Ve věku 76 let zemřel americký novinář Terry Anderson, který strávil téměř sedm let v zajetí poté, co byl v roce 1985 unesen v Libanonu během občanské války. S odvoláním na prohlášení jeho dcery o tom informovala agentura Associated Press, pro kterou pracoval. Bývalý vedoucí zpravodaj AP na Blízkém východě byl nejdéle drženým rukojmím z desítek lidí ze Západu unesených v Libanonu za občanské války z let 1975 až 1990.
Češi v současnosti za internetovou televizi platí v průměru okolo 443 korun měsíčně, což je o 20 procent více než před dvěma roky. Ve srovnání s rokem 2022 zvýšily ceny firmy Skylink, Vodafone a O2, operátoři T-Mobile a Telly nezvyšovali cenu ani u jednoho ze svých tarifů. Vyplývá to z údajů pěti největších poskytovatelů IP TV. Se vzrůstající cenou diváci dostanou také nabídku více televizních kanálů. Zatímco v roce 2022 jich střední balíček operátorů obsahoval 97, v současnosti je to 110 kanálů a průběžně se zvyšuje počet stanic vysílajících v HD kvalitě.
Generální ředitelka amerického National Public Radio (NPR) čelí kritice ze zaujatosti kvůli svým starým tweetům, ve kterých podporuje progresivní diskurz. Katherine Maherová, která minulý měsíc nastoupila do čela veřejného rádia, před lety například napsala, že "Donald Trump je rasista." Mezitím byl ale příspěvek smazán, podotýká list The New York Times. V jiném příspěvku se Maherová vyfotila v klobouku s logem pro prezidentskou kampaň Joe Bidena. Maherová dosud šéfovala Wikimedia Foundation.
Více argumentů hovoří proti verzi ukrajinské rozvědky o sestřelení ruského strategického bombardéru Tu-22M3, který se zřítil v ruském Stavropolském kraji téměř 400 kilometrů od nejbližšího místa na rusko-ukrajinské frontě, napsal v dnešním komentáři server BBC News na svém ruskojazyčném webu. Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že bombardér se zřítil kvůli technické závadě. BBC nicméně zmiňuje i možnost, že bombardér mohla omylem sestřelit ruská protivzdušná obrana, anebo Ukrajina použila nějakou novou zbraň, kterou se dříve nepochlubila.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) ostře zkritizoval evropské žalobce působící v ČR. Podle něj opakovaně tolerují zveřejňování policejních materiálů z případů, které dozorují, v médiích. Na síti X uvedl, že pošle stížnost evropské centrále (EPPO). Připojil odkaz na text serveru Seznam Zprávy, který přinesl informace z policejních odposlechů v kauze korupce v krajských nemocnicích.
Minulý týden zemřel v USA O. J. Simpson, člověk, který se proslavil jako fotbalista, potom herec a potom jako… a teď jak to říct. V neformálním rozhovoru by se asi takoví Američané, s nimiž máte šanci se potkat, nebránili označení, že byl vrah, protože v roce 1994 zavraždil svou exmanželku a jejího přítele. Jenže soud Simpsona, obžalovaného z vraždy, osvobodil. Jiný soud v pozdějším občanskoprávním sporu, kde platí méně striktní pravidla, shledal Simpsona „zodpovědným“ za vraždy („liable, not guilty“, vysvětlovali televizní moderátoři veřejnosti delikátní rozdíl).
Vládní politici na Slovensku v době svých napjatých vztahů s některými médií přestali chodit do diskusní relace nejsledovanější televize Markíza, kterou už delší dobu bojkotují sociální demokraté (Směr-SD) premiéra Roberta Fica. V další soukromé televizi Joj zase skončilo vysílání politické debaty a ministerstvo kultury pracuje na úpravě návrhu nového zákona o veřejnoprávním Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS), jehož původní verze by podle kritiků vedla k ovládnutí RTVS státem.
