Už i v samotné Americe zaznívá otázka, zda budou obsese tzv. woke kultury exportovatelné tak jako mnoho jiných amerických kulturních vzorců. Ta otázka není bez významu. Atraktivita a snadná adaptovatelnost mnoha amerických praktik v minulosti zajišťovala USA tzv. měkkou sílu a americkému byznysu nezanedbatelné výhody. A americké firmy si woke kulturu osvojují, částečně z nezbytí – mladí zaměstnanci ji vyžadují.
Zdrcující kritiku amerického vysokého školství přinesla Yeonmi Parková, severokorejská studentka prestižní americké Kolumbijské univerzity, které se podařilo v roce 2007 uprchnout ze Severní Koreje. Parková v rozhovoru pro server Fox News uvedla, že atmosféra útlaku svobody slova a názoru je na amerických školách podobná jako v její rodné zemi pod diktaturou Kim Čong-una. „Ani Severní Korea není tak šílená,“ prohlásila dokonce. "Vymývají vám (tam) mozek."
Spojené státy v současné době zaznamenávají dosud nejsilnější ideologické snahy o rušení vlastní historie. Nyní došlo na jména státních svátků ve školních kalendářích. Například veřejné školy v New Yorku nedávno oficiálně nahradily Kolumbův den, kdy si Američané tradičně připomínají objevení Nového světa Kryštofem Kolumbem, Dnem domorodých obyvatel. Jedna prestižní veřejná škola v New Jersey na to jde ještě jinak, v rámci politické korektnosti, ve snaze předejít údajné kontroverzi, jména svátku odstranila úplně, aby se údajně nikdo necítil ublížený.
Na sociálních sítích dojížděla aféra bývalého poslance Dominika Feriho a sexuálních agresí, z nichž je obviňován. Skandál měl jaksi módní dodatek – v mnoha médiích byla zveřejněna exposlancova fotografie po návštěvě holiče, kde shodil svůj typický účes (ustálilo se pro něj označení „ikonické afro“) a dal se ostříhat na krátko, snímek pocházel z Feriho Instagramu. Rozhodnutí bylo vykládáno jako projev snahy stát se méně nápadným, obtížněji rozpoznatelným, snad anonymním.
Minulý pátek kolem poledne se mnoho uživatelů rozličných světonázorů i pohlaví sjednotilo v zármutku – zemřel vévoda z Edinburghu a manžel britské královny Alžběty princ Philip. Připomínala se v té souvislosti jeho v mnoha ohledech příkladná životní dráha. A samozřejmě se objevovaly i výběry jeho pověstných fórků, mnohdy neuctivých, nejenom podle dnešních měřítek.
Zatím nejslavnější básní dvacátého prvního století je ta, co ji přednesla básnířka Amanda Gormanová při inauguraci prezidenta Joea Bidena. Báseň se jmenuje The Hill We Climb, ale nesmí se to prý překládat, pokud člověk k tomu není autorizovaný. Lze si však představit, o co v ní jde, i když o to vlastně nejde. Už v okamžiku přednesu bylo jasné, že z toho bude velký hit. Světovými médii superlativy jen lítaly, dojetím se nešetřilo, velkými slovy též.
Co kdyby se potomci Josefa Čapka rozhodli, že jeho Povídání o pejskovi a kočičce nevyhovuje současným moresům, a ohlásili, že zastavují jeho publikaci? Něco podobného se totiž stalo ve Spojených státech.
Rozdělení politiky na pravici a levici přestává dávat smysl, sdělují mnohé expertní hlavy. A člověk s nimi někdy má sklon souhlasit, v některých západních zemích se strany tradiční pravice začínají opírat o chudší, módním žargonem řečeno marginalizované voliče, zatímco progresivní levice, soustředěná na identitářskou politiku, nachází podporu ve velkém byznysu a vůbec vrstvách ekonomických a kulturních elit.
Bouřlivou reakci vyvolal zejména ve Spojených státech případ nyní devatenáctileté Mimi Grovesové, která před třemi lety údajně použila na krátké videonahrávce hanlivý výraz. Pozapomenutou nahrávku totiž její známý Jimmy Galligan nyní po letech vytáhl na světlo a dívka byla za svůj dávný prohřešek vyloučena z univerzity. Na sociálních sítích se mezitím rozjela vlna reakcí, které se dělí na dva tábory.
Indoktrinace v Německu pokračuje rychlým tempem nehledě na epidemii koronaviru.
Kulturní revoluce zasahuje gramatiku.
