Diváci a milovníci výtvarného umění se dělí do mnoha skupin. Někteří preferují figurální prvky a rozpoznatelné předměty, které jim evokují vlastní zážitky, vzpomínky a vyvolávají projekce, jiní mají oblibu v abstrakci, která dodržuje jistý řád, harmonii, uměřenou barevnost, další preferují řemeslnou dovednost autora, který dokáže něco víc než jen běžný průměr, jiní hledají intelektuální přesah a myšlenku (kterou občas umělci komplikovaně dodatečně vymýšlejí)... Jedna druhou skupinu nevylučuje a je někdy zajímavé nechat se překvapit zájmy, asociacemi a vkusem jednotlivých sběratelů, které nebývají vždy na první pohled zřetelné.

U děl Anny Neborové najdou zaujetí jak diváci zobrazivého, tedy čitelně popisného světa kolem nás (cyklus ženských oděvů, předmětů z jejích sbírek a z intimního prostředí v její blízkosti), ale i zastánci abstrakce, které se zatím věnuje spíš okrajově, ale s úspěchem o to větším.

Obraz Černý horizont je na hraně vícero přístupů a způsobů vnímání a tím je působivý – objekt, umístěný na popředí jakési krajiny možná těšně před příchodem soumraku, rozehrává divákovu fantazii. Díváme se na architekturu budoucnosti? Kapku vody? Levitující předmět nejasného původu? To už je na každém z nás. A že byla předobrazem váza ze sbírky skla Anny Neborové, už je téměř nepodstatné.

Podstatné ke čtení autorčina obrazu je zvolená technika a její osobitý přístup. Olej na plátně postrádá lesklou lazurovou vrstvu a působí na první pohled téměř jako akvarel či akryl. Barvy, které se před vašima očima rozpíjejí, jako by byly ředěné vodou, jsou však pečlivě malované, jednotlivé odlesky skla, škála barevných jemných odstínů jsou důsledkem velmi pečlivého pozorování a ještě pečlivějšího vrstvení na plátno. Obraz Černý horizont je součástí téměř deset let trvajícího cyklu skleněných a porcelánových předmětů, které spustily autorčino zaujetí světlem a jeho paprsky, rozehrávající hru mnoha barev, rozostřující hranice mezi časoprostorovými dimenzemi.