Víkend, kdy Slovensko volilo nový parlament

Cokoli nad pět procent bude párty

Víkend, kdy Slovensko volilo nový parlament
Cokoli nad pět procent bude párty

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

K vystižení nálad ve slovenské společnosti stačil o volebním víkendu zdánlivě malý přešlap. Chvíli předtím jsme se nacházeli v centrále SaS, jedné ze stran pohybujících se v průzkumech kolem pětiprocentní hranice. Těmto partajím byl do jisté míry předurčen výsledek voleb, hegemoni na předních příčkách se bez potenciálních menších koaličních partnerů nemohou při pomýšlení na vládu obejít. SaS patřila k táboru Progresivního Slovenska, tedy vyzývatele Směru Roberta Fica.

Zatímco rozdrobené strany kolem pětiprocentní hranice i kampaň plná ostrých slov či sem tam hospodských rvaček ukazovala na neutěšenou a radikálně názorově rozdělenou veřejnost, nervozitě ulevila poznámka v živém vstupu moderátorky místní televize. „Co se výsledku týče, zaznívá tu, že cokoli nad pět procent bude párty,“ ukončila moderátorka výstup a sál propukl v potlesk a smích.

Jen o pár chvil později propuklo bujaré jásání podporovatelů ve štábu Progresivního Slovenska. Zveřejněné exit polly ukázaly na první místo, televize začaly počítat možné koalice, panikařící západní spojenci pocítili naději. O dvě hodiny později ale přišly odhady reálných výsledků a v telefonu mi začaly vyzvánět zklamané zprávy od mladých přátel z Bratislavy. Cokoli nad pět procent zřejmě nebude stačit. Exit polly totiž mířily zásadně vedle.

Kampaň se nesla v duchu poměrně radikálního rozštěpení názorů. - Foto: Michal Čížek

Lavička Roberta Fica

Silnici u vstupu do slovenských Topoľčan lemuje několik nelichotivě počmáraných billboardů s tvářemi politických stran, šéf Směru a několikanásobný premiér Robert Fico mezi nimi však chybí. První na mysl přijde, že to tu asi není potřeba, hlasy z tohoto města uprostřed Slovenska budou zřejmě nepochybně patřit k těm, které ho už následující den vynesou k poměrně triumfálnímu návratu.

Tradiční „ficovská“ bašta, kde se budoucí politik narodil a prožil část dětství, o volebním víkendu nepůsobila nijak vzrušeně, pozornost na místním náměstí probudila jen mimoděk probíhající opulentní svatba. „Byla to bašta mečiarismu, teď je to bašta Fica,“ shrnuje suše jedna z místních a dodává, že příliš velkou změnu nečeká. „Doufáme, že to ty mladé odsud nevyžene,“ přitakává další žena.

Lavička, na kterou podle místních rád chodíi sám Robert Fico. Její čelo míří směrem k jeho „domovině“. - Foto: Michal Čížek

Najít voliče Roberta Fica opravdu netrvá dlouho, skupinka žen v důchodovém věku se nechává vyrušit při debatě na jedné z místních laviček. „Řeknu to na rovinu, Progresivní Slovensko, to není strana pro naši generaci, Šimečka není zkušený, co má za sebou? Studoval, všechno mu platili rodiče,“ odmítá častou alternativu mladých, městských voličů jedna z dam, která zároveň vyjadřuje rychlý ortel prakticky nad všemi stranami, které politická scéna na Slovensku nabízí. „Není koho volit, všichni přelézají z jedné strany do druhé, mění názory. Fico říká aspoň pořád to samé,“ dodává žena, která se i přes tuto obhajobu přiklání spíš k Hlasu Petera Pellegriniho.

Naráží tak na chaos posledních tří let, který odstartovala vláda Igora Matoviče. Ficovi přiznávají ještě jedno, jako jediný podle nich mluví o míru. „Nemůžeme být pořád vazaly,“ říká jedna z žen rozhodně s tím, že už i Polsko si dělá vůči Ukrajině vlastní politiku.

Ve štábu SaS se čeká na první výsledky. Ty záhy řadu mladých lidí příliš nepotěší. - Foto: Michal Čížek

Ve snaze zmapovat kořeny několikanásobného vítěze parlamentních voleb míříme do nedalekých Hrušovan, vesnice asi s tisícovkou obyvatel, v níž Robert Fico prožil první roky života. Doslýcháme se, že vesnici zdobí pamětní deska, která upomíná jeho premiérství. Cestu k desce zná každý, po několikáté instrukci míříme kolem místní krčmy na správné místo. „Deska? Ta tu už není, ale Fico tu prý někdy bývá,“ říká jeden ze dvou mužů posedávajících na lavičce. Desku totiž prý před týdnem někdo ukradl, ačkoli není jasné, zda to bylo kvůli volbám.

Před neúspěchem nás zachraňuje přátelský vyznavač tvrdé muziky, který kouří opřený o nedaleký roh. „Deska? O té jsem nic neslyšel, ale tamhle na kopci má Fico lavičku.“ Lavička Roberta Fica stojí na impozantním místě, uprostřed polí se tyčí jen čtyři sta let starý dub. Na skromné lavičce pod ním se vyjímá logo Směru.

Volební výsledky postavily Petera Pellegriniho před nelehké rozhodnutí, jeho Hlas se stal rozhodujícím elementem jakékoli koalice. Výrazně silnější vyjednávací pozici ovšem získal Robert Fico. - Foto: Michal Čížek

Změněný pohled na realitu

Podle sociologa Michala Vašečky, s nímž jsme se sešli v centru Bratislavy v prostorách jím vedeného think-tanku BPI, exit polly v případě posledních dvojích parlamentních voleb zcela změnily pohled na realitu. „Vyrazilo mi to dech,“ reagoval s tím, že jde o mimořádný zásah do reputace agentur.

„Možnosti jsou jenom tři: buď šlo o metodologické chyby, nebo zkrátka ty agentury nedělají exit polly dobře – například podceňují zaškolení tazatelů. Třetí možností je to, že Slovensko je země naplněná obrovskou nedůvěrou vůči jakýmkoli institucím, tím pádem i agenturám, navíc velmi hluboko zakonspirovaná. Mnozí voliči tudíž mohli vnímat agentury jako nástroj nějakých hegemonistických sil, a odpovídali schválně úplně jinak.“

Záviš Dobiašovský

3. října 2023