Je Západ schopen se bránit útoku na své území a hodnoty?

Když válka přišla do Evropy

Je Západ schopen se bránit útoku na své území a hodnoty?
Když válka přišla do Evropy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

„Jde o válečný akt,“ prohlásil francouzský prezident Francois Hollande poté, co při sérii teroristických masakrů v Paříži přišlo o život 132 lidí a dalších více než tři sta bylo vážně zraněno. Několik desítek jich stále v pařížských nemocnicích bojuje o život. K útokům se hned v sobotu oficiálním prohlášením přihlásilo islamistické hnutí Islámský stát. Francie, jež se dlouhodobě účastní bombardování území ovládaného IS, okamžitě odpověděla silnými nálety na syrskou Rakku, kterou islamisté považují za své hlavní město.

Ministerský předseda Manuel Valls varoval, že černým pátkem 13. listopadu to neskončilo. „Víme, že operace, které byly připravovány, neskončily a jsou stále připravovány proti Francii, ale i proti dalším evropským zemím.“ Britský premiér David Cameron vzápětí po jeho projevu upozornil, že tajné služby a bezpečnostní složky zabránily v poslední době sedmi útokům ve Velké Británii.

Islámský stát mění styl

Z toho, co v této chvíli víme od francouzských vyšetřovatelů, je zřejmé, že jde o průlom v dosavadní taktice Islámského státu. Je to první útok, při němž byli využiti rekruti chalífátu narození ve Francii a Belgii, z nichž někteří přímo prošli Sýrií a vrátili se do Evropy vraždit.

Když 11. září 2001 al-Káida zaútočila na Ameriku, Spojené státy jako člen Severoatlantické aliance požádaly o aktivaci článku pět o společné obraně, podle nějž se útok na jednu členskou zemi aliance považuje za útok na všechny ostatní. Francie je členem NATO i Evropské unie. Francouzský prezident teď hovoří o válečném aktu, ale Paříž zatím o aktivování článku o společné obraně nepožádala. Nikdo z evropských státníků o tom ani nemluví. Všichni si moc dobře uvědomují, že dohoda o společném zásahu proti IS, který by, aby byl efektivní, musel být veden nejen ze vzduchu, ale i po zemi, je obtížná až nemožná.

Z toho, co v této chvíli víme, je zřejmé, že hlavní štáb přípravy útoků na Paříž byl mezi Rakkou a bruselskou čtvrtí Molenbeek, jíž se říká hlavní město evropského džihádu. Odtud pocházel sedmadvacetiletý Belgičan marockého půdu Abdelhamid Abaaoud, kterého belgičtí a francouzští vyšetřovatelé považují za hlavní mozek útoků na Paříž. V Molenbeeku žili i někteří další atentátníci, přestože to byli Francouzi. Paříž nebyla Abaaoudovou první a jedinou akcií v Evropě. Letos v srpnu naplánoval útok na rychlovlak Thalys, mířící z Amsterdamu do Paříže. Střílejícího Maročana tehdy přemohli američtí vojáci v civilu, kteří náhodou cestovali stejným vlakem.

Noc v pátek 13. listopadu. Policista odvádí zraněného muže z koncertního sálu Bataclan - Foto: Reuters

Abaaouda, který se podle dostupných informací momentálně možná opět nachází v Sýrii, poslal letos v červenci belgický soud v nepřítomnosti za verbování islamistů na dvacet let do vězení. Pro IS se mu podařilo rekrutovat i svého bratra Younese. Ten do tréninkového centra v Sýrii odcestoval ve svých třinácti letech. Tehdy se o něm v té souvislosti psalo jako o nejmladším džihádistovi.

