S Romanem Prymulou o koronaviru

Naši kritici mají byznysové zájmy, říká epidemiolog Prymula

S Romanem Prymulou o koronaviru
Naši kritici mají byznysové zájmy, říká epidemiolog Prymula

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

S náměstkem ministra zdravotnictví Romanem Prymulou jsme se sešli dva dny po incidentu, při němž ze schůzky s poradním týmem vládního NERVu vyprovodil ekonoma Daniela Münicha. Ekonom se podle svých slov měsíc marně dožadoval dat, která k pochopení rozsahu a průběhu epidemie covidu-19 sbírají respektive by měly sbírat české úřady. Prymula v rozhovoru pro Echo tvrdí, že nechápe, v čem je problém. Lidi s byznysovými zájmy však do databáze státního zdravotnictví nepustí. Proč upřednostňuje spíš pesimistické scénáře nemoci a proč doporučuje tak obezřetné uvolňování, když jeho vlastní kritéria hravě plníme?

Co je vlastně dnes cílem vládních opatření?

Na začátku se přijímala opatření, abychom byli schopni zamezit explozivnímu šíření epidemie. Dupli jsme na brzdu a epidemii zastavili. Po fází oploštění křivky jsme se dnes dostali do fáze vyloženého poklesu. Současně je ale zřejmé, že takto plošná opatření nejsou uskutečnitelná dlouhodobě. Virus tu bude dál. Teď je nutné nechat nákazu v nějakém procesu, abychom byli schopní s tím žít.

Měníte cíle. V první fázi jste zdůrazňovali, že jde hlavně o to, aby nezkolabovalo zdravotnictví. To aspoň v ohledu na pacienty s koronavirem nekolabuje, naopak.

Je to tak. Získali jsme čas, abychom postavili klinický systém. Dnes máme sběr dat, abychom v on-line režimu viděli, jakou máme kapacitu hospitalizační, kolik máme volných ventilátorů, kde kdo leží atd. Pořád se ale taky snažíme rozložit průběh onemocnění v čase, abychom byli schopni závažné případy kvalitně léčit. Jde o křivku nových případů, aby nebyla exponenciální. Neříkám, že cílem je mít jen 50 případů denně. Když budeme mít 800 případů denně a budeme schopni udržet si kontrolu, tak za mě OK. Protože jinak když čísla půjdou nahoru, tak i kdybychom měli libovolnou kapacitu, vždycky se dostaneme do momentu, kdy v den plus jedna už dostatečnou kapacitu mít nebudeme.

Sám jste teď nakousl další cíl – vyhnout se exponenciálnímu nárůstu. I toho bylo dosaženo.

Ale vy si neuvědomujete, že za sebou máme jednu malou bitvu. Takových může klidně být pět. V české populaci jsme se zatím s tímto virem setkali v řádu promile. Nejvíc promořený je dnes New York, který má zhruba 21 procent. Takže ani Newyorčany promořenost ještě zdaleka nechrání a otázka, o které se dnes hodně diskutuje, je, jestli je to vůbec dosažitelné. Protože jestli imunita bude trvat méně než dva roky, tak technicky prostě nemůže dojít k tomu, že by populace byla imunní jen proto, že už nákazu v nějaké formě prodělala. V New Yorku by museli zažít tři velké vlny, aby se dostali na kýžených 60 procentech. A stejně by je to po dvou letech vůbec nemuselo chránit. Takže pokud nebudeme mít umělou imunizaci – vakcínu – nebo lék, pokud nebudeme mít diagnostiku schopnou v řádu minut diagnostikovat každého pozitivního, tak koronavirus nedokážeme eliminovat způsobem, jakým se kdysi podařilo eliminovat SARS.

Proč všichni s naprostou jistotou mluvíte o druhé vlně? Kde tu jistotu berete?

