Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

ODS hrozí, že bude předjeta zprava

Florencie je kolébkou renesance a jako taková byla pro renesanci evropské pravice vybrána italským místopředsedou vlády. Matteo Salvini pozval politiky evropských národněkonzervativních stran, kterým se dnes všem mechanicky říká „populistické“. Byla to dosti velká událost s dvěma tisícovkami hostí, devět ze zúčastněných stran už je se Salviniho Ligou v jedné frakci Evropského parlamentu.

Jmenuji se Fiala a jsem váš komparz

Právě odlétám na klimatickou konferenci – napsal včera Petr Fiala, nebo spíše jeho PR tým, na síť X (Twitter), a vzbudil tím očekávatelný posměch. Každý let znamená emise skleníkových plynů, letos každoroční konference ve Spojených arabských emirátech hostí rekordních 70 tisíc účastníků, prakticky všichni přiletí. Ale světová konference má ten vrozený rys, že pokud se na ní mají sejít lídři odevšad, velká většina nikdy nemá šanci přijet vlakem, na kole nebo po vzoru Grety Thunbergové bezemisní jachtou.

Mnoho psů a Musk

Řeklo by se, že Elona Muska jen tak něco nezasáhne. Nejbohatší člověk planety zřejmě může subvencovat i Twitter, který si pořídil loni v říjnu za 44 miliard dolarů, prý aby na dobytém území znovunastolil svobodu. Takže když se velké americké firmy jako Warner Bros., Disney, Apple, Coca-Cola a další rozhodnou nezadávat na síti X, jak se dnes Twitter jmenuje, inzerci, může ho to nechat v klidu. Anebo ne a Musk je zranitelnější, než by se zdálo. Čelí totiž nejen bojkotu několika zadavatelů reklamy, jdou po něm i Evropská komise a doma v Americe vláda prezidenta Joea Bidena.

Jak ovce čekáme na verdikt

Čím déle žijeme ve svobodě a v demokracii, tím těžší bývá pochopit, podle jakého mechanismu se některá témata stávají velkými tématy pro společenskou diskusi a některá se začínají řešit, když už je pozdě a řešení v dané chvíli už není – nebo jen s vysokými náklady. Aktuálně je záhadou, proč se veřejný prostor chová téměř až netečně k ohlášenému růstu cen elektřiny od ledna. I kdyby silová, tedy tržní část ceny elektřiny klesala, což doufejme bude, statisíce domácností, které mají cenu zafixovanou, čelí nárůstu cen elektřiny v desítkách procent.

Přichází Wilders, mizí Timmermans

V tomto týdnu se téměř současně a nedaleko od sebe udály dvě věci, z nichž jedna právě v kontrastu s tou druhou svědčí o ztrátě smyslu pro realitu mezi značnou částí politiků. Evropský parlament (těsnou) většinou schválil zprávu-stanovisko o faktickém zrušení práva veta v oblastech, kde ho dosud členské státy v EU mohou uplatňovat. Návrhu vypracovanému tzv. Verhofstadtovou skupinou se určitě nedá vytýkat nedostatek radikalismu: nejenže by se národním státům odebralo veto úplně v oblastech ochrany životního prostředí, zdravotnictví (důležité kvůli příštím pandemiím), školství nebo průmyslové politiky.

Je to kult. Ale může rychle skončit

Když čtete zprávy o českém klimatickém plánu, který minulý měsíc schválila Fialova vláda a který obsahuje pětkrát větší instalovanou kapacitu solárních a větrných elektráren v zemi, a současně něco od spisovatele a umírněného ekoaktivisty Michaela Shellenbergera, snadno dospějete k názoru, že buď české vládě, nebo proslulému Američanovi muselo přeskočit. S Shellenbergerem jsme mluvili v Londýně na první konferenci Asociace pro zodpovědné občanství (ARC), kterou zakládá slavný kanadský psycholog Jordan Peterson s několika dalšími nonkonformisty naší doby.

Sledujme Německo

Jak jsme si mohli čerstvě uvědomit u zprávy o zdražování silové elektřiny, možným scénářem vývoje u nás je deindustrializace, odumírání průmyslu. Česká vláda před tím dosud zavírá oči, jako dítě, které si myslí, že když něco přestane vidět, přestane se to dít. A tak jako dítě odevzdáváme svůj osud do rukou dospělých a doufáme, že přijdou i za nás k rozumu. Vyhlížíme vlaštovky změny. Jde tu samozřejmě o Německo.

