S Heather Heyingovou a Bretem Weinsteinem o cenzurně-průmyslovém komplexu a mechanismech, jak kontrolovat naše mozky

Nemusí vás zakazovat, stačí ztlumit vám hlas

S Heather Heyingovou a Bretem Weinsteinem o cenzurně-průmyslovém komplexu a mechanismech, jak kontrolovat naše mozky
Nemusí vás zakazovat, stačí ztlumit vám hlas

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Minulý týden byla zveřejněna Westminsterská deklarace, provolání 138 intelektuálů a známých osobností odleva doprava, které spojuje odpor proti vládami podněcované cenzuře a manipulaci na sociálních platformách. Deklarace razí pojem „cenzurně-průmyslový komplex“. Dva významní signatáři, manželé Bret Weinstein a Heather Heyingová, přijeli v minulých dnech do Prahy uvést české vydání své nové knihy Průvodce lovce-sběrače po 21. století. Evoluce a výzvy moderního života (Institut H21).

Mluvíte o cenzurně-průmyslovém komplexu a taky o mezinárodní cenzuře. Co je mezinárodní cenzura?

Weinstein: V moderní době nemá informační prostředí žádné hranice. Na Twitteru čteme názory lidí z nejrůznějších světových národů, k dispozici máme nástroje, které nám přeloží text z jednoho jazyka do druhého. Myšlenky, ideje se přirozeně šíří, což je samozřejmě hrozba pro každého, kdo by snad chtěl kontrolovat veřejné mínění. Z toho logicky plyne, že oni nás musejí cenzurovat nadnárodně, jaksi supranacionálně, pokud nás chtějí udržovat v temnotě, což, zdá se, chtějí.

Je tato mezinárodní cenzura omezena na západní civilizaci?

Heyingová: S tím, že ostatní civilizační okruhy taky budou potřebovat své vlastní cenzorské systémy a v nich vlastní priority, pokud už je nemají. Číňané například ve svých vakcínách proti covidu nepoužívali spike-proteinové nebo mRNA technologie, takže jejich potřeba kontrolovat informace byla v tu chvíli jiná než na Západě.

Weinstein: Bylo by přirozené, kdyby měl k něčemu, jako byl covid, každý stát různý přístup. Bylo by přirozené, kdyby různé vlády měly různý názor na to, jestli je moudré nasadit nevyzkoušenou vakcínu s technologií mRNA, jestli nasadit, nebo nenasadit repurposed drugs, tedy léky původně schválené pro jinou terapii, viz ivermectin. Pokud by se to stalo, jako by se to určitě stalo v minulosti, měli bychom teď jistotu, co bylo funkční a co ne. Mohli bychom porovnávat výsledky různých zemí, ty by měly velmi různé vzorce mortality. Ale cenzorsko-průmyslový komplex byl schopen vážně narušit naši schopnost porozumět a v posledku pomohl k unifikaci vládního konání.

Rozdílné přístupy ale přece byly.

Heyingová: Mimo Západ ano, máme příklady odlišného postupu úřadů a odlišných výsledků v různých státech Indie. Ve státě Uttarpradéš, který má skoro stejně lidí jako USA, se podařilo porazit velmi silnou vlnu covidu. Použili tam lékový protokol, v němž měl klíčové místo ivermektin. Mohlo se to stát jen proto, že odvážní politici v Uttarpradéši se příliš neohlíželi na takzvaný mezinárodní konsenzus. Ovšem po dosažení tohoto úspěchu byly důkazy zatemněny tak, abychom si z toho nemohli vzít ponaučení.

Jak to udělali, to zatemnění?

