Salon Týdeníku Echo o České národní bance

ČNB je banka pro udržení kolonialismu ve střední Evropě

Salon Týdeníku Echo o České národní bance
ČNB je banka pro udržení kolonialismu ve střední Evropě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Česká národní banka na zasedání bankovní rady minulý čtvrtek rozhodla o dalším prodloužení měnových intervencí. V jejich rámci od listopadu 2013 vytvořila devizové rezervy v desítkách miliard eur a „vytiskla‘“ kvůli tomu už více než bilion korun. Ekonom Karel Kříž na stránkách deníku Echo24 podrobuje umělé oslabování měny vydáváním nových korun drtivé kritice. V diskusním Salonu Týdeníku Echo se sešel se členem bankovní rady ČNB Lubomírem Lízalem a hlavní ekonomkou Raiffeisenbank Helenou Horskou.

Proč pokračuje umělé oslabování koruny, když už se inflace dostala nad ta kýžená dvě procenta, kde jste ji chtěli mít?

Lízal: Na úvod vám říkám: dnešní inflace mně říká, jak dobře jsem dělal měnovou politiku před rokem, před rokem a půl, neříká mi nic o tom, jaká bude za rok a půl. Při inflačním cílování nás nezajímá dnešek, ale to, co bude na měnovém horizontu za těch dvanáct osmnáct měsíců. Proto je aktuální míra inflace pro debatu o dnešní měnové politice svým způsobem nesmyslná. Je to jen vstupní údaj.

Horská: Tak proč nebyly intervence opuštěny už před rokem nebo před rokem a půl, když dnes máme dvouprocentní inflaci?

Lízal: Protože já potřebuji, aby ta inflace byla v koridoru pokud možno udržitelném. Čili kdybychom ten exit udělali předčasně, tak mi třeba inflační křivka vypadne mimo.

Horská: A jste spokojený se strukturou inflace, kterou máme?

Lízal: Pokud se podívám na okolní země, pak ano. Jádrová inflace ještě není v cíli, tedy domácí ekonomika tam ještě není. Do aktuální inflace se totiž promítly jednorázové věci: EET, podzimní zdražování potravin… Takže i když celková inflace je na dvou procentech, domácí tlaky, které hýbou cenami, jsou pořád nižší, než aby byl vývoj udržitelný.

Zleva: Karel Kříž, Daniel Kaiser, Helena Horská, Lubomír Lízal - Foto: Jan Zatorsky

Kříž: V prvé řadě je chybná samotná úvaha, že musíme mít inflaci dvě procenta. Dokonce ani v ČNB v této věci není jasno. Půl roku (před osudovým zasedáním v listopadu 2013 – pozn. red.) byl poměr v radě 3:4, pak se hlasovalo 4:3.

Lízal: Tak to toho víš, Karle, víc než já.

Kříž: Tak těsný výsledek jste vůbec neměli připustit, měli jste se dál mezi sebou víc přesvědčovat. Okolní země žádné takové umělé oslabování vlastní měny neorganizovaly. Měly dlouhodobou deflaci – Polsko, Maďarsko a zejména Slovensko. A pokles cen je nijak nepoškodil.

Horská: Ale těm zemím přirozeně oslabovala měna.

Lízal: Maďaři i Poláci jsou níž, mají měnu o 15 procent slabší. Spadli do toho pásma samovolně.

Kříž: Každopádně publikované úvahy ČNB z roku 2013 říkaly: hrozí nám deflace – a pak by došlo k takzvané deflační spirále, tedy lidi budou odkládat nákupy v očekávání, že v budoucnu ještě zlevní. A ty odklady v nákupech poškodí obchod i průmysl. To byla v centrální bance klíčová úvaha.

Lízal: Nebyla! Neříkej mně, jak jsem uvažoval.

Kříž: Přinejmenším se to tak prezentovalo. Prokazatelně. A celá tato úvaha se v okolních zemích nepotvrdila. Dokonce v samotné české ekonomice u spousty zboží – auta, televizory, prostě zboží dlouhodobé spotřeby, kterou lze odložit – naopak spotřeba rostla, přestože ceny během těch tří let dál klesaly. Prodej automobilů šel nahoru dramaticky. Ve Švýcarsku, což byl původně vzor ČNB, přestali švýcarský frank uměle oslabovat v lednu 2015, frank posílil skokově o 20 procent, a Švýcarsku se přesto nic zlého nestalo. ČNB podle odhadu kolegů tady paní Horské v Raiffeisenbank musela jenom za leden takzvaně vytisknout kolem 400 miliard korun, aby slabou korunu dál udržela. Takže celý jeden měsíc docházelo k emisi cca 20 miliard denně. Což je 1900 korun na obyvatele každý pracovní den. Hrozné číslo.

