Nemocnice dostanou díky populismu vlády přidáno

Příliš pozdě pro zachránce zdravotnictví

Nemocnice dostanou díky populismu vlády přidáno
Příliš pozdě pro zachránce zdravotnictví

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když nastoupí přímočarý předvolební populismus, odkládají se zbraně vnitrokoaličních sporů. Tak je možné komentovat jednomyslné rozhodnutí vlády, podle nějž se v příštím roce zvýší platby za státního pojištěnce na 969 korun měsíčně. Zdravotnictví touto cestou dostane tři a půl miliardy navíc.

Populismus nepochybně sehrál svou roli z toho důvodu, že koalice dosud měla se zvyšováním tzv. příspěvků za státní pojištěnce značné problémy. Sociální demokraté přidat chtěli, zpravidla však se svými pokusy neuspěli, protože se jejich ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček nedokázal domluvit s ministrem financí Andrejem Babišem (ANO). Proto se také v letech 2015 a 2016 příspěvky zvýšily z 60 miliard ročně jen o další dvě miliardy. Sociální demokraté to dokázali až při jednání o rozpočtu na letošní rok, kdy ANO konečně ustoupilo a umožnilo přidat 3,5 miliardy. Teď se opakuje stejný krok pro rok 2018, a aby toho nebylo málo, ve sněmovně čeká na druhé čtení zákon, podle nějž se stejně zvýší státní příspěvek i v letech 2019 a 2020. Jde o vládu, která se přes počáteční spory o zdravotnictví opravdu vzorně stará, to musí vidět každý volič.

Populismu nasvědčuje i obsah vládního nařízení, jímž se platby zvyšují. Naprostá většina příspěvku by měla zajistit desetiprocentní růst tarifních platů. Ať každý lékař i sestra vědí, komu mají být za zvýšení platů vděční, a ať podle toho volí.

Kvalitní zdravotnictví tedy zůstalo zachováno jen pro někoho a východoevropské systémy postupně ztrácejí výkonnost, jak dosvědčují poslední spotřebitelské výzkumy EHCI - Foto: archiv

Na hraně korupce

Skutečně seriózní kritika by ovšem neměla skončit povzdechem, že politici příliš myslí na volby. Zdravotnictví je v této chvíli v prekérní situaci, kdy se dá každé zvýšení resortního rozpočtu pouze chválit. Třeba by měl být takový krok doprovázen nějakou dílčí reformou, která by zajistila, aby se peníze utrácely víc efektivně, přesto se stala nízká úroveň zdravotnických příjmů tak závažným problémem, že s přidáním aspoň pár miliard nejde váhat.

Samozřejmě je teď možné bědovat, že si z nerozvážně uvolněných peněz namastí kapsu především přeplácení nemocniční manažeři, distributoři léků a monopolní výrobci zdravotnického materiálu. I kdyby k tomu docházelo, jde o nepodstatné detaily. Tuzemské zdravotnictví prochází přelomovým obdobím, které určí jeho podobu na příští desítky let. Lékaři nejen v Česku, ale i v jiných postkomunistických státech zvýšili v posledním čtvrtstoletí svou výkonnost díky tomu, že se naučili využívat nejmodernější technologie, které byly dříve nedostupné. Zvyšování průměrného věku je toho dokladem. Pak se ovšem zjistilo, že náklady na plošné používání nové skvělé léčby jsou pro zdravotnické rozpočty chudších východoevropských zemí příliš vysoké. Přístup tedy musel být omezen a ve většině zemí o něm rozhodovala nesmlouvavá korupce, jejíž rozmach ještě podpořily nízké doktorské platy. Kvalitní zdravotnictví tedy zůstalo zachováno jen pro někoho a východoevropské systémy postupně ztrácejí výkonnost, jak dosvědčují poslední spotřebitelské výzkumy EHCI. České zdravotnictví odolává jako poslední. Zřejmě díky tomu, že se zdravotníci spokojují s nižšími platy a že se pokud možno striktně dodržuje pravidlo, podle nějž má každý nárok na stejnou péči. Za současných příjmových podmínek ve zdravotnictví ovšem není otázkou, jestli systém tuto praxi udrží, ale jak dlouho ji udrží.

Odložení problému jako úspěch

Na rozdíl od vyspělých zemí západní Evropy, s nimiž je dnes naše zdravotnictví srovnatelné, dáváme na léčení tuzemských pacientů příliš málo. Hlavním zdrojem financování je všeobecný pojišťovací systém, který utrácí necelých šest procent HDP. Ve srovnatelných státech, jako je Rakousko, Velká Británie či Švédsko, mají hlavní systémy financování k dispozici o dvě až tři procenta HDP navíc. Z tohoto pohledu hrozící úpadek tuzemské péče odvrátí jednorázové zvýšení zdravotnického rozpočtu o 100 miliard korun.

Vláda Bohuslava Sobotky tento problém neřešila. I když to musí překvapit, podíl výdajů ze zdravotního pojištění na HDP se v jejím funkčním období snížil na 5,6 procenta HDP, tedy na úroveň o tři promile nižší než v dobách, kdy zdravotníci hořekovali nad brutálními úsporami Nečasovy vlády.

Bude správné, když zdravotníci dostanou za státní pojištěnce napřesrok tři a půl miliardy navíc. Doufejme, že se tím úpadek aspoň podaří odložit a že tuzemské nemocnice a ordinace ještě chvíli dokážou žít z podstaty.

14. dubna 2017