Vojenská junta vládnoucí v Mali zakázala médiím informovat o politice. Rozhodnutí oznámené ve čtvrtek navazuje na středeční zákaz činnosti politických stran v této africké zemi. Zákaz referovat o politickém dění se týká všech druhů médií, včetně televize, rozhlasu, internetových stránek a tištěných novin. Nařízení vydal vládní komunikační úřad.
Novou ředitelkou Televizního studia Ostrava České televize by se podle informací deníku Echo24 měla stát někdejší šéfka tamějšího zpravodajství Gabriela Lefenda. Nahradila by tak dosavadního ředitele a dlouholetého zahraničního zpravodaje ČT Miroslava Karase. Ten se do vypsaného výběrového řízení hlásil také, podle všeho ale dostala přednost Lefenda.
Americký politickonovinářský Twitter žil v úterý nejnovějším textem z konfesijně-manifestačních textů na téma porouchaný svět amerických médií. Těchto korektiv, či přímo protestů vyšla v poslední době již řada. Své vyhození z New York Times před třemi lety popsali šéfredaktor komentářů James Bennet a pak jeho tehdejší podřízený Adam Rubenstein. Můžeme k nim přihodit i sympatizující profil vědeckého redaktora New York Times Donalda McNeila, vyhozeného z téhož periodika v roce 2021 kvůli bizarnímu obvinění z rasismu.
Předsednictvo lidovců se v úterý distancovalo od výroků a postojů bývalého předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody. S návrhem na jeho vyloučení dnes plánoval nejužší vedení oslovit místopředseda lidovců a ministr životního prostředí Petr Hladík. Svoboda dopoledne řekl, že ho zatím nikdo ze spolustraníků nekontaktoval. Předseda strany Marian Jurečka oznámil, že se tématem ještě bude zabývat širší vedení strany.
Poslanec Alternativy pro Německo (AfD) a dvojka stranické kandidátky pro volby do Evropského parlamentu Petr Bystroň cítí po dnešním jednání předsednictva strany jasnou podporu. Bystroň to řekl poté, co vedení strany vysvětlil podezření, že dostával úplatky od proruské sítě. Bystroň přijímání peněz odmítl. Německá média k dnešnímu jednání AfD s odvoláním na své zdroje uvedla, že předsednictvo Bystroně skutečně podpořilo.
Zvolení Petera Pellegriniho novým slovenským prezidentem vyvolalo v českém prostředí mnoho typů reakcí. Vedle blahopřání nebo zklamání zaujal i názor ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který se nechal slyšet, že v tuzemsku téměř nikdo slovenské situaci nerozumí a vzkázal médiím, ať své názory zbytečně nešíří. Příspěvek ihned získal velkou pozornost a sdílel jej například i expremiér Andrej Babiš.
Místopředseda KDU-ČSL a současný ministr životního prostředí Petr Hladík chce předsednictvu strany navrhnout vyloučení bývalého šéfa lidovců Cyrila Svobody. Hladík mu vyčítá jeho politické názory z poslední doby včetně rozhovoru pro server Voice of Europe, který je od středy na českém sankčním seznamu. Hladík to řekl v neděli v pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Svoboda na Hladíka zatím nereagoval.
.Budu psát o písničce. Před týdnem jsem taky psal o písničce, nechci z toho ale dělat nějakou tradici, prostě se to tak sešlo. Možná jste zaznamenali, že vyšlo nové album zpěvačky Beyoncé, globální mega super atakdále hvězdy. Je to takzvaná událost doprovázená téměř uniformním nadšením. Zakaboněného kritika či kritičku, kteří by „plivli jedovatou slinu“ a znectili populární idol, aby jeden pohledal. A týká se to nejenom velkých komerčních médií, ale i alternativněji laděných časopisů a webů. Souvisí se (snad už zvolna odeznívající) vlnou tzv. poptimismu.
