Tag: literatura

Články k tagu

Neuvědomujeme si, jak je svoboda slova ohrožena

Do Prahy přijel koncem března zakladatel britské Unie pro svobodu projevu Toby Young. Pozvala ho česká Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) na spuštění prvního ročníku své ceny. Nominace kandidátů – jak hrdinů svobody slova, tak novodobých cenzorů – je otevřena veřejnosti (Zasvoboduprojevu.cz) on-line, vítěze i „vítěze“ pak vybere porota složená z několika veřejně známých osobností. Návštěva se časově strefila do kauzy Albatros, v níž stejnojmenné nakladatelství upustilo od vydání českého překladu knihy Nevratné poškození od americké autorky Abigail Shrierové. Pikantnost celému případu dodává to, že v tlaku na Albatros pomáhala transgenderovým aktivistům vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková.

Cenu Magnesia Litera za publicistiku získala Tereza Matějčková z Týdeníku Echo

Ocenění Magnesia Litera v kategorii ČRo Plus Litera za publicistiku získala Tereza Matějčková za knihu Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, kterou vydalo nakladatelství Echo Media. Tereza Matějčková je oceňovanou filozofkou a členkou redakce Týdeníku Echo. Porota udělovala i další ceny napříč 33 kategoriemi. Ocenění si vítězka převzala v Národním divadle. „Děkuji porotě, protože to neměla snadné z různých důvodů. Děkuji šéfredaktorovi Týdeníku Echo Daliborovi Balšínkovi za to, že mě přivedl k novinařině,“ uvedla mimo jiné Matějčková.

Odkaz Dagmar Hochové, nádech a výdech, na duchovní cestě

Velká retrospektivní výstava české dokumentární fotografky Dagmar Hochové a monografie, jež tento materiál zhodnotí, si daly za cíl aktualizovat zažitý obraz autorky jako fotografky dětí a ukázat Hochovou ve světle mnoha dalších tematických oblastí, které se často vztahují k našim národním dějinám. Dagmar Hochová: Retrospektiva, Moravská galerie v Brně, 19. 4. – 29. 9. 2024

Končí hlasování o cenu čtenářů Magnesia Litera. Ve hře je i kniha autorky Echa Terezy Matějčkové

V pondělí končí hlasování o Kosmas cenu čtenářů pro nejpopulárnější knihu roku 2023 v rámci soutěže Magnesia Litera. Stále tak lze podpořit autorku Týdeníku Echo Terezu Matějčkovou a její knihu Bůh je mrtev. Nic není dovoleno. Ta byla zároveň nominována na Literu za publicistiku. Vyhlášení tradičních cen proběhne ve čtvrtek. Čtenáři mohou hlasovat pro jeden z původních českých titulů s datem prvního vydání v roce 2023 jednoduše zde ještě během pondělí.

Radka Denemarková se stane členkou Německé akademie pro jazyk a literaturu

Prestižního uznání a ocenění se dostalo české spisovatelce, literární historičce a překladatelce z němčiny Radce Denemarkové. Známá spisovatelka a autorka románů Peníze pro Hitlera nebo Hodiny z olova se stane členkou Německé akademie pro jazyk a literaturu. Denemarková je teprve čtvrtým tuzemským literátem, který se do akademie dostal, upozorňuje České literární centrum na sociálních sítích.

Rokokoví zahradníčkové

O tom, že Karel Čapek fotografuje, se vědělo od října 1930: tehdy vyšla ve Světozoru jeho causerie Člověk a kamera a u ní čtyřiadvacet snímků jím pořízených i vyvolaných. Objektivem mířil na zátiší, zahradu, zvířata, fotografoval v Praze, na Oravě, v Nizozemsku i Norsku. Lákal ho fotografický portrét, pořídil snímky svého bratra, své manželky i svého prezidenta. A ovšem pátečníků. Ne všech.

Trump prodává „nacionalistickou“ bibli. Církve i Demokraté šílí, je to křížová výprava proti levici

Bývalý prezient a uchazeč o Bílý dům Donald Trump oficiálně prodává „patriotické“ kopie Bible, které jsou designované ve stylu písně Lee Greenwooda „God Bless The USA“ (Bůh žehnej Americe). Na svých sociálních sítích nabídku knihy spojil s probíhajícími Velikonocemi. Trump schytal kritiku od církve i od Demokratů.

