Kinoautomat – zoufale křičím: STOP!

Kinoautomat – zoufale křičím: STOP!

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

První interaktivní a geniální filmový projekt na světě slaví letos padesát let. Kinoautomat, spojený s tzv. českou novou vlnou – autorem Radúzem Činčerou, scenáristou Pavlem Juráčkem, režisérem Jánem Roháčem, Vladimírem SvitáčkemJaroslavem Fričem, byl představený na světové výstavě Expo 67Montrealu. Diváci, tak trochu fiktivně, mohli zasahovat do průběhu děje. U dveří hlavního hrdiny filmu pana Nováka (Miroslav Horníček) zvoní jeho sousedka. Je téměř nahá. Oblečena jen do osušky si omylem zabouchla dveře svého bytu a nyní pana Nováka prosí, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Mladá dáma v prekérní situaci prosí o pomoc. A je velmi půvabná. Na druhé straně se každou chvíli může vrátit domů manželka pana Nováka, která má navíc zrovna narozeniny… STOP! zvolá moderátor vcházející na scénu a děj filmu se opravdu zastaví. Nyní je řešení této frapantní situace na divácích… Vpustit, nebo nevpustit? Zelené tlačítko na křeslech diváků znamená vpustit, červené odmítnout… Možnost ovlivnění příběhu byla z pochopitelných důvodů pouze klamná. Obě příběhové varianty měly vždy stejné důsledky, a kauzalita děje se tak setkala opět ve stejném bodě.

Nepřipomíná vám to něco? Já vím, letos se Kinoautomat vrátil na pražské místo činu a padesáté výročí se slavilo ve Světozoru. Super! Mně přišla aktuálnější jiná paralela. Když zaměníme název filmu „Člověk a jeho dům“ za aktuální tragikomedii „Babiš a jeho hnízda“, tak nás zamrazí. A to nejenom proto, že lidé jako AB zavřeli v roce 1972 Kinoautomat na 30 let do trezoru.

Současná strategie Babišova týmu vedeného Markem Prchalem je zjevná a i na stránkách Echo24 byla detailně popsána. ABCD. Arogance. Bagatelizace. Cynismus. Denunciace. Každá z těchto taktik je viditelná jak z projevů a reakcí Andreje Babiše, tak jeho fámulů, presstitutů, trollů i tapetářů v chatových diskuzích a jejich potenciál se zdá být trochu vyčerpán. Do této hry přilétají totiž kromě čápů další a noví ptáci, kteří snášejí další a nová zkažená vejce. Nutně musí nastoupit nové sebezáchranné taktiky, nové prvky krizového managementu, ne neznámé z historie naší i zahraniční. Abeceda krizového řízení může pokračovat. Jako E si můžeme představovat tzv. efekt Janis neboli rozhodování na základě skupinové iluze, či dokonce skupinové hlouposti, na kterou mohou mediální mágové Agrofertu u Koblihů pořád spoléhat. Jako F třeba fabrikaci a fabulaci, tj. vyrábění, vymýšlení a šíření nepravdivých informací, což je ostatně od začátku velmi frekventovanou disciplínou bezpečnostní divize ANOfertu, reprezentované specialisty z mnoha útvarů policie a tajných služeb. G je jasné. Je to gambit – zahájení hry obětováním pěšce neboli nalezení jiné figury ANO k demonstrativnímu obětování a odtažení pozornosti. A mohli bychom vyjmenovat celou abecedu.

V souvislosti s Kinoautomatem mě napadly dvě taktiky – S a U, které připomínají iluzi volby diváků a vedou ke stejnému nebo podobnému výsledku. S – substitutivní cíl, myšleno známé a nadužívané „vrtění psem“. S velkou nadsázkou bych tuto taktiku přirovnal k situaci, kterou jsem zažil. 10. 7. 2001 vybublal trochu umělý, ale soupeři vítaný skandál. Miroslav Macek (snad mi toto přirovnání promine), jako člen nejužšího vedení ODS, pracoval na straně Erste Bank při privatizaci České spořitelny. Hlídací psi demokracie zacítili krev a cenili tesáky. Následujícího dne „padla“ dvojčata na Manhattanu. Aférka byla samozřejmě mediálně překryta touto tragédií apokalyptického rozměru. Netuším dodnes, jak se to Mirkovi podařilo…

Dovedeme si vůbec představit, co budou muset Robert Šlachta s Lenkou Bradáčovou vymyslet, aby překryli kostlivce postupně vypadávající z Andrejových skříní? Z toho jde až děs. I v kontextu úspěšně zorganizovaného puče proti Nečasově vládě. Zelené tlačítko diváků – voličů po vytvoření zástupného, vážnějšího problému a úspěšného naplnění tohoto scénáře může za zpěvu „Proč bychom ho nevolili, když nám Andrej všechno dá, všechno dá“ znamenat vítězství ANO, Andrejův „VSTUP“ do Strakovky hlavními dveřmi a vytvoření vlády se všemi kolaboranty a pátými kolonami v ostatních stranách. Po volbách bude realizováno poslední písmeno abecedy – Z, známé jako „zúčtování se ztroskotanci a zaprodanci“.

Jasně, diváci budou mít v ruce ještě červené tlačítko. Tady může nastoupit taktika U neboli úkrok stranou. Nazval bych tuto taktiku sloganem: „Nejsme stranou jednoho muže.“ Andrej před volbami poodstoupí. Oznámí, že je chlap a chlap musí nejdříve vyřešit všechny ty účelovky a kompra těch zkorumpovaných politiků a stran. Vystrčí před sebe náhradníka, uklidní trochu znepokojené voliče ANO a zmáčknutím červeného tlačítka diváci sice zařídí „NEVSTUP“ Andreje Babiše hlavním vchodem, ale on se tam dostane zezadu. Iluze volby bude dokonalá. A pak bude realizováno znovu písmeno Z, tentokrát spíše „zametání pod koberec“.

Je evidentní, že bychom všichni raději četli brilantní a intelektuálně vyšperkovaný Peňásův článek o historii, současnosti i budoucnosti Kinoautomatu a radovali se nad tím, že jeho text má kde, proč a pro koho vyjít. Obávám se, že iluze volby, kterou jsem si humpolácky ukradl právě z filmu „Člověk a jeho dům“, by nás měla přinutit přinejmenším k zamyšlení, obezřetnosti a taky k aktivitě. Tento omyl diváků by se nám určitě nemusel vyplatit. Já chci číst Echo24 i po volbách. Nejsem sice moderátor, ale zoufale křičím: „STOP!“

31. srpna 2017