Knihtisk dokázal změnit a posunout svět víc než králové

Johannes Gutenberg a zrod západního světa

Knihtisk dokázal změnit a posunout svět víc než králové
Johannes Gutenberg a zrod západního světa

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Velmi často se lidé zamýšlejí nad tím, co vlastně znamená moderní Evropa či západní svět a kde hledat jejich počátky. Možných odpovědí je nepochybně vícero, já se na tomto místě přikloním k variantě, že za formování Evropy se vším dobrým i zlým může do značné míry vynález knihtisku v kombinaci se zámořskými objevy, k nimž došlo o několik desetiletí později. Objev knihtisku v polovině 15. století zcela změnil paradigma množení, šíření a sdílení informací v národních jazycích a nepřímo napomohl náboženské reformaci, jeho vliv můžeme nepochybně cítit i na pozadí tzv. vestfálského míru o mnoho desetiletí později a vzestupu národnostních států, na jejichž principu operuje a evidentně nadále bude založeno fungování evropského poloostrova i do budoucna.

Zámořské objevy naopak zásadním způsobem přispěly k poznání, že Evropa a „naše“ civilizace nepředstavuje jediný možný způsob uspořádání společnosti. Vedle toho vedly k získávání poznání, které relativizovalo tehdejší evropské dogmatické závěry a nepochybně výrazně přispěly k osvícenské filozofii. Oba fenomény rovněž zásadním způsobem podnítily volnost myšlení, v mnoha ohledech hraničící s obrazoborectvím, a bezparalelní vzestup vědeckého bádání markantní od 16. století. To jsou charakteristiky, které tzv. Západ činí unikátním. Další úvahy v tomto textu budou však věnovány Gutenbergovi.

Na základě dnešních poznatků archeologie a historie se zdá velice pravděpodobné, že dějiny se neodehrávají lineárně, ve smyslu neustálých pozvolných změn, ale naopak prostřednictvím velkých náhlých, skokových změn. Právě kritická období, která vykazují zásadní změny postihující společnost ve všech jejích aspektech, se nazývají období přerušovaných rovnováh. Právě tehdy se v krátkém historickém úseku celá společnost zásadně změní ve všech svých podstatných částech (subsystémech). Výsledkem je historie jakoby rozlámaná do menších a více či méně jednotlivých homogenních úseků, oddělených přeryvy zásadních změn odehrávajících se ve velmi krátkých – z pohledu historika – okamžicích: skocích. Velmi často můžeme tyto skokovité změny spojit i s konkrétní osobností.

Johannes Gutenberg kontroluje, co vylezlo z knihtisku - Repro: archiv

Johannes Gutenberg (1397/1400–1468) byl jednou z mnoha vynikajících osobností, které zásadním způsobem změnily charakter světa a přispěly k jeho hlubokým proměnám bez toho, že se staly prezidenty, ministerskými předsedy nebo jinými vrcholnými činiteli. Ani Gutenberg však zřejmě netušil, k čemu jeho dílo přímo i nepřímo povede.

Rychlá proměna světa

V roce 1997 americký časopis Time vyhlásil Gutenberga za nejdůležitějšího muže druhého tisíciletí. O Gutenbergovi samotném toho sice moc nevíme, o to více však vyniká rozsah a dopad jeho vynálezu výroby knih. Johannes Gensfleisch zvaný Gutenberg se narodil kolem roku 1400 v německé Mohuči, kde i 3. února 1468 zemřel. Proslavil se jako vynálezce knihtisku s pohyblivými kovovými písmeny. K tomu mělo dojít někdy kolem roku 1450. Tento vynález zcela změnil naše nakládání s informacemi, jejich dostupnost, šíření i uchovávání v nezměněné, naprosto identické podobě. Vynález se záhy rychle rozšířil a dnes je pokládán i za jeden z pilířů, na nichž vyrostlo období renesance. Na jeho počátku stál tisk tzv. Gutenbergovy bible, která vznikala v letech 1452–1454 a předznamenala knižní médium, které zásadně proměnilo Evropu. Následný tisk biblí v lokálních jazycích a ne v latině rozhodujícím způsobem přispěl k tomu, že se Evropa začala národnostně obrozovat a vznikaly zárodky toho, čemu nakonec dal pevnou podobu tzv. vestfálský mír, uzavřený 24. října 1648, který ustanovil zásadu, že budoucí evropské konflikty budou řešeny na národnostní bázi.

