Jednou z nenápadných, ale sveřepě vedených bitev současnosti je souboj o stupeň podřízenosti státních zástupců (a potažmo policie) vládě. Špičky státních zástupců připravovaly několik let zákon, který by jim garantoval ještě větší autonomii. Po razii na Úřadu vlády loni v červnu, kdy se vrchnímu zastupitelství v Olomouci podařilo vyvolat očekávání, jimž téměř rok a půl poté stále není schopno dostát, je ale všechno jinak. Návrh zákona, který letos v létě připravilo ministerstvo spravedlnosti v gesci náměstka Roberta Pelikána (za ANO), vyvolal přednedávnem prudkou reakci šéfky Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenky Bradáčové i nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. V jeho očích zůstává situace stále dramatická.

Před dvěma týdny se konala přestřelka mezi státními zástupci a ministryní spravedlnosti. Posunuli jste se za tu dobu nějak?

Minulý pátek (20. listopadu – pozn. red.) jsem od paní ministryně dostal dopis, abych vyjádřil své námitky k zákonu, ještě než začne připomínkové řízení ve vládě a práce komise v koalici.

Vy jste dosti jasně pojmenovali, co v návrhu považujete za rizika. O tom se s vámi ministryně baví?

Berte to tak, že to bylo pojmenování ve veřejném prostoru, poněvadž vy novináři jste se na to ptali. Teď se chystáme jednat s ministerstvem o našich základních připomínkách. Pochopitelně nevím, jak moc to budeme moci ovlivnit.

Zneklidněn jste tedy i nadále?

Pokud by ten zákon zůstal v navrhované podobě, je možnost zneužití extrémní. Jasně že k tomu nemusí dojít, ale může. A už ta možnost mě samozřejmě děsí.

Co je nejvýš ve vaší hitparádě nebezpečných míst?

Zaprvé: zákon oproti původnímu návrhu neruší vrchní státní zastupitelství. Původní návrh je měl zrušit a zřídit protikorupční speciál, ovšem s úžeji vymezenou působností. Současný návrh předpokládá, že vrchní státní zastupitelství zůstanou, k nim se zřídí speciál na úrovni kraje, čili k dnešním osmi přibude jakoby deváté krajské státní zastupitelství, které ale svou povahou bude speciální státní zastupitelství s velice širokou věcnou působností: všechny majetkové, hospodářské činy se škodou nad 75 milionů korun, k tomu korupce atd. Nebude to zapojeno do soustavy státních zastupitelství, ale bude stát jakoby stranou a bude mít nad sebou speciální dohled, takže místo dvou vrchních budeme mít tři vrchní státní zastupitelství.

Působí to docela nepřehledně, ale nese ten speciál kromě vyšší nepřehlednosti i nějaká přímá rizika?

Návrh zákona nevylučuje vznik poboček speciálu, takže tu může vzniknout kompletně paralelní struktura k té stávající. Podle zákona zřídíte speciální zastupitelství v Praze a ono bude mít pobočky v krajských městech. Do této paralelní struktury poplyne velká část agendy, podle našeho odhadu by si změna vyžádala 120 státních zástupců navíc.

Tak ti by asi byli vzati z těch stávajících, ne?

No tak to by asi nemohli, poněvadž v návrhu zákona se píše, že v šestých odborech státních zastupitelství si pracovníci dodělají svoje spisy. Na druhou stranu je tam trochu schizofrenně určeno, že ministr spravedlnosti může konkrétního státního zástupce bez jeho souhlasu přeložit ke speciálu. Návrh je mírně řečeno hrubě tesaný.

Co pravomoc ministrů spravedlnosti jmenovat šéfy těchto speciálů?

A to je druhá věc. Sice na papíře to vypadá hrozně hezky, píše se tam, že se jmenuje na základě výběrového řízení – ministr stanoví výběrovou komisi, z pěti členů tři místa obsadí státní zastupitelství, dvě ministerstvo spravedlnosti, tedy státní zastupitelství má převahu. Jenže ministr jednak nemusí respektovat pořadí ve vybrané trojici, může si vybrat prvního, ale i druhého nebo třetího, jednak si nemusí vybrat taky vůbec nikoho. V tom případě se koná druhý konkurz a ani v něm si ministr nemusí vybrat nikoho. Když si nevybere ani napodruhé, může si konečně vybrat jakéhokoliv státního zástupce sám, podle vlastní úvahy. Míra zneužitelnosti v takto navrhovaném modelu je vysoká.

A když navrhovaný model porovnáte s platným stavem, je to zhoršení?

Je to zhoršení. Zatím funguje model, v němž nadřízený státní zástupce navrhuje podřízeného státního zástupce: krajský okresáka, vrchní krajského, nejvyšší vrchního. Výjimkou je nejvyšší, ten může dát návrh na jakékoliv úrovni. Tento návrh jde na ministerstvo spravedlnosti a ministr buď jmenuje, nebo návrh odmítne – logicky by to musel udělat ze závažných důvodů, ale dosud se nestalo, že by ministr svévolně jakéhokoliv kandidáta odmítl. Takže dnes existuje dělená zodpovědnost a je to tak správně.