Lízal: Emisi čeho? Rezerv, nikoliv peněz.

Kříž: Ano, ty peníze nikdy žádný český občan neuvidí. Jsou v držení spekulantů, kteří je postupně budou prodávat, a tím znehodnocovat korunu na dlouhá léta dopředu.

Horská: Pozor, intervencemi ČNB neroste množství peněz v oběhu, ale částky v bilanci České národní banky.

Kříž: Jasně, jenže tyto emise – a to je zřejmě cíl té pokračující politiky oslabování měny – zabrání koruně, aby posilovala. I tehdy, až bude oslabování oficiálně opuštěno. Dneska je to 1200 miliard ve vytištěných korun, cifra pořád dramaticky roste, tímhle tempem můžeme být za dva měsíce na dvou bilionech. A tyhle peníze se z trhu jen tak neztratí. Ty rezervy, které v ČNB mají, povedou jenom k tomu, že česká koruna bude do budoucna a na mimořádně dlouho slabší, než by byla, kdyby ty intervence v ČNB na podzim 2013 nerozjeli.

K čemu to povede? Že budeme ekonomikou s levnou pracovní silou, dodavatelem pro vyspělejší ekonomiky?

Kříž: Ano, taková kolonie, kam se jdou všichni napást. Na Ukrajinu se investoři bojí, takže sem ještě potřebují dovézt takových 150–200 tisíc ukrajinských pracovníků. Tady to mají všechno pod kontrolou. Myslím, že tímto způsobem se uvažuje. Já vůbec nevím, proč se ještě ČNB jmenuje „česká“ a „národní“. Ta banka není ani jedno. Mohla by se jmenovat třeba Mezinárodní banka pro vývoz kapitálu nebo, já nevím, Mezinárodní banka pro udržení kolonialismu ve střední Evropě.

Kdo uvažuje způsobem, že u nás má být mezinárodní pastva?

Kříž: Celé uvažování – a nejenom České národní banky, ale celé řady dalších institucí českého státu včetně vlády – je uvažování prvotně ve prospěch zahraničních investorů, ve prospěch mezinárodních institucí, od nichž pak dostávají pochvaly a ceny.

Lízal: Spiknutí, už je to tady! Já čekal, kdy to přijde.

Kříž: Žádné spiknutí. Nicméně každá doba má určitý způsob uvažování. Jestliže až do první světové války jsou celé hospodářské dějiny u nás soubojem českého a německého kapitálu, soubojem o hospodářskou politiku a soubojem o to, kdo vlastní a kontroluje kapitál, pak politika českých institucí po listopadu ’89 je rostoucím tempem mezinárodní. Tedy záleží na pochvalách od mezinárodních institucí a nezáleží na domácím obyvatelstvu, které je dobré tak akorát k vytváření hodnot. Ale ty se pak neobjeví v jeho platech a místo toho se vyvážejí ven.

Lízal: Takže když to přeložím: politika centrální banky, která vede k nejnižší nezaměstnanosti v EU, a navíc k reálnému růstu mezd, je ožebračování českých obyvatel.

Horská: Na druhou stranu má pan Kříž pravdu v tom, že neposilující koruna vytváří pohodlné prostředí. Nenutí naše exportéry zlepšovat svoji produktivitu jako v dobách, kdy koruna posilovala o pět šest procent za rok. Sice tehdy exportéři ječeli, ale produktivita práce rostla víc. Chceme dohánět západní Evropu a z hlediska normálního spotřebitele to vypadá tak, že jsme začali konvergovat cenami, nicméně růst mezd není, jaký by mohl být.

Lízal: Pokud je argument vyšší motivace k efektivitě u exportérů pravdivý, pak ve chvíli, kdy oslabím měnu, by měl analogicky platit u dovozců.

Horská: Jsme v ekonomice, která je převážně orientovaná na vývoz.

Lízal: Dobře, ale přebytek vývozu u zboží byl v roce 2013 sto miliard korun, to zase není tolik. My jsme vždycky říkali, že naše politika je podpora investičního typu zboží. A když se podíváte na data o investicích, ta se rapidně změnila. Před rokem 2013 investice klesaly stejným tempem, jakým se zlepšoval přebytek zahraničního obchodu. Nedováželi jsme technologie, proto jsme měli tak úžasný zahraniční obchod. Po našem zásahu se jako lusknutím prstu trend otočil a firmy začaly investovat. Proč? Protože pro ně už nebylo zajímavé vyvézt zisk do zahraničí za sníženou měnu, bylo lepší ho investovat tady a vyvézt v budoucnosti, když tu dělají zisky z produktivity. Kdybych to měl říct jednou větou: to, co jsme udělali, je proinvestiční politika.