Ve dnech, kdy vzniká tento text, je dění v mé facebookové bublině poněkud monotematické. Uživatelé si navzájem sdělují, že trestní stíhání Andreje Babiše bylo obnoveno. Odhodlání facebookového národa zpravit svět o tom, že jeden každý ví totéž co všichni ostatní, je neotřesitelné a zarážející.
Ač světonázorů jsou různých, jedno mají uživatelé sociálních sítí společné. Často se tam chodí utvrdit v přesvědčení, že svět se skutečně zbláznil. A většinou jsou úspěšní, vždycky se něco najde. Najdou se ale vzácné momenty, v nichž to, co nejprve působí jako exemplární příklad postupujícího šílenství, se změní ve svůj protiklad, důkaz toho, že svět zas až tak šílený být nemusí.
V Oxfordu tamní studentská unie doporučila, aby se na veřejných akcích netleskalo a místo toho se používal způsob, jímž stejnou emoci vyjadřuje britská znaková řeč, tzv. „jazz hands“.
Vedení UEFA bude vyšetřovat tureckou fotbalovou reprezentaci, která po vstřelení gólu Albánii v pátečním kvalifikačním utkání na Euro 2020 na hřišti salutovala. UEFA přitom zakazuje politická gesta na hřišti. Střelec gólu Cenk Tosun následně zveřejnil na Instagramu příspěvek, kde v šatně salutuje celý tým. „Pro náš národ, zejména pro ty, kteří riskují své životy,“ okomentoval snímek. Turecké vítězství 1:0 v Istanbulu se událo v pátek uprostřed tureckých armádních střetů s kurdskými bojovníky v severní Sýrii, uvádí BBC.
Ve sporu o Koněvův pomník v pražských Dejvicích zaznělo mnoho ostrých slov, která na jeho počátku asi nikdo nečekal. Pro toho, komu připadá, že horší už to být nemůže, bude užitečné se seznámit se sporem o jinou historickou památku, který probíhal posledního půl roku v kalifornském San Franciscu. Předmětem sváru byly nástěnné malby z 30. let minulého století v jedné střední škole, jejichž autorem byl levicový umělec, ruský imigrant Victor Arnautoff.
Kulturní válka. Rozdělená společnost. Sociální bubliny. Těmito výrazy se nejčastěji popisuje ztrácející se schopnost a ochota mluvit s lidmi, kteří nesdílejí naše názory, hodnoty a vidění světa. Právě ta rozkládá důvěru a soudržnost mnoha zemí Západu. Oslabuje ho a připravuje ho o jeho civilizační náskok. Vnímání společnosti čím dál víc připomíná to, co bývalo dřív vyhrazeno subkulturám nebo módním trendům.
Nejvážnější společenské boje dneška se vedou v širším slova smyslu na kulturním poli a hranice rozdělení v nich probíhá jinudy než dřív. Přetrvává představa, že politická pravice je strana bohatých, zatímco levice zastupuje zájmy těch chudších.
Existují i další náznaky, že progresivismus je na ústupu. Firma Gillette změnila reklamní strategii poté, co zaútočila na své hlavní zákazníky, vousaté muže, a přišla o osm miliard dolarů.
Americký komentátor Scott Alexander má schopnost vyhmátnout ty nejzajímavější problémy a předložit je veřejnosti způsobem, který nutí k zamyšlení – a ne ke vzteku, nesouhlasu či nadšení. To jméno je pseudonym, prozrazuje o sobě jen to, že je psychiatr a žije někde na západě USA. A nepíše pro žádné zavedené médium, ale na svůj vlastní web Slate Star Codex. To a jeho anonymita jsou patrně důvody, proč dokáže uvažovat nahlas, aniž by ho semlela kmenová povaha současné politiky.
Zdálo by se, že „politická korektnost“ se musí vyhnout takovým vážným věcem, jako je evoluční biologie a na ni navázaná filozofie. Bohužel tomu tak není. I v nich mohou být dogmata, která jsou tak úplně mimo diskusi, že jakýkoli pokus o vybočení z hlavního proudu se trestá společenskou ostrakizací. Hlavním proudem dnešní evoluční biologie, především v anglicky mluvících zemích, je pravověrný darwinismus, tj. tvrzení, že všechen evoluční vzestup je působen přírodním výběrem. Výzkumy ukazují, že většina filozofů a vědců se označuje za naturalisty (materialisty). A právě darwinismus je význačnou složkou materialistického světového názoru, poněvadž pomocí přírodního výběru vysvětluje všechno naše vnímání a chování, city i myšlenky.
