Měli by v demokracii rozhodovat jen informovaní občané? Chvála epistokracie

Měli by v demokracii rozhodovat jen informovaní občané? Chvála epistokracie

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Brexit a Trumpův vzestup prý poškodily důvěru v rozum voličů. Americký politolog a filozof Jason Brennan (37), který učí washingtonské Georgetown University, pléduje za to, aby v demokracii rozhodovali jen informovaní občané, aby měli přinejmenším silnější hlas. Tvrdí, že volební právo pro všechny vedlo často k fatálním výsledkům. Brennan navrhuje zvážit alternativní politický systém zvaný epistokracie (epistémé značí v řečtině pravé poznání). Na konci loňského roku vydal Brennan knihu Proti demokracii (Against Democracy), jež nyní vychází i v němčině. O knize s ním hovoří redaktorka berlínského deníku Der Tagesspiegel.

Ve své knize obhajujete epistokracii, takzvanou vládu filozofů, ve které smějí volit už jen vzdělaní, politicky informovaní občané.

Když se podíváme na modely, jak by měly demokracie fungovat podle filozofických představ, a pak na empirická data, jak se to má ve skutečnosti, existuje zde velký nepoměr. Jasné je, že kvalita našich vlád závisí z velké části na kvalitě voličů. Ale většina z nich je špatně informovaná a stěží něco ví o politice. Výsledkem je pak špatná vláda. Možnými důsledky jsou války, zdi nebo špatné sociální politika.  

Držíte se Platóna, který považoval lid za příliš hloupý, iracionální a nevědoucí na to, aby si mohl ustavit dobrou vládu. Ale není dnes většina lidí lépe informovaná než před 2500 lety?  

Platón neměl žádná data, o něž by mohl opřít svá tvrzení, ale my je máme, zvláště v USA. Přesto byl Platónův postoj do značné míry správný. Lidé nejsou nutně nekompetentní, ale nemají žádnou motivaci chovat se jinak. V ekonomické nauce to nazýváme racionální ignorance. Lidé se prostě rozhodnou konzumovat a uchovávat informace jen tehdy, když je to pro ně užitečné nebo zajímavé.

Brennanova kniha "Proti demokracii" - Foto: repro Youtube

Jak si tuto ignoranci vysvětlujete?

V demokracii má individuální volba tak malou váhu, že není rozdílu, jestli člověk volí nebo ne. Lidé to vědí, a tak nemají motivaci. A průměrný volič ví příliš málo - až po úplné ignorantství. 

Těmto skupinám se říká hobiti.

Správně, jako v Pánovi prstenů. Hobitům je vnější svět šumafuk, zajímají se jen o své potřeby. V moderní demokracii jsou protějškem nevoličů. Tedy toho, kdo nemá stabilní ideologii, žádné silné názory, nezabývá se politikou a nepodílí se na ni. Další kategorií jsou chuligáni (potížisté, neomalenci). Jsou plni předsudků a nepřijímají žádné odlišné názory. Obklopují se jen stejně smýšlejícími lidmi a v zástupcích jiných stran spatřují nenáviděné nepřátele.

Třetí skupinou jsou Vulkánci, jak je nazýváte podle Mr. Spocka ze seriálu Star Trek.

Ideální typ. Racionální, věcní myslitelé, kteří se rozhodnou bezvýhradně pro nejlepší argument.

K jakému druhu se přiřazujete vy? 

Ani já nejsem prostý předsudků. Myslím, že to není nikdo. Ale snažím se s chuligánem v sobě bojovat a stát se spíše Vulkáncem (smích).

Spatřujete v brexitu a zvolení Donalda Trumpa potvrzení své teze?

Tato rozhodnutí jistě zvýšila ochotu jim naslouchat a trochu kriticky přemýšlet. Myslím, že se lidé dívají na brexit a Trumpa jako na patologické vývoj uvnitř demokracie, a poznávají - dokládají to data -, že věci jsou řízeny dezinformacemi a iracionálním chování.

Jason Brennan v rozhovoru s televizí tvo - Foto: http://jasonfbrennan.com, tvo.org

A řešením toho má být méně demokracie, na níž by se mohli podílet jen vyvolení?