Heyingová: Pomocí pseudovědecké analýzy, která pro úspěch při zlomení této vlny covidu uvádí dost nevěrohodná zdůvodnění. Hlavně očkovací kampaní, která přitom neměla zdaleka takový rozsah a která hlavně nedokázala vysvětlit různé výsledky léčby v různých státech Indie. Očkovací protokol byl víceméně stejný, ale používání ivermektinu nikoli. Z nějakého důvodu bylo velmi obtížné vůbec zjistit, jak měli v jednotlivých státech Indie sestavené protokoly léčby. Tok informací, které se dostaly k nám na Západ, byl na internetu kontrolován do té míry, že zjistit, jak v Uttarpradéši sestavili svůj covidový protokol, téměř nešlo.

Co disent Švédska?

Weinstein: Jistě, v první, lockdownové fázi, zatímco v očkovací fázi už se nelišili. Během té první fáze ostatní vlády Západu ke Švédsku přistupovaly stylem: Jak se opovažují neposlouchat a nenásledovat našeho společného postupu? Tady naštěstí starý svět zapůsobil a následně ti poctivější z pozorovatelů přiznali, že Švédsko z covidu vyšlo lépe.

Heyingová: Ano, ale hlavně za první covidové vlny nebýt Švédska, tak bychom nevěděli, že to šlo lépe. V každé zemi Západu byli disidenti, ale žádná vláda si netroufla to, co oni, když odmítli kapitulovat před touto mezinárodní cenzurou. Mluvíme o té době tak dlouze, protože se tu vyjevila jedna věc. Naše, tedy západní porozumění situaci bylo kontrolováno používáním výrazů dezinformace, misinformace a špatné informace neboli malinformace. Tyto kategorie už sice existovaly před covidem, ale tehdy je nikdo moc nepoužíval. A když někdo z nás formuloval něco, co šlo proti linii zdravotnické byrokracie, což je v Americe CDC, ve světě Světová zdravotnická organizace WHO, byli jsme cenzurováni, byli jsme upozaďováni, byli jsme demonetizováni.

Weinstein: Oceňuji, že vás cenzura znepokojuje, a současně si myslím, že důrazem výlučně na cenzuru nám uniká větší obraz. Člověk by měl pochopit, že cenzura je až poslední fáze, jejich poslední zbraň. Sahají k ní jen neradi, protože je odhaluje. Charakterističtější je kontrola diskuse. A my pořád nechápeme, že Trusted News Initiative a podobné skupiny, které se dopředu rozhodly šířit určité poselství například právě o boji s covidem, mají na naše myšlení ohromný vliv.

Jak toho dosahují?

Heyingová: Například jsme za covidu četli všemožné studie a najednou vidíme, že tiskové zprávy přidávané ke studiím často říkají něco jiného, než co se pak člověk dočte v samotné studii. Ovšem novináři čerpají pouze z tiskových zpráv. Takže si přečtete v novinách: Nová studie potvrdila, že ivermektin je pro léčbu covidu zbytečný. Ale při pohledu do studie zjistíte, že tohle se ve studii netvrdí. Přitom lidé jsou od četby studií odrazováni: Nejste vědci, tomu byste nerozuměli. V realitě to pak bylo jen několik jedinců s vědeckým tréninkem, kteří se studiemi kriticky prokousávali. Toto není cenzura, to se týká informačního prostředí, které je naplňováno lžemi.

Oba často používáte zájmeno oni. Kdo to je, oni?

Weinstein: Samozřejmě že nemáme tušení. Ale to není žádný defekt v našem modelu. Můžeme usuzovat, že nějaká fungující kontrola narativu tu musí být. Často objevíme až uprostřed hry, kdo za tou kontrolou stojí. Vezměme si stanovisko WHO, jaké lékové protokoly máme používat a jakým se vyhnout. Později vyšlo najevo, že do toho stanoviska zasahovala Nadace Billa a Melindy Gatesových. A Bidenův Bílý dům. Jinak: Jsou tu nějaké instituce, které se na této cenzuře podílejí. Často zprvu nedokážeme určit, odkud ta cenzura přichází, a objevíme to až později. Například funguje několik institutů na univerzitě ve Stanfordu, zasvěcených prý studiu misinformací rozšiřovaných on-line. Ve skutečnosti tu jde o zachycování informací, které oni považují za nebezpečné.