Kříž: To se nijak neprojevilo.

Lízal: Hergot, podívej se na data! Já ti ukážu graf Českého statistického úřadu. (Lízal zapíná tablet a ukazuje Křížovi graf – pozn. red.)

Kříž: (studuje graf – pozn. red.) Ale to je v korunách, ne v eurech! Mezi lety 2013 až 2015 tu vidím nárůst investic o zhruba 100 miliard, zhruba o devět procent. A vy jste přitom znehodnotili korunu zhruba o stejnou částku. Když si odečtu tenhle faktor, je ten rozdíl velice malý.

Horská: Já bych našla problém i ve struktuře investic. Když se podíváme na investice do strojů a zařízení, tak tam to po té intervenci žádný zázrak není. Bohužel růst investic je větší u nemovitostí a můžeme se bavit, co všechno to vyprovokovalo za bubliny jinde.

Lízal: Struktura investic není náš problém. Za tu měnová politika nemůže.

Horská: No, vy do trhu s nemovitostmi zasahujete například makroprudenční politikou – nastavujete limity na objemy poskytnutých hypoték, stanovujete, že se nesmí půjčovat nad 80, 90 procent ceny. Možná že víc, než jste podpořili investice do strojů a zařízení, jste nepřímo podpořili investice do nemovitostí. Pak se nemůžeme divit, že za investicemi do nemovitostí stojí do značné míry zahraniční kapitál. Domácí kupec si pak kupuje byt dráž a dráž.

Lízal: Když to vezmu z hlediska měnové politiky: její uvolňování, ať už jde přes úrok, nebo jiným kanálem, vždycky vede k růstu cen aktiv. A je to jeden z kanálů, který se právě používá pro podporu ekonomiky. Ale musíme dávat pozor, aby se trh nepřehřál, aby lidi hypotéky byli schopni splácet i ve chvíli, kdy se ekonomický cyklus zhoupne a úroky nebudou na nule, ale v normální výši.

Kříž: Zajímavé je i srovnání dovozních a vývozních cen. Po dlouhá období – například v celém roce 2016 – klesají ceny vývozu rychleji než dovozu a vzhledem k tomu, jak loni zlevňovaly energie – plyn, ropa a podobně –, bych čekal, že to bude naopak a dovozní ceny budou klesat rychleji než ty vývozní. Vysvětlení je jediné: po roce 2013 bylo českému průmyslu dupnuto na krk. Zahraničí partneři na něj tlačí stylem: no jo, takže když teď máte z exportu víc korun, snižte nám ceny. Nemám k dispozici žádný souhrnný materiál, nejspíš ani neexistuje, ale mám informace z fabrik, z terénu. Podnikatelé mi vyprávějí, že důsledkem oslabení koruny pro ně byl okamžitý útok na jejich vývozní cenu: ano, budete vyvážet nikoli za deset eur, ale za devět. Velká část těch firem, speciálně firem vlastněných českým kapitálem, to takhle odnesla.

Horská: Zatímco u exportních firem vlastněných zahraničním kapitálem jde o transferové ceny. Nikdo neví, za kolik sem firma doveze motor, který tu montuje do auta.

Kříž: Přesně tak. Když ten motor dovezený do České republiky má cenu 50 tisíc korun, a oni si ho v koncernu ocení na 70 tisíc, sníží se marže českých firem, které ho tu namontují, a zisk zůstane venku.

Lízal: A přesto – i kdyby ta historka byla pravdivá – se ziskovost českých podniků zvýšila.

Horská: Otázka je, jestli mohla růst rychleji. Nám nerostly domácí náklady produkce tak rychle, protože tu pořád působil velmi silný deflační tlak z eurozóny, kde šly ceny výrobců dolů. Čeští výrobci se navíc museli o část extra zisků ze slabé koruny rozdělit se svými odběrateli, tím pádem nemohli zvyšovat domácí ceny a hlavně mzdy tak rychle. Pokud je obava, jestli centrální banka nezakonzervovává strukturu ekonomiky jako ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou, s nízkou marží, vyvstává otázka, co se stane, až začne koruna opět posilovat, byť třeba ne tak rychle jako před finanční krizí. Nevrátíme se s nezaměstnaností zpátky na úroveň před intervencí? Mezi námi, exportéři si stěžují, že lidi na pracovním trhu nejsou, ale říkají, že za rok jich zase bude dost, až některé firmy zavřou krám.

Poprosím vás o závěrečnou bilanci.