Hlavní město džihádu v Evropě

Abaaoudovi se podařilo z Belgie uniknout ještě před loňským zásahem proti islamistům v Molenbeeku. Vyšetřovatelé o něm od začátku mluvili jako o lídrovi molenbeeckých džihádistů. Policie získala zprávy, že by se měl pohybovat v Řecku. „V Řecku se ho nepodařilo najít, ale pátrání po něm pokračuje a věříme, že se nám ho brzy podaří zadržet,“ citovala tehdy francouzská France 24 belgického ministra spravedlnosti Koena Geense. Už to, že se k bruselskému džihádistovi vyjadřoval ministr spravedlnosti, ukazuje, že to mezi islamisty nebyl žádný pěšák.

Abaaoudovi se ale z Řecka podařilo dostat do Sýrie, kde už byl předtím několikrát. Začátkem tohoto roku dal v Sýrii rozhovor magazínu Dabiq, vydávanému Islámským státem. Tvrdil v něm, že před časem cestoval ze Sýrie do Belgie a připravoval tam útoky v Evropě. Vůdci IS si ho prý k tomuto úkolu vybrali. Do Belgie podle svých slov cestoval ze Sýrie přes Řecko se dvěma dalšími komplici. Ve zmíněném rozhovoru naznačoval, že cílem útoků by se měla stát Belgie. Ta má mimochodem podle odhadů zpravodajských služeb v Sýrii a Iráku nejvíce rekrutovaných džihádistů na počet obyvatel (jako město vede švédský Göteborg). Mezi islamisty byl Abaaoud známý pod jménem Katiba al-Battar, což znamená Prorokův meč.

Jeho otec Omar měl v Molenbeeku obchod a po tehdejší razii na islamisty mluvil s belgickým deníkem Het Laatste Nieuws. „Stydím se za svého syna. Úplně zruinoval naše životy. Proč chce ve jménu Boha zabíjet nevinné Belgičany? Naše rodina za všechno v životě vděčí Belgii.“

Omar Abaaoud přišel do Belgie před čtyřiceti lety a pracoval v dolech. Před lety si ale pro sebe a svého syna pořídil dva obchody s oděvy. „Měli jsme tady dobrý, dokonce fantastický život,“ popisoval loni belgickým novinářům otec strůjce útoků na Paříž.

Abaaoud byl podle vyšetřovatelů přímo v kontaktu s Ibrahimem Abdeslamem, který útočil v pařížském klubu Bataclan, kde zůstalo 89 mrtvých. Jeho bratr Salah byl v pondělí 16. listopadu zadržen při razii právě v Molenbeeku. Francouzská média s odkazy na vyšetřovatele upozorňují, že většina ze skupiny atentátníků Sýrii v minulosti navštívila. Před stadionem Stade de France útočil terorista, který přišel se syrským pasem na jméno Ahmad Al Mohammad 3. října jako uprchlík do Řecka. V Rakousku ale jeho stopa mizí.

Když se není kam integrovat

Epicentrem IS v Evropě, kde se útok připravoval, byl bruselský Molenbeek. Tato čtvrť, kde jsou razie vůči džihádistům pravidelným koloritem, leží jen šest kilometrů od evropské čtvrti, kde sídlí unijní instituce v čele s Evropskou komisí a Evropským parlamentu. Svět džihádu a evropských úředníků od sebe dělí hipsterská módní čtvrť. O nesnadných francouzských předměstích, kde bují radikální islám a nejezdí tam sanitky a policie, se často mluví jako o odstrašujících případech nevydařené integrace přistěhovalců. O tom, že podobně drsný svět sousedí přímo s institucemi Evropské unie, se referuje podstatně méně.

Veterán amerických bezpečnostních služeb a historik John R. Schindler upozorňuje, že informace o tom, že se ze severu Francie a z Belgie stala základna džihádistů, jsou známé od roku 1995. To, že teď vraždí pod vlajkou Islámského státu, je jen souhra okolností. V tomto duševním rozpoložení je schopná tyto radikály rekrutovat jakákoliv džihádistická organizace.

Belgičtí i evropští politici zjevně příběhy jako Molenbeek dlouho vytěsňovali. „Musím prověřit, jestli tahle čtvrť zůstala problémová,“ cituje v reportáži o hlavním městě evropských džihádistů britský deník The Guardian belgického ministra vnitra Jana Jambona.