Heyingová: Chci zdůraznit jednu věc. Ve Westminsterské deklaraci najdete návrhy, jak vylepšit pandemickou smlouvu, která má být ratifikována počátkem příštího roku a která signatářským státům odebírá pravomoc a předává ji WHO. Světová zdravotnická organizace si bude moci dělat, co chce, pokud deklaruje, že to je relevantní pro veřejné zdraví. Ano, všichni si dokážeme představit patogen, který se rozšíří po světě, zvlášť v moderní době s leteckou dopravou. Mohl by to být patogen s vysokou smrtností, který by nás všechny nutil chovat se tak, abychom přenos omezovali. Koronavirus SARS-CoV-2 byl samozřejmě nebezpečný, ale ne až tak. A pokud přišla autoritářská opatření u patogenu, který vysokou smrtnost neměl, prozrazuje nám to jednu věc. Oni nejsou na naší straně. Nejde jim o naše zdraví, jde jim o kontrolu.

Znám lidi, kteří byli za covidu kritičtí ke státním omezením, a dnes říkají: Posuňme se dál, už je to za námi, nebabrat se v tom. Není na tom něco?

Heyingová: Není. A není to za námi. Potřebujeme se z covidu poučit. Podle mě si hodně lidí akutně uvědomuje, že se za covidu nechali napálit, že přijali mnoho věcí bez odporu. Jsou na rozpacích, cítí stud. Nechtějí ale čelit pomyšlení, že by chybovali. My jsme s manželem tropičtí biologové. V rámci vědecké práce jsme hodně cestovali na místa, kde jsme měli ve zvyku spoléhat se na doporučení CDC, především jak se naočkovat. Nejsme ten typ lidí, kteří by všechno zpochybňovali. Ještě před deseti lety jsme taková doporučení brali. Ale nejpozději během covidu se vyjasnilo, jak to funguje ve skutečnosti.

Byl covid první událost, kdy se ta mezinárodní cenzurní mašinerie ustavila?

Weinstein: To určitě ne. Je to ovšem moment, který toho nejvíc odhalil o systému kontrol. V Americe máme jednoho důstojníka Národní bezpečnostní agentury NSA, jmenuje se William Binney, z NSA dávno odešel. Zhruba před deseti lety Binney formuloval, že po 11. září jsme v USA byli už jen krok od zřízení něčeho, co on nazval totalitou na klíč. To je důležitý postřeh, že kolem nás vztyčovali struktury totalitárního státu, ale těch zdí si nevšimneme, dokud někdo neotočí klíčem. A pak je pozdě. Dnes už bych řekl, že Binneyho koncept je překonaný, tím, že kontrolní struktury, o nichž on mluvil, jsou přenášeny na globální úroveň. Proto je tak důležité dávat si pozor na to, co se chystá s WHO.

U jakých dalších témat budou uplatňovat cenzuru?

Weinstein: Asi ve všem, co ohrožuje jejich kontrolu. Nás, občany Západu, to přivedlo do podivné situace. V mnoha ohledech jsme svobodnější než kdykoli dřív. Ale pokud jde o způsoby, jimiž se nám vládne, jsme mnohem sešněrovanější než před takovými pětadvaceti lety. Změna v našem myšlení ohledně toho, jaké máme mít garantované svobody, je tak rapidní, až se skoro nedá věřit, že se mohla udát.

Začalo to v Americe po 11. září?