Dnešní komentář věnujeme několika ostrůvkům pozitivní deviace. To je, pokud si správně vzpomínáme, termín, který na přelomu osmdesátých a devadesátých let začali používat slovenští sociologové a u nás ho popularizoval mimo jiné Miloš Zeman. Zatímco jazyk českého disentu odrážel výraznou přítomnost zakázaných literátů, ostrůvky pozitivní deviace přišly z prostředí moderních sociálních věd, takzvané šedé zóny, a vědecky znějící charakter toho termínu jako by usiloval o určitou ochranu, nenapadnutelnost ze strany orgánů.
Mezi českými europoslanci se rozhořel spor ohledně toho, kolik mediálního prostoru dostávají různí političtí aktéři. Z mimoparlamentních stran totiž zdaleka nejvíce prostoru, minimálně na CNN Prima News, dostává šéfka komunistů a europoslankyně Kateřina Konečná. Naopak zanedbatelně se objevuje třeba šéf SOCDEM Michal Šmarda.
Podcastům Echa se daří. Za přibližně rok a čtvrt existence se jim podařilo nasbírat už přes milion zhlédnutí na platformě YouTube. Za tu dobu se k vlajkové EchoPoradě přidala celá řada dalších formátů, které odebírají tisíce posluchačů a diváků, jako podcasty se navíc začaly natáčet i žánry dříve těsně spjaté s Týdeníkem Echo.
Je to časté téma – příběh socioprofesní skupiny, již ustavičně se měnící a globalizující se svět náhle nechal stranou. Horníci, které postihl útlum těžby. Dělníci v západních průmyslových zemích poté, co jejich továrny smetla čínská konkurence a stali se z nich voliči Donalda Trumpa a jemu podobných. Víte, co by byla modelová profese pro takový příběh z našich posledních let? Novináři.
Měl jsem v životě víckrát to štěstí být u toho, když něco začínalo. Člověku to dává energii a taky pocity mladosti, nebo aspoň neopotřebovanosti, možná klamné, ale rozhodně příjemné. Echo byl můj zatím (asi i definitivně) poslední začátek. A byl to pěkný začátek. V bytě na Malostranském náměstí, ve zmatku a očekáváních, pro někoho asi i v neklidu, jak to všechno dopadne. Já jím netrpěl, dnes to beru jako doklad selhání svojí představivosti.
Institucionální paměť je užitečná věc, až na případy, kdy není. Wall Street Journal přinesl zpravodajství o naší iniciativě s nákupem munice pro Ukrajinu ve třetích zemích. Titulek „Malý bývalý sovětský satelit na lovu zbraní pro Ukrajinu“ si na sociálních sítích vysloužil kritiku, a to nejen od, pardon, obyvatel bývalých sovětských satelitů. Zdála se tak jednoznačně namístě, že se k ní připojil například i americký velvyslanec v Česku. Takže deník nakonec titulek na webu změnil a místo sovětské minulosti zdůraznil středoevropskou polohu. Ta kritika je trochu, i když opravdu jen trochu, nefér.
K tomu nejlepšímu, co se mezi novinkami z nabídky streamovacích služeb dá najít, patří příklad, řekněme, západně-japonského crossoveru. Díla, která se odehrávají v Japonsku, jejich hlavní postava je ale Zápaďan, jsou v něm však velice výrazné japonské figury, představované charismatickými herci, dílo příběh sleduje také jejich očima, mezi autory a lidmi ze štábu je nemálo japonských tvůrců. V minulém čísle Týdeníku Echo kolega Ondřej Šmigol obsáhle informoval o minisérii Šógun podle známého historického románu Jamese Clavella.
