Chtělo by se občas studem klopit oči, ale ty fotografie to nedovolí. Tím, jak zobrazují věci známé, pohledy spíš přitahují a diváka už nepustí. Lze v nich vidět sebe, rodinu, ale také třeba sousedy i časy svého dětství. Přitažlivost je skrytá v tom, že srozumitelným obrazovým jazykem vyprávějí o tom, co se slovy popisuje stěží.

„Češství je něco, o čem každý mluví, ale co málokdo dokáže slovně postihnout. Když to chcete fotografovat, čím víc na to ostříte, tím více to mizí před očima,“ říká o svém zatím fotografickém souboru Tomáš Pospěch. Ukázku z něho nabídl na letošním Designbloku. Češství, jak se soubor jmenuje, má v obrazech popsat, jací jsme. První snímky do něho začal Pospěch pořizovat už před devatenácti lety. „Vše vznikalo jako průběžně doplňovaný soubor sta fotografií, které nesou vizuální znaky charakterizující český národ. Záměrně jsem nefotografoval knedlíky, pivo a státní symboly, ty vše spíš zakrývají. Zajímalo mne, co opravdu tvoří charakteristické znaky české sebeidentifikace. Hledal jsem esence tisíckrát viděných situací, které charakterizují náš běžný život v českém domově,“ vysvětluje Pospěch.

Kolekce domů vytvořených Čechy, ale také ovšem přetvořených a znetvořených, je specifickou podmnožinou postupně budovaného obsáhlého souboru. „Skrz stále látované linoleum, opravárenské improvizace nebo linkrustu jsem chtěl přinést sebeironizující, sebekritické, ale doufám, že přes to všechno především velmi citlivé ohlédnutí za tím, co dnes může znamenat být Čech,“ popisuje Pospěch některé typické prvky českého architektonického kutilství. Mimochodem, tajemně znějící slovo linkrusta je to, co známe ze schodišť starých činžáků i novodobých panelových domů. Je to plastická modelace prováděná na stěnách od podlahy do výšky necelého půldruhého metru, tedy jako olejový sokl, ale s vytaženým vzorem.

Češství má v sobě spojení s dalším Pospěchovým projektem, který byl celý zaměřen na architekturu, a to s podrobným mapováním rodinného domu zvaného lidově šumperák. Stavbu, které česká lidová tvořivost dala stovky nejroztodivnějších podob, zachytil Tomáš Pospěch na snímcích pořizovaných podle jednotného postupu a unikátní podrobný katalog už před lety vydal knižně. S Češstvím, které bude zachycovat i střety národní povahy s architekturou, má stejný záměr. „Měl to být poklidný tok registrací věcí a lidí. V průběhu času v projektu ubývaly zjevné symboly češství, jako jsou státní vlajky, knedlíky, řízky a škodovky, ve prospěch snímků, které jsou mnohem neurčitější. Na těch fotografiích je zdánlivě vše jasné, všechno už jsme v životě mnohokrát viděli, nic jiného tam nenajdete. A přitom češství stále uniká.“