Málokdy se očekávala červencová předpověď hospodářského růstu s takovým napětím jako letos

Babiš si skrytě chystá rozpočtový ráj

Málokdy se očekávala červencová předpověď hospodářského růstu s takovým napětím jako letos
Babiš si skrytě chystá rozpočtový ráj

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Málokdy se očekávala červencová předpověď hospodářského růstu s takovým napětím jako letos. Podle ní vzniká definitivní odhad daňových příjmů a strany vládní koalice peníze potřebují víc než dřív na předvolební rozhazování. Přitom bylo dopředu takřka jisté, že se odhad HDP na příští rok bude korigovat směrem nahoru. Po prognóze, kterou včera zveřejnil šéf financí Ivan Pilný, mohou u jeho kolegů létat špunty šampaňského. HDP podle ní letos poroste o 3,1 procenta, napřesrok o 2,9 procenta, a dosáhne tedy v roce 2018 o 130 miliard korun vyšší hodnoty, než se dosud předpokládalo. Při třicetiprocentní daňové kvótě vyrostou příjmy státu zhruba o 30 miliard, bude tedy možné utrácet. Teď ještě aby se mohl radovat daňový poplatník, který všechno nakonec zaplatí.

Vypadá to jako v rozpočtovém ráji. Daňové příjmy rostou každoročně o 7–8 procent, a protože je ministerstva ani nedokážou utratit, zůstává jim vždy počátkem roku z minulých rozpočtů k dispozici okolo 150 miliard. Loňský rozpočtový přebytek dosáhl 0,6 procenta HDP a letos by to podle ministerského materiálu mělo být 0,4 procenta. Letošní výsledek by byl ještě cennější, protože by nemusel stát na neutracených evropských dotacích. Rozpočet navržený na rok 2018 má i při skromnějším výhledu hospodářského růstu podseknuté příjmy a navíc vatu 30–40 miliard skrytou v kapitolách, ze kterých je bude možné kdykoli přesunout k libovolnému účelu. Kdyby měl relativně obdobné přebytky v rodinném rozpočtu běžný Čech, mohl by v klidu na plovárně rozvažovat o tom, jestli si pořídí nové auto, bude investovat do rodinného domu na dobré adrese, anebo přece jen nepojede k moři.

Rozdíl mezi Čechem na plovárně a správcem státního rozpočtu je v jednom detailu.

Prostý Čech peníze vydělá prací, stát je získává tím, že je odebere těm, kdo pracují. Nemůže tedy utrácet, jak ho napadne, ale tak, aby tím prospěl společnosti a tím každému z daňových poplatníků. Z takového úhlu pohledu nelze přehlédnout, že dosud měl návrh ministra Pilného pro rok 2018 jisté slabiny.

Především zvyšuje výdaje na sociální dávky i platy státních zaměstnanců a zavazuje tím ke stejným výdajům všechny další správce státních financí. Oslabuje však naděje, že na to budou mít v horších časech, protože se šetří v položkách, které mohou zajistit budoucí prosperitu. Ministerstvům, která mají na starosti investice, půjde o 30 miliard méně než letos, nesplněn zůstal slib na navýšení peněz na vědu a rozvoj nových technologií. Na obranu státu se zapomíná přes důrazné připomínky partnerů z NATO. Snad už jenom znalci okultních věd znají skrytou odpověď na otázku, proč se při strmém růstu příjmů pořád plánuje rozpočtový schodek ve výši 50 miliard.

Dosavadní podoba rozpočtu na rok 2018 má jenom dvě vysvětlení. Tím prvním je chaos, který vznikl neschopností naplánovat rozumné výdaje. Vláda v malé zemi s otevřenou ekonomikou nemůže přímo ovlivnit průběh hospodářského cyklu, může však rozumnou strategií podpořit veřejné služby typu zdravotnictví, školství a pomoci lidem s handicapem a nasměrovat peníze do budoucnosti, tedy do infrastruktury a technologií. Pokud máme věřit vládním materiálům, takové cíle si dosavadní návrh rozpočtu ani neklade.

Druhou možností je podezření, že neprůhledná mlha nad rozpočtem byla způsobena úmyslně. Příští český premiér (může jím být Pilného stranický šéf Andrej Babiš) bude mít hned v prvním roce vlády k dispozici desítky miliard, k jejich utrácení nedostane od sněmovny ve schváleném rozpočtu žádné zadání, a může je tedy v klidu využít k posílení vlastních ekonomických nebo politických zájmů.

Dosavadní podoba rozpočtu na rok 2018 má jenom dvě vysvětlení. Tím prvním je chaos, který vznikl neschopností naplánovat rozumné výdaje. Druhou možností je podezření, že neprůhledná mlha nad rozpočtem byla způsobena úmyslně - shutterstock

Nová prognóza otevírá prostor, jak dát zpackaný návrh rozpočtu na příští rok aspoň částečně do pořádku a přiblížit jeho podobu zdravému rozumu.

Poslední zkouška Sobotkovy vlády

Přes bezproblémovou bilanci rozpočtu, která zařadila Česko mezi deset evropských zemí s přebytkem, zatím není současnou vládu Bohuslava Sobotky za co chválit. Pozitivní výsledky dosud stojí na drsných úsporných reformách bývalého ministra financí Miroslava Kalouska a prosperitě tažené z českého pohledu německými automobilkami, pokud nechceme zmiňovat neschopnost současných ministrů utratit evropské peníze. Teprve návrh rozpočtu na rok 2018 bude prubířským kamenem současných ministrů.

Mohou udělat několik dobrých kroků, konkrétně konečně navrhnout vyrovnaný rozpočet, a pokud se k tomu bůhvíproč opět neodhodlají, tak uvolnit peníze na investice, které by napravily zdržení při stavbách silnic a další infrastruktury v uplynulých letech, případně zvýšit rozpočet armády aspoň na slibovaných 1,4 procenta HDP. Nic tomu nebrání. Tou špatnou možností je prohlásit, že pro rozpočet se přes rychlejší hospodářský růst nic nemění, a zapřít tak před sněmovnou a veřejností další desítky miliard od poplatníků.