Na druhou stranu se do výběru zavádí princip konkurzu. To neoceňujete?

Je to bonus, OK. Nicméně má i své nevýhody. Já jsem byl donedávna zastáncem výběrových řízení, ale když vidím, jak letos probíhají některá výběrová řízení na soudce...

… myslíte Ústí nad Labem?

Například. Neznám ani jednoho z kandidátů do Ústí, ale to, že se výsledky propíraly v médiích, že se do nich dostaly i body neúspěšných uchazečů, mi připadá docela bezohledné vůči uchazečům. Představte si, že máte spor, který rozhoduje soud v Ústí nad Labem, jdete k soudu týden poté, co jste si v novinách přečetl, že zrovna váš soudce získal v konkurzu jen pět nebo třeba nula bodů. Co si asi pomyslíte? Není on nějakej divnej? To oslabuje důvěru v justici jako celek.

Nejsou ta výběrová řízení v návrhu jen maskovací nátěr skutečnosti, že rozhodování bude nakonec stejně jen v rukou ministra?

Bojím se, že tak, jak je to napsané v návrhu, to může být.

Třetí věc, která vám vadila, je právo ministra nahlížet do živých kauz. Kudy konkrétně by ministr mohl nahlížet?

Cituji z návrhu: ministerstvo může požádat NSZ o informace k činnosti státního zastupitelství, pokud takové informace potřebuje pro úpravu právních předpisů nebo pro účely tvorby politiky v oblasti působnosti ministerstva.

Co je na tom špatného?

Je to trošku zavádějící, poněvadž pro účely tvorby zákonů státní zastupitelství přirozeně informace poskytuje, hlavně obecné informace o vývoji kriminality atd. Na základě tohoto ustanovení by ministr mohl teoreticky žádat o informace z živých kauz.

To moje laické oko z návrhu nevyčte.

A je snad v návrhu nějak specifikovaná povaha té informace, kterou ministr může vyžadovat? Není. Je tam jen účel. My jsme původně navrhovali, aby státní zastupitelství tam, kde cítí potřebu, mohlo – zdůrazňuji mohlo – informovat ministerského předsedu o určitých věcech závažných pro ekonomiku nebo pro bezpečnost státu. Pokud vláda bude rozhodovat třeba o nákupu zbraní za velké peníze a státní zastupitelství ve věci povede trestní řízení, je pochopitelné, že státní zástupce přijde za premiérem a upozorní ho.

To dneska nemůžete?

Jedině na žádost ministra spravedlnosti. Mohu jít za ministrem, aby on požádal premiéra, ať mě vyslechne. Náš podnět byl do současného návrhu ministerstva překlopen a zkomolen tak, že státní zastupitelství poskytuje informace v nezbytném rozsahu předsedovi vlády, tedy že má povinnost informovat. A když si současně uvědomíte, že vláda podle nového návrhu může odvolat nejvyššího státního zástupce za porušování svých povinností, pak stačí, aby nejvyšší státní zástupce třikrát čtyřikrát premiérovi nepodal zprávu, o které on si bude myslet, že nebyla potřebná, zatímco premiér si bude myslet, že potřebná byla – a v tu ránu jste zralý na odvolání.

Cítím v tom vaši podezřívavost vůči vládám, že by některé informace od vás měly tendenci ztopit.

Před pár lety měli v Bádensku-Würtembersku příklad ministryně spravedlnosti, které dalo státní zastupitelství informaci, že její stranický kolega je podezřelý z trestné činnosti a že u něj bude domovní prohlídka. Ona mu to zavolala – a je odsouzená za zneužití úřadu. Ona měla právo tu informaci dostat, ale už ne posílat ji dál. Já jsem si při nástupu do úřadu vytyčil, že státní zastupitelství bude nezávislé na politických vlivech, s čímž souvisí i to, že politika nebude mít vhled do toho, co dozorujeme. Nepodezírám nikoho ze současné vlády, ani ministryni spravedlnosti, ani premiéra, že by nám chtěli jakkoliv zasahovat do práce. Ale ten zákon píšeme na dobu špatnou.

A jak si tedy vysvětlujete, že když oni sami vám nechtějí zasahovat do práce, že si tu možnost osobují?

Nevím, fakt. To je spíš otázka na paní ministryni.

Lenka Bradáčová před třemi týdny prohlásila: Nikdo nám neřekl důvod, proč je najednou soustava státních zástupců takhle připoutávána k vládní moci. Slyšeli jste nějaký důvod od té doby?

Ne. Pořád žádný důvod neznám.

Třeba už žádná vláda nechce zažít to, co Nečasova – aby ji státní zástupce sejmul z důvodů, které i po roce a půl vypadají dost prapodivně.