Abychom vůbec pochopili, v čem spočíval obrovský skok, který Gutenberg nastartoval, podívejme se na Evropu o století dříve, než se tento velký muž narodil. Velmi dobře nám k tomu může posloužit úryvek z životopisu Karla IV., Vita Caroli, který popisuje mládí tohoto významného českého krále až do jeho volby císařem. Když totiž Karel vzpomíná na svůj pobyt u francouzského dvora, kam ho otec Jan Lucemburský poslal již v sedmi letech, zmiňuje se i o tom, že francouzský král Karel IV. Sličný (1294–1328) neuměl číst ani psát:

Řečený král mě velice miloval a přikázal mému kaplanovi, aby mě poněkud vycvičil v písmě, ačkoliv řečený král nebyl písma znalý. A tak jsem se naučil čísti hodinky blahoslavené Marie Panny slavné, a když jsem jim poněkud porozuměl, čítal jsem je denně v dobách svého dětství stále raději, neboť mým strážcům bylo od krále nařízeno, aby mne k tomu pobádali.
(Vita Caroli, kapitola III)

Gutenbergova Bible - foto: archiv

Možná to zní neuvěřitelně, ale uplyne jedno století, a takovýto svět se začne měnit v základech. Přitom ještě ani rok 1450 nenapovídal, že by se po staletí zaběhlé zvyky a možnosti šíření a uchovávání informací měly změnit. Opisování knih a jejich vysoká cena byly tím, co bezpochyby značně omezovalo poznání dané doby. V roce 1451 navštívil Mohuč – již jako kardinál – Mikuláš Kusánský, aby se zúčastnil čtrnáctého sněmu benediktinů, kde se jednalo o reformě církve. Během ní viděl, že ani základní náboženské církevní texty jako otčenáš, Vyznání víry, Zdrávas Maria nebo Deset přikázání nejsou dodržovány jednotně – ani mezi lidem, ani v církvi. Proto nechal tyto základní texty vyřezat do dřevěných nebo odlít do kovových desek, které měly být vystaveny v kostelech a kodifikovat alespoň tyto základní texty. Do doby před Gutenbergovým vynálezem byl totiž v Evropě používán pouze deskový tisk, kdy musela být každá tištěná stránka nejprve vyřezána v dřevěné či kovové matrici. Tisk každé stránky znamenal nákladnou a zdlouhavou výrobu tiskové desky. Nebude trvat dlouho, a způsob uchovávání a předávání informací se zcela změní…

Zrod knihtisku a špatná smlouva

Gutenberg pocházel z movité patricijské rodiny Gensflesichů v Mohuči. Jeho otec se jmenoval Friele Gensfleisch zur Laden (narozen kolem 1350) a jeho matkou byla druhá otcova manželka Else Wirichová. Friele Gensfleisch byl obchodníkem s látkami a svého času i hlavním účetním města. Johannes své rodné jméno Gutenberg zřejmě přijal později, až ve dvacátých letech 15. století, a to na základě názvu rodného statku „Hofe zum Gutenberg“.

Gutenberg dlouho pracoval jako brusič drahokamů a zrcadel a zároveň jako zlatník. Tato řemesla mu nepochybně přinesla bohatý vklad do jeho budoucí činnosti, zejména v oblasti práce s puncovními razidly. Předpokládá se, že se již ve třicátých letech pokoušel o odlévání kovových písmen. Z útržkovitých údajů můžeme nepřímo usuzovat, že se Gutenberg vážně zabýval tiskem, respektive některými jeho aspekty, zejména však principy a technologiemi odlévání. Z této doby pochází i informace o výrobě knihtiskařského lisu, který zadal místnímu truhláři.

První určité zprávy se pojí s rokem 1448 a jsou spojeny s Mohučí. Zde a v této době Gutenberg tiskne vůbec nejstarší doložitelné inkunábule (prvotisky) jako Almanach auf das Jahr 1448 nebo Sibyllenbuch. Z této doby jsou známy i víceré půjčky, které Gutenberg potřeboval pro své řemeslo. Právě Sibyllenbuch dokazuje, že Gutenberg musel ujít ještě dlouhou cestu, než své umění zdokonalil. Známé fragmenty tohoto díla vykazují mnohé nedostatky, například vlnovité účaří a nezarovnaný pravý okraj zrcadla sazby. Stejně tak jednotlivá písmena vykazují značné chyby v přesnosti a kvalitě provedení. U těchto děl není Gutenberg podepsán a není stejně na nich ani vyraženo datum tisku. Je však na místě předpokládat, že za těmito tisky stál právě on. Nikdo jiný v té době zřejmě, alespoň pokud víme, nebyl. Lepší situace v pramenech nastává záhy po vyjití těchto prvních Gutenbergových děl. V letech 1449 a 1452 si Gutenberg půjčuje opět, tentokrát u významného mohučského obchodníka Johanna Fusta, a to dvakrát částku zhruba 1500 guldenů se šestiprocentním úrokem, zřejmě již za účelem tisku latinské bible. Z těchto půjček pak vzešel významný a svým způsobem pro Gutenberga tragický spor. Fust se totiž zavázal vedle toho vyplácet každoročně dalších 300 guldenů na vydržování tiskárenských pomocníků. Domníval se přitom, že těmito vklady se stává Gutenbergovým společníkem projektu tisku, zatímco pro Gutenberga byl pouhým věřitelem.

