Protagonista legendárního filmu „Čínská čtvrť“ Jake Gittes

Hrdina, který měl skončit jinak

Protagonista legendárního filmu „Čínská čtvrť“ Jake Gittes
Hrdina, který měl skončit jinak

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Čínskou čtvrť (1974) Romana Polanského jsem poprvé viděl tak v šesté třídě základní školy, navštěvování nepřístupných filmů byl mezi spolužáky oblíbený sport. Někdy došlo i na ten adrenalin, byly uvaděčky, jež svou práci braly jako poslání a ve vztahu k návštěvníkům, kteří nedosáhli uložené věkové hranice, razily nekompromisní No pasarán!. O přestávkách jsme si sdělovali „highlighty“ jednotlivých filmů, v Čínské čtvrti to byla scéna, v níž trochu zakrslý ranař řízne hlavního hrdinu, soukromého detektiva Jakea Gittese, do nosu. Je to svědectví o dětské nevinnosti.

Vybrat tohle jako nejdrsnější místo filmu, který je tak krajním způsobem krutý a v jehož závěru vyjde najevo ten – alespoň ve světě v tehdejší ČSSR dostupného filmu – tak nemyslitelný a temný skutek jako incest. Ta krutost i mimořádná povaha zločinu Noaha Crosse ale byla nad dětské chápání, takže v klukovské paměti utkvěl hlavně ten krvácející frňák. A ona to je skutečně působivá scéna – typická pro Polanského, který si také toho drobného agresora s chutí zahrál. Ledově groteskní, trochu absurdní a nakonec jaksi bezděčně a náhle krvavá. Taky snad symbolická. Gittes dostane do nosu, protože ho strká, kam nemá. A možná by bylo skutečně lepší, kdyby Gittes v Čínské čtvrti potlačil svou zvědavost a ješitnost, nikam ten nos nestrkal. Nikomu nepomohl, dopadlo to strašně.

O Čínské čtvrti se právem říká, že je to dokonalý film. Je to ale paradoxní dokonalost. Dokonalý žánrový film, který však v závěru předvede jakýsi žánrový přemet. „Polanski tak dlouho bezohledně trýzní žánr, až z něj vymlátí tragédii,“ napsala dobová kritika. Je to dokonalý retro film, a přitom naprosté antiretro. Všechny ty pečlivě rekonstruované dobové detaily nevytvářejí iluzi starých dobrých časů, zobrazují místo toho jakési líbezné peklo, pod jehož k nostalgii pobízejícím povrchem tluče černočerné srdce. Dokonalý film noir, jenž se přitom většinou odehrává v plném slunečním světle, neúprosném a spalujícím. Podobně paradoxní je i hrdina Polanského filmu. Na první pohled odpovídá typu privátního očka z próz americké drsné školy.

Bývalý policista, který ze služby odešel z osobních důvodů, kvůli případu v Čínské čtvrti, přišel tehdy o životní lásku. Stal se z něj cynický a vtipný chlapík, který se všelijak protlouká. Známe podobné. Autor toho nejslavnějšího z nich, Phila Marlowea, ho charakterizoval: „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. (...) Musí být celý muž, normální, a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ Jenomže Jake Gittes neudělá svět bezpečnějším a nezachová se hrdě, o svou hrdost naopak přijde. Není to ani klasický rozporný hrdina z filmu noir, který doplácí na svou vášeň. Gittes