Summit skupiny BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, poutá nebývalou pozornost. Ve vlhkých snech některých kritiků dnešního uspořádání světa totiž BRICS představuje možnou alternativu k systému, kde má hlavní slovo Západ, a především Spojené státy. Samotné státy BRICS se rády tak profilují. Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa podpořil případné rozšíření skupiny o země spojené touhou „po vyváženějším globálním uspořádání“. Čínský velvyslanec v Jižní Africe, kde se summit koná, zase prohlásil, že „tváří v tvář některým zemím, které používají ,velký klacek‘ jednostranných sankcí a uplatňují dlouhorukou jurisdikci po celém světě, trvají země BRICS na rovnocenném dialogu a konzultacích“. Představa, že BRICS v dohledné době nahradí Západ jako politické těžiště světa, je značně bláhová. V mnoha ohledech jsou na tom ještě hůře a rozhodně netvoří žádný sjednocený blok, ale rozhádané uskupení, které se sešlo na zapřenou.

Označení BRIC vymyslel v roce 2001 britský ekonom, tehdy pracující pro Goldman Sachs, Jim O’Neill. Jednalo se o zkratku nadějných rozvojových trhů, do kterých podle O’Neilla stálo za to investovat. V roce 2009 se země BRIC spojily do formální organizace. O rok později do ní vstoupila Jižní Afrika, a BRIC se tak rozšířily na BRICS.

Ekonomiky BRICS ale svůj potenciál nenaplnily. Jižní Afrika, jež v původním O’Neillově seznamu nebyla, rozhodně nesplňuje představu úspěšného státu. Kdysi nejbohatší země Afriky se potýká s rozpadající se infrastrukturou. Minulý rok zažila na 200 blackoutů. Přeprava po železnici mezi lety 2017 a 2021 klesla o čtvrtinu a zloději ukradli stovky kilometrů železničních kabelů. Vláda je prolezlá korupcí a bezpečnostní složky jsou nefunkční. Bývalý prezident Jacob Zuma zpronevěřil snad stovky miliard randů (1 rand se rovná 1,18 koruny), a když byl na něj za korupci vydán zatykač, v zemi vypukly nepokoje jeho podporovatelů, jež přerostly ve všeobecné rabování. Nakonec ho Ramaphosa pro jistotu omilostnil. Nezaměstnanost je 32 %. Jen něco přes 12 % Jihoafričanů platí daně z příjmů, zatímco 47 % pobírá nějaké dávky.

Rusko rozpoutalo naprosto zbytečnou agresivní válku, kterou není schopno vyhrát. Na frontě tak likviduje generaci svých mužů, zatímco ekonomika úpí. Před válkou byla Moskva respektovaným členem mezinárodní komunity, nyní je Putin považován za nebezpečného šílence, kterého je potřeba zastavit.

Podle Světové banky za poslední dekádu brazilská ekonomika rostla o 0,6 % HDP ročně. „Růst produktivity zůstává slabý v důsledku složitého daňového systému, těžkopádného byznysového prostředí, které odrazuje od podnikání, pomalé a nerovnoměrné akumulace lidského kapitálu, neúčinných státních intervenčních politik, nízkých úspor a omezených veřejných investic s ohledem na vyšší běžné výdaje a rostoucí penzijní závazky,“ analyzuje situaci Světová banka.

Indie je možná zemí budoucnosti s rostoucí populací, a i když mnoho rozvojových ukazatelů se zlepšuje, na svůj ekonomický zázrak pořád čeká.

A nakonec je tu Čína. Není to tak dávno, co 21. století mělo patřit Číně. Nyní naopak analýzy upozorňují na to, že čínské století možná skončilo dříve, než začalo. Peking čelí hluboké demografické krizi, v roce 2022 čínská míra porodnosti byla 1,09. K udržení stabilní populace je potřeba míra porodnosti lehce přes 2. Nejrůznější ukazatele také naznačují, že čínská ekonomika je v problémech. Peking oznámil, že přestane zveřejňovat data o nezaměstnanosti mládeže, což neznačí nic dobrého. Poslední známá čísla jsou z června, kdy dosahovala 20 %. Čínský export klesá, v červenci byl nižší meziročně o 14,5 %. Růst HDP zaostával za očekáváním, sice byl 6,3 %, ale to je v porovnání se zastavenou covidovou ekonomikou. Realitnímu sektoru hrozí zhroucení a zemi deflace.

Ekonomicky tedy země BRICS žádnou hitparádou nejsou. Politicky jsou navíc těžce rozdělené. Nejnapjatější vztahy jsou mezi Indií a Čínou. Ty mají mezi sebou nevyřešené pohraniční spory, které již několikrát přerostly v otevřené potyčky. Čína se podél společné hranice chová agresivně. Dillí se tak logicky přiklání k Washingtonu, ke kterému má politicky blíže.

Vše není růžové ani mezi Čínou a Ruskem. BRICS Bank, přejmenovaná na New Development Bank, financována hlavně Čínou, odmítá obcházet západní sankce a poskytovat Rusku půjčky. „Nemůžete popřít, že mezinárodní finanční systém existuje,“ připustila prezidentka banky Dilma Rousseffová. „Musíte s ním žít.“

Největší spor vládne ohledně rozšíření organizace o nové členy. Rusko tlačí na vstup Venezuely a Íránu. S nimi má společné to, že jsou na ně uvaleny západní sankce. Ostatní členové však nestojí o to, aby se z BRICS stal klub obcházečů sankcí. O přímý střet se Západem nestojí, naopak v době ekonomických problémů chtějí udržovat dobré vztahy.

Že se Západem nastaveným světovým systémem to nebude tak špatné, demonstroval i fakt, že na summit nepřijel ruský prezident Vladimir Putin. Na toho je vydán mezinárodní zatykač kvůli podezření z nařízení genocidních činů na Ukrajině. Evidentně se Putin bojí, že dlouhá ruka západního práva by si ho mohla v Johannesburgu najít.

Je zřejmé, že země BRICS nenahradí Západ, ale zůstanou jen skupinou kdysi nadějných ekonomik, jež zaujaly jednoho britského bankéře.