Sladké město nasáklé krví

Kniha německého novináře Lutze C. Klevemana o historii západoukrajinského Lvova (Lvov / Zapomenutý střed Evropy) vrcholí ve větě: „Lvov je zamlklé město, a to ve dvojím významu: dnešní Lvov je mlčenlivý, Lvov před rokem 1945 se zamlčuje.“ Zazní v kapitole, která se zabývá zjevně nejtragičtějším obdobím jeho moderní historie, obdobím mezi podzimem 1939 a událostmi v létě 1941 a lety následujícími. Tehdy se během krátké doby vystřídají ve městě tři režimy, dosavadní polský je v září 1939 smeten sovětskou okupací, sotva ta se stačí etablovat, začíná 21. červnu 1941 útok nacistického Německa.

We´re all living in Amerika

Žijeme už jako v Americe. Ne tím, že u nás s jen malým časovým zpožděním mohou vyjít knihy autorů, jako je Abigail Shrierová. Ale tím, že i u nás mohou takzvaně kontroverzní knihy zažít americký osud. Shrierová napsala před čtyřmi lety knihu „Nevratné poškození“ o problematice tzv. genderové dysforie. Jak název napovídá, kniha je kritická k ideologii transgenderového hnutí, podle níž člověk s pocitem, že se narodil do špatného těla, to může napravit a změnit si pohlaví – sám, případně s pomocí farmak nebo lékařů. Už ve své vlasti tehdy Shrierová vzbudila pobouření.

„Tlak aktivistů je obvyklou strategií.“ Stažení knihy o „transgenderové mánii“ rozděluje společnost

Zpráva o stažení knihy Nevratné poškození, kterou mělo vydat nakladatelství Albatros Media, rozděluje společnost. Kniha americké publicistky a spisovatelky Abigail Shrierové s podtitulem "Jak naše dcery propadají transgenderové mánii" se na český trh nedostane, protože by podle vydavatele mohla poškodit transgenderovou komunitu.

„Jak naše dcery propadají transgenderové mánii.“ Albatros stáhl vydání knihy Nevratné poškození

Knižní vydavatelství Albatros přišlo se zarážející zprávou. Rozhodlo se, že nevydá již oznámenou knihu Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii. Kniha americké publicistky a spisovatelky Abigail Shrierové se na český trh nedostane, jelikož Albatros zrušil její vydání s tím, že by mohla poškodit určitou skupinu lidí - konkrétně transgender lidi. "Podporujeme diverzitu, vážíme si blízkého vztahu ke čtenářské komunitě a chceme vás ujistit, že nám vaše názory a podněty nejsou lhostejné," uvedlo vydavatelství v prohlášení.

Nejnovější kniha Terezy Matějčkové Bůh je mrtev má nominaci na Magnesii Literu

Cenného úspěchu dosáhla kniha filozofky Terezy Matějčkové Bůh je mrtev, nic není dovoleno vydaná pod hlavičkou vydavatelství Echo Media. Kniha esejí a rozhovorů získala nominaci na prestižní ocenění Magnesia Litera v kategorii publicistika. Dostala se tak do nejužšího výběru 33 nominovaných titulů napříč kategoriemi. Slavnostní vyhlášení ceny se uskuteční 18. dubna

Ulice pro ukrajinského antisemitu?

Vedle primitivů a skutečně lidí zlostných existují také lidé, kteří kritizují Ukrajinu jaksi informovaně a do jisté míry právem. Jeden z nich, člověk vzdělaný a obeznámený, jehož příspěvky na „socsíti“ právě proto sleduji, před pár dny napsal: „Ulas Samčuk byl za války kolaborantem německých okupantů a šéfredaktorem antisemitských tiskovin. Za okupace napsal před 300 článků, kde vyzýval k zabíjení židů ve volyňském městě Rovno. Vedle primitivů a skutečně lidí zlostných existují také lidé, kteří kritizují Ukrajinu jaksi informovaně a do jisté míry právem. Jeden z nich, člověk vzdělaný a obeznámený, jehož příspěvky na „socsíti“ právě proto sleduji, před pár dny napsal: „Ulas Samčuk byl za války kolaborantem německých okupantů a šéfredaktorem antisemitských tiskovin. Za okupace napsal před 300 článků, kde vyzýval k zabíjení židů ve volyňském městě Rovno. Užíval přitom výrazy typu „židovští šimpanzi“.

