Jako Mick Jagger a Rocky

Snímek Rocco je jakési vyznání pornoherce Rocca Siffrediho. Z traileru se sice zdá, že přinejmenším vizuálně půjde o kašírovaný film, ale to vzhledem k oboru, jímž se zabývá, šlo čekat. Rozhodující bude, co se půjde dovědět o Siffredim. Něco snad ano, vždyť slibně působí třeba scéna, v níž se mu jedna z partnerek přiznává k ročníku svého narození, načež on zděšeně kontruje, že jeho syn je jen o rok mladší. Siffredi v oboru účinkuje přes třicet let. Není to nejdelší kariéra některého z herců, ale rozhodně trvá přes vděčné období. Za ona desetiletí totiž žánr docela ztratil na nepatřičnosti a jeho tvůrci jsou běžnými celebritami. Byť paradoxně jsou horší herci než jejich předchůdci z dob, kdy ještě šlo o filmový obor. To totiž je zábavné: internet a nová média měnila porno a to nezřídka sloužilo jejich vývoji. U všeho toho Siffredi jistěže byl.

Rocco, Francie 2016, 105 minut
Režie: Thierry Demaizière, Alban Teurlai
Kamera: Alban Teurlai
Hudba: Avia
Hrají: Rocco Siffredi, James Deen, Abella Danger, John Stagliano, Gabriele Galetta a další.
V kinech od 16. března.

Toužebně: Haničko! Sluníčko!

Z bohatého a četného českého písemnictví 19. století dodnes zbylo jako jeho základ a hypotetický vrchol (třebaže disponuje spoustou dalších skvělých textů) pouhých šest děl: dvě prozaická (Malostranské povídky a Babička), dvě poetická (Máj a Kytice) a dvě dramatická (Maryša a Lucerna). Bývalo kdysi nemyslitelné, aby některé z nich bylo všeobecně neznámé, dnes už si tím jisti být nemůžeme. A tak i proto bezesporu je událost, rozhodne-li se přední pražská scéna svébytné a snad ještě ne zcela vyčerpané poetiky uvést právě Lucernu Aloise Jiráska. Pohádku o tuzemských mravech i mýtus o počátku moderní české společnosti. Znovu tedy z jeviště zazní vzpoura mlynáře vůči vrchnosti, požadující na onom hrdém muži porazit vzrostlou lípu, znovu tento muž bude převádět kněžnu přes mokřady do zámku, znovu u toho budou asistovat nadpřirozené síly. Kéž se povede.

Alois Jirásek: Lucerna
Režie: Hana Burešová
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Scéna: David Marek
Kostýmy: Hana Fischerová
Hudba: Marek Doubrava
Hrají: Eva Hacurová, Jan Meduna, Miroslav Hanuš, Igor Orozovič, Jaroslava Pokorná, Jan Vondráček a další.
Premiéry v Divadle v Dlouhé 17. a 18. března března od 19:00, nejbližší reprízy 26. března a 6. a 26. dubna.

Oduševnělost proletariátu

Našinec toho o Polsku prý mnoho neví. Zato ví, že polský národ je plný katolíků. Spojnicí a korekturou obou mínění může být výstava Architektura VII. dne, jež představuje kostely, které byly postaveny v Polsku v letech 1945–1989. A to jistěže navzdory vládnímu režimu. Kostely stavěli většinou sami farníci, a jsou tak příkladem komunitní architektury, která odmítala modernismus státu, centrálně řízeného v duchu sovětského komunismu. Šablona nově budovaných měst narážela na tradiční katolicismus společnosti, která projevila svou vůli narušováním funkcionalismu novinek. V nich původně nebyl prostor pro kostel, jenže protože zároveň jejich stavba nebyla zakázána, přitahovala talentované architekty a řemeslníky. Vznikaly tak vskutku komunitní stavby a ovšem (zvlášť po vzniku Solidarity a po zvolení Jana Pavla II. papežem) centra odporu proti režimu.

Architektura VII. dne
Kurátoři: Iza Cichońska, Karolina Popera a Kuba Snopek
Výstava začíná 17. března a k vidění v Centru současného umění DOX je do 22. května.

Interview jako rána svědomí

Revolver Revue dávno není jen literárně-výtvarný časopis, nýbrž taky vydavatelství. Má několik zásluh: třeba kritickou edici svých autorů (Martina Hyblera, Michaela Špirita…), třeba vydání románů Martina Ryšavého Cesty na Sibiř a Marka Vajchra Jména Příběhu, třeba Eseje o typografii Františka Štorma. A ovšem další skvělé knihy. Nejnovější je svazek rozhovorů z časopisu, jenž vychází od roku 1985, kdy ještě fungoval jako samizdat. Samozřejmě za takovou dobu – aktuálně má časopis na kontě 105 čísel – už se rozhovorů nastřádá. Ve vybrané šedesátce jsou spisovatelé (Josef Topol), výtvarníci a fotografové (Bohdan Holomíček), kritici (Jan Lopatka), historici (Petr Blažek), hudebníci (Tony Ducháček). Především ale je to cenný pohled nazpět, vždyť řada rozhovorů je z doby, kdy dotazovaný ještě nebyl známý, případně je to jediný rozhovor, který poskytl. Toto ano.

RR rozhovory. K vydání připravily Terezie Pokorná a Edita Onuferová. Vydala Revolver Revue roku 2016. 776 s. 449 Kč.