Koho chtěl ruský prezident Vladimir Putin zasáhnout potravinářskými sankcemi? Hlavními oběťmi budou nakonec hlavně Rusové ze středních vrstev, kteří si zvykli na západní sortiment, na nějž si teď budou muset nechat zajít chuť. Právě oběti svých lidí jsou ale tím, co je Rusko – na rozdíl do Západu – připravené nasadit.

Sankce se zdají být na první pohled plošné. Míří na Evropskou unii, Ameriku a další země, které se přidaly k sankcím proti Rusku. Západní sankční alianci ale vůbec nepoškozují plošně. Dopad na celou Evropskou unii zasahuje zhruba dvě procenta jejího vývozu. Když jde hospodářství do útlumu, propadá se vývoz podstatně rychleji.

Terčem je blízké zahraničí

Stručný Putinův seznam – maso, ryby, mléčné výrobky, ovoce a zelenina – má své strategické cíle. A nejde v první řadě o to, že tyto na pěstování a zpracování jednodušší potraviny se dají rychle dovézt z Asie nebo Latinské Ameriky. Nerozhoduje ani to, že by se tím Putin snažil povzbudit ruské zemědělce a potravináře, aby využili náhle uvolněný prostor na trhu a konečně začali něco sami pěstovat, chovat a vyrábět, v čemž zatím zrovna nevynikali. Jablka nevypěstujete ze dne na den. Ani se přes noc nenaučíte dělat sýry.

Z pohledu do obchodních statistik je jasné, že Moskva trestá země, které drží při mezinárodních jednáních tvrdší linii a zároveň leží v Rusku blízkém zahraničí. Podstatně méně jsou zasaženy k Moskvě tradičně vstřícnější země jižní Evropy, které jsou přitom silně orientovány na zemědělství a potravinářství. Sankcionované státy Západu přijdou v Rusku o obchody za 15 až 20 miliard dolarů. Celkově dováží Moskva ze zemí mimo území bývalého Sovětského svazu jídlo za zhruba 30 miliard dolarů. Pod sankcemi je tak něco mezi polovinou a třetinou dovozu.

Vážně sankce poškozují hlavně Poláky a Litvu. Poláci přijdou o obchody za 1,105 miliardy dolarů. Skoro 750 milionů z toho je za ovoce a zeleninu. Právě Varšava je hlavní motivací, proč jsou na seznamu. Ostatní evropské země, kde se tradičně pěstuje, jsou dotčené podstatně méně. Z Francie se do Ruska dováží ovoce a zelenina jen za necelých 70 milionů dolarů. Z Itálie za 175 milionů korun.

Na víno a olej vám nesáhneme

Francouzi a Italové totiž své výpěstky vyvážejí nikoliv v surovém stavu, ale jako potraviny s vyšší přidanou hodnotou. Pod embargem jsou olivy, ale není tam olivový olej. Jsou tam hrozny, ale není tam víno. Atény si, soudě podle zpráv v tamních médiích, velmi oddechly, že je Putin téměř nevytrestal. Řekové jsou podle sondáží nálad vůči Putinovi nejdůvěřivější z celé Evropské unie.

Už se objevily vtipy, že víno před sankcemi neuchránily obavy Putina sáhnout na čím dál oblíbenější alkohol vyšších vrstev, ale původem Francouz, dnes naturalizovaný Rus Gérard Depardieu. Putinův fanoušek je vášnivý vinař. Už v roce 1979 si koupil jedno z nejvíce ceněných vinařství v Burgundsku v Nuits-Saint-Georges. Poté přikupoval další v řadě vyhledávaných vinařských regionů Francie.

Mléko, sýry, jogurty a spol. se na seznam dostaly kvůli Litvě. Malá baltská ekonomika je na Rusku silně závislá. Míří sem 20 procent toho, co tamní mlékaři vyrobí. Nejslabší z baltských zemí sice poslední roky zažívá jeden z nejsilnějších vzestupů v Evropě, stále se ale úplně nevzpamatovala z krize roku 2009, kdy se jí za jediný rok propadla ekonomika o 14,8 procenta. Ke svému předkrizovému životnímu standardu má ještě daleko. Mléko a spol. je citlivé i pro Finsko, které události v Rusku sleduje s obavami, a přestože je tradičně neutrální, začalo se v Helsinkách vážně diskutovat o vstupu do NATO.

Technologicky vyspělé Finsko, ještě před pár lety vůbec nejvíc konkurenceschopná země Evropy, samozřejmě není na vývozu potravin závislé tak jako Litva nebo Polsko. Kdysi premiant Evropy, jehož Nokii utekla technologická vlna iPadů a chytrých telefonů, se ale potácí ve vleklé recesi. Každá další rána je v takové chvíli velmi nepříjemná. Finská potravinářská asociace tvrdí, že až čtvrtina mléka, sýrů a spol. v celkové hodnotě 535 milionů dolarů míří do Ruska.

Odveta přes lososa

Masem se trestají země mimo EU: Američané, Australané a Kanaďané. Převážná většina zakázaného masa míří na ruský trh překvapivě právě odtud. Speciálně vybranou libůstkou jsou ryby. Tady jde o přesně mířený útok na norského lososa. Pětina všech ulovených kusů končí právě v ruských obchodech. Měřeno čistě objemem sankcí je Norsko, s těsným náskokem před Polskem, vůbec nejvíce zasaženou zemí. Motiv je zřejmý: přestože není členem Evropské unie, k sankcím se podobně jako Austrálie nebo Kanada přidalo. Bývalý norský premiér Jens Stoltenberg navíc v říjnu vystřídá Dána Rasmussena ve vedení Severoatlantické aliance. Pro plynařskou a ropnou velmoc samozřejmě není stop pro lososa žádným vážným ohrožením.

Ve srovnání se zmíněnými zeměmi je Česko zasažené podstatně méně. Potravináři v čele s Madetou a Hamé tvrdí, že přijdou o 2,5 miliardy korun. Z oficiálních statistik to vypadá na dvě miliardy. To je ve srovnání s Polskem desetinová a s Litvou třetinová škoda, když bereme v úvahu samotný objem obchodů. Když ho přepočteme na ekonomickou sílu země, je ještě podstatně menší.

Přesto u nás veřejnou debatu ovládl hlasitý tlak agrární lobby na vládní kompenzace. Význam zemědělství v české ekonomice je sice ve srovnání s jinými evropskými zeměmi podstatně menší, agrárníci jsou ale velmi dobře organizovanou hlasitou nátlakovou skupinou, která si na politicích velmi často vynutí státní kompenzace – tu za sucho, tu za déšť.

Sympatická je výzva ministra zemědělství Mariana Jurečky, aby se lidé aspoň na chvíli přestali dívat jen na ceny a pomohli potravinářům nákupem jejich v Rusku zakázaného zboží. V Polsku se místo skuhrání rozjela vlastenecká kampaň „Jez jablko, naštveš Putina“. Odstartovala ji titulní stránka ekonomického týdeníku Puls Bizniesu a postupně se přidalo mnoho politiků, diplomatů a celebrit.

Evropští spotřebitelé můžou na embargu vydělat zlevněním potravin. Rusy naopak může čekat kromě prázdných regálů a front i prudké zdražení. Dá se ale předpokládat, že Putin výrazný růst cen, který by mohl rychle ohrozit jeho vysokou společenskou podporu (nyní dosahuje přibližně 90 procent), nedovolí. Začne ceny potravin regulovat. Už si to vyzkoušel v roce 2007. Právě rozklad na dovozech existenčně závislé ruské ekonomiky je pro jeho ambice největší hrozbou.