Komentář Jiřího Peňáse

Zaříznutí časopisu, který byl jiný

Komentář Jiřího Peňáse
Zaříznutí časopisu, který byl jiný

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Může se literární časopis stát obětí ideologické pomsty? Ó, jak snadno! Dvacet pět let vydává Petr Placák a jeho přátelé časopis Babylon, kdysi „studentský časopis“ opravdu pro studenty, kteří za ty roky poněkud zestárli. Je možné, že už ho vydávat nebudou. Babylon jako jediný literární časopis, který žádal o ministerský grant (žádný literární časopis nemůže vycházet bez dotace), neobdržel od příslušné komise ani korunu. Přihlásilo se čtrnáct papírových i internetových časopisů, podporu obdržel každý, často i v plné výši (2 600 000 dostal Tvar), Babylon, který žádal o částku z nejnižších (200 tisíc na výrobní náklady), nedostal ani korunu. Jako jediný!

Babylon je plátek od pohledu svérázný, netuctový a originální. Vychází několikrát do roka na novinovém papíře, polovinu tvoří publicistika a komentáře, druhou rozsáhlá literární příloha s velkým rozhovorem, eseji, ukázkami z beletrie, recenzemi. Výběr je osobitý, spíš jde po hodnotách, které nejsou dnešní, stojí v opozici vůči (převážně progresivnímu, levicovému) mainstreamu, vůči módě, tomu, co se dnes nosí a co každý správný intelektuál má za nové dogma. Na to se v Babylonu kašle. Píše se tam pořád ještě normálním jazykem, aby tomu šlo rozumět a aby to byla trochu legrace. Podobá se v tom svému zakladateli a nejvýraznějšímu autorovi, Petru Placákovi, který byl vždycky nezařaditelný, literárním stylem, zjevem, chováním, názory. Někdo by řekl, že je to monarchista, ale on je zároveň sociální anarchista, v něčem reakcionář a v jiném ultraliberál, mariánský katolík a přitom horský panteista a frenetik, básník a vůdce klanu Českých dětí, kterým táhne na penzi. Píší tam samozřejmě i jiní autoři, nadstandardně jsou zastoupeni ti, kteří by jinam psát nemohli nebo nechtěli, neboť jsou příliš jiní, mimo škatulky a kategorie. O časopisu nelze říct, je-li nalevo, nebo napravo, je-li konzervativní, nebo liberální, což ale vůbec neznamená, že by byl nevyhraněný. Texty jsou naopak tak ostré, že z nich teče krev sarkasmu a ironie, hlavně jsou ale v protikladu k většině z toho, jak se dnes v podobných (jenže právě Babylon nikomu podobný není) periodikách píše. Jestli bych to měl charakterizovat: Babylon není aktivistický, nevyhlíží revoluční přerod světa, možná spíš jeho tichý zánik, nemyslí si, že nás zachrání agitace a aktivismus, jsou mu úplně cizí pózy a snobismus.

Tohle všechno ale právě nejspíš bylo to, co komisi vadilo. Ve zdůvodnění to blazeovaně nazvala „vcelku jednostranným ideovým náhledem“ a o literární části časopisu lživě uvedla, že „absentuje“. Korunu tomu nasadila zajímavým tvrzením, že „vzhledem k úzce zaměřenému čtenářskému okruhu není příliš počítáno s budoucím rozvojem koncepce revue“. Tímto úředním pajazykem, kterému se v Babylonu mnohokrát vysmáli, nejspíš komise chtěla sdělit, že čtenářstvo se má chystat do hrobu, neboť svět patří jiným.

Pochopitelně, jsou důležitější věci… Ale zaříznutí jednoho zajímavého periodika je také důležité. Zvláště když si dovedeme představit důvody, proč se tak stalo. Protože komise ve své komisní předpojatosti nesnese, když se někdo chová jinak. Je to na jejich zodpovědnost. Jana Bělíčka, Ondřeje Buddeuse, Erika Gilka, Jany Chalupové, Michala Jareše (předsedy komise), Olgy Jeřábkové, Jana Lukavského (místopředsedy komise), Lukáše Neumanna, Davida Zábranského, Aleny Zemančíkové. Možná by jim mohlo být trochu trapně.

 

13. dubna 2018