Celý Londýn se ocitl v hustém a nepolevujícím oparu směsi kouře a mlhy. Smog tak silný, že ho nikdo nepamatuje, v podstatě zastavil silniční dopravu a pronikl i dovnitř budov. Kina a divadla musela rušit představení, protože diváci v zadních řadách by na plátno nebo jeviště nedohlédli. Pět dní trvající smog nakonec zabil 12 tisíc lidí. Od události, kterou údajně premiér Winston Churchill nejprve bagatelizoval, uplyne v úterý 5. prosince 72 let.

Velkému smogu dala na začátku prosince 1952 vzniknout souhra několika faktorů. Teploty v Londýně se pohybovaly kolem bodu mrazu, kvůli čemuž lidé pálili více uhlí bohatého na síru, aby udrželi své příbytky v teple. Ke spalinám z domácností se pak přidaly emise z nových, levnějších dieselových tramvají, kterými město nedávno nahradilo elektrické vozy. K tomu ještě téměř bezvětrné počasí v kombinaci s vysokým tlakem vzduchu, kvůli kterému zůstalo město uzamčeno pod smogovou pokličkou několik dní.

Katastrofa, jejímž následkem nakonec zřejmě zemřelo celkem 12 tisíc obyvatel Londýna – většinou hlavně starších nebo dětí a lidí s dýchacími nebo srdečními problémy, vstoupila do dějin jako Velký smog. Život v mlze měl katastrofální následky na zdraví obyvatel Londýna, byť trval jen pět dní. Tisíce lidí začaly pociťovat obtíže s dýcháním a nemocnice se rychle plnily. Oficiální dobové údaje uvádějí, že smog způsobil bezprostředně úmrtí až čtyř tisíc lidí. U příležitosti 50. výročí v roce 2002 ale časopis Science po podrobném zkoumání napsal, že by počet obětí mohl být po započítání zemřelých z následujících dvou měsíců až trojnásobný.

Bez ohledu na skutečný počet mrtvých jde v každém případě o černou kapitolu v dějinách Londýna, která má i svou politickou linku. Několikrát se napsalo, že tehdejší předseda vlády Winston Churchill zpočátku smog zlehčoval a trval na pokračování spalování uhlí, aby nebyla ještě více poškozena ekonomika. V tomto duchu vypráví o události například jeden z úvodních dílů populárního seriál The Crown (Koruna) z dílny Netflixu. Faktem ale je, že dobové paměti toho ohledně Churchillovy role moc neříkají a nelze tak říct, jaký postoj k řešení smogové situace předseda tehdejší vlády razil.

Ačkoli si seriáloví tvůrci skutečnost obvykle rádi přibarvují, nebo jen nemají dostatek informací, lze předpokládat, že Churchill zastával jak obvykle pragmatický postoj. Není jisté, jestli a případně jak by vůbec mohla vláda smog nad Londýnem rozehnat. Pokud by se přestalo topit uhlím, mnoho lidí by místo smogu zřejmě usmrtil mráz. Situace se nakonec vyřešila po pěti dnech 9. prosince 1952 sama, když se bez ohlášení zvedl vítr a smog rozehnal.

Smogová situace nakonec vedla ještě během Churchillovy vlády k přehodnocení pohledu na znečištění ovzduší a zvýšení výdajů na jeho zkoumání. Jako reakce na Velký smog byl v roce 1954 přijat takzvaný City of London Act, tedy zákon, který omezil použití znečišťujících paliv v průmyslu a pro vytápění domácnosti.

V reakci byly později přijaty ještě další zákony jako Clean Air Acts z roku 1956 a 1968. Aby bylo nahrazeno spalování uhlí v domech, byly majitelům domácností nabídnuty finanční pobídky, aby místo uhlí spalovali koks, který produkuje minimální kouř, nebo přešli na vytápění plynem, elektřinou nebo jiným palivem. Navzdory tomu se nepodařilo zabránit opakování dalšího smogového incidentu o deset let později v prosinci 1962.