Pětikoalice na štíru s duchem Listopadu

Dnes slavíme svobodu a demokracii, kterých se nám zázračně dostalo před 34 lety. Předáci pětikoalice se zcela upřímně považují za kustody listopadu ’89 a jeho hodnot – a je paradox, že ty hodnoty trpí nejvíc za vlády pětikoalice. Nahnutě to vypadalo, už když šel do politiky Andrej Babiš. Jeho necitlivost vůči svobodě projevu se projevila nákupem soukromých novin a soukromého rádia. Novum pětikoaliční vlády, úpadek od Babiše k Fialovi, je v tom, že teprve dnes svobodu projevu a atmosféru svobodomyslnosti okusuje stát. Babiš by to možná dělal taky.

Věci, proti nimž je konsolidační balíček triviální

Fialova vláda je v polovině mandátu, což jsme vzali jako příležitost k udělení jakéhosi pololetního vysvědčení. Protože ty dva roky v České republice charakterizuje především inflace a markantní pokles životní úrovně, pozvali jsme si do Salonu Echa hodnotitele v jednom oboru, totiž ekonomické politiky. Hynek Fajmon byl dlouhá léta poslancem ODS v Poslanecké sněmovně i v Evropském parlamentu a byl jedním z iniciátorů vtažení Petra Fialy do celostátní politiky. Ilona Švihlíková a Miroslav Zámečník jsou ekonomové z opačných konců názorového spektra.

Paradox Schwarzenberg

V tomto politicko-občanském nekrologu si nejprve připomeňme, kým vším Karel Schwarzenberg nebyl. Nebyl politickým myslitelem, je otázka, zda bychom ho vůbec měli řadit mezi intelektuály. Nezůstaly po něm žádné vlastní rukou psané texty s nějakým obecným přesahem. Nebyl ani žádným architektem novodobého českého státu, jakkoli i to teď zaznělo. Konečně když se později stal politikem, nebyl stranickým manažerem a vůdcem, byť jednu stranu založil. A přece je zřejmé, že s Karlem Schwarzenbergem 12. listopadu odešla jedna ze zásadních postav polistopadové doby.

Prezident doslova neví, čí je

Petr Pavel se před pár dny vyslovil pro kompromis s Lichtenštejnskem, který se na první poslech může jevit lepší než sériové žaloby tohoto knížectví na Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. Mezinárodněprávní stránkou lichtenštejnských nároků se tu ve čtvrtek zabýval Martin Weiss. Zbývá jen otázka, jak se může stát, že se do toho prezident míchá a co z toho o povaze dosavadního prezidentství Petra Pavla můžeme vyvozovat. Kromě mezinárodně-právní roviny je tu jakási historicko-morální, jejíž elementární znalost se od prezidenta vyžaduje. Nemusíme zacházet až do pobělohorských Čech, důležitější jsou 30. a 40. léta 20. století,

Můžete mít problém na benzinkách. Ne naší vinou

Benzinové stanice u nás v posledních týdnech po předchozí době krapet nižších cen opět zdražují. A když se podíváme na přeshraniční důvody, může být ještě dráž. Nad Blízkým východem stále visí hrozba větší regionální války a v Evropské unii by za měsíc měla skončit výjimka, která umožňovala dovážet do České republiky ropné produkty vyrobené z ruské ropy. Právě těmi český trh zásobuje Slovnaft, součást maďarského koncernu MOL. Předseda představenstva Slovnaftu Oszkár Világi ale tvrdí, že při troše politické vůle toto zdražení možná ještě lze odvrátit.

Jak Němci Fialovi vypustili gigafactory

Jakési myšlenkové ztopořenosti této vlády a jejího předsedy si už povšiml leckdo. Teď jsme dostali perfektní studijní materiál v osudu plánu na gigafactory na místě letiště Plzeň-Líně. Jak známo, tento týden Petr Fiala přiměl šéfa Volkswagenu Olivera Blumeho, aby se konečně vyjádřil, jestli VW v Líních chce investovat. Odpověď Němce byla, že zatím ne. Pokud Fiala předtím neblufoval, je po plánu. Areál letiště si bude hledat jiné uplatnění a jiného investora. Oba dva Blumem uváděné důvody by si Fiala měl zapamatovat a přizpůsobovat jim svou budoucí politiku.

Blízký východ bez pověr a iluzí

Začala očekávaná pozemní invaze izraelské armády do Pásma Gazy. Hrozí, že by tentokrát izraelsko-palestinský střet mohl přerůst v regionální, nebo snad ještě širší válku? Trochu jinou perspektivu nabízí Turecko, tradiční člen západní komunity ve vojenské a bezpečnostní rovině, současně ale sunnitská velmoc, jejíž současný prezident Recep Tayyip Erdoğan má podobně jako Hamás kořeny v Muslimském bratrstvu. V sobotu na obřím mítinku v Istanbulu Erdoğan obvinil Izrael z válečných zločinů a Západ, že je skutečným hybatelem masakrů v Gaze, dokonce z vytváření „atmosféry křížových válek“.