Nic není jistota. Ale je vysoká pravděpodobnost. V tomhle deadlocku, jak se tomu stavu říká, svět nemůže žít. Začne se chodit do práce, do škol. V tu chvíli čísla logicky půjdou nahoru. U nás například nehraje takovou roli to, jestli budou otevřeny obchody do 2500 metrů čtverečních. Mnohem důležitější je, že se rozvolní zákaz sdružování z více než dvou lidí na deset. Jsem si jist, že žádné opatření by se dlouhodobě nedodržovalo. Rouška je nepříjemná. A když ji člověk bude nosit dlouho, tak si prostě jednoho dne řekne: už ne. V ten moment čísla zase půjdou nahoru. A v ten moment musíme brzdit jinak, musíme nakažené z populace vychytávat. Naštěstí teď jsme hodně dole, takže nám nehrozí, že bychom šli prudce nahoru během několika dnů. Růst by byl pozvolný. Ale pokud by k němu došlo, musíme to chytit, abychom ty lidi efektivně izolovali.

Zvenku to vypadá tak, že vždycky stanovíte nějaké kritérium, které když se podaří naplnit, tak se hledá nějaké nové. Měli jsme kolaps zdravotnictví, reprodukční číslo, které bylo potřeba stlačit pod jedničku. Vy sám jste po Velikonocích mluvil o hranici nově evidovaných případů nákazy 400 denně. Skoro jako kdybyste hledali důvody, proč karanténu držet.

Nikdo nechce držet karanténu. Na světě snad neexistuje člověk, který by se vyžíval v tomhle klinči. Každý by si šel rád posedět do hospody s přáteli. Bohužel to není infekce a la chřipka, že by byla v sezóně a po sezóně už ne. U chřipky víme, že když se nic moc nestane, je za tři měsíce pryč a my máme zase tři čtvrtě roku pokoj. V tomto případě zatím takové údaje nejsou. Řada lidí se modlí, aby přes léto ten virus odešel. Zjistilo se, že určitou závislost na teplotě a vlhkosti má. Ta ale nemusí být tak dramatická jako u chřipky. Jsou země, kde bývá teplo, jako je Írán, a virus se tam přesto rozmnožil.

V Teheránu bývá v zimě taky zima.

Ale ne tak dlouho. A hlavně máte příklad Singapuru. Ten je v subtropech a virus se tam nakonec rozmnožil taky. Nám nejde o to stanovovat si teď nějaká kritéria. Kritéria jsou dnes úplně jiná než na začátku, který jsme zvládli. Není úplně jednoduché je stanovit, protože když rozvolňování pustíme hodně, tak jsme schopni ještě tak dvakrát třikrát brzdit. Zapínat a vypínat ekonomiku. Ale my tenhle model jet nechceme, protože by totiž odstřelil ekonomiku.

Téhle úvaze já moc nerozumím. Když ekonomika stojí, tak škody vznikají každý den. Když bude stát polovinu té doby, tak škody sice nebudou poloviční, ale pořád o dost menší než při současném stavu.

No jasně. Ale my ekonomiku chceme vrátit téměř úplně k původnímu výkonu. Bohužel u ekonomiky se nestane, že řekneme: Pouštíme to, a zítra se nahodí a pojede. I u nemocnic jsme udělali zkušenost, že když jsme se snažili vrátit provoz, aby se prováděly plánované zákroky, podařilo se to do dnešního dne z 60 na 80 procent. Návrat je při každém nahození pomalejší, než byste čekal. To jsou i jasné zkušenosti z Číny. U nás třeba u řetězců navázaných na automobilový průmysl myslím, že ztráty budou dlouhodobé. A jsou odvětví, která v dohledném čase nenahodíme vůbec. Takže se radši rozjedeme pomalu, abychom pak mohli jet pořád a nezastavovat každou chvíli. To je zhruba naše strategie.

Abych tento bod zakončil: Kdybyste musel teď vybrat jeden nejdůležitější ukazatel pro další strategii, jaký by to byl?

