. I když vždycky záleží na tom, co se před volbami změní.

Za určitých podmínek tedy můžeme průzkumům před volbami věřit. Je ale možné podle současných preferencí věrohodně říci, kdo bude strany volit za půl roku?

Kdyby volili hnutí ANO jen přesvědčení voliči, má kolem dvaceti procent. Je málo pravděpodobné, že spadne pod tuto hranici. To by se musela stát totální kauza, která by zdiskreditovala lídry hnutí, ovšem ani hodně velké kauzy dnes nemají dopad. Ale zisk může vyrůst až na 35 procent. Můžeme si vzít inspiraci z trojích minulých voleb, kdy vedoucí strana začala mít problémy a kdy se preference první a druhé strany vyrovnaly. Neříkám, že se to stane znovu, ale běžně se stává, že za posledního půl roku dvě vedoucí strany promění své preference klidně o šest procentních bodů. Může dojít k velkému boji. Na druhé straně se dosud nestala jiná věc. Dnes vede ANO před ČSSD o nějakých devět nebo deset procent, přitom se v posledních třech volbách nikdy nestalo, aby to vedoucí strana úplně ztratila a nevyhrála. To jsou informace, z nichž se dá vycházet, ale to je tak všechno, co průzkumy půl roku před volbami říkají.

Jde vyloučit, že se stane něco úplně nečekaného? Minule nikdo ještě dva měsíce před volbami nečekal finiš hnutí ANO.

Při posledních volbách mělo finiš ANO, předtím to byl čtyř- nebo pětiměsíční finiš Věcí veřejných. Není vyloučeno, že to dokáže někdo jako Piráti, Okamura, nejde vyloučit Zelené, mohou to být Realisti, může to být koalice KDU-ČSL a STAN. Dojde k akceleraci, která to nezmění úplně, ale do velké míry. Půl roku před minulými volbami bych si netipnul, že bude mít ANO přes 18 procent, ani že bude mít 10 procent.

Před minulými volbami došlo k prudké změně preferencí ODS, TOP 09, ČSSD, Zemanovců, ANO a Úsvitu zřejmě vlivem pádu Nečasovy vlády. Bylo to tak dramatické opravdu z toho důvodu, že předtím padla vláda?

Tak velká změna před volbami asi opravdu vyžaduje rozpad vlády nebo něco podobného. U ČSSD ale k předvolebnímu poklesu nedošlo poprvé, propadla i v roce 2010. Zajímavé je, že strmější propad zaznamenávala ČSSD ve výzkumech, které se ptaly otevřenou otázkou, koho budete volit. Při nich dobře dopadnou ty hlavní přijatelné strany. Před rokem 2010 i 2013 byla neoblíbená vláda a ČSSD byla hlavní opoziční stranou. Když má v takové situaci nerozhodnutý člověk říct výzkumníkům, koho bude volit, směřuje k tomu, že v době neoblíbené vlády řekne hlavní přijatelnou opoziční stranu. Za tím se mu skrývají alternativy v podobě menších stran nebo stran, které nově vzniknou. Tohle nejvíc zakrývá spontánní otázka.

Dnes podobný efekt hrozí „hlavní přijatelné straně“, tedy hnutí ANO?

V každém případě je dobré vědět, že v průzkumech, které stojí na otevřené otázce, je na tom ANO asi o tři procentní body lépe než v průzkumech s jinou metodikou. Když sledujete, mezi jakými stranami respondent váhá, neuděláte ze šedesátiprocentního voliče ANO voliče stoprocentního. Také v našich datech vidíme, že pokud zvažujete ANO, pak ho velmi často uvedete na prvním místě, protože to je velká a přijatelná strana. Pokud zvažujete menší stranu, často ji na prvním místě neuvedete. Kvůli těmto nejistotám taky nedělám rád přepočty na mandáty. To vyvolává dojem, že jde o velmi přesnou predikci, ale v tom výpočtu je nejen nejistota toho, že lidé váhají a že existuje statistická odchylka, ale protože máme hodně stran mezi čtyřmi a šesti procenty, je tam i nejistota, kdo se dostane přes pět procent, je tam nejistota d’Hondtova přepočtu. Ze současných výzkumů se třeba dá vypočítat, že ANO bude mít mezi 65 a 95 mandáty. Říci, že jich bude mít 87, to vyvolává falešný dojem přesnosti. A lidi se pak diví, jak je možné, že to vyšlo trochu jinak.

Teď je v Česku šest nebo sedm agentur, každá má dost jiné výsledky, a ty se od sebe ještě vzdalují. ČSSD má jednou 12, jindy 22 procent, ANO je mezi 24 a 33 procenty. Proč jsou dnes rozdíly větší než před minulými volbami do sněmovny?