Univerzita Palackého v Olomouci se odhodlala k odvážnému kroku. Pozvala profesora klinické psychologie na Torontské univerzitě Jordana Petersona, který sám sebe označuje za „profesora proti politické korektnosti“. Univerzita Palackého to odůvodnila tím, že se považuje za liberální univerzitu, která nesouhlasí s umlčováním nekonformních hlasů. Kvůli nevoli části veřejnosti nedávno zrušila Petersonovo hostování Cambridgeská univerzita.
České fotbalové fanoušky, kteří míří na večerní zápas s Anglií na londýnský stadion ve Wembley, může překvapit u nás nezvyklá výzva na vstupence. Pořadatel totiž vyzývá fotbalové fanoušky, aby anonymně nahlásili jakékoliv projevy homofobie, transfobie či rasismu ve svém okolí. Angličané jsou totiž na podobné projevy na svých stadionech obzvláště citliví, proto také zavedli opatření typu anonymních hlášení.
Koncem roku 2017 byl hollywoodský herec a scenárista Kevin Spacey vymazán z již dotočeného filmu Všechny prachy světa (All the Money in the World). Veškeré scény, ve kterých hrál, byly vystříhány a sehrány znovu s jiným hercem. Důvod? Spacey byl obviněn několika mladými muži ze sexuálního obtěžování.
Přichází ze Spojených států a už zasahuje část západní Evropy, druhá velká socialistická revoluce. Neprojevuje se snahou o dosažení diktatury proletariátu, ale o získání kulturní hegemonie. Představa o konečné spravedlnosti se nevede přes společenské třídy, ale přes původ a především gender. Hlasatelé nové spravedlnosti už ovládají akademický svět, velkou část zavedených médií, kulturu, infiltrovali se do velkých firem a korporací. V jejich světě se stírají rozdíly mezi pohlavím, je atakována tradiční rodina, bojuje se proti toxické maskulinitě, oslavují homosexuální manželství a propaguje se transgender.
Tlak na odstoupení Ralpha Northama, guvernéra státu Virginie, kvůli rasistické fotce ve školní ročence lékařské fakulty z roku 1984 nepolevuje. Stále se přesně neví, který z mužů na fotografii je Northam, pravděpodobnější je postava vlevo se začerněnou tváří, takzvaným blackface karikujícím černocha. Ta postává vedle druhého člověka v převleku příslušníka Kukluxklanu.
V čase kulturní války je legrace vnímaná jako zbraň a debatuje se o ní s odpovídající vážností a zhusta i hysterií. Veřejný život zdaleka ne jenom v Česku přitom nabírá dimenze čím dál většího „bizáru“, který jako kdyby si o zparodování říkal. V nějaké míře se to i děje, z „dělání legrace“ se ale stává v něčem riskantní byznys, obdoba přecházení minového pole. Stačí špatně došlápnout a následky mohou být fatální.
Tzv. genderový happening na gymnáziu v Blansku, na který upozornil poslanec SPD Radim Fiala, nastoluje obecnější otázku, zda jsou žáci na českých školách vystaveni politické indoktrinaci. V Salonu Týdeníku Echo hledají odpověď ředitel Centra občanského vzdělávání na Fakultě humanitních studií UK Ondřej Horák, středoškolský učitel, autor učebnic dějepisu a mediální výchovy Michal Kaderka, dlouholetý ředitel PORG v Praze, dnes předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Václav Klaus ml. (ODS) a ředitel ZŠ Vojanova v Děčíně Karel Rajchl.
Nestává se často, aby v americkém mainstreamovém časopise vyšel článek s titulkem Američané silně nesnášejí kulturu politické korektnosti. Právě takový článek se v minulých dnech objevil v časopise The Atlantic – v tom, kde vyšla i u nás široce sdílená esej Anne Applebaumové Varování nejen pro Evropu. Články mají společné to, že jde o pohledy zvenčí – i když Applebaumová, Američanka a naturalizovaná Britka, píše o střední Evropě, kdežto Mounk, narozený v Německu, píše o zemi, jejímž je dnes občanem.
Doba moc nepřeje legraci, zábavných historek je potřeba. A udělat legraci je někdy hodně velká práce – tvůrci komických děl o tom taky rádi vyprávějí. Ale něco na tom je. Příkladem té hodně pracné legrace je kousek Američanů Jamese Lindsaye a Petera Boghossiana a Brtiky Helen Pluckroseové. Napsali pod různými pseudonymu dvacet článků založených na absurdních tezích, doprovodili rádoby výzkumy a především je sepsali dokonale napodobeným newspeakem soudobých společenských věd. Než podraz vyšel najevo, bylo jich sedm přijato k publikaci v časopisech, které jsou v rámci svých oborů (většinou disciplín, v jejichž názvu jsou slova gender či rasa) respektované, v některých případech snad i prestižní.