Podstatné je reprodukční číslo. Říká nám, jestli s nákazou jdeme nahoru, stojíme, nebo jdeme dolů. Z amerických studií vyplývá, že horní hodnota R je u tohoto koronaviru někde mezi pětkou a šestkou. U nás jsme začínali na 2,6 a odtud jsme šli dolů. Ale kdybychom měli vyrůst někam ke dvojce, tak to už by byl opravdu špatný signál. To by znamenalo, že epidemie se zdvojnásobuje za den, což by nebylo lehké jakkoli tlumit.

Ale když se R drží pod jedničkou, tak se dá rychleji vracet k normálnímu životu, ne?

I kdyby bylo 1,1 nebo 1,2, tak to je sice nárůst, který ale jsme schopni klinicky zvládat. A otevírat život. Ovšem potřebujeme, aby na této úrovni číslo zůstávalo setrvale, aby to nebyl jen krok k hodnotám 1,4, 1,6 a dalšímu šplhání. I z toho důvodů budeme ještě v řádu měsíců trvat na nošení roušek. Je to pro nás určitá pojistka, jak úplně nedat prostor infekci, když se teď lidé budou moci setkávat, chodit do práce, do školy.

Máte nějaké studie k užitečnosti roušek?

Ano. A podle posledních zahraničních studií se ukazuje, že roušky mají překvapivě větší význam, než jsme si sami mysleli.

Někteří lidé pochybují, jestli roušky k něčemu jsou. Profesor Žaloudík z Brna zdůrazňuje, že virus je částice, jejíž velikost se měří v nanometrech, a představa, že by nanočástečka neproletěla rouškou, je veselá.

To tedy hrubě nemá pravdu. Virus nevylétá jako osamocená částice, která má skutečně 120 nanometrů, ale vylétá na kapičkách. Ty jsou podstatně větší a rouška je zachytí.

Druhá námitka: rouška zachycuje vaše bakterie a špínu, které by šly z plic ven. Vinou roušky je zase vdechnete zpátky do těla a poškozujete se.

Hypoteticky něco vdechovat můžeme, ale poškodí nás to mnohem méně, než když do okolí budeme vydechovat kapénkovou nákazu a vzájemně se budeme infikovat.

Jak si vysvětlujete, že u nás se textil nosí a snad v žádné zemi západní Evropy takovou plošnou povinnost nemají?

To už teď není pravda. My jsme je zavedli povinně, ano. Řada zemí nás následovala, my jsme se mezitím dostali do sporu se Světovou zdravotnickou organizací, a myslím, že jsme si svou pozici obhájili.

Dobře, ale například naši sousedi, Rakousko a Německo, roušky zavedli jen do obchodů a do MHD.

Nemají to plošně, souhlasil bych dokonce, že roušky jsou nepříjemnost, které je jejich vlády ušetřily. Na druhou stranu my máme mnohem nižší výskyt onemocnění. Dneska jsem dělal rozhovor s Financial Times. Ti se ptali obráceně než vy. Čím to, že my jsme dokázali zůstat na tak nízkých počtech, a oni ne? Moje odpověď: Oni to udělali pozdě, šlápli na brzdu o dva tři týdny po nás. Jinak je ovšem hlavní rozdíl právě v plošném nošení roušek.

Asi bychom těch rozdílů našli víc. Například tam mají etnické menšiny, ve kterých se ten virus přenáší rychleji.

Ve Spojených státech černoši nejsou kompatibilní s vládními opatřeními vůbec, takže ti nedodržují nic a chtějí manifestovat. A podobně se to ukazuje teď na Slovensku u romské komunity. Tam se nákaza šíří a ani oni nechtějí nic moc dodržovat.

Velké téma posledních dnů je přístup k datům o nákaze. Řada vědců si stěžuje, že přístup nemají. Vy – ministerstvo, ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky – pozn. red.) – podrobná data máte?

Data jsou ve třech otevřených datových sadách na webu. Odtamtud si je každý může stáhnout a analyzovat.

Tam je věk nakažených, odkud zhruba jsou, víc nic. Třeba podíl nemocných s lehkým a těžkým průběhem jsem u nás nikde neviděl.

