Poláci rádi jednají ode zdi ke zdi. Změna vlády není jen výměnou lidí na nejvyšších pozicích, ale příležitostí k hluboké a široké čistce na všech úrovních státního aparátu. Svým způsobem to dává smysl. Nominálně nezávislá stálá byrokracie může efektivně sabotovat vládní počiny. Dobrým příkladem je Británie, kde se nehybnost státní služby stala předmětem skvělého seriálu Jistě, pane ministře/premiére. Všechny vyházet a dosadit na jejich místa své lidí se může zdát jako logický postup. Na druhou stranu to často znamená ztrátu kontinuity a přeměnu každých voleb v téměř existenční souboj. Prohra totiž znamená ztrátu zaměstnání pro tisíce lidí. Možná je to jeden z důvodů, proč je polská politika neobvykle drsná.

Znovu se to projevilo koncem prosince. V Polsku jsou veřejnoprávní média podřízena přímo vládě. Je to dílo strany Právo a spravedlnost (PiS). V roce 2015 provedla obsáhlou reformu, aby toho dosáhla, i když pod vládní vliv média spadala již předtím. Národní rada pro vysílání (KRRiT, Krajowa Rada Radiofonii i Telewizji) kontrolovala personální změny ve veřejných médiích. Členové KRRiT byli voleni parlamentem na šest let, zatímco poslanci pouze na čtyři. Výměna KRRiT a tím ovládnutí veřejnoprávní televize a rádia bylo zdlouhavé, a pokud se špatně sešla volební období, ani k tomu vláda nemusela dostat příležitost. Navíc část volila dolní komora, část horní komora a některé dosazoval prezident. Brzy po pádu komunismu se začala objevovat nařčení z nahrávání jedné straně. V roce 1993 vyhrál parlamentní volby postkomunistický Svaz demokratické levice a o dva roky později se prezidentem stal její kandidát Aleksander Kwaśniewski, společně obsadili KRRiT svými lidmi a polská televize získala prolevicový nádech.

Když v roce 2015 PiS vyhrála volby, rozhodla se nezdržovat se složitým přeobsazováním KRRiT a prostě zákonem jí odebrala personální pravomoc. Nově o vedení Polské televize (TVP), Polského rádia a Polské tiskové kanceláře (PAP) měla rozhodovat rovnou vláda. Tedy konkrétně ministerstvo státní pokladny, původně zřízené jako správce státního majetku a pro provedení privatizace. Toto ministerstvo zaniklo v roce 2016 a akcie veřejnoprávních médií přešly na ministerstvo kultury.

Opozice tehdy mluvila o konci svobodných médií v Polsku, hlasitě ji podporovali nejrůznější spojenci ze zahraničí. Je pravda, že TVP pod správou PiS měla k objektivitě hodně daleko. Na druhou stranu v zemi zůstala řada soukromých médií, řada z nich k vládě PiS ostře kritická, mezi nejvýznamnější se počítala televize TVN. A říjnové volby, po kterých PiS nedokázala složit vládu, ukazují, že moc TVP se značně přeceňuje.

Nic neriskovat

Nová vláda vedená Občanskou platformou ale nehodlala nic riskovat. Nejdřív 19. prosince Sejm přijal usnesení „o obnovení právního řádu a nestrannosti a integrity veřejnoprávních médií“. Následně ministr kultury Bartłomiej Sienkiewicz jmenoval nové dozorčí rady zmíněných médií, které obratem jmenovaly nové šéfy. Změna nabrala obrysy puče. Byla povolána policie, aby zabránila vstupu členům starého managementu a vyvedla ty, kteří již byli v budově včetně politiků PiS, kteří přišli „své“ novináře podpořit. Vláda vypnula vysílání zpravodajských kanálů TVP Info a TVP World, ten první v polštině, druhý v angličtině. Vysílat přestala i TVP3 zaměřená na zpravodajství z regionů. (TVP Info se vrátila na obrazovky 29. prosince a TVP3 o tři dny dřív.) Rovněž zablokovala internetovou stránku tvp.info a kanály na YouTube. Večer pak TVP nevysílala Wiadomości, tedy hlavní zprávy, moderátor pouze přečetl prohlášení o chystaných změnách v médiích a pozval diváky k sledování zpráv následující den. Nové vedení také vymazalo z digitálního archivu některé ideologicky závadné pořady, například dokumentární seriál Reset, který mapoval údajné napojení staronového premiéra z Občanské platformy Donalda Tuska na Rusko.

Celé to komplikuje fakt, že změna ve vedení veřejnoprávních médií má pochybnou legalitu. Sienkiewicz se odvolává na na to, že jeho resort drží 100 % akcií těchto médií, a má tedy právo podle obchodního zákona rozhodovat o složení dozorčích rad. PiS v roce 2016 založila Radu národních médií, aby přesně tomuto předešla. Nová rada byla podobně jako KRRiT dosazována parlamentem a prezidentem a mandát měla na šest let. PiS tvrdí, že Sienkiewicz porušil zákon.

Janusz Roszkiewicz v právní analýze pro think-tank Klub Jagielloński upozorňuje, že zákon z roku 2016 byl ušit horkou jehlou. Tedy Sienkiewicz zřejmě opravdu měl právo odvolat dozorčí rady, ale ne již odvolat samotné vedení televize a už vůbec ne jmenovat novou dozorčí radu. To je výsostným právem Rady národních médií.

Sienkiewicz si to nejspíš uvědomil, jelikož o pár dní později ohlásil likvidaci TVP, Polského rádia i PAP. Chce tím zlegalizovat své kroky, jelikož podle obchodního zákona u firmy v likvidaci lze vyměnit dozorčí radu. Problém je, že zákon předpokládá, že společnost v likvidaci v dohledné době zanikne. Konec TVP a dalších ale zjevně není v plánu. Celá akce tak bude mít dohru na soudech.

