Projekt dvoukoalice KDU-ČSL a STAN končí krachem. Potichoučku předělat spolupráci je nejlepší řešení, jak se dostat do sněmovny

Lidovci, zpátky na zem

Projekt dvoukoalice KDU-ČSL a STAN končí krachem. Potichoučku předělat spolupráci je nejlepší řešení, jak se dostat do sněmovny
Lidovci, zpátky na zem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Špičky KDU-ČSL fakticky vypověděly předvolební dvoukoalici Starostům (a Nezávislým, odtud zkratka STAN). Logika k takovému řešení nutně spěla. Ani jeden průzkum od lidoveckého sjezdu v květnu nedával dvoukoalici KDU-ČSL & STAN jistotu, že přeskočí desetiprocentní práh. Naplnil se postřeh Jiřího Čunka, že STAN, který sám nemá šanci překročit pět procent, neriskuje nic, zato lidovci všechno. Z průzkumů prováděných od května je vidět, že přínos STANu do společného projektu dělá něco mezi jedním a dvěma procenty.

Představa o třetí velké síle české politiky (vedle ČSSD a Babišova ANO) byla ozvukem starého projektu Josefa Luxe, který se o třetí sílu mezi ČSSD a ODS pokoušel v roce 1998 s Unií svobody – a dopadlo to taky návratem na zem. Ale zatímco tehdy přelud o české CDU vycházel skutečně z hlavy předsedy Luxe, tentokrát megalomanii předseda Pavel Bělobrádek minimálně sdílí a možná přejímá od podnikatele a šedé eminence strany Luďka Sekyry. Vzrůstem malý Sekyra je nesmírně ambiciózní, součástí jeho ambice je image člověka, který stojí za větší politickou silou, než je jednociferná strana do počtu. K jeho a Bělobrádkově cti je naopak třeba přičíst, že odolali pokušení objednat si průzkum u nějaké kooperativní agentury, na jejímž senzačním hlášení o třinácti procentech pro dvoukoalici by šla postavit předvolební kampaň.

Lidovci Starostům nabídnou místa na kandidátkách a takovou formu spolupráce, jakou STAN kdysi uzavřel s TOP 09, tedy formulaci typu: KDU-ČSL s podporou STAN. To pro starosty znamená faktickou podřízenost, parlamentní existenci pro několik jedinců a skoro nic víc. Pokud se lidovci za čtyři roky od návratu do vysoké politiky naučili profesionalitě, budou se snažit tento faktický rozchod trivializovat a držet v tichosti. Trvalé škody ovšem pro lidovce z tohoto Bělobrádkova pokusu dorůst tam, kam nepatří, nevzejdou. Ve společnosti, ani v té její části, která se zajímá o politiku, vjemy a emoce nevydrží dlouho. Zpravodajství o politice je krajně přelétavé. Po prázdninách, kdy do voleb bude zbývat už jen měsíc a půl, se bude řešit výlučně Andrej Babiš a otázka, kdo s ním půjde do vlády a kdo ne.

Riziko toho, že nebabišovským silám by v extrémně smolném případě mohlo propadnout až 9,9 procent hlasů pro dvoukoalici a 4,9 pro TOP 09, z nichž si největší podíl přebere vítěz voleb, čili ANO, někteří voliči dvoukoalice, které znám, často zmiňovali. Temné kouzlo této úvahy vyvěrá z možnosti, že v takovém případě by Babiš mohl vládnout i sám.

Naopak pro ty, kdo za neštěstí považují jakoukoliv vládu, v níž se tento predátor dostane do premiérského úřadu, rozpad dvoukoalice není špatná zpráva.

Šéfové kdu-čsl a stan při uzavírání koaliční smlouvy - FOTO: Jan Zatorsky

V létě 2017 nejde už tolik o to, že na podzim 2013 byli lidovci spoluochotni dát velkopodnikateli Babišovi ministerstvo financí. Nicméně podle zákulisních informací jsou i dnes lidovci nejochotnější kingmakeři ze stran, které po říjnu 2017 ve sněmovně usednou. Mezi sociálními demokraty se zabydluje představa, že směřují do opozice, a strana si na ni zvyká. TOP 09 na garanci nikdy nejít s Babišem do vlády stojí a padá. Totéž zřejmě platí pro ODS. Vleklá aféra s dluhopisy a původem majetku Andreje Babiše sice nezamávala s preferencemi, ale měla důležitý vedlejší efekt: vedení občanských demokratů dalo ohledně Babiše fakticky podobnou záruku jako Kalousek. Není tu bez významu, že stranická základna ODS si na Babiše vypěstovala alergii, jak se právě letos na jaře ukázalo.

A dokonce ani komunisté nejsou takoví spojenci Babiše, aby se na jejich podporu po volbách mohl spoléhat. Stalinistické křídlo kolem místopředsedy Josefa Skály v něm vidí toho, kým skutečně je – reprezentanta velkokapitálu.

V takové situaci bylo ticho dvoukoalice nad tématem – s premiérem Babišem ano, či ne – výmluvné. Někteří lidovečtí politici v čele s Danielem Hermanem se v privátních rozhovorech ani příliš netajili tím, že tímto směrem vidí budoucnost.

Když se dnes rozplývá vidina třetí síly, o trochu se snižuje pravděpodobnost, že nám Babiš od podzimu povládne. Naopak se jako lehce pravděpodobnější jeví možnost dnes diskutované překlenovací vlády, jež by republiku dovedla k dalším (předčasným) volbám a kterou by skládaly ostatní strany v naději, že přelud Babiš mezitím nějak zmizí. V té by přirozeně mohli být i lidovci.