Eseje

Rock pro bojkoty stvořený

K image rockerů patří nějaký ten zdvižený prostředník a nějaké to „fuck you“, kterým od těch dob, co je rock rockem, šokují mravokárce, cenzory a buržoazii. Ale někdy nejenom je. Thom Yorke ze skupiny Radiohead nedávno z pódia v Glasgow ukázal prostředníček netradičnímu terči – demonstrantům, kteří ho, mávajíce palestinskými vlajkami, vyzývali, aby nehrál v Izraeli.

Jak chlapi stárnou?

Muži nestárnou – jen pomalu dozrávají jako víno. Taky si to myslíte? Vyvedu vás z iluzí, protože skutečný muž by měl žít v realitě a s nohama pevně na zemi. Dnešní čeští muži mají na stárnutí mnohem víc času než dřív. Ještě kolem roku 1900 se v Česku u obou pohlaví průměrná délka života pohybovala jen mezi 40 až 50 lety. Autor tohoto textu (49) by tedy už byl mrtev, nebo by byl uctívaný moudrý kmet.

Velký sokol

V Americe se vám děly věci. Tak jste mohli v červnu 1881 v nejčtenějších newyorských novinách narazit na zprávičku, co se bude dít na svatodušní pondělí. „Každý syn Německa pokládá za povinnost nechat práce, hodit za hlavu všechny starosti a jít s rodinou nebo milou do přírody,“ psal list v době, kdy redaktory ještě nenakazil oficiosní jazyk tiskových agentur.

Kyberprostor mění naši psychiku

Kyberpsychologie je studium dopadu moderních technologií na lidské chování. V minulém roce vydala Mary Aikenová závažnou knihu The Cyber Effect, o níž Timesy napsaly, že pokud máte děti, přestaňte s tím, co právě děláte, a přečtěte si ji. Podobně uznalé až nadšené recenze vyšly v hlavních novinách jako Observer, Guardian, Washington Post a další.

Evropa 21. století. Chudí dotují bohaté

Před pár dny zveřejněná zpráva Agrofertu, který má toho času nejpopulárnější politik Andrej Babiš zaparkovaný ve svěřenském fondu ovládaném svou manželkou a svými právníky, naplno ukázala, jak perverzně funguje kombinace evropských a českých dotací. Holding třetího nejbohatšího občana České republiky podle ní loni na všech možných dotacích (evropské i české) zkasíroval 1,533 miliardy korun.

Ruské sankce a německý plyn

Tak dlouho se Evropané obávali, že se USA dají dohromady s Putinovým Ruskem, až se karta obrátila. Teď se některým nelíbí, že jdou na Rusko moc tvrdě. Po měsících, kdy se zdálo, že skončila éra a stará pravidla přestávají platit, najednou můžeme zakoušet déjà vu. Odehrává se zde jeden ze střetů známých z posledních dekád studené války.

Mistr rozevlátých plakátů

Doma nebyl tolik oblíben jako v cizině. Za oceánem udělal výtvarník Alfons Mucha, jedna ze superhvězd secese, pro vznik republiky a její jméno hodně. Věděl, jak zaujmout. Nejen štětcem. „Je americký způsob, jak obchodovat, farmařit, existuje americká móda v oblékání a také musí být americké umění,“ řekl v rozhovoru s listem New York Times o Vánocích 1905 Mucha.

Volby rozhodne zákon žentouru

Východní Evropou obchází nekonečná řada strašidel. Dnes se nejčastěji mluví o nacionalismu, návratu autoritářství, bruselském diktátu, vykořisťování německými koncerny, invazi islámu, Číny a putinovského Ruska. Přes všechny hrozící katastrofy zůstává jedna paradoxní jistota: lidé jsou stále spokojenější a zdá se, že jim k tomu stačí jediný přízemní argument – setrvale roste HDP a jejich příjmy.

Polsko. Konec právního státu?

U našich severních sousedů se v uplynulých dnech seběhla válka kolem justiční reformy, která měla všude za polskými hranicemi – v Evropské unii a evropských médiích, především těch německých, ale koneckonců i u nás – krajně nešťastný průběh.

Co podnikatel, to podvodník

Finanční správa přestala být pro smích, píše náměstkyně ministra financí pro daně a cla Alena Schillerová v jednom svém prohlášení, v němž obhajuje práci správce daně. Vysoká úřednice, kterou bylo možné označit za pravou ruku Andreje Babiše, když ještě resort financí předseda hnutí ANO vedl, svým tvrzením vlastně přesně vystihla skutečnost.

Stříbrné bum a prásk

Z politiků staré republiky byl Jiří Stříbrný jedním z nejpozoruhodnějších. Ovládal vše, co k mocenské hře patří, našel však své přemožitele. Kukuč rošťáka a kštice intelektuála, k níž si snadno lze představit čtvrtku vína a viržínko s kartami, abychom měli obrázek dávného „typa“ od novin. Portrét Jiřího Stříbrného však byl v politické praxi, té ničitelce charakterů a rodičce zlolajností, složitější.

Politický papež rozděluje církev

První papež z Jižní Ameriky je zároveň prvním papežem, kterého miluje levice. Geograficky to není nic překvapivého: dlouholetá nadvláda levice v klíčových zemích a rozpuk křesťanského marxismu v podobě teologie osvobození, kterou sice Vatikán odsoudil, ale nezabránil jejímu šíření napříč jihoamerickým kontinentem, dávaly tušit podobný scénář. Celosvětovou církev ale František rozděluje.