Tři kandidáti

Momentálně se o status šéfa TVP hlásí tři muži. Tomasz Sygut dosazený Sienkiewiczem, Maciej Łopiński jmenovaný starou dozorčí radou a Michał Adamczyk, kterého na místo nominovala Rada národních médií. Reálnou moc má ale Sygut. Z TVP vyhodil řadu známých tváří z éry PiS, naopak se vrátili novináři, kteří v TVP pracovali v předchozím období vlády Občanské platformy v letech 2007 až 2015.

Na snaze Tuska a spol. ovládnout veřejnoprávní média není nic překvapivého. Překvapivý je ale tento spektakulární, chaotický a drsný způsob. Kdyby Tusk měl trpělivost, mohl by relativně potichu a s klidem vyměnit celé vedení TVP. Místo toho se uchýlil k rázné akci připomínající převrat. Tuska tudíž kritizovali nejen lidé napojení na PiS, ale i nezávislé organizace. Například polská Helsinská nadace lidských práv postup vlády odsoudila. Sice uznává, že veřejnoprávní média byla zralá na reformu. „Dosavadní způsob fungování Polské televize, Polského rozhlasu a Polské tiskové agentury je v příkrém rozporu s tím, jak by měla vypadat veřejnoprávní média v demokratickém právním státě,“ stojí v prohlášení, avšak stojí v něm i toto: „Nelze však přehlédnout, že způsob, jakým byly změny ve veřejnoprávních médiích zahájeny, vyvolává závažné právní otázky.“ Podobné prohlášení vydala Rada polských médií. „Předsednictvo Rady polských médií zastává názor, že změny ve veřejnoprávních médiích by měly probíhat spořádaným a zákonným způsobem, který by u novinářů nevyvolával pocit nejistoty,“ stojí v prohlášení. A pokračuje: „Úkolem veřejnoprávních médií je nahlížet pod ruce každé vládě bez ohledu na to, kdo je u moci. Veřejnoprávní média nesmějí být volební kořistí po sobě jdoucích stran.“

Proč tedy k mediální změně došlo takovýmto radikálním způsobem? Zvlášť když byly na stole jiné možnosti. Roszkiewicz jich několik uvádí. Sejm například mohl odvolat Krzysztofa Czabańského z Rady národních médií. Czabański momentálně působí v televizi Republika, čímž porušuje nařízení, že členové rady nesmějí být aktivní v médiích. Vzhledem k tomu, že PiS má v pětičlenné radě tři zástupce, stačilo by to k jejímu ovládnutí.

Nabízejí se tři možnosti, které se vzájemně nevylučují. Zaprvé to může být neschopnost vládního tábora. Zadruhé jde o demonstraci síly, jasný vzkaz: Nyní vládneme my. Zatřetí je to pokus podřídit si koaliční partnery. Uskupení Třetí cesta se vymezovalo proti studené občanské válce zuřící mezi Občanskou platformou a Právem a spravedlností. Její nejvýraznější představitel Szymon Hołownia, nyní maršálek Sejmu (předseda dolní komory), sliboval, že tomu učiní přítrž. Tím, že řádění Občanské platformy nedokázal zabránit, se projevila jeho slabost a stal se de facto spolupachatelem.

Čistka v TVP vyvolala první vážnou roztržku mezi prezidentem Andrzejem Dudou a vládou. Duda je člověkem PiS a oznámil, že bude vetovat novelu rozpočtu, jelikož obsahuje zhruba tři miliardy zlotých pro veřejnoprávní média. Rozpočty z dílny PiS obsahovaly podobná ustanovení, takže jde o jasný vzkaz nesouhlasu s počínáním vlády.

Navíc lze očekávat další změny. Stát ovládá téměř polovinu 20 největších polských společností a zaměstnává 50 % lidí v této top dvacítce. Klientelismus a korupce byly jednou z častých stížností na PiS. Lze očekávat rozsáhlé čistky i v těchto firmách. I Tuskova Občanská platforma a její koaliční partneři si budou chtít líznout.

Dvojí metr

Nejznepokojivější na celé kauze ale není chování Tuskovy vlády. Sice to není nic pěkného, ale zapadá to do tradice polské politiky. Naplno se ale prokazuje, že Evropská unie má v Polsku svého favorita a uplatňuje na Tuskovi, expředsedovi Evropské rady, jiný metr než na zlobivé straně PiS. Když se v roce 2015 dostala PiS k moci a podobnými čistkami se zbavovala lidí z Občanské platformy, mluvilo se o konci polské demokracie, zavádění autoritářského státu a Brusel zahajoval s Varšavou nejrůznější řízení kvůli porušení vlády práva.

Už tehdy jsme v Echu psali, že jde o běžný projev polské výměny moci a EU začíná pískat zápas v poločase. Nyní, když Tusk nevybíravě uplatňuje svou moc ve veřejnoprávních médiích, je v Bruselu překvapivé ticho. Přičemž si lze jednoduše představit slyšení a rezoluce v europarlamentu, káravé povzdechy eurokomisařů a varovné tweety šéfů EU, kdyby do sídla televize vyslal policii předseda PiS Jarosław Kaczyński.

EU naopak Polsku rozmrazila peníze z EU, původně zadržované kvůli údajnému porušování vlády práva. „S radostí oznamuji, že pět miliard bylo právě převedeno na Polsko z programu REPowerEU… Jsou to peníze na levnou energii pro polské občany,“ oznámila na X (Twitteru) polská ministryně pro rozvojové fondy a regionální politiku Katarzyna Pelczynská-Nalenczová.