KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Ve dne pomocníci, v noci teroristé

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Ve dne pomocníci, v noci teroristé

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

UNRWA, organizace pro pomoc uprchlíkům zřízená OSN, v Gaze údajně zaměstnávala teroristy, kteří „v druhé směně“ pracovali pro Hamás. Několik osob je vysloveně podezřelých z toho, že se účastnily plánování útoku na Izrael, při kterém 7. října přišly o život stovky osob. Další místní zaměstnanci UNRWA mají v řadách Hamásu aspoň příbuzné – snad až 50 % celého týmu.

UNRWA je vesměs financována z rozpočtů západních států. V roce 2022 dostala od dárců 1,17 miliardy dolarů, přičemž jen malá část z této částky šla z kapes bohatých muslimů (nejštědřejším dárcem byla Saúdská Arábie, která přispěla 27 miliony dolarů; zaostala tak za Švédskem, Norskem, Německem i USA) a většina přitekla z USA a EU. Nyní ale řada donorů svoje platby pozastavila, takže UNRWA bude v nejbližší době hospodařit jen asi s pětinovým rozpočtem – samozřejmě nedostane-li místo toho peníze od arabských šejků, kteří by se mohli ocitnout pod domácím tlakem, ať aspoň něco dělají.

Tato situace je zajímavým a netriviálním příkladem toho, kolik odstínů šedi mají zdánlivě nekomplikované humanitární projekty. Ve státě kontrolovaném skrznaskrz Hamásem, jako je Gaza, je celkem očekávatelné, že každá instituce bude infiltrována teroristy; i ten šachový klub bude mít aspoň jednu sadu výbušných figurek a k nim šachovnici ze semtexu. U velké organizace zacházející se značným množstvím (cizích) peněz bude takový problém ještě násobně větší a tím je právě UNRWA.

Samotný akt systematického pomáhání obyvatelstvu pak také nemá jen kladné stránky. Ta hlavní záporná stránka spočívá v „přesměrování zodpovědnosti“ – řezníci z Hamásu jsou zbaveni starostí o to, jak zajistit fungování kanalizace, zdravotního systému a podobných každodenních starostí každé normální vlády, a mohou se plně koncentrovat na svoje krvavé plány a cíle. To má samozřejmě i určitý dopad na jejich popularitu: o základní potřeby občanů se starají cizinci a Hamás se může prezentovat jako vojsko nesmiřitelných bojovníků, které nikdy nevzdá svoji válku s Izraelem. Když pak ještě šéfové Hamásu zajistí to, aby UNRWA zaměstnala jejich příbuzné, výsledkem je rozdělení úkolů, na které si nemohou stěžovat.

Stěžovat si ovšem můžou dárci. Evropská politická scéna se v tomto směru rozdělila – například Irsko, tradičně nakloněné palestinské kauze, a Španělsko, kde se ultralevice podílí na vládě, už ohlásily, že finance UNRWA krátit nebudou. Podobného názoru je i Josip Borrell, šéf diplomacie EU. Celková politická rovnováha na kontinentě se ale v posledních letech vychýlila výrazně doprava a v řadě států zesílil názor, že je-li Alláh tak veliký, mohl by se o svoje věrné postarat sám. Po nadcházejících volbách do EP se tento posun nejspíš projeví i na celoevropské úrovni.

Upřímně řečeno, s výjimkou úplného zničení Hamásu si neumím představit, jak by se poměry v Gaze mohly zásadně zlepšit. Hydra má mnoho hlav a k terorismu patří i ochota zabíjet svoje vlastní lidi, pokud nejsou dostatečně poslušní. Dokud zůstane aspoň jedna ta hlava naživu, občanská společnost v Gaze má právě tolik vyhlídek na přežití jako ledové iglú postavené v jícnu činné sopky.