Tak, prapodivně… Část té věci je obžalována, ačkoliv se přiznám, že čekám, jak bude soud ve věci zpravodajců probíhat. Blíže se k tomu nechci vyjadřovat, pořád v té věci zůstávám stížnostním orgánem a nerad bych se z rozhodování o stížnostech vyřadil. Chápu nicméně, že případ je to průlomový, že něco takového se doposud v naší zemi nestalo, a nevím, jestli se ještě někdy stane.

Já jsem jen přemýšlel nahlas, co může politiky vést k potřebě mít vhled do živých kauz. Tady padla vláda po krajně nezvyklé operaci...

Jestliže jsem říkal, že něco takového doposud nikdy nebylo, tak pochopitelně to možná je milník ve vývoji naší společnosti. Bezesporu. Jak dalece se promítá do uvažování politiků, je námět na váš komentář. Mně to nepřísluší.

Je pravda, že při přípravě zákona se ministryně Válková pohybovala na vašem půdorysu, a najednou někdy letos v létě přešaltovala?

Pravda je, že když paní ministryně nastoupila, začali jsme o zákonu hned jednat, a to ještě o našem původním návrhu. Jakkoliv říkat, že zákon navrhli státní zástupci, je mediální zkratka – návrh tehdy podávalo ministerstvo spravedlnosti, prošel Nečasovou vládou a v prvním čtení i sněmovnou... Nicméně o našem návrhu a jeho možných úpravách jsme se s ministryní do letošního května bavili, rozšiřovala se trochu působnost speciálu a měl jsem dojem, že v květnu už jsme dospěli do stadia jakési obecné shody. Pak si ovšem ministerstvo přípravu zákona vzalo pod sebe, já o dalším vývoji nevěděl prakticky nic, až pak jsem na začátku září přijel na výjezdní zasedání ústavně-právního výboru, kde nás seznámili s tezemi nového zákona.

Přelom května a června se shoduje s odchodem náměstkyně Hany Marvanové, kterou vystřídal Robert Pelikán, ne?

Ano.

A přisuzujete změnu linie náměstkovi Pelikánovi?

To nevím, to bych spekuloval.

Je v západní Evropě běžná tak nezávislá prokuratura nebo státní zastupitelství, jaké jste pro sebe navrhovali vy?

Jenže spousta evropských zemí nemá naši zkušenost čtyřiceti let s totalitou a předtím šesti let s jinou totalitou za druhé světové války. Uvědomte si, že píšeme zákon do našich společenských podmínek daných naší historií.

Neměla by už po 25 letech svobody být etalonem spíš praxe v západních zemích než vzpomínky na dobu před rokem 1989?

Mně to nepřísluší hodnotit, ale vy, komentátoři, sociologové, politologové, si musíte klást otázku, v jakém stavu česká společnost je.

Jako že postkomunistické země potřebují silnější a autonomnější prokurátory než západní země?

Já si myslím, že pokud ve společnosti nejsou vybudovány určité obyčeje, je nutné, aby to nebezpečí zneužití bylo ošetřeno jinak, tedy v zákoně.

Když se na zákon podíváme celkově, přijetí vašeho návrhu by bylo zlepšení a návrh ministryně Válkové zhoršení proti současnému stavu?

Ano.

To by byl paradox, že poté, co neziskový sektor přispěl svým bojem proti garnituře, která údajně ohýbá právo, zametl tím cestu změně, která pro vás znamená dramatické zhoršení.

Řeknu k tomu jedinou věc: než aby došlo ke zhoršení, tak radši bez jakékoliv změny zachovat dnešní stav. Protože pokud bude přijat stávající návrh ministerstva, může být závislost státních zástupců na politické moci mnohem vyšší.

Byl by to zlom?

Já se bojím, že ano. Od roku 1993, když se v nové České republice dělal systém nanovo, převažovala tendence oprostit se od prokuratury, která byla vnímána jako relikt totality. Vydali jsme se cestou státního zastupitelství, které nebude založeno na monokratickém principu, ale na samostatnosti jednotlivých složek soustavy. Postupně se to sice upravovalo – například se do příliš rozdrobené soustavy přidávaly kontrolní mechanismy, omezoval se vliv ministra –, ale pokud bychom přijali současný návrh ministerstva, vracíme se před rok `93.

Co byste dělal po přijetí takového zákona?

Na podobné otázky říkám, že rezignací se nevyhrožuje. Ta se podává.

Vnitřní hranici, za kterou nepůjdete, v sobě tedy máte?

Samozřejmě, a dobře promyšlenou. Ale nebudu ji teď specifikovat. Víte, já jsem v roce 2010 z Haagu neodcházel s tím, že jdu za vrcholem své kariéry. Já jsem se vracel proto, že jsem měl představu, jak NSZ osamostatnit od politické moci, a v důsledku tak pomoci české společnosti. Třeba to zní pateticky, ale je to tak.

Mohl byste se do Haagu vrátit?

Tady platí: nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

Takže zůstanete v České republice?

Vy to stavíte, jako kdybych příští týden končil nebo co. Já jsem nikdy žádnou profesní změnu předem neplánoval, jak to přijde, tak to přijde. Vycházím z toho, že když je člověk dobrej, tak je o něj zájem.