Je jasné, že obecně demokracie funguje lépe než všechny ostatní formy vlády. Ale možná existují způsoby, jak ji optimalizovat. Myslím, že například BMW 340i je úžasný vůz, ale stejně by ho šlo po deseti letech přepracovat. Demokracie, jak ji známe, má několik systémových chyb, jako jsou zmíněné nízké znalosti, vysoká úroveň předsudků a hněvu. Když lidé říkají, že si k vyřešení problémů přejí více demokracie, mají na mysli ideální demokracii, v níž jsou všichni chovají jako Vulkánci. Ale když se toho účastní příliš mnoho lidí, ve skutečnosti to problém vyostřuje. Vede to k hlubšímu rozdělení a způsobuje spíše více než méně mrzutostí. Měli bychom hledat řešení, jež spočívají realistickém odrážení lidské psychologie a ne na zbožných přáních.

Kdo rozhodne o tom, kdo je dost chytrý na to, aby mohl volit? 

Na to existují dvě odpovědi: Jedna z nich je, že v jedné formě epistokracie nesmí volit nikdo do chvíle, než k tomu získá kvalifikaci. Kromě toho existuje také mnoho dalších typů epistokracie, kde má doslova každý jednotlivý člověk má právo volit, ale používají se  statistické metody, podle nichž se hlasy voličů oceňují podle úrovně jejich vědění.

A to má fungovat?

Otázku, co dělá dobrého voliče dobrým, lze v teorii snadno zodpovědět. Ale aplikovat tyto standardy je něco jiného. Kdybyste se mě jako teenager zeptala, jak vypadá dobrá přítelkyně, mohl jsem na to dát velmi dobrou abstraktní odpověď. Ale pokud bych měl tyto standardy aplikovat na konkrétní lidi, určitě bych s rachotem selhal. Průměrné demokratické systémy chápou velmi dobře, co je to dobrý voličů a co je to dobrý zastupitel, ale jsou velmi špatné v tom, aby na základě těchto norem jmenovaly vhodné lidí.

Ale jestli je něco nebo někdo dobrý, je také otázka úhlu pohledu.

Tady v Německu, v USA mimochodem ne, je mezi filozofy populární názor, že ve smyslu pravdy neexistují žádné skutečné standardy, pokud jde o demokratická rozhodnutí. Jde pouze o to, že vidíme věci jinak, to je otázka úhlu pohledu. Nemyslím si, že na tomto základě lze podporovat argumenty pro demokracii. Je zvláštní si myslet, že máme povinnost používat demokracii, pokud neobsahuje potřebnou pravdu. Jestliže třeba Spojené státy uspořádají referendum o testování svých jaderných zbraní na nějakém malém ostrůvku, a občané to z legrace odhlasují, tak ještě neznamená, že výsledek je správný jen proto, že většina z nich hlasovala pro. Demokracie v sobě zahrnuje také určité hodnoty a pravdy.

Na druhé straně říkáte, že účast na politickém životě nedělá lidi chytřejší a více aktivní, ale hloupější a pomalejší.

Ano. Chci vysvětlit, co s námi dělá účast na politickém životě. Britský ekonom John Stuart Mills mínil, že většina lidí jsou hobiti, ale v případě, že jsou politicky aktivní, stanou se z nich Vulkánci. Rakouský ekonom Joseph Schumpeter měl hypotézu, že většina z nás byli hobiti a účastí na politice se stávají chuligány. Už to studujeme 65 let, a vypadá to, že pravdu měl Schumpeter. Čím více se lidé politicky angažují, tím více jsou chuligánští, tím více jsou rozzlobenější a nenávistnější. Politika je špinavý byznys, proč by se jí měl každý zabývat?

Wolfgang Thierse, bývalý člen (předseda) německého Bundestagu, nedávno navrhl hlasovací právo od narození, do dvanácti let věku by ho vykonávali rodiče.

Tahle představa se mi nelíbí. Na straně druhé,  proč by nemohl volit můj šestiletý syn? Většina dospělých také nic neví o politice a činí špatná rozhodnutí.

 

,