Editorial Dalibora Balšínka

Editorial Dalibora Balšínka

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V redakci máme architekturu rádi. Přiznám se, že s tímto tématem obtěžuju všude, kde působím, proto se také už téměř rok můžete setkávat s články Terezy Kozlové, která má podobnou zálibu, ale na rozdíl ode mne i větší znalosti, a proto její texty čtu rád. Ještě před lety jsem do Lidových novin přivedl Adama Gebriana, jenž několik let obohacoval jejich stránky, získal si velké renomé a stal se respektovaným popularizátorem architektury a urbanismu. Adam už píše málo a určitě ne do Lidových novin, z nichž odešel krátce po nás. Svým zálibám jsme ale věrni zůstali.

I Týdeník Echo vydává každý rok speciální přílohu a toto vydání je obdařeno Salonem, který se vyznačuje výjimečnou sestavou diskutujících. Jiří Peňás sezval šest hostů významných jmen. Nevybrali jsme nic jednoduššího než normalizační architekturu, kterou „lid nemá rád“, ale o to větší je potřeba její významné kusy chránit a obhajovat.

Řádění komunistických funkcionářů se často fatálně podepsalo na podobě českých a moravských měst, někdy se však nemůžu ubránit dojmu, že nemenší běsy přinesla i raná devadesátá léta, a to nejen v individuální výstavbě, ale i v případě nových veřejných budov. Nebouraly se tolik historické budovy, ale vznikaly často otřesné rekonstrukce a volný prostor nahrazovaly obludy.

Ten kontrast vyniká ve srovnání se stavbami, jež vznikaly po založení Československa, kdy nová architektura byla součástí ideje nově se konstituující republiky, a s tím, co se stavělo, když jsme opět v roce 1989 získali svobodu a demokracii. Nikdo to nepovažoval za důležité, určitě se to nestalo součástí vládních reforem a česká města dostala zásah veksláckého kapitalismu.

To už je naštěstí pryč, začaly se stavět cenné domy, ale možná s výjimkou Litomyšle, která měla osvíceného starostu s uceleným urbanistickým konceptem, šlo spíš o náhodné jevy jako knihovnu Liberci, Národní technickou knihovnu v Praze, fakultu architektury tamtéž nebo Pleskotovy realizace v bývalých průmyslových zónách Ostravy.

Obdobná situace panovala v prvních dekádách i v individuální výstavbě, kde se řádění nevkusu vybouřilo v podobě podnikatelského baroka a v satelitních městečkách. Zachraňovaly to spíš nízkorozpočtové domy střední třídy, podnikatelé si začali dobré architekty najímat až mnohem později, když už si užili dost drahých aut a jiného spotřebního zboží a pochopili, že se mohou do dějin země zapsat i tímto způsobem. A je celkem fuk, jestli hlavním motivem byl snobismus, hlavně že takové stavby začaly vznikat. Takže dynamit by si developeři a stavebníci měli šetřit na disneyovské stavby z let 90. let, a to opravdu dobré z doby normalizace by měli nechat stát.

16. února 2017