Je to tak, Andrej Babiš není politik a jeho hnutí není tradiční politická strana. Kdyby totiž tou tradiční politickou stranou bylo, ministr financí by dnes už nebyl jeho předsedou. Normální partaj by ho po všech těch skečích, které kolem svých daní a dluhopisů předvedl, vyhodnotila jako přítěž, vnímala by tlak ze strany koaličních partnerů zvenčí a ambiciózních pretendentů na vůdčí postavení zevnitř, zbavila se ho, možná by mu na cestu ještě zatleskala, ale to by bylo asi tak všechno. Jenomže hnutí ANO bez Andreje Babiše je asi jako vodňanské kuře bez kuřete – není to tak úplně ono. Uskupení, jehož jediným smyslem je poskytovat politickou podporu Andreji Babišovi, vykonávat jeho vůli, se bez něj v čele obejít nemůže, to dá rozum.

Jiná otázka je, jestli může vydržet Babišova dominance mimo vlastní hnutí, jestli i nadále zůstane hegemonem průzkumů veřejného mínění, samozřejmým „budoucím premiérem“ v politických prognózách a po podzimních volbách i faktickým předsedou vlády. Populární čeští politici umírají na směšnost, příkladem budiž nebožtík Stanislav Gross. A Andrej Babiš na svém zesměšnění pracuje s úsilím hodným lepší věci (nebo jak se to vezme).

Jeho přežití závisí na tom, zda nechuť jeho stoupenců k demokratické politice je dostatečně silná, aby to převážilo všechny předsedovy nezvládnuté promluvy, úlety, ztrapnění se. V příběhu ANO je možné právem vidět příběh velkých peněz, bezohledného mocenského tahu, snahy podmanit si politiku, média, příběh primitivního, avšak účinného politického marketingu, který proměňuje prázdnotu v přednost.

Je to ale taky příběh strany, která vznikla jako odpověď na nějakou reálnou poptávku (nebo ji chytře využila). To, co na Andreji Babišovi může mnoha lidem připadat odpudivé či hrozivé, jiné lidi přitahuje, je to svým způsobem jejich, AB mluví za ně. Vyjadřuje jejich nechuť ke „starému režimu“ a jeho představitelům, k parlamentu, té žvanírně, kam nemá význam chodit, když se v ní probírají moje daně, víru v jakýsi nad politiku povznesený technokratismus, který zná praktická řešení, jež jsou pro ideologiemi zaslepené tradiční strany nerozeznatelná. Ta sdílená víra a nechuť může pomoci vyložit současné dění jako další pokračování zápasu mezi starými a prohnilými proti nastupující dravé síle. Trapná reality show, jejímž se Andrej Babiš stal velmi agilním protagonistou, může na některé lidi ještě pořád působit jako menší zlo než návrat „politiků“. Předseda ANO teď prochází nejtěžším testem své kariéry, spřízněná média, marketingové a další agentury mu jako pomoc nemusejí stačit, pravděpodobně ale budou. A i kdyby ne, najde si ten znechucený postoj, jenž AB úspěšně artikuloval, nějakého jiného mluvčího. Spíš to ale nebude potřebovat.