Weinstein: Jedenácté září tu změnu určitě urychlilo. Byl to moment, kdy si hodně lidí uvědomilo, že se tu už nějaký čas cosi odehrává. V éře po 11. září zaujal v legislativě zvláštní místo terorismus. Zavedlo se, že když vás exekutiva označí za teroristu, vaše ústavní práva, jako třeba že o vaší vině rozhoduje soud, se vytrácejí. A když ministerstvo pro vnitřní bezpečnost uprostřed covidu deklarovalo, že disent vůči vládním opatřením je terorismus, bylo zřejmé, že se vytvářejí mimoústavní mechanismy pro kontrolu veřejné debaty.

Nakolik váš známý incident ze školy v roce 2017 přispěl k tomu, že jste začali myslet jinak, řekněme neortodoxněji?

Heyingová: Roku 2017 jsme prošli zrcadlem, což, jak chápete, je narážka na Alenku v říši divů a za zrcadlem. Za zrcadlem vidíte, že pořád stojíte ve stejné realitě jako předtím, ale spousta věcí je jinak, než jak vám o nich vyprávěli. Když máte zkušenost, že z vás vyráběli něco, o čem víte, že nejste – v našem případě rasisty –, uvědomíte si, že lživá může být řada dalších tvrzení. Hodně lidí učinilo takovou zkušenost za covidu. Normální člověk nemá tolik času a předpokládá, že vláda, stát mají na srdci jeho nejlepší zájmy. My jsme si zrcadlem prošli dřív. Za zrcadlem spatříte, že ty síly nestojí na vaší straně.

Weinstein: Zkušenost roku 2017 nám pomohla chápat, jak ty procesy fungují. Ale člověk už leccos vnímal dřív, jednak tedy po 11. září, kdy Patriot Act, zákon o boji s terorismem, neřešil skutečné problémy, ale byl jakýmsi raným pokusem vztyčit kontrolní struktury. A jednak v roce 2012 do zákona o výdajích na armádu a obranu – ten zákon má zkratku NDAA a přijímá se každý rok – přidali ustanovení, že kdokoli kdekoli na světě, tedy i v ulicích amerických měst, smí být zadržen, pokud ho americká vláda zařadila do kategorie terorista. Může být zadržován do konce takzvané války s terorem. Naše povědomí o tom, že kontrolní struktury prorůstají státním aparátem, jde tedy desítky let do minulosti.

Lidem se dnes vnucují i zjevné nesmysly. Kde se v nás například za covidu brala ochota ty nesmysly akceptovat?

Heyingová: Používáme slovo hypernovota. To je stav, kdy tempo změny je rychlé natolik, že evoluční kapacita s ním už není schopna držet krok. Absolutní novost tolika věcí a způsobů, jak lidé prožívají své životy v 21. století, jídlo, které jíme, moře času, které trávíme u počítače, vevnitř, místo abychom své živiny, energii a styky získávali v reálném světě, rozhovorem tváří v tvář, pojídáním skutečného jídla, fyzickou existencí. Míra našeho odpojení, které se neustále zvětšuje, umožňuje klamat nás daleko snáz. Co nám ukázal rok 2017, byla síla tribalismu, kmenového myšlení. Tolik lidí dnes vnímá svět jako souboj nikoli zla a dobra, ale dobrých lidí proti zlým lidem. Jako kdyby dobro a zlo nebylo v každém z nás. Říkám tomu zkomiksování lidské mysli. V komiksech vystupují superhrdinové a superpadouši. Jako evoluční biologové víme, že každé lidské chování je dané evolucí. Některé je strašné, a my proto potřebujeme civilizační pravidla, aby se drželo na uzdě. Měli bychom se osvobodit od představy, že když vy si myslíte x nebo y, jste zlá osoba, a proto cokoli špatného se vám stane, je v pořádku. Viděli jsme to ve velkém měřítku uplatňované za covidu proti lidem, kteří se nenechali očkovat.