Sebeklam prezidenta Zelenského

Pro samou Gazu bychom se od svých počítačových monitorů málem přestali účastnit bojů na Ukrajině. Anebo se teď ve stínu Gazy mimochodem začíná přehodnocovat, revidovat výklad na chvíli pozapomenuté rusko-ukrajinské války. Výmluvné je tu nejnovější číslo amerického časopisu Time, který ještě loni vyhlásil prezidenta Volodymyra Zelenského mužem roku. Teď ho má na obálce znovu, ale s podtitulkem „Osamocený boj Volodymyra Zelenského“ jako upoutávkou na smutně realistický text uvnitř. Jeho podstatou samozřejmě je, že Ukrajina ani přes ohromné ztráty nevyhrává.

Nemusí vás zakazovat, stačí ztlumit vám hlas

Minulý týden byla zveřejněna Westminsterská deklarace, provolání 138 intelektuálů a známých osobností odleva doprava, které spojuje odpor proti vládami podněcované cenzuře a manipulaci na sociálních platformách. Deklarace razí pojem „cenzurně-průmyslový komplex“. Dva významní signatáři, manželé Bret Weinstein a Heather Heyingová, přijeli v minulých dnech do Prahy uvést české vydání své nové knihy Průvodce lovce-sběrače po 21. století. Evoluce a výzvy moderního života (Institut H21).

Staneme se menší a ještě menší. ODS

Tak jako málokoho zajímá, že do evropských voleb příští rok v červnu Piráti a STAN půjdou zvlášť, budila naopak docela velký zájem otázka, zda ODS, TOP 09 a KDU-ČSL budou kandidovat spolu. Zpráva z tohoto týdne je, že budou. Zřejmě bude oficiálně oznámena až příští týden a také je pravda, že s konečnou platností o společné kandidátce bude v ODS muset hlasovat ještě výkonná rada. Nicméně Petr Fiala už si to prosadil na předsednictvu a věc zřejmě považuje za hotovou.

Klimatická krize se nekoná

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová promluvila Robertu Ficovi do skládání vlády. Nechce jmenovat Rudolfa Huliaka ministrem životního prostředí, a dokud si Fico nesežene jiného, zřejmě se odkládá ustavení vlády. Zda tím prezidentka překračuje své pravomoci, nechejme vnitropolitické debatě na Slovensku. Ale zdůvodnění tohoto faktického veta má přesah i za slovenské hranice. Ve vědě je konsensus, že klima se mění a že se mění neustále. Není konsensus o tom, že by v posledních letech byla změna nějak unikátně rychlá, a rozhodně ne o tom, že by za ni mohlo převážně lidstvo.

Za Kaczyńského bylo demokracie víc než za Tuska

Těsně před nedělními parlamentními volbami jsme si o hospodářském i politickém vývoji Polska za osm let vlády konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) povídali s varšavským profesorem finančních věd Zbigniewem Krysiakem. Profesor vede programovou radu Institutu pro Schumanovo myšlení (jde o francouzského politika Roberta Schumana, který stál po válce u zrodu evropské integrace; Schuman si ovšem představoval Evropu volnější, než jak se posléze vyvinula). Do Prahy Krysiak přijel na mezinárodní konferenci Patrimonia Sancti Adalberti nazvanou Budoucnost střední Evropy. Takže – jaká je budoucnost Polska a jaká je budoucnost Polska ve střední Evropě?

Kačer byl pro nás lepší

V Polsku byla po roce 1989 spotřeba politických garnitur a vládnoucích stran dlouho vyšší než u nás. Kdyby volby v neděli vyhrála dosud vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), bylo by to potřetí po sobě a v tomto smyslu zcela „nepolské“. Je ale čím dál jasnější, že Jarosław Kaczyński moc ztratí. Národní konzervativce střídají středoví liberálové – Občanská koalice, KO – pod vedením dalšího veterána polské politiky – Donalda Tuska. Rozdíly nebudou příliš velké v politice v pozici vůči válce na Ukrajině (v obou případech protiruské) ani v hospodářské politice. Hlavní rozdíl bude v chování Polska uvnitř Evropské unie.

Evropský komisař, který zneužije i Hamás

Nikdy nenecháš vážnou krizi, aby proběhla jen tak (myšleno aniž bys ji využil pro své starší cíle) –⁠ touto zásadou, formulovanou Rahmem Emanuelem z Obamova Bílého domu, se dnes patrně řídí i v Evropské komisi. Komise už několik měsíců otevřeně brojí proti síti Twitter (nově X). Majitel sítě Elon Musk sám sebe definuje jako „absolutistu svobody projevu“, což Evropské komisi a většině dnešního establishmentu velice vadí.

