Muž, který pro Čechy budoval v USA rozvědnou síť

Viktor. Masarykův mystifikátor a agent

Muž, který pro Čechy budoval v USA rozvědnou síť
Viktor. Masarykův mystifikátor a agent

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Německou propagandu vedl zejména hospodářský attaché dr. Albert. Němci v různých továrnách, zejména továrnách muničních, organisovali stávky, dále bylo organisováno spiknutí proti lodím, dovážejícím Spojencům potraviny, zbraně, střelivo… Naši dozvěděli se dále, že němečtí a rakouští důstojníci z ruského zajetí přecházejí Spojenými státy do Německa pomocí ruských pasů; tyto pasy od ruských důstojníků v zajateckých táborech byly kupovány…“

Náramný výčet: „naši”“odhalovali zlotřilost německých a rakouských diplomatů, odhalili německo-irský a německo-indický komplot proti Anglii, jednání Berlína s Mexikem, německé agenty ve Francii včetně jejich esa, dobrodruha Bolo paši, našli místa, kde se v Americe zásobovaly německé ponorky.

Povídání o stínovém životě politiky z války řečené též Velká nepochází od autora thrillerů, takhle se chlubil literát žijící v iluzi, že „Ježíš, ne Caesar, opakuju – toť smysl našich dějin a demokracie“.

Jmenoval se Tomáš Garrigue Masaryk a cestoval s britským pasem a v britském zájmu pod jménem Thomas George Marsden. Československou bondovku vyprávěl ve své knize Světová revoluce, jak říkal válce. Co vynechal, byla válečná propaganda, s níž dával šířit v anglosaském světě lži o tom, že Rakušané popravují stovky a tisíce Čechů, aby dostal na svou stranu veřejné mínění. Masarykův spolupracovník Emanuel Voska nakukal americkým novinářům, že v Praze, Plzni, Táboře a jinde vypuklo povstání a že rakouská vláda nařídila popravu mimo jiné „sl. Alice Mazaryk a mnoho dalších členů prominentních českých rodin“.

Rakušanům po kroku

A kdo byli ti „naši“? „Pan Voska provedl jednotnou organisaci naší české žurnalistiky v Americe…“ prozrazoval TGM, „zároveň pak navázal intimní styky s americkou žurnalistikou a velmi brzy s americkou vládou samou.“ Voska byl tedy ten, který Masarykovy nápady realizoval. K tomu sháněl peníze, vybíral od Čechoameričanů na „revoluci“ a „organisoval celou soustavu vyzvědačství“.

Málokomu věnuje Masaryk ve svých reminiscencích tolik místa jako právě Emanuelu Voskovi, krycím jménem Viktor, emigrantovi z Kutné Hory. Vyučený kameník a podnikatel intelektuálně nezlobil, rakouský režim rád neměl a TGM mu důvěřoval. Ovládal kumšt mystifikace a nevzrušovalo ho, že bylo možné si skutečnost snadno ověřit například četbou novin.

Tak v listopadu 1919 po návratu z Prahy do Ameriky vykládal Voska reportéru listu New York Times, že v daleké zemi je po bolševismu sotva stopy: „Vysvětlení, proč jsou hospodářské podmínky dobré, leží ve skutečnosti, že se denně zlepšují podmínky politické. Proletariát je v ČSR zcela spravedlivě zastoupen, a tak se ochránil před bolševismem.“ Noviny o něm psaly, že „kapitán E. V. Voska byl jedním z hlavních organisátorů československé revoluce, v jejímž zájmu pracoval u nás (rozumí se ve Státech) a v Rusku a patřil ke generálnímu štábu ve Washingtonu, když Amerika vstoupila do války“.

Mouřenínovy začátky

Voskovi vyčítali hochštaplerství. Když jeden agent pomlouvá druhého, může a nemusí platit zásada, že „na každém šprochu pravdy trochu“. Stejně jako v kartách a v životě, i v této branži rozhoduje „ukázaná, řeči mají prd cenu“. A Voska se měl čím ukazovat, o čemž Masaryk nepochyboval, třebaže po vítězství ho označil za „fantastu neseriosního, bez politického vzdělání“.

Voskova otce zavalil kámen v lomu, když bylo Emanovi šest. Díky státním a obecním příspěvkům pro chudé se vyučil roku 1893 rovněž kameníkem a sochařem. Točil se kolem sociálních demokratů a na jednom z mítinků napřesrok posluchačstvo barvitě informoval o případu jisté dělnice v místní tabáčce, jíž pro malou chybu vzali týdenní gáži.