Agentury CVVM, Kantar a STEM výzkumy staví majoritně na otevřené otázce, a tím myslím vzniká představa ANO trochu silnějšího, než je realita. Bohužel se už nedotazuje Factum, které pracovalo se seznamem stran. Když jste jeho výsledky srovnali s ostatními, ANO bylo ještě níž než u Medianu. Druhý problém je v tom, jak jsou lidé ochotni se účastnit výzkumu. My i některé další agentury ve vzorku zaručujeme, aby tam bylo zastoupení voličů ANO jako v roce 2013. V některých průzkumech to ovšem vypadá, že ANO minule volilo 27 procent lidí. Voliči ANO jsou spokojeni s politickou situací, nejsou radikální a zřejmě se rádi zúčastňují výzkumu, zvláště třeba po volbách, kdy ANO uspěje. Rozdílnou ochotu ale musíte nějak redukovat. Také to může hrát roli jednoho až tří procentních bodů. U ČSSD může hrát roli to, že voliče nižších sociálních skupin například telefonem hůře zastihnete. ČSSD je také negativně medializovaná a v jistou chvíli se může stát stranou na druhém místě. Lidé ji asi budou volit, ale úplně se tím nechlubí.

Expert Jan Herzmann tvrdí, že neúspěch průzkumů nezpůsobili málo pečliví výzkumníci, ale sami voliči, kteří víc než kdy dříve těkají mezi nabídkou různých stran. To je pravda?

To je částečně pravda. Kdybychom to ale přijali absolutně, zbavujeme se odpovědnosti, že to budeme dělat nejlepší možnou metodikou.

Souhlasíte, že voliči jsou víc přelétaví?

Je pravda, že se v politice objevují nové osy, podle kterých se tříbí názory. Je to osa ekonomická, důvěry v instituce, osa prozápadnosti, vstupují tam témata jako imigrace, která dříve nehrála roli, a mohou ji hrát jen v jedněch volbách. Vinou rozpadu názorů klesá zafixování na tradiční strany. Sociální demokracie už nezastupuje dělníky, ale koalici lidí, kteří jsou chudí, jsou to matky samoživitelky, levicoví intelektuálové. Kvůli rozpadu ideologií hraje roli síla osobností, které nakonec můžete, nebo nemusíte věřit.

Nekomplikují se předpovědi tím, jak masivně se používají marketingové prostředky? Úspěšná kampaň na poslední chvíli může úplně změnit výsledek.

I kdyby se měsíc před volbami v roce 2013 dělal výzkum sebelíp, nezjistil by, že ANO bude mít 18,65 procenta. Ale mohl zjistit, kolik lidí zvažuje ANO, že může mít okolo dvaceti, když se k němu přikloní všichni, kdo ho zvažují.

Běžný marketing tedy funguje? Když potřebuji prodat prací prášek, investuji do reklamy a mohu si předem spočítat, jak se mi investice vrátí.

My si vždycky pamatujeme ty dobré kampaně. Po Trumpovi se začalo říkat, že Cambridge Analytica mu udělala volby přes sociální sítě. Vlastně neexistuje jediný důkaz a ani lidé z té strany nevědí, jestli to vyšlo díky targetingu přes sociální sítě. Clintonová měla trochu jiné, ale stejně sofistikované věci, měla extrémní analýzu volebních okrsků a mířila kampaní přímo tam, kde se mělo rozhodovat. Ještě měsíc před volbami to bylo oslavováno jako úplně neporazitelná demokratická zbraň. Někdy to funguje, jindy nefunguje.

V Německu nebo Holandsku roste volební účast, protože si lidé najednou uvědomí, že jde o hodně. Můžeme čekat, že se stejný trend projeví v Česku?

Posledních osm voleb v Česku se říká, že to jsou nejdůležitější volby široko daleko. Když potom dopadnou nějak neutrálně – jako třeba poslední krajské volby –, najednou nejsou nejdůležitější.

Může očekávání velkých převratů zajistit větší účast v nadcházejících volbách?

Dlouhodobě se sněmovní volby pohybují mezi 59 a 64 procenty a řekl bych, že by se muselo stát něco velmi výjimečného, aby se účast z toho intervalu dostala.

Nečekaně vysokou účast ve volbách a slavné oranžové tsunami způsobil boj sociálních demokratů proti třicetikorunovým poplatkům při krajských volbách v roce 2008. Jak to mohlo fungovat?

Genialita tehdejší mobilizace spočívala v tom, že lidé museli ČSSD zvolit, aby na krajích opravdu začala poplatky za pacienty hradit. To nebyl populismus, kdy slíbíme něco, co nemůžeme udělat, a co tedy volbami nejde ovlivnit. Byla tam výměna hlasu za to, že dostanete nějaké peníze. Proto při minulých krajských volbách jenom omezeně fungovaly protimigrační argumenty. Nebylo jasné, co budou strany v krajích dělat, aby migraci ovlivnily. Voliči nakonec uvažují racionálně.