Já neříkám, že tam je všechno. Tohle snad není nikde: data, kolik bylo s lehkým, středním, těžkým průběhem. Jsou data o pacientech hospitalizovaných v nemocnici, na kyslíku, na ventilaci, na ECMO, což je extrakorporální oběh, kde vám krev saturují kyslíkem mimo tělo. To je nejhorší stav, na ECMO byl ten taxikář. Odsud můžete vydedukovat počet nemocí s těžším průběhem.

Jednotlivé nemocnice poměr lehčích a těžších případů stanovit dokáží. Bulovka si spočítala, že 90 procent tam hospitalizovaných mělo lehký průběh.

To odpovídá. Ale celý ten spor ohledně poskytování dat mi připadá trochu komický. Já to řeknu na rovinu: tady se řada lidí snaží kvůli byznysu dostat k citlivým zdravotnickým datům. A ta data my nepustíme. Anonymizovaná data k dispozici budou. Ale když teď někdo chce data o úmrtí, ta se taky nedají pustit. Nemají je ani hejtmani, i oni mají jen data na úrovni okresů. Už několikrát se u dat na úrovni obce stalo, že v malé obci vám lidé zjistí, kdo přesně je muž ve věku 42 let. A párkrát jim tam vybili okna.

A kde se to stalo?

Například Hradecko, Pardubicko. Nedaleko od místa, kde já bydlím, takže to vím zcela spolehlivě, od tamních lidí. Nakažení si prostě nesou stigma. Není to jednoduché. Já jsem naprosto otevřen diskusím na jakékoliv téma, máme tu profesora z CERGE, se kterým Dušek (Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS – pozn. red.) spolupracuje a mění si data. Ale ten incident s panem Münichem, kdy on jen kritizoval a navážel se do naší plošné studie, jsem nepochopil.

Sbíráte údaje o komorbiditě? V Itálii je zveřejňovali už v březnu, odtamtud víme, že polovina obětí měla tři a víc vážných neduhů. Takové číslo jsem u nás taky neviděl.

To zveřejňuje Dušek na svých každotýdenních seancích.

Možná v březnu, pak jste je přestali dávat.

No, ale tahle data v agregované podobě není problém dostat. Ta Dušek klidně pošle komukoliv.

A jaké tedy soubory dat jsou přístupné, jaké jsou dál tajné? Ředitel Dušek předminulý týden ve sněmovně na výboru pronesl slavnou větu: Do systému nikoho nepustím.

Neměla by se zpřístupňovat data o zdravotnických službách, tedy jestli pacient má nějakou diagnózu, jestli má vedlejší diagnózu. Veškerá epidemiologická data by měla být k dispozici, s tím fakt není problém.

Sbíráte data nakažených podle profesí? Ví se u lékařů a sestřiček, kolik z nich se nakazí ve službě, a kolik se nakazilo mimo?

No tam je trochu problém, protože v té úvodní fázi nebyla ta data plošně dostatečně validní, aby se dala publikovat. Teď se to celé převádí do systému Daktela, který elektronicky zaznamenává průběh epidemiologického rozhovoru. Takže ta data už by validní být měla, a pak samozřejmě budou publikovaná. My jsme doposud některé věci museli dohledávat zpátky, protože z hygienických stanic záznam nebyl dostatečně platný napříč celým systémem. Každý kraj si to dělal trochu jinak, ne všude byla data k dispozici. Takže když jsme zjišťovali, kolik zdravotníků se nakazilo, tak některé věci se musely doobvolávat. Teď už by to do systému měl být nasázeno.

Ti zdravotníci jsou asi hodně klíčová podstatistika. V posledních dnech byla nákaza v nemocnici v Mariánských Lázních, případů tam bylo tolik, že tvořily možná polovinu celé zjištěné nákazy za posledních pár dní.

Ano, ano.

A v kolika případech se tedy infekce přenesla přímo v nemocnicích?