Kant proti Sarumanovi? Petice chce ulice na Rohanském nábřeží pojmenovat podle Tolkiena

Budou ulice na Rohanském nábřeží pojmenované po filozofech z 18. a 20 století, nebo podle Rohanského království? U pražského nábřeží vzniklo 19 nových ulic, které mají být pojmenované podle významných filozofů z 18. a 20. století. Skupina odpůrců ale přišla s unikátní peticí a požadavkem, aby ulice nesly jména osobností z Rohanského království z fantasy světa Pána prstenů.

Pohádka Jiřího Petrboka, jak si zachovat duševní zdraví, zpověď vyhaslé hvězdy

Jiří Petrbok pro pražský Vzlet připravil výstavu obrazů s názvem Pohádka. Jeho díla mají uhrančivou energii i jisté pnutí a divákovi nabídnou jiné světy, které mu ale budou velmi povědomé. Je to tím, že autor ve své tvorbě nepatrně posouvá realitu, překrývá známé situace i obrazy a skládá je do nových souvislostí. Jiří Petrbok – Pohádka, Galerie Vzlet, Praha, do 30. 9. 2024.

Když drmolení, tak drmolení

Daniel Hradecký je básník, který současné tuzemské poezii lije krev do žil, a to bez nadsázky. Každá jeho sbírka se snaží jít na hranu řečeného. Ta poslední Na cvičišti. Bojiště byla napsána v psychiatrické léčebně a skutečně v něčem představuje nelítostný slovní zápas, který autor musí nutně prohrát. „Poezie je především čekání,“ říká Hradecký, a proto i tento rozhovor trvalo uskutečnit několik měsíců. Poetický aristokrat s hrůznou duší, jehož každá věta je něco mezi zpovědí a drmolením. Všechno je ale nakonec svaté.

Vyhlížení nového člověka na konci dějin

Člověk nemá být vztahovačný, tím spíš, když přece jen tuší, že se ho věc týká. Třeba v generačních sporech. Zhruba tak od padesáti let věku se každý nutně stává pro ty mladší přežitkem, jenž dříve či později zmizí ze světa a bude se připomínat maximálně jako soubor omylů a pošetilostí. Ty čím důkladněji budou odklizeny, tím lépe. Odcházející element se tomu může bránit, pokoušet se přizpůsobovat novým poměrům, možná i nadbíhat mladším a dávat najevo, jak vlastně ani on nikdy nepřestal být „in“. Ale až na pár výjimek jurodivých starců a stařen jsou takové pokusy odsouzeny k ztroskotání.

Praha třikrát ztracená

„Zmizely po válce, snad s rozvojem města, snad na základě nějakého nařízení, dnes po nich není ani památky.“ Co? Tady konkrétně pouliční pumpy, vlastně stojan veřejného vodovodního řádu v podobě malé pumpičky. Používali je metaři a domovníci při čištění chodníků, zelináři tím myli zeleninu. V zimě zamrzaly a při mrazech se na nich tvořily krápníky. „Ty jsme ulamovali a jedli (spíš cucali – pozn. JP) bez výčitek svědomí, protože jsme byli poučeni, že z pumpiček teče pitná voda.“

(Ne)skutečná váha slov

Jsou tvůrci přirozeně tiší a nenápadní tak, že když se někdy sami ozvou nebo se kolem nich zvedne prach, jako by publikum překvapili, zaskočili je či zahanbili, že na ně svedlo zapomenout. Asi k takovým patří také Jan Antonín Pitínský (vlastním jménem Zdeněk Petrželka, nar. 1955), zjev českého divadla minulých desetiletí, ale také suverénní básník, dramatik, prozaik. Poslední léta už sice nerežíruje, ale divadlo o něj zájem neztratilo: jenom v prosinci měly premiéru dvě inscenace podle jeho textu.

Návrat fejetonu

Kritik Jiří Černý zemřel loni v létě v požehnaném věku sedmaosmdesáti let. Jako knižní autor snad odešel spokojen, jelikož poslední jeho knížka (ve smyslu poslední, na jejímž vzniku se mohl aktivně podílet) vyšla dva dny před jeho úmrtím: jmenuje se Napřeskáčku 4. Nejen hudební vzpomínky z Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře 2017 a 2018. Z názvu je zřejmé, že jde o čtvrtý díl řady – třetí (vybírající z autorových příspěvků z let 2015 a 2016) vyšel rovněž loni, druhý předloni (obsáhl výběr z let 2010 až 2014) a první (2005 až 2009) před třemi roky.