První česká hypoteční bublina

Osmadvacet let od startu svobodné společnosti v roce 1989 zažívá Česko první realitní a hypoteční bublinu. Ceny nemovitostí rostly v první třetině letošního roku s velkým náskokem nejrychleji z celé Evropské unie. Oproti předchozímu roku stouply o 12,8 procenta. Jediné dvě další země s dvoucifernými vzestupy (obě těsně nad 10 procenty) byly Litva a Lotyšsko.

Češi, černí pasažéři NATO

Po částech se skládají informace, co se vlastně odehrálo na květnovém summitu NATO v Bruselu. Zdejší novináři totiž hlídali, jestli se prezident Miloš Zeman sešel s americkým kolegou Donaldem Trumpem. Schůzka se nekonala, navíc se v okrajových médiích objevily spekulace, jestli Zeman pod vlivem alkoholu neudělal ostudu.

Čeká Česko zářná lithiová budoucnost?

Počátkem 90. let se zdálo, že éra českého rudního hornictví definitivně končí. Zbývající zásoby tradičních rud byly víceméně oprávněně odepsány, protože světová těžba se dnes orientuje na chudá, ale obrovská ložiska. V zemi nám stále zůstalo pozoruhodné množství uranu, který možná nikdy nebudeme těžit, abychom neohrozili zásobníky podzemních vod.

Náčelníkem v Arktidě

O Československu neměl dlouho tušení. Domov našel Jan „Eskymo“ Welzl v ledových pustinách dálného severu; ve vlasti mu moc nerozuměli. Byli lidé, kteří Welzlův život jmenovali celý jedním velkým plkem. Možná typové zahořklí, možná se chtěli udělat důležitými, popřít jedno rozhodně nemohli: rodák ze Zábřehu prožil v arktických krajích tři desetiletí života, v němž se spolehl pouze a jedině na sebe.

Smrt na jihu aneb Okurka ve Znojmě

V Praze jeden den výjimečně pršelo a já měl tři dny na to někam jet, tak jsem se řídil podle meteorologické mapy, kam tlaková níže nezasahovala, a to byla jižní Morava. A tam město v tomhle státě asi duchem nejjižnější, které je i po teple, žáru a potu čili znoji pojmenované, tedy Znojmo.

Ten kraj patří markýzi Babišovi

Také dnes se může výletník nečekaně ocitnout v pohádce, například o kocourovi v botách. Třeba se vypraví z roviny u jihočeských Strakonic do podhůří Šumavy a cestu mu u Cehnice zahradí pšeničný lán. „Komu patří takové bohatství?“ podiví se turista a ochotný vesničan odvětí: „To všechno patří našemu miliardáři Andreji Babišovi.“

Mladí v pasti pesimismu a socialismu

Mladí ve vyspělých, bohatých zemích Západu vyrůstají ve zvláštní atmosféře. Jsou první generací od průmyslové revoluce startující do života s pesimismem. To ovlivňuje jejich hodnoty a názory ve chvíli, kdy získávají právo sami rozhodovat. Volit, ovlivňovat podmínky na univerzitách, vybírat si kariéru. Společnost do značné míry funguje ve stylu sebenaplňujících se proroctví. Optimismus a důvěra přináší prosperitu a vzestup.

Evangelium podle Marka

V roce 2012, když šel Facebook na burzu, zveřejnil Mark Zuckerberg dopis investorům. K tomu, co Facebook hodlá v budoucnu znamenat pro podnikání, píše poněkud vágně, že produkty budou teď „sociálnější“: „Viděli jsme disruptivní nové přístupy v oborech jako hry, hudba a zpravodajství a očekáváme podobnou disrupci ve více oborech prostřednictvím nových ‚social by design‘ přístupů.“

Zdroje mrtvé vody

V kasovním trháku Ghostbusters jedna bezvýznamná postavička rozesměje diváky kouzelnou poznámkou: „Náš zdroj uvádí, že konec světa připadne na den svatého Valentina 14. února 2016.“ Komického efektu se zde dosahuje kontrastem mezi domnělou vědeckou přesností předpovědi a naprostou neověřitelností jejího původu.

Muž, který probudil Chetity

Vypravit se za archeologií vypadá na první pohled jednoduše: nějaký ten fond, pár ministerských lejster, několik telefonátů a zdvořilostních návštěv u místních hodnostářů a pak už agentura, která najme kopáče. To by se ale nesměl psát rok 1925 a „archeohappening“ se neodehrával uprostřed Anatolie, v pustině odpuzující malárií a neskonalou bídou.

Kdo chtěl zabít Evu F.

Když se před dvěma měsíci udál chemický útok v syrském Chán Šajchúnu (provinice ovládaná al-Káidou) a nový americký prezident Donald Trump v odvetu reagoval odpálením tomahawků na letiště vládních vojsk, doprovázela to v českém veřejném prostoru specifická ozvěna.

Filozof selského rozumu

V záplavě doktorů práv a novinových intelektuálů v české politice se vyjímal statkář Antonín Švehla, vůdce nejsilnější partaje první republiky. Udržet se vysoko v síťovině politiky prvorepublikové dokázali jen ti nejprotřelejší. Kdo se v souručenství magnátů pražské smetánky pohybovat neuměl, kdo v zákulisních hrách neměl co nabídnout, toho to smetlo.