Belgie je zjevně zemí, kde se integrace nepovedla. Jenže jak se mohla povést, když není do čeho integrovat? Málokdo z obyvatel království se označí za Belgičana. Cítí se buď Valonem, nebo Vlámem. Když se v roce 2009 stal Vlám Yves Leterme belgickým premiérem, nebyl schopen zazpívat belgickou hymnu a spustil Marseillaisu. Belgie je předobrazem stavu, k němuž se snaží evropští mandaríni směřovat Evropskou unii. Nezáleží na tom, jestli jste Francouz nebo Němec, hlavně musíte být Evropan. Když bylo v roce 2006 po volebním patu velmi obtížné sestavit vládu, fanoušci čím dál hlubší integrace Evropy se odvolávali na to, že to není problém. Vždyť Belgie přece neměla vládu víc než pět set dní a prý fungovala. Molenbeek je ukázka toho, že to s tím fungováním státu a jeho institucí tak slavné nebylo. Bohatá Belgie (s HDP na hlavu na úrovni 119 % průměru Evropské unie jen o málo chudší než Německo se 124 % a bohatší než Francie se 107 %) je v mnoha ohledech padlým státem. Jen se o tom příliš nemluví.

Lavina sebrala rozvědkám přehled

Abaaoudova skupina měla zjevně v Paříži rozsáhlejší teroristické plány, než se nakonec podařilo uskutečnit. Hlavním centrem vraždění se neměla stát koncertní síň Bataclan v jedenáctém pařížském obvodě, ale stadion Stade de France, kde se právě odehrával přátelský zápas Francie s Německem. Na tribuně seděl francouzský prezident Francois Hollande a německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier. Před stadionem se odpálili hned tři sebevražední atentátníci. Přinejmenším jeden z nich se snažil dostat přímo dovnitř stadionu, kde byly desítky tisíc lidí. Před branami se odpálil až poté, co se mu nepodařilo proniknout přes bezpečnostní kontroly. Kdyby to dokázal, odehrál by se obrovský masakr právě tady, kde seděly špičky francouzské a německé politiky. Všechny cíle byly symbolicky vybrány přesně podle toho, co islamisté na evropské civilizaci nenávidí. Bary, restaurace, hudební klub. V prohlášení IS po útocích stojí, že si Paříž vybrali jako „hlavní město perverze“.

Zorganizovat útok bylo snazší než před lety, o čemž svědčí volný pohyb atentátníků Řeckem. V posledních měsících Evropa rezignovala na ochranu vnější hranice schengenského prostoru a putují po ní bez jakýchkoliv překážek, a v mnoha případech i bez jakýchkoliv dokladů, stovky tisíc lidí. Nikdo je nenutí registrovat se v první zemi Evropské unie, do níž vstoupí. Dublinský systém, který to vyžadoval, fakticky padl poté, co Německo koncem srpna vyhlásilo, že ho nebude dodržovat. Ministři vnitra různých zemí, včetně českého Milana Chovance, upozorňují, že po Evropě se pohybují miliony lidí, o nichž nikdo nic neví. Sami Němci den před pařížskými atentáty přiznali, že vůbec netuší, kolik lidí se skutečně v azylových centrech přihlásilo. A to je řeč o těch, kteří vůbec na úřady přišli. Desítky tisíc dalších jen volně projdou nechráněnými hranicemi a mizí neznámo kam. Zdroj z české rozvědky ÚZSI minulý týden přiznal, že evropské rozvědky nemají přehled, co jsou lidé, kteří jako přistěhovalci pochodují Evropou, zač. V takovém počtu je nemožné přehled udržet. Francouzská rozvědka patřila k těm nejlepším. V minulosti se jí dařilo předem likvidovat chystané útoky. Chaos, který v Evropě vznikl, byl ale zjevně i nad její síly. Několik z atentátníků přitom v minulosti sledovala jako nebezpečné radikální islamisty.