Kříž: Co tady po třech letech intervencí máme? Stejné mzdy vyjádřené v eurech jako v roce 2011. Nižší mzdy vyjádřené v eurech než na Slovensku. Na druhé straně máme rostoucí zisky exportérů a zvyšující se vývěvu kapitálu z České republiky transferem těchto zisků na západ. A to jak přes dividendy, tak přes vnitropodnikové ceny.

Lízal: Statistika říká, že podíl reinvestovaného zisku u nás se oproti stavu před intervencí zvýšil. A to srovnání se Slovenskem – jsem rád, že jsi tu zmínil, že víc lidí pracuje. Objem peněz na mzdy narostl a na firmách bylo, jestli ho celý promítnou do mezd, nebo do zaměstnanosti. Oni ho promítli skoro celý do zaměstnanosti, protože byl nízký tlak ze strany odborů na zvyšování mezd.

Horská: Ale podpořilo to – nemůžu si pomoci – trend, kdy místo abychom šli v české ekonomice víc do posilování kapitálu, podílu strojů a zařízení, jsme spíš pracovně intenzivní ekonomika.

Lízal: Tady my jsme ale udělali to jediné, co centrální banka v dané situaci může udělat, že zlevní financování kapitálu. My jsme snížili reálnou úrokovou míru, aby se kapitál zvedl. Ale samozřejmě struktura ekonomiky je daná. Centrální banka nemůže měnit strukturu ekonomiky. Může ekonomiku nakopnout, ale kdo se toho chytne a kdo ne, to už neovlivníme.

Horská: Mě zaujala analýza od jednoho studenta, kterou jste zavěsili na blog ČNB a v níž se dokazuje, že intervence centrální banky vytvořila 100 tisíc pracovních míst. Což by znamenalo, že z těch 130 tisíc pracovních míst vytvořených od listopadu 2013 jde 70 procent na váš vrub. Nestojíte za tím přehřátým trhem práce, kdy si dnes exportéři stěžují, že nemají zaměstnance?

Lízal: Musím říct, že obvinění, že jsme způsobili pokles nezaměstnanosti a přehřátí na trhu práce, mi nevadí. Z tohoto pohledu naše politika splnila svůj účel. Můžeme se bavit o tom, jestli zaměstnání nese hodně peněz, nebo málo, ale ekonomicky je pořád lepší, když ten člověk něco dělá, než když jenom pobírá dávky.

Kříž: Nezaměstnanost klesá v poslední době v celé Evropě, dokonce i v Řecku, jdeme s trendem. A ano, když český zaměstnanec stojí 25 procent rakouské nebo německé úrovně, jistě to pomůže přesunu výroby, a tím i zaměstnanosti v České republice, to ti rád přiznám. Jenže když můžu zaměstnávat pracovní sílu za tak málo peněz, logicky nebudu tolik investovat do technologie. Irsko bylo v 80. letech chudá země, pak dvacet let rostli tempem šest sedm procent ročně. A jsou dnes evropská špička – i ve mzdách. Nikde není psáno, že bychom taky nemohli růst o pět šest procent ročně. Je tu obrovský prostor. Jen už to nebude přes průmysl, toho máme v Evropě největší podíl. Bohužel v tom produkčním řetězci jsme ti, kteří dělají za málo, a co se tady vytvoří, se vyveze ven. Takto nastavená ekonomika nemůže nikdy dosáhnout na průměr EU, to se musí změnit.

Horská: A vy si myslíte, že kdyby ČNB působila ve prospěch posilování koruny, byl by to jeden ze způsobů, jak se posunout nahoru ve výrobním řetězci?

Kříž: Koruna se vůbec neměla oslabovat. A jestli se bude příští dva měsíce tisknout tempem jako v lednu… My ani dnes nevíme, kdy centrální banka z těch intervencí konečně vystoupí, tak se opravdu může stát, že těch devizových rezerv bude tolik, že na dlouho se kurz zafixuje kolem 27 korun za euro. Kdyby v roce 2013 ČNB neintervenovala, mohlo dnes být 22–23 korun za euro.

Lízal: Jak velká by pak byla nezaměstnanost?

Kříž: Možná by místo 5,2 byla 6 procent. A některé dobré firmy by neměly problém sehnat zaměstnance.

Lízal: Podle mě by byla spíš jako na Slovensku.

Mluvíte teď trochu jako ministr práce a ne jako člen vedení ČNB.

Lízal: Přečtěte si v zákoně, co má dělat národní banka. V první řadě dbát o cenovou stabilitu. V druhé řadě je toho fůra, ale v podstatě podpora ekonomiky a hospodářské politiky vlády. Já nemůžu dělat měnovou politiku takovou, která by šla proti vládě, jen proto, že si myslím, že je čas na strukturální reformy.

13. února 2017