Když se objevila zpráva doplněná hezkou „vizualizací“, že fasádu rekonstruovaného obchodního domu Máj na pražské Národní třídě mají zdobit dva obří motýli, dokonce mají mávat křídly, mohl to člověk zprvu brát tak, že z nějaké redakce ulítl apríl, jenž se pomalu blíží. A takové redakci by jeden záviděl, že tam sedí docela vtipní redaktoři a že se jim to povedlo, jenom tedy o čtrnáct dní dřív.

Avšak on to pravděpodobně není apríl, pravděpodobně je to vážně míněný plán, který se vylíhl také v nějaké bystré mysli, jenže bohužel s vidinou, že bude realizován. Proč, to nikdo asi neví. Jaký to má smysl, také ne, ale doba holt přeje motýlům. A že se obchoďák jmenuje Máj, by se mělo nějak využít.

Na fasádě, jejíž výtvarná a historická hodnota je právě v tom, že je holá, čistá, ano, mohla by být i elegantní. Ale s tím se dneska už moc nevystačí. Dneska se chce, aby domy „bavily“, aby všechno bylo nějak ujeté a infantilní, aby byly nějak funny. Vůbec nejlepší by bylo, aby věci vymýšlely děti. Co byste si, děti, přály, aby bylo ve městě? Prosím, motýle! A kde by ti motýlové mohli být? Třeba všude! A líbilo by se vám, kdyby třeba viseli na obchodním domě Máj? Jóóó, to by bylo šuper! Tak je tam budou mít.

Jisté je, že ve srovnání s hypotetickým palmovým hájem nad hlavním nádražím jsou motýlové na fasádě obchodního domu Máj úsměvná prkotina. Navíc si lze představit, že taková atrakce tam bude nějakou dobu mávat křídly, někomu se to bude třeba i líbit, protože takové věci se vždycky někomu líbí, většině to bude lhostejné, ani si toho nevšimnou… No a jednoho dne křídla nějak zareznou nebo začnou skřípat, pak kus odpadne, málem zabije pár chodců, ale naštěstí v noci, tak se to bude vyšetřovat, ale přijde se na to, že nikdo neví, kdo to vlastně vymyslel a zkonstruoval, ani se neví, kdo to tam chtěl a komu to vlastně patří. Tak se to jedné noci sundá, zbude po tom jen obrys na fasádě a tehdy to začne být docela zajímavé. Toho se už ale jen málokdo dožije – a dobře nám tak.