Co přinesly polské volby

Vyhráli, ale padli

Co přinesly polské volby
Vyhráli, ale padli

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V poslední době se v České republice rozšířil žánr obdivování Polska. Poláci stavějí dálnice jako diví, zatímco my stagnujeme. Varšava dynamicky vzkvétá. Polská armáda zbrojí a rychle se stává nejsilnější v regionu. V jedné oblasti však stále Poláky překonáváme. Jejich organizace voleb za tou českou pokulhává. Přestože se volební místnosti uzavíraly v devět večer, v některých okrscích se volilo až do tří ráno, jelikož před nimi stály dlouhé fronty. Taktéž Poláci nepočítají nejrychleji. Zatímco v Česku je tak čtyři hodiny po uzavření místností jasno, polské finální výsledky byly až v úterý ráno. Trend ale byl jasný od uzavření volebních místností a vydání exit pollu. Vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) obhájila první místo, nemá ale s kým vládu složit. S největší pravděpodobností se tak staronovým premiérem stane Donald Tusk z Občanské platformy. 

Končené výsledky jsou: PiS 35,38 %, Platforma 30,7 % , Třetí cesta 14,4 %, Levice 8,61 % a Konfederace 7,16 %. Je také potřeba omluvit se za chybu v minulém čísle. Tvrdil jsem, že všechna uskupení potřebují pro vstup do Sejmu 8 %, jelikož jde o volební koalice. I když slepenci různých stran jsou všechna uskupení, oficiálně jde o volební koalici pouze v případě Platformy a Třetí cesty. Ostatní tudíž potřebují pro překonání volebního prahu 5 %.

Snad nyní utichnou nářky nad tím, že v Polsku končí demokracie a země spěje k autoritářství. Zevrubně se tomu věnovala známá komentátorka a historička Anne Applebaumová v magazínu The Atlantic. V článku nazvaném „Polské volby nejsou svobodné ani spravedlivé“ popisuje, jak strana PiS údajně obsadila státní instituce a pracuje na vytvoření státu jedné strany. Je to narativ, který v mainstreamových médiích v zahraničí převládl. Ale jak Applebaumová sama přiznává, nepatří mezi nezúčastněné pozorovatele. Za manžela má Radka Sikorského, ministra zahraničí v poslední vládě Platformy, který za ni nyní zasedá v europarlamentu.

Lídr Občanské platformy Donald Tusk a jeho lidé ve chvíli, kdy se začínaly rýsovat volební výsledky. - Foto: Profimedia

Referendum jako přívažek

Nicméně strana, která by chtěla přetvořit stát v diktaturu, by se asi jen těžko nechala porazit ve volbách. Jistě použila nejrůznější špinavé triky. Nejvíc se skloňuje jednostrannost veřejnoprávní televize TVP, kterou lidé PiS ovládli. Opravdu jde spíš o vládní propagandu. Konkurenční komerční televize TVN zas nepokrytě straní opozici. PiS volby spojila s referendem o migraci, věku odchodu do penze a privatizaci; všechny otázky byly položeny tak, aby vyzývaly k odpovědi Ne. Tedy ne migraci, ne zvýšení penzijního věku a ne privatizaci. Cílem bylo hlavně vybudit voliče PiS, aby přišli k volbám. Gazeta Wyborcza, proopoziční deník, pár dní před volbami varovala před pučem, pokud by strana PiS prohrála volby. Rétorika byla vyhrocená na obou stranách a splnila svůj účel, Poláci přišli k urnám v rekordním počtu. Volební účast byla téměř 73 %.

Opozice vyhrála ve spravedlivém, i když ostrém souboji. Polská demokracie funguje. Předseda PiS Jarosław Kaczyński v povolebním projevu oznámil, že strana hodlá pokračovat ve svém programu, ať už ve vládě, nebo v opozici. Čímž naznačil, že je smířen s možností odevzdání vlády. Samozřejmě lze nyní očekávat tvrdé zákulisní boje ve snaze udržet PiS u moci. Ale i pokud se to podaří, tak vítězství není takové, aby si strana PiS dělala, co chce. Polsko opravdu k autokracii nikdy nesměřovalo.

Největší nadějí pro PiS na udržení v křesle je prezident Andrzej Duda. Sice oficiálně nadstranický, avšak blízko má k PiS. Již předem avizoval, že první šanci sestavit vládu dostane vítězná strana bez ohledu na koaliční potenciál. PiS tedy bude mít pár týdnů na pokus získat přeběhlíky. Na rozdíl od české ústavy jsou však v té polské jasně dané limity. Do čtrnácti dnů od ustavující schůze Sejmu prezident musí pověřit někoho sestavením vlády. Ten má dva týdny od jmenování na požádání hlasování o důvěře. Pokud neuspěje, prezident má znovu čtrnáct dní na jmenování nového premiéra. Vzhledem k tomu, že téměř všechny opoziční strany předem avizovaly, že do vlády s PiS nepůjdou, Kaczyńskému se na první pohled nenaskýtá příliš možností, jak opoziční blok rozbít. Výjimkou je hnutí Konfederace, ani s ním ale PiS nemá většinu. Duda ještě může Tuskovi škodit pomocí prezidentského veta. Jde o mocnější nástroj, než je české prezidentské veto. K jeho přehlasování je totiž potřeba třípětinová většina, kterou nejpravděpodobnější nová vláda nedisponuje.

Vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) obhájila první místo, nemá ale s kým vládu složit. - Foto: Profimedia

Vše ale nasvědčuje tomu, že Tuskova koalice bude značně nestabilní. Vládu nejspíš složí Občanská koalice, tedy slepenec Občanské platformy a menších stran, středopravicová Třetí cesta a levicové uskupení zvané prostě Levice. Již v samé Občanské koalici jsou potenciálně problematické strany, například polští Zelení, kteří před volbami avizovali, že budou chtít přezkum plánu výstavby jaderné elektrárny. Hlavní otázka je, jak se bude sžívat Třetí cesta s Levicí. Třetí cesta je manželstvím z rozumu Polské lidové strany (PSL) a strany Polsko 2050 Szymona Hołownii. Ideově má Polsko 2050 asi nejblíž k české ODS, je to víceméně konzervativní strana, která aspoň rétoricky klade důraz na rozpočtovou odpovědnost. Lidovci zas mají blízko ke katolické církvi. Aktivní katolík je i hlavní tvář uskupení Szymon Hołownia. Jak se snesou s Levicí, která prosazuje štědrý sociální stát a co největší potlačení vlivu církve, není příliš jasné. Navíc Hołownia se prý s Tuskem příliš nemusí. Jediné, co spojuje tyto strany, je nenávist k PiS. Nejslabším článkem jsou zřejmě lidovci, které by mohlo lákat spojenectví se sociálně konzervativní stranou PiS. Kaczyńského partaj je láká do vlády, i když  PSL to zatím vytrvale odmítá. Jisté je, že Třetí cesta nepůjde do kabinetu jen tak; bude za to chtít odpovídající odměnu.

Vítězství opozičního bloku naznačuje hlavní téma voleb. Tím bylo další setrvání PiS ve vládě. Přes pokusy PiS vykreslit Tuska jako posluhovače temných sil, tedy hlavně Německa, Evropské unie a Ruska, převážil názor, že osm let u moci stačí. Část společnosti se jistě obávala o svobodu a demokracii, jak to vykreslovala Platforma a její spojenci. Roli rovněž mohly hrát nejrůznější skandály PiS, například patronátní síť, kterou si strana vytvořila ve státních firmách, nebo kauza kupčení s vízy. Vláda přiznala, že polské konzuláty přidělily nelegálně stovky víz, podle nynější opozice jde o statisíce. Skandál byl obzvlášť bolestivý pro PiS, jelikož zpochybnil její protiimigrační rétoriku.

Města versus vesnice

Ve volbách se ale hlavně projevilo hluboké rozdělení polské společnosti. Vesnice volila PiS, vláda tam podle exit pollu měla 48 %, ve městech měla jasnou většinu opozice. PiS nejvíc volili lidé nad 60 let, 53 %, Platforma kralovala hlavně u mladších. Nejvíce měla v kategorii 40–49 let, 35,3 %. V mladších kategoriích Platformě uzmuly hlasy ostatní strany. Lidé se základním vzděláním volili PiS, 63,7 %, u vysokoškoláků získala pouze 22,6 %. Volby jsou tedy částečně ukázkou pomalu se měnícího Polska, kde získávají na síle města, mladí a vzdělanci. Možná se naplňuje dlouhodobá obava polských konzervativců, že tradiční Polsko mizí. I když relativní úspěch Třetí cesty tento výklad trochu narušuje. Část Polákůchce konzervativní pravici. jen poněkud méně vyhrocenou.

K likvidaci dědictví PiS se budou zřejmě upínat první měsíce Tuskovy vlády. Všechny strany slibovaly zvrácení reforem PiS, zvlášť v justici. Lze také očekávat rozsáhlé čistky ve státním aparátu a polovládních organizacích. TVP se zbaví svého pisovského nánosu, aby dostala nový od Platformy. Kádry PiS nahradí ty z Platformy a spojenců, ale podobný povyk, jako když pozice obsazovala PiS, zřejmě nenastane. Pro již tradiční částky při střídábní partají u moci mají Poláci zkratku TKM, což znamená Teraz, kurwa, my, což snad nepotřebuje překlad.

Ve volbách se ale hlavně projevilo hluboké rozdělení polské společnosti. Vesnice volila PiS, vláda tam podle exit pollu měla 48 %, ve městech měla jasnou většinu opozice. PiS nejvíc volili lidé nad 60 let, 53 %, Platforma kralovala hlavně u mladších. - Foto: Profimedia

Dají se očekávat diskuse o změně potratové legislativy, v programu to měla Platforma i Levice, ale bude to tvrdý boj. Interrupce, s výjimkou ohrožení zdraví matky a znásilnění, totiž zakazuje přímo ústava. A ústavní většinu protipisovský blok nemá. Taky je otázka, jak se k tomu postaví lidovci.

Nejdůležitější a největší změnou, která zasáhne i Česko, bude změna polské zahraniční politiky. V otázce Ukrajiny a atlantické orientace se toho příliš nezmění, nebylo to ani volební téma. K velkému obratu ale dojde v evropské politice. Zatímco strana PiS byla s Bruselem na nože, Platforma má k EU blízko. Donald Tusk si během svého prvního premiérského období v letech 2007 až 2014 velmi dobře rozuměl s faktickou šéfkou Unie, německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Také za to později obdržel křeslo předsedy Evropské rady. Nyní lze očekávat, že Polsko se změní z problémového děcka EU ve vzorného šprta. Pro českou pravici jsou to špatné zprávy. Posledních osm let se totiž mohla spoléhat na to, že odpor proti největším šílenostem povede spojenecká Varšava. Ta ale nyní bude s Bruselem spolupracovat. Všechny strany budoucí koalice se profilují do nějaké míry ekologicky. Zvlášť v otázce Green New Dealu teď Česká republika přijde o krytí. Vláda Platformy znamená, že čeští zastupitelé budou muset jednat v Bruselu asertivněji a na vlastní pěst.