Fust byl také přesvědčen, že vytištěním bible mu bude půjčka vrácena. K tomu však nedošlo, protože Gutenberg vydělané peníze obratem investoval do svého majetku a dalšího zařízení tiskařské dílny. Když se Gutenberg k vyrovnání dluhu neměl, Fust ho v roce 1455 zažaloval a Gutenberg spor nakonec prohrál. Prohrál i díky svědectví, které proti němu vznesl jeho vlastní učeň, a po této kauze i nástupce v jeho tiskárně, Peter Schöffer. Gutenberg byl odsouzen k zaplacení částky 2020 guldenů, z toho měl zaplatit polovinu ihned. To však nebyl schopen. V důsledku následné exekuce tak přišel o dům, dílnu i její vybavení včetně odlitků písmen pro bibli B42. Skončila Gutenbergova velká životní etapa monopolního tiskaře.

Socha inovátora v centru Frankfurtu nad Mohanem - foto: Shutterstock

Přelom jménem bible B42

Před touto tragédií však Gutenberg zažil triumf své dlouhé pouti za uměním knihtisku. V letech 1454–55 vzniká Biblia latina neboli Gutenbergova bible B42, označovaná tak podle počtu řádků na stránce, i když toto číslo není fixní a na jednotlivých stránkách se počet řádků pohybuje mezi 40 a 42. Podle známých analýz je možné o této bibli uvést především následující poznatky: pro sazbu bylo použito písmo velmi blízké kaligrafické rukopisné textuře. Z celkem 290 znaků pokrývalo abecedu 24 majuskulí a 24 minuskulí a 242 písmen tvořily tzv. abreviatury a slitky. Celkem se odhaduje, že těchto znaků bylo odlito na 46 000 kusů. Podle umělých textových přeryvů se také předpokládá, že stránky sázelo až šest sazečů najednou. V letech 1454–55 byly každý den po dobu dvanácti hodin v činnosti tři lisy. Odhadem muselo být provedeno na 230 000 rázů, aby vznikl odhadovaný počet 150 výtisků na papíře a 30 na pergamenu. Každý výtisk bible měl 1282 stran, které byly rozděleny do dvou dílů.

V souvislosti s tiskem této bible, oblíbené vulgáty sv. Jeronýma, která byla paradigmatickou verzí pro celou dobu středověku, je třeba si uvědomit, že nešlo o kompletně tiskařské zpracování knihy, jak ho známe dnes. Stránky byly tištěny pouze v černém inkoustu (jen s několika málo místy červené sazby), mnoho aspektů textu bylo však třeba dodělávat ručně.

Knihtisk jako takový, respektive jeho revoluční inovace, spočívala v tom, že Gutenberg vytvořil technologii tisku z výšky propojující starší techniky rozmnožování textů i ilustrací, tj. techniku deskotisku nebo kovovými razidly, s nápadem využít pohyblivých typů písmen dostupných díky písmolijectví. K tomu bylo však zapotřebí rovněž nového typu barvy a tiskové formy. Jeho revoluční vynález spočíval zejména v tom, že jednak bylo možné tiskový postup prakticky donekonečna opakovat, zároveň však bylo také možné písmena volně kombinovat tak, aby byly poměrně rychle vytvářeny nové matrice stránek pro tisk.

Gutenbergův tisk bible B42 byl rozhodně přelomový a všechny výtisky byly prodány, ale je pravděpodobné, že mnohem ziskovější byla vydání menších textů, jakými byly například jednolisty, odpustky, krátké gramatiky a kalendáře. Všechny tyto tisky jsou známy z téže doby, do níž se datuje i tisk biblí. Bezesporu nejlukrativnější byl tisk odpustků. Paradoxně právě vznik knihtisku a jím produkovaná záplava tohoto specifického druhu dokumentů urychlily vývoj církve a nástup reformace. Ale zpět k odpustkům. Ty se tiskly často a vždy ve velkém množství, z let krátce po vzniku tištěných biblí je doložen i případ, kdy bylo najednou tištěnou 190 000 (!) odpustků. Tyto texty byly vydávány hříšníkům, kteří složili předem stanovený obnos ve prospěch církve. Poté se mohli s lehkou myslí vydat ke zpovědi, během níž jim byly hříšky odpuštěny. Význam tohoto tištěného dokumentu navíc vyzdvihuje i to, že nejstarší odpustky byly tištěny výhradně na drahém pergamenu.

Na sklonku života se Gutenberg stal členem družiny mohučského arcibiskupa Adolfa Nasavského. Z jeho prostředků zčásti i žil – každý rok dostával ošacení, přes 2000 litrů obilí a 2000 litrů vína. Tyto naturálie byly dodávány přímo do jeho domu v Mohuči. 3. února 1468 pak Gutenberg umírá. Pohřben byl ve františkánském kostele. Jeho hrob je však dnes neznámý, protože po převzetí kostela jezuity byl vydán pokyn, aby byly všechny náhrobní kameny vyhlazeny.

Text je krácenou a upravenou verzí studie, která bude publikována v knize M. Bárta, M. Kovář, eds.: Lidé a Dějiny. Praha, Academia 2017.

Dokončení příště.

24. června 2017