Policejní úředník ho varoval, že s takovou je na cestě do kriminálu, což si Voska vyložil tak, že „spadla klec“, a přes Brémy odjel do New Yorku. Bylo mu devatenáct, neuměl slovo anglicky, nikoho tam neznal. S prací to bylo zprvu zlé, vyráběl a prodával po hotelích těžítka. Nicméně následujícího roku za ním přijela z Čech nastávající Anna Ročňáková a rok nato i Voskova matka.

Voska sehnal práci v lomu, stal se předákem a v prvním roce nového století se podílel na firmě Voska & Bremer Marble Co. Pronajal si několik lomů a specializoval se na mramorové obklady. Aby mohl financovat svou činnost pro „odboj“, prodal roku 1915 jeden ze svých podniků, pronájem lomu v Kansasu.

Pražský komplot

S rodinou žil v New Yorku a v poměrně rozsáhlé krajanské obci financoval řadu spolkových činností. Vydával noviny Pravda a podílel se na vydávání listu Hlas lidu. Byl členem sociálnědemokratických organizací a předsedal čechoamerické sekci Volné myšlenky. Pokladničil Česko-americkému tiskovému klubu sdružujícímu od roku 1911 novináře českých titulů ve Státech.

Kdy Voska narazil na Masaryka, známo pevně není. Traduje se, že už roku 1902, kdy TGM s manželkou a dcerou pobývali v Chicagu. Profesor pražské univerzity zde přednášel o Slovanech. Další možností je rok 1907, kdy byl TGM s chotí na kongresu unitářů v Bostonu. Jisté je, že v létě 1914, kdy byl Voska v Čechách, se již znali.

Masaryk hledal před emigrací „spojení s přáteli v zemích Dohody“. Ochotného Vosku zaúkoloval: „Jednal jsem s ním napřed o tom, aby krajané v Americe sebrali větší fond, jímž bychom u nás doma pomáhali obětem rakouské persekuce.“ Takhle financování své emigrace formuloval TGM („My totiž musíme se representovati slušně.“).

Voska před válkou sledoval americké Maďary, jak si budují propagandistické zázemí, a českým politikům, s nimiž se v New Yorku setkal, doporučoval pracovat na podobné lobbistické síti. Nedali na něj: většina Čechů doma si tehdy neuměla život bez Rakouska představit a sociální demokraté na to měli též sjezdové usnesení. To Voska a velká část Čechoameričanů v odporu k Habsburkům podporovali s vypuknutím války českou nezávislost ihned.

V létě 1914 se jel Voska podívat do staré vlasti. Jednak obchodně, jednak kontaktovat emigrantské skupiny v západní Evropě, též obhlédnout příležitosti na vybudování tiskové agenturní sítě pro zprávy z českého světa. Nemohl než souhlasit s Masarykovou charakteristikou českého politického života, že „se tu nic neděje“. Což nezměnila ani vražda následníka trůnu Františka Ferdinanda 28. června.

Ve službách TGM

Objel pak jako turista Itálii, Řecko, Turecko a kus Balkánu a začátkem srpna byl zpět v Praze. Z řady schůzek s Masarykem povstala spiklenecká činnost a z ní špionážní ve prospěch cizí mocnosti: TGM se zjevně už v srpnu 1914 rozhodl pro práci na odtržení Čech z rakouského soustátí. Voska vezl s sebou ústní vzkazy a „písemně podány hlavně číslice“.

Předal je v Anglii neformálním spolupracovníkům britské rozvědky, historiku Robertu Williamu Seton-Watsonovi a novináři listu Times Henrymu Wickhamu Steedovi, s nimiž se Masaryk znal z vídeňských poslaneckých časů; oběma připadá lví podíl na získání sympatií pro habsburské Slovany v britské politice. V Chicagu Voska se vzkazy zašel k průmyslníkovi a mecenáši Charlesu Craneovi, s nímž se Masaryk osobně znal, a Američan se stal hlavním financiérem TGM v Americe.

Voska se podílel na vytvoření organizace zastřešující krajanské spolky pod jménem Bohemian National Alliance (České národní sdružení). Sídlilo v Chicagu a sám řídil jeho newyorskou větev. Ze svého vybudoval dobře řízenou soukromou kontrarozvědku sledující činnost německých a rakouských diplomatů a agentů.