Neobyčejná Sidonie Nádherná, klima zemí Koruny české, legendární francouzská komedie

Alena Wagnerová představuje Sidonii Nádhernou jako neobyčejně zajímavou osobnost, jejíž život poznamenaly všechny pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – rozpad Rakousko-Uherska, nacistická okupace, odchod do exilu v Anglii, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá. Alena Wagnerová: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy, přeložil Vratislav Slezák, Argo, 248 str.

Ruské monstrum na Baltu

Od nás je to do Ruska nejblíž do Kaliningradu. Rusko tím městem a enklávou kolem něj sahá už docela hluboko do Evropy, třeba do Gdaňska to jsou dvě hodiny cesty autem (nebo tankem). Přesto je Kaliningrad a Kaliningradská oblast asi nejuzavřenější a nejpodivnější velké město a kout Evropy, jakési nahlédnutí do možností, co by se mohlo stát, kdyby ruský posun na západ pokračoval.

Rozkvetlá ulice

Do ruky se mi připletla brožurka z roku 1983 popisující snahu skupiny zahrádkářů zvelebit svou obec v době, kdy mi bylo devět. Rozkvetlá ulice. Rozpřažená náruč soutěživosti, která si vzala za úkol nejen truhlíky v oknech, ale i předzahrádky rodinných domů a vnitrobloky sídlišť. Evidentně s léty rostl entuziasmus a záběr, protože na řadu přišly i balkony, řadovky, zeleň v okolí škol či závodů, a dokonce i zahrádky u chat a chalup. A komise komisovaly, až se hory zelenaly. Po několika letech soutěžení disponovala akce již devíti porotami.

Vím, že jsem stvořila něco výjimečného

Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.

Řeka jako symbol, o nezdolné ženské soudržnosti, Nomi nezapadá

Řeka jako symbol Řeka jako cesta do nitra temnoty – komponovaný večer v rámci doprovodného programu k výstavě Praha zítra? Město a řeka. Na příkladu díla Josepha Conrada se přednáška zabývá symbolikou řeky v umění. Zazní úryvky ze Srdce temnoty a vybrané ukázky z filmových adaptací této nejslavnější Conradovy knihy včetně dalších filmů, které inspirovala. Řeka ve filmu, CAMP, Praha, 26. 1. 2024.

„Nový“ Nabokov

Když v roce 1989 pád „předvoje dělníků a rolníků“, jak si komunisté sami říkali, učinil českým čtenářům dostupným mimo jiné literární dílo slavného ruského exulanta Vladimira Nabokova (1899–1977), nikdo centrálně neurčoval, jak se tu s ním bude zacházet. Kdo dřív přišel, ten dřív mlel. Zkoušely to různé oficíny. Dilia, ERM, H & H, Odeon, Triáda, Volvox Globator, Votobia, Winston Smith... V roce 2009 se do práce pustila Paseka (přesněji řečeno: navázala – i decentní typografickou úpravou Vladimíra Nárožníka – na svazky, které stačilo vydat nakladatelství H & H) a rozhodlo se pro překladatelský monopol erudovaného Pavla Dominika

Mikropříběhy Vladimíra Birguse, otužilci ve Vltavě, paleolitické šperky a ozdoby těla

Fotograf Vladimír Birgus vystavuje v Kabinetu fotografie, který na kladenském zámku vede Jiří Hanke. Birgusovy fotografie jsou nearanžované, zachycují scény, v nichž se snoubí reálno se surreálnem. V konfrontacích lidí s prostředím či v reakci na různé situace autor představuje mikropříběhy lidských životů. Vladimír Birgus: Samotáři, Kabinet fotografie, zámek Kladno, do 18. 2. 2024.

Když je básník v centru dění

Úvahu nad knihou Přemysla Houdy Nohavica a jeho/naše malá válka lze začít podobně, jako svou knihu načal sám autor, když na úvod v kapitole Nejisté vzpomínky vypočítává okamžiky, kdy mu tvorba Jaromíra Nohavici zásadně vstoupila do života a ovlivnila ho (včetně prvních setkání s tvůrcem, během nichž mu vylíčil své přání napsat o něm knihu a během nichž mu písničkář a básník bez okolků předal svůj archiv včetně osobní korespondence). Všechny ty okamžiky jsou datovány konkrétním rokem, často měsícem, někdy dokonce jsou určeny přesně na den.