Jsou k zabití, ale bez nich to nejde

Jeden z požárů, které dnes česká vláda musí hasit, hrozí propuknout ve veřejných nemocnicích. Sekce mladých lékařů České lékařské komory protestuje proti novele zákoníku práce, kterou iniciovala skupina poslanců vedená lidovcem Vítem Kaňkovským. Tato změna od 1. října mimo jiné zvyšuje počet tzv. dobrovolných přesčasů pro lékaře – z maximálně 416 na 836 hodin ročně. V reakci na to podle údajů sekce už 4900 lékařů vypovědělo svým nemocnicím počínaje prosincem dohody o přesčasech. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek reaguje slibem, že zdvojnásobení přesčasů bude zas odstraněno.

Atentát?

Je tu nový doklad toho, jak se i v Evropě přiostřují poměry a zhoršuje se ovzduší ve společnosti. Alternativa pro Německo (AfD), pravicová, až krajně pravicová strana a současně jediná skutečná opozice u našich sousedů, posílila a v žebříčcích dosahuje na druhé místo. Teď o víkendu se konají dvoje zemské volby, v Hesensku a v Bavorsku. V bavorském Ingolstadtu měl ve středu na mítinku AfD vystupovat předseda strany Tino Chrupalla (48). Před začátkem si s Chrupallou pod tribunou pořizovali selfie fanoušci, a jak se zdá, i jeden atentátník.

Proč na ty F-35 tak spěcháte?

Kabinet Petra Fialy jednomyslně schválil nákup 24 letounů F-35 pro potřeby české armády. Na poslední chvíli začaly tuto historicky nejvyšší armádní zakázku v dějinách České republiky provázet pochybnosti. Sešli jsme se nad nimi s vrchním ředitelem sekce obranné politiky a strategie na ministerstvu obrany Janem Jirešem, armádním pilotem Alešem Svobodou, členem výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Pavlem Růžičkou (ANO) a vojenským publicistou Jiřím Vojáčkem.

Anatomie jednoho rodokapsu

Bylo by na čase zbavit se návyku vidět každé volby na Slovensku jako souboj dobra se zlem, který, pokud vyhraje zlo, bude soubojem posledním. Minulou sobotu s 23 procenty vyhrála strana Směr – Sociální demokracie (zlo), zatímco hlavní vyzývatel, Progresivní Slovensko (dobro), se téměř s 18 procenty umístil druhý. Bude teď záležet na tom, na čí stranu svých 15 procent vrhne Hlas Petera Pellegriniho (bahno), což jsou odpadlíci od Směru a druhá varianta sociálnědemokratického proudu na Slovensku. Hlas se zřejmě přikloní ke Směru, ale svou účast vylicituje. Pak už by Ficovi nic nestálo v cestě.

Kdo tu bezprecedentně masíroval Slováky

Označit podstatnou část jednoho národa za manipulovatelné blbečky, to teď bude v Evropské komisi nový standard? Aspoň mírně pokročilí pamětníci potvrdí, že tak velký zájem jako teď volby na Slovensku nevzbuzovaly už asi čtvrt století – určitě od roku 1998, kdy šlo o porážku mečiarismu, a patrně od roku 1992, kdy se rozhodovalo o dalším osudu Československa. Zvýšená pozornost se neprojevuje jen ve střední Evropě, vidina návratu Roberta Fica budila velký zájem (hrůzu) v kontinentální Evropě, Británii, dokonce v USA.

Poněkud drahá vstupenka do Bílého domu

Česká vláda se včera vyslovila pro nákup supermoderních amerických stíhaček F-35. Dostává nás to do jiné dimenze: technicky, rozpočtově, také z hlediska vojenské strategie. Dosud jsme se v rámci NATO zavazovali „jen“ k ochraně vlastního vzdušného prostoru, případně vzdušného prostoru některých spojeneckých zemí, což dobře obstaraly švédské gripeny.

Situaci na frontě přebije ohňostroj

Zpravodajství z rusko-ukrajinské války u nás začíná být odpoutané od reality tak, že už to musí vidět i vojensky zcela netrénované oko. Po několik týdnů nám nejen ukrajinské zdroje, kde je to pochopitelné, ale takové autority jako generální tajemník NATO hlásí průlomy ruské linie, které mají tu vlastnost, že nevedou k žádnému zřetelnému pohybu fronty. Od začátku června, kdy Ukrajina odstartovala několik měsíců dopředu očekávanou protiofenzívu, za cenu ztrát desítek tisíc mužů a desítek procent dosud dodané západní těžké techniky dobyla 0,25 procent Rusy okupovaného území.

Novější články Starší články