Tu statistiku máme. Není ovšem veřejně dostupná, je dostupná hejtmanům, krajským hygienickým stanicím a laboratořím, které do toho přispívají. V podstatě je to tak, že kdo do systému dává data, ten to může vidět. Taky dnes už nechceme jít cestou plošných zátarasů, ale individualizovaným přístupem. V posledních týdnech mohou za nárůsty případů čtyři, pět lokalit, kde byly kmity nahoru.

No a kolik z těch pozitivních nálezů se u nás událo v nemocnicích, LDN nebo domovech důchodců?

Bylo zasaženo asi šestnáct eldéenek. Ale data má Dušek.

Jak jste říkal, že některé skupiny mají byznysové zájmy. Jaká data chtějí?

Pointou pro ně je proniknout do registru zdravotnických služeb. Když do něj proniknete, tak víte všechno. Což se dá využít jednak pro informace o každém pacientovi, potom jakou má každá klinika spotřebu konkrétních léků… Tam je všechno. Tato data jsou vitální a citlivá, proto je opravdu nechceme pustit.

Já jsem ještě neviděl vědce ani ekonoma, který by tvrdil, že chce neanonymizovaná data. Všichni říkají, že jim jde o ta velká data. Třeba o profesních skupinách. Aby se vědělo, jak snadno nebo nesnadno nakazí žáci učitele ve školách. Jak rychle nebo pomalu se přenáší infekce v nemocnicích a domovech důchodců. To jsou asi zásadní informace, když se dělá plán, jak karanténu rozvolnit, ne?

Jasně. Teď tahle diskuse probíhá, sešel se pan profesor z NERVu s Duškem a vyříkávají si, jaká data ekonomové chtějí. Protože doposud se ozývalo: Nedáváte nám data! Co to je? Na posledním jednání, kde za naši stranu byli tři lidi – já, Dušek a profesor Rastislav Maďar – a proti nám třináct členů NERVu, jsme se dohadovali, jak dál a co si budeme sdělovat. A tam k dohodě o datech došlo.

Takže jaké sady dat jsou utajované?

V tuhle chvíli jsou utajovaná data o detailních komorbiditách, protože jestli někdo má navíc HIV, tak takové věci se prostě zveřejňovat nebudou. Anonymizovaně by se zveřejňovat mohly, ale o to jim nejde. Oni chtějí vlézt do databáze.

Oni – například Münich?

Já si myslím, že ano.

A pro koho by to dělal, když je v akademickém institutu CERGE?

Protože tam je provazbená řada zájmů a oni chtějí konkrétní data z databáze. Když mně tu dodáte seznam dat, která chcete, tak my je v anonymizované podobě všechna vyskladníme. Spor se vede o neanonymizovaná data.

Ještě jedna věc ze sběru dat. Neví se, kdo zemřel s covidem-19 a kdo přímo na toto onemocnění. Proč se u obětí covidu-19 nedělají pitvy?

Kvůli riziku nákazy. To nejsou doporučení naše, byly převzaté od patologů ze zahraničí. Data k dispozici jsou, ale na stovkových souborech. V nich se popisuje, co těm lidem bylo: postižení ledvin, selhání srdečního svalu, trombóza…

A to u neznámé nemoci, kvůli které se zastavil svět, vzorky v řádu stovek stačí?

Myslím, že ano. Že za to riziko to nestojí. Totiž když se řeže kalva, tak pila vytváří poměrně intenzivní aerosol. I tady se pitvy provádějí, ale spíš výjimečně.

A nebylo by dobré vědět co nejvíc o tom, jak moc zabíjí, jestli kromě plic napadá i jiné orgány? Kdyby se ukázalo, že samotný covid-19 je menší zabiják, byla by to přece výborná zpráva.

To by byla výborná zpráva. Ale teď vstupujeme do fáze, kdy se covid bude projevovat v praxi. Přijde rozvolnění, počty nakažených půjdou nahoru, takže stejně budeme vidět, co se bude dít. Já si myslím, že v takhle rozjeté epidemii to nutné není, protože definice, jak by mrtvý na covid-19 měl být posuzován, je sporná. Jestli je to úmrtí s covidem nebo na covid, je skutečně věc složitá, a tam by se musela dělat detailní pitva.