Technologie proti Západu

Pařížské útoky také ukázaly, jak je po případech Juliana Assange s WikiLeaks a Edwarda Snowdena, kteří vynesli citlivé informace, čím dál složitější udržet přehled o elektronické komunikaci, již džihádisté využívají. Belgičtí vyšetřovatelé upozornili, že pařížská teroristická skupina spolu komunikovala přes systém zpráv na herní konzoli Sony PlayStation 4. Větší počet hráčů v něm může využívat kryptovanou komunikaci, do níž se rozvědky velmi těžko nabourávají.

Po Snowdenovi a WikiLeaks se v Silicon Valley, kde se většina nových programů vyvíjí, rozšířila atmosféra, v níž firmy odmítají nechávat ve svých nových produktech „zadní dveře“, do nichž by se oficiální úřady včetně tajných služeb mohly dostat. Teroristé se nedomlouvají přes snadno sledovatelné telefony, sociální sítě nebo maily, ale přes tyto aplikace. Už výše citovaný belgický ministr vnitra Jan Jambon týden před pařížskými atentáty přiznal, že právě komunikace přes PlayStation 4 je mnohem hůř sledovatelná než v jiných kryptovaných systémech, přes něž se dají posílat zprávy. „To, co mě v noci budí ze spaní, je chlap za svým počítačem, který dostává zprávy od Islámského státu a dalších nenávistných džihádistů. Sledovat PlayStation 4 je ještě obtížnější než sledovat WhatsApp,“ řekl v narážce na aplikaci, již džihádisté také hojně využívají.

Je to další ukázka toho, jak se západní civilizace stala zranitelnou přes své civilizační a technologické vymoženosti. Podobně jako když v návalu pseudohumanismu přestala kontrolovat hranice a dovolila lavině uprchlíků putovat volně Evropou, čímž ztížila rozvědkám přehled o nebezpečných teroristech.

Není náhoda, že se terčem útoků stala právě Francie. Je to země, která dnes z velkých evropských států ve vztahu jak k muslimům obecně, tak k islamistům zastává nejtvrdší linii. Na rozdíl od Německa, Británie, o progresivistickém Švédsku nemluvě, Francie nevyznává ideje multikulturalismu a nutí muslimy (byť z velké části neúspěšně) přijmout pravidla většinové společnosti. Už deset let se tam nesmí do škol a veřejných budov nosit šátky ani další náboženské symboly. Od roku 2011 si v Paříži ženy nesmějí zahalovat celou tvář.

Francouzi jsou zároveň dnes v Evropě největší jestřábi, pokud jde o zásahy v problémových místech Blízkého východu a Afriky. Nejenže bombardují pozice Islámského státu. Jako jediní z velkých zemí také oficiálně tvrdí, že Bašár Asad musí být odstaven od moci, zatímco Berlín i Londýn nejistě přešlapují. Zapojili se do operací v Libyi, Mali i Čadu. Francouzská veřejnost na rozdíl třeba od té britské, která je nyní v pacifistickém rozpoložení, ty zásahy schvaluje.

Zásadní otázka je, jak příchod války do Paříže změní evropskou politiku v přistěhovalectví, ochraně hranic a intervencích na Blízkém východě. Zatím to vypadá, že v tvrdé linii je Paříž hodně izolovaná. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se po atentátech tvářil, jako by se nic nestalo, a zdůrazňoval, že Evropa hlavně nesmí změnit svou vstřícnou politiku vůči migrantům. Německá kancléřka neřekla vůbec nic podstatného. A Steinmeier, který seděl při atentátech na tribuně stadionu v Paříži, varoval před unáhlenými kroky a vylučoval intervenci proti IS na zemi. Francouzští politici od Marine Le Penové po Nicolase Sarkozyho, který vede pravicové republikány, také volají po hlubší spolupráci s Ruskem v Sýrii. Postupně se k nim přidává i prezident Hollande. V Moskvě vidí Francouzi odhodlaného spojence.

Co se musí stát, aby Evropa konečně začala jednat a chránit se?