Od chvíle, kdy začalo Echo24 vycházet jako internetový a později i „papírový“ časopis, poutalo moji pozornost a byl jsem jeho pilným čtenářem, později i občasným přispěvatelem. Udržet v minoritním jazyce, kterým čeština nepochybně je, periodikum, které by si zachovávalo vysokou intelektuální úroveň spojenou s nepředpojatým pohledem na svět a nezapadlo postupně do bažin bulvarity, to je věru nadlidský úkol.
Konkrétní napětí věrného čtenáře prožívám už tehdy, když se v úterý nebo ve středu setkám s internetovým ohlášením, jaká témata nový Týdeník Echo zpracovává ve svém čtvrtečním vydání. Mám samozřejmě určitá očekávání.
Imponoval mi už tenkrát váš odchod z Babišových Lidových novin: vzdáleně mi to připomnělo náš, ale nucený odchod z Literárek na podzim 1967 – vy jste ovšem měli možnost zůstat, my měli jen možnost odejít, to znamenalo vyklidit redakci do poslední krabice. Pro týdeník ministerstva kultury stejného názvu, podobné grafiky, zkrátka pro „erárky“, jak se těm novinám tenkrát říkalo. Někteří z vás, i výrazní novináři, z Lidovek neodešli. Moc by mě zajímalo, co si tom myslí dnes.
Bez Dalibora Balšínka, jeho lídrovství a sršící energie by nebylo Echo. Šéfredaktor se právě dofotil před moderní budovou v Praze na Zlíchově, kde redakce už půl roku sídlí. Co se změnilo, když Echo opustilo prapůvodně pronajatý malostranský byt, a jakých to bylo deset let?
Mělo by to tak být, že předplatitelé i čtenáři našeho týdeníku dostanou objemnější, řekněme, složku. Vedle regulérního vydání, kde najdete další text naší výrazné posily Bohumila Pečinky, který po 25 letech přestoupil z Reflexu do redakce Echa. Ve svém textu přemýšlí nad dalším osudem ODS. Začíná se navenek rýsovat, že Bohumilovým antipodem je Daniel Kaiser, který byl v pondělí v Bratislavě a pořídil rozhovor se slovenským premiérem Robertem Ficem. Důvod je nasnadě: stav česko-slovenských vztahů a také změny v postojích nové slovenské vlády. Protikladnost obou našich významných autorů je jen prvoplánovým hodnocením hodným uživatelů sociální sítě Twitter.
Americký deník The Wall Street Journal (WSJ) v reakci na kritiku na sociálních sítích, k níž se připojil i americký velvyslanec v Praze Bijan Sabet, změnil titulek článku o české pomoci Ukrajině. V titulku původně stálo, že "malý bývalý sovětský satelit" shání ve světě munici pro Ukrajinu, mimo jiné u některých partnerů Ruska. Řada lidí na sociálních sítích označení Česka kritizovala jako stereotypní. Deník později titulek na webu změnil a článek se v pondělí objevil i na titulní straně
Echo slaví desáté výročí, možná jste to postřehli. Člověka to vede k úvahám, jak rychle plyne čas a jak rychle se všechno mění a zároveň jak se všechno vleče a nemění se vůbec nic. Nic originálního, každému to občas přijde na mysl. Otázku povahy času tu ale zodpovídat nebudu, nemám k tomu potřebnou filozofickou průpravu. Jednu výraznou proměnu, již běh těch deseti let přinesl, jsem si ale při těch výročních rekapitulací uvědomil.
Na přehlídkách uměleckých profesí, jako jsou Čeští lvi anebo Oscaři, můžete získat body příslušně progresivním politickým proslovem, ale kupodivu – no, vlastně to tak divné není – u diváků a nakonec i u profesionálů bodují filmy, které se opírají o trvalejší hodnoty než o poslední woke posedlost. Takový trhák jako Oppenheimer nezískal hlavního Oscara desítky let. A u nás „favorizovanému“ filmu Úsvit nepomohl k sošce ani výskyt intersex dítěte. Ale není to proto, že by se neziskově-nátlakový komplex nesnažil.