Kdybyste měl odhadnout, jaký je poměr těchto dvou skupin, co byste tipl? Jedna ku jedné?

To si netroufám říci. Objevila se spousta případů, často mladí lidé, kteří byli těsně před smrtí, protože měli zhoubný nádor nebo nějaké jiné poškození – a covid na to nasedl a třeba jim zkrátil život o pár týdnů nebo měsíců… Ale možná taky let. Je strašně složité to posuzovat. Zachytil jsem hodně studií, které tvrdí, že kdyby se to očistilo o podobné případy, bude počet obětí mnohem nižší. Ale to je stejné jako u všech dalších infekcí. Kdybychom u chřipky odečetli všechny, kteří taky mohli zemřít na něco jiného, tak máme úplně jiná data i pro chřipku. Za druhé: jak někteří lidé říkají, že covid-19 není takový zabiják a že jeho obětí je vlastně málo… To si musíme uvědomit, že zatím jich je celosvětově 200 a po dopočítání spíš 300 tisíc. A přitom to brzdíme, seč umíme. Takhle se za posledních sto let nikdy nebrzdilo. Kdyby se to pustilo, případů je dramaticky víc.

To je další spor. V některých zemích – Německo, Británie – si kritici všimli, že pokud počítáme jako dobu od nákazy ke smrti tři týdny, tak to nevychází. Počet úmrtí vyvrcholí dřív než za dva týdny od uvalení karantény. Tito kritici tvrdí, že stačila hygienická opatření a rozestupy, neboli že karanténa byla zbytečná.

To kdyby byla pravda, tak by v Británii populace musela být mnohem promořenější, než je. Věřit se dá datům z Německa, Rakouska. V Rakousku podle studie bude lidí s protilátkami v promile, v Německu v jednom okrese, kde epidemie proběhla ve velkém stylu, to dělá 14 procent.

Váš švédský protějšek Anders Tegnell odhaduje, že v oblasti Velkého Stockholmu se možná podaří dosáhnout stádní imunity už koncem května.

Já jsem tu práci viděl, považuji to za hodně optimistický odhad. Dokonce si pomalu začínám myslet, že stádní imunity bude velmi obtížné vůbec dosáhnout. Protože pokud se nám to nepodaří v rychlém tempu – a do této varianty v České republice nejdeme – tak pokud po dvou letech imunita jedince mizí, navodit stádní imunitu může být nedosažitelné. Je to ovšem spekulace, lidi může chránit buněčná imunita, cokoliv. Nebylo nám dáno pacienty s covidem sledovat dva roky.

Švédsko je zajímavé. Sledujete ho?

Naprosto detailně.

Hypoteticky: pokud budou Švédové úspěšní, bude to pro vás důvod se poučit? Že třeba příště může být karanténa mírnější nebo žádná?

Švédové mají v tuto chvíli 2500 mrtvých. Víc než desetkrát tolik co my.

Sám říkáte, že u mnoha pacientů urychlil covid smrt o pár týdnů. Nedává smysl hodnotit čísla až za celý rok?

Tohle si můžeme říkat. Ale my těch mrtvých prostě máme desetkrát míň. A nárůsty případů ve Švédsku ještě jsou a budou výrazné.

Jejich křivka mrtvých už jde přes dva týdny dolů. Žádný exponenciální nárůst se u nich nekonal.

Ale pozor – Švédsko taky není úplně bez opatření. Byť je tam řada věcí dobrovolně. A pak je otázka, jak se Švédové potkávají navzájem. Možná se tolik nepotkávají ani za normálních časů. Jsou zalezlí jak medvědi doma.

Hnutí ANO vás má na svém webu v rubrice Naši lidé. Jste jejich člověk?

Nejsem. Já jsem se jich ptal, proč mě tam vedou, bylo mi řečeno, že proto, že tam vydávám odpovědi na otázky k pandemii. A že dokud tam budou tyto odpovědi na otázky, tak tam jsem. Pak už tam, předpokládám, nebudu.