Štefánik s krajany. Vpravo za ním stojí Voska. - Foto: ČTK

Ve službách britských

V létě 1915 začal spolupracovat s rezidentem britské kontrarozvědky, námořním attaché Guyem Gauntem, než jeho roli brzy z velké části převzal William Wiseman, šéf rozvědky pro Ameriku. Jejich protivníky v tehdy neutrálních USA byli Franz von Papen (v roce 1932 krátce říšským kancléřem a pak se vrátí do našeho příběhu) a námořní attaché, kpt. Karl Boyd-Ed. Organizovali diverzní činnost blokující mimo jiné zásobování dohodových států.

Gaunt, který to po válce dotáhl až na admirála, disponoval informacemi od českých telefonistek a sekretářek v zahraničních firmách, přístavních dělníků, hotelového personálu a servírek, dokonce úředníka rakouského konzulátu v New Yorku. Voska měl „důvěrníky“ v Evropě, na Balkáně a v Rusku. Síť měla v Americe osm desítek členů a je pozoruhodné, že se mezi nimi nenašel zrádce.

Začátkem roku 1916 byla Voskova „rozvědka“ zahrnuta do britské špionážní sítě a také z Londýna placena. Voska tvrdil, že se podílel roku 1916 na zmaření irského povstání a že pomohl Britům v Americe s likvidací „indického komplotu“ s Němci (přitom Irové i Indové toužili po tom samém jako Češi…).

Ať je to, jak chce, Britové s ním byli spokojeni. Roku 1917 ho pověřili vybudováním informační sítě v Rusku pod hlavičkou agentury Slav Press Bureau. Měla zlikvidovat již fungující německou síť šířící po sesazení cara chaos a pacifistické nálady. Setkal se tu po třech letech s TGM, nicméně Voska přecenil své schopnosti: v ruských poměrech se nevyznal a Němci trumfovali dovozem Lenina a dalších bolševických teroristů do Ruska. Tím Voskova mise skončila.

Ve službách amerických

Když v prosinci 1917 vstoupily USA do války s Rakouskem, nabídl Američanům své služby. Obdržel hodnost kapitána a v generálním štábu ve Washingtonu zařazení do oddělení rozvědky. Působil ve Francii, Itálii a Švýcarsku, nyní ke spokojenosti Američanů. Je s podivem, že s takovými zásluhami a pověstí u spojenců se v nové republice nenašlo pro Vosku oficiálního uplatnění v diplomacii či podobných zpravodajských institucích. S ohledem na Masarykovo „hodnocení“ lze usuzovat, že zafungovalo pravidlo „mouřenín posloužil, mouřenín může jít“.

V americkém zájmu, ale i TGM, „si vypůjčil“ ve Vídni roku 1919 dokumenty týkající se české politiky Habsburků, prý toho byla tři auta. V Praze je ofotografovali a poslali zpět, něco zmizelo. Odtud pocházely znalosti hradní skupiny o udavačských aktivitách českých vašnostů užívané „podle potřeby“.

Voska v ČSR podnikal a zastupoval americké firmy jako výrobce psacích strojů Underwood a kalkulaček Monroe Calculating Machine Co. Usadil se na Zbraslavi, podporoval svou sociální demokracii a pomáhal uprchlíkům před Hitlerem. Prožil zánik republiky, na jejímž zrodu se tolik podílel. Roku 1939 unikl gestapu a v Americe se dal reaktivovat pro rozvědku. Roku 1943 byl poslán do neutrálního Turecka, kde byl jeho protivníkem starý známý z Ameriky, říšský velvyslanec von Papen.

Po válce se vrátil do Čech. Znovu podnikal, měl pěknou penzi a zůstane záhadou, proč čekal, až ho komunisté seberou. Roku 1950 se stal součástí gottwaldovských krvavých her. Voskovo jméno se připletlo do plejády bolševických jmen jako Slánský, Clementis a Šling, dostal nálepku imperialistického špiona a roku 1954 byl jako bezmála osmdesátník prolezlý chorobami odsouzen na deset let. Před Vánocemi roku 1959 komunisté svolili s přerušením „trestu“ a Čechoameričan Voska zemřel na apríla 1960 doma v rodině.

Příště: Radola Gajda

3. září 2017