Začíná to být vážné, i když se vlastně nic převratného nestalo. Sněmovna odhlasovala obyčejné usnesení, ve kterém jen aktualizovala žádost svého rozpočtového výboru. Ten přesně před týdnem žádal generálního ředitele Finanční správy Martina Janečka, ať prověří, jestli se ministr financí Andrej Babiš nedopustil při operacích s korunovými dluhopisy Agrofertu daňového úniku. K tomu sněmovna zareagovala na páteční Babišův „audit“, kterým ministr vysvětlil, kde vzal na dluhopisy peníze, a tím ovšem vzbudil vážné podezření z dalšího daňového úniku. A vyzvala premiéra Bohuslava Sobotku, ať „vyvodí důsledky“, pokud Babiš údaje z auditu do konce dubna nevysvětlí. Pro usnesení hlasovalo pět poslaneckých klubů, proti bylo ANO, zdržel se Úsvit, tedy jeho zbylá část bez Tomia Okamury.

Proč neříci, jak to bylo

Žádost o vysvětlení v daňových otázkách není v žádném případě brutální útok. Něco takového patří k rutinnímu postupu finančního úředníka, který si není jistý, že poplatník jasně doložil své příjmy a náklady v každoročním daňovém přiznání. Tak si vyžádá přesnější údaje. Přesto se obdobná žádost stala skandálem, dost možná největším, který Babiše dosud postihl.

Reakce obou oslovených hodnostářů, Janečka a Babiše, jsou totiž nepochopitelné. Janeček zapochyboval, že má smysl případ s korunovými dluhopisy prověřovat, Babiš zase prohlásil, že nic vysvětlovat nebude. Pak ještě pro efekt dodal, že když ho Sobotka odvolá, tak aspoň bude mít čas na volební kampaň. I kdyby někdo do této chvíle Babišově verzi o případu s dluhopisy věřil, pak si musí říci, že ministr financí s podporou šéfa Finanční správy něco opravdu skrývá. Proč prostě neřeknou, jak to bylo? Pak by měli klid.

Problém bude zřejmě v tom, že případ s dluhopisy i operace popsané v tzv. auditu jsou přesvědčivými doklady o existenci příjmů, ze kterých Babiš nezaplatil daň, i když ji podle zákona zaplatit měl. Existují judikáty, ze kterých vyplývá, že nákup korunových dluhopisů opravdu vedl k obcházení zákona o dani z příjmů. Svědectví obchodního rejstříku a tzv. auditu o tom, jak ministr prodával akcie firem Profrost a Afeed svému holdingu Agrofert, je v tomto směru ještě přesvědčivější a má dokonce nezanedbatelný komický rozměr. V případě pekárny Profrost, která je k vidění v prostějovské ulici J. B. Pecky, si ho může užít každý.

Pekárna za všechny peníze

Dne 29. dubna 2010 se Andrej Babiš prokázal svému notáři pár desítkami akcií v celkové hodnotě dvou milionů korun a doložil tím, že je jediným majitelem Profrostu. Pak rozhodl, že zvýší základní kapitál o 10 akcií po 10 milionech. Z toho osm akcií nabídne firmě Agrofert a další dvě akcie sám sobě. Agrofert tak získal 78,4 procenta akcií pekárny za 80 milionů. Ovšem 11. května 2010 uzavřel Babiš s Agrofertem smlouvu na prodej šestnácti akcií po sto tisíci korun. To je celkem 1,6 procenta akcií, které holding pořídil za 527 milionů. Tady trojčlenka nefunguje.

Pokud by šlo skutečně o daňový únik, tedy vyvedení 527 milionů z Agrofertu bez zaplacení daně z dividend, přišel by tak stát o 79 milionů korun. To by mohlo být daňovým poplatníkům opravdu líto, protože tři roky předtím přispěli Babišovi na budování Profrostu investiční pobídkou 110 milionů.

Kdyby chtěl Babiš takové operace vysvětlovat, tak by nejspíš musel přiznat, že opravdu šlo o optimalizaci daní, a pak zkusit úhybný manévr argumentem, že to je přece kavalírský delikt proti tomu, co prováděli ostatní. Předstoupit s takovým vysvětlením před sněmovnu nebude legrace, proto se stal vyhazov z vlády opravdu reálnou alternativou.