Jste dnes nejdůvěryhodnější činitel v zemi. Nemáte obavy, že to vaši práci a práci Ústředního krizového štábu zbytečně politizuje?

Takovou práci vždycky děláte pro nějakou vládu. Já se nemůžu tvářit, že jsem na vládě úplně nezávislý, když pravidelně sedím na každém jejím zasedání. Takže nějaké nepřímé napojení tam je, ale můžu dát hlavu na špalek, že do žádné strany nevstoupím.

Je pravda, že jste měl k 1. březnu odcházet z ministerstva kvůli tomu, že nemáte bezpečnostní prověrku?

To je jistý trik, ale ano. S tím, že jsme si říkali, že bych měl odejít ke konci března.

Tedy vás karanténa na ministerstvu prozatím zachránila.

Ne že zachránila, ta mi to naopak pokazila (smích). Já už jsem chtěl zase dělat své věci. Celý život dělám komerční vědu. Budu dělat konzultanta.

Tušíte, proč vám tu prověrku nedali?

Tuším, a brzo z toho udělám bordel. Myslím si, že žádný důvod mi ji nedat objektivně není. Že to jen určitá skupina zdržuje, abych ji nedostal. Stanovisko není vydáno, jeho vydání se zdržuje.

Jak dlouho už to zdržují? A kdo?

Dlouho, rok a dva měsíce. Prověrku dělá NBÚ. A jsou lidé, kterým nejsem pohodlný, protože občas říkám věci, jak jsou. Nebudu jmenovat, ale je dost takových lidí.

Nakonec: jak se vyvíjí vaše osobní poznání o koronaviru? Napadlo vás někdy, třeba jen jako záblesk myšlenky, že ten virus jsme možná silně přecenili?

Byl by to výborný scénář, ale já si to úplně nemyslím. Když přepočteme data zahraničních studií na českou populaci, tak podle mě bude reálná smrtnost 0,6 nebo 0,7 procent případů. Tedy pořád šestkrát sedmkrát víc než chřipka, byť to není dvacetkrát ani třicetkrát (původní odhad WHO byl 3,4 procenta – pozn. red.) Vývoj poznání je místy až překotný, jak z klinického, tak epidemiologického hlediska. Už to, že jsme se tady v určitém období dostali k záznamům testů protilátek, tak jak se vyvíjely ty testy v Číně, tak jsme nechápali, že tam jsou nějaké dvě vlny.

Taky existuje odhad, tvrdí to například Isaac Ben-Israelm, ředitel izraelské Národní rady pro výzkum, že i tento virus všude rychle přijde a odejde. Bez ohledu na stupeň zvolené karantény.

Problém je, že zatím neodchází. Jsou dvě varianty, dvě hypotézy. Buď ten virus je oslaben natolik, že během prázdnin půjde dolů, my si výrazně oddechneme, a možná že ještě něco bude v září. Anebo to je jenom fenomén toho, že naprostá většina zemí prudce brzdí – a my brzdíme neuvěřitelně prudce -, což vede k tomu, že se virus přestal šířit stejnou rychlostí, jakou se šířil na počátku. Teď když se to rozvolní, tak zjistíme velmi rychle, která varianta platí. Do čtrnácti dnů (za týden od publikace rozhovoru – pozn. red.) uvidíme, jak moc u nás čísla vystřelí nahoru.

Roman Prymula (1964 v Pardubicích) vystudoval lékařskou fakultu UK v Hradci Králové. Má vzdělání z epidemiologie, na ně navázal studiem vakcinologie. Působil na Vojenské lékařské akademii také v Hradci. V témže městě v letech 2009-2016 řídil Fakultní nemocnici. Odsud ho odvolal tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček pro podezření z neetického propojení mezi nemocnicí a firmou jeho dcery. Při nemocnici také založil centrum tradiční čínské medicíny. To loni skončilo. Prymula je od roku 2017 náměstkem ministra zdravotnictví. Má dvě děti a titul mistra Mezinárodní šachové federace.

2. května 2020