Weinstein: Tady se ale vracíme k přirozenému řádu, který byl s námi celou historii a přerušen byl vlastně nedávno. Je naprosto zásadní, abychom chápali, že Západ je vlastně experiment ve spolupráci jiného druhu. To, že můžeme odložit náš původ a spolupracovat s lidmi proto, že přinášejí něco zajímavého, je poměrně nová myšlenka. Bohužel řád postavený na této představě už praská. Nerodový typ spolupráce je sice lepší, ale křehký. Představa, že nějací jiní lidé jsou zlí a ztrácejí nárok na život proto, jaké měli předky, to je tak pradávný evoluční způsob pohlížení na konkurenci, že přirozeně probublá na povrch vždycky, když se systém lepšího způsobu spolupráce začne rozpadat.

Kdy se vlastně ten lepší způsob podařilo ustavit?

Weinstein: Podle mě byl téměř náhodně vymyšlen otci zakladateli Spojených států. Oni museli smířit různé skupiny kolonistů, museli vytvořit systém, který nebude jednu skupinu zvýhodňovat proti druhé. Vytvořili přitom systém, v němž se rodilo velké bohatství. A jinde ve světě když viděli americkou prosperitu a životnost, tato pravidla přijali také.

Heyingová: Ale vznik Spojených států a otcové zakladatelé nejsou myslitelní bez evropského osvícenství.

Momentálně se pod velkým tlakem ocitá Elon Musk. Co Bílému domu a v Evropě Evropské komisi udělal?

Weinstein: Řeknu vám svou oblíbenou větu: Nula je speciální číslo. Neboli aby nás mohli kontrolovat, musí tu být nula institucí, které se nějak vymykají. V Americe dnes máme lži, které vystupují jako pravda. Například že muž se může stát ženou. Biologicky to není pravda a donedávna tento fakt byl zcela nesporný. Přesto dnes v USA nenajdete jedinou univerzitu, která by se postavila mimo tento falešný konsenzus. Není jediná univerzita, jediná fakulta biologie, která by se mu postavila a jasně prohlásila: Z pohledu biologie je mylná představa, že člověk může změnit pohlaví. Ve chvíli, kdy by se taková univerzita objevila, stane se tou, kam rodiče chtějí poslat své děti, poskytuje se tam totiž skutečné vzdělání. Když se někdo vymkne a přikloní se k realitě, získává konkurenční výhodu a ostatní ho nakonec musejí následovat. Proto se odchylka netoleruje. Přesněji řečeno, v Americe je dnes řada lidí, kteří se takovou vzdělávací instituci pokoušejí rozjet, ale v momentě, kdy by ji založili, je stihne stejný osud, jakému čelí Elon Musk. Pokud všechny sociální platformy cenzurují obsah a jedna ne, bude to ta síť, na které všichni dospělí chtějí být, protože tady mohou získat skutečné informace a vhled. Musk je pod palbou od chvíle, kdy se snaží vytvořit prostředí, v němž si můžeme vyměňovat jakoukoli myšlenku, správnou nebo chybnou. Sociální platforma, na níž je dovoleno diskutovat o skutečnosti, je z definice kvalitnější a je to přímá hrozba cenzurně-průmyslovému komplexu, který na Západě sílí. Ten se bude snažit Muskovi zlomit páteř, přičemž výsledek je zatím otevřený.

Je Elon Musk v naší prekérní situaci nejdůležitější žijící osoba? Možná, říká Bret Weinstein a dodává: Což je při jeho neobvyklé povaze lehce děsivá myšlenka. - Foto: Profimedia.cz

Co se Muskovi děje ve Spojených státech?

Weinstein: Tak jako různí další disidenti v různých oblastech čelí Musk neobvyklému stupni přezkumu svých byznysových a jiných aktivit nebo výroků. On je ovšem neobvyklá osobnost, dobře vybavená pro souboj. Drtivá většina lidí už by tím tlakem byla zlomena.

Jak byste českým čtenářům, kteří o nich neslyšeli, přiblížili takzvané Twitter files, kdy Musk několika novinářům otevřel interní komunikaci firmy z doby před svým nákupem?

Heyingová: I před Twitter files kdo chtěl vědět, věděl, že některé účty byly odstraňovány, ale jenom jsme tušili, aniž bychom pro to měli důkazy, že tu funguje i kryptická cenzura – stínové zákazy, změny v algoritmech tak, aby se některé příspěvky neobjevovaly moc lidem.

Weinstein: Otcové zakladatelé si byli vědomi toho, že je třeba chránit veškeré názory, i ty odporné, aby přežily i ty nepopulární, ale důležité. Nedovedli si představit svět, v němž počítačový algoritmus dokáže ztišit váš hlas tak, že mluvit sice můžete, jen vás skoro nikdo neslyší. Druhá důležitá věc, kterou Twitter files odhalily, je odpověď na otázku, kdo rozhoduje o umlčování. Když Musk koupil Twitter, prohlásil, že si koupil scénu zločinu. On skutečně koupil místo, na kterém byl páchán zločin proti Západu, proti naší svobodě bavit se mezi sebou, vyměňovat si úvahy. A taky si s Twitterem koupil důkazy. Můžeme z nich leccos vyvodit o úmyslech těch, kdo chtějí nás kontrolovat a sobě zabezpečit moc. Zklamalo mě, že veřejnost z toho nic moc nevyvodila. Zkušenost, že náš zdravotní prospěch je něco, skrze co nás manipulovali, je přece silný indikátor toho, že lidé, kteří nám tvrdili, jak jim záleží na našem zdraví a že nepřetržitě pracují k jedinému cíli, totiž obnovit pro nás bezpečí, lžou.

Máme vůbec v časech internetové manipulace, deep fake záběrů a umělé inteligence šanci rychle zjistit, co je skutečnost?

Heyingová: To může být existenciální hrozba. Tady se ukazuje, jak tragický je zánik reálné novinařiny. Byly doby, kdy se dalo spolehnout na to, že nějaké velké noviny budou pravdu hledat a ta že vyjde najevo. Dnes pořád ještě existují skuteční žurnalisté hodní toho slova, ale jen vzácně za sebou mají instituci. Jedinec to nezvládne. New York Times mají zdroje, lidi, které mohou kamkoli poslat, aby to viděli na vlastní oči. Ale stala se z nich předpojatá entita, na jakou už se nedá spolehnout. Má nějakou perspektivu, která tu byla ještě předtím, než se událost později nahlížená onou perspektivou stane.

To je dost pesimistické, jestli vstupujeme do éry, kdy bude čím dál těžší identifikovat pravdu.

Weinstein: Říkáme tomu descartovská krize. Descartes si uvědomil, že jen velmi málo z toho, co si myslel, že ví, lze ověřit osobně. A skoro všechno, co si myslel, že ví, přijal proto, že to někdo jiný podpírá svou autoritou. Takže se pokusil určit, jestli je vůbec něco, čím si může být jist. Našel jen svou vlastní existenci, pro niž dodal důkaz, který tedy není příliš přesvědčivý. Dnes jsme v Descartově krizi kolektivně, jako společnost žijeme v době, kdy i základní fakta mohou být potenciálně nesmysl, a to čím dál častěji. Jednotlivce tato descartovská krize přivádí do prekérní situace. Buď věříte narativu a budete naivní trouba, anebo cynicky nevěříte ničemu, pak vás sice nikdo neoblbnul, ale jste paralyzován vědomím, že nevíte nic a že nejste užitečný. Obojí je blbě. Z descartovské krize potřebujeme najít cestu ven, potřebujeme shodu na tom, že veřejnost má právo zjišťovat fakta s nástroji, které nepodléhají cenzurně-průmyslovému komplexu.

Je Musk v naší prekérní situaci nejdůležitější žijící osoba?

Weinstein: Možná. Což je při jeho neobvyklé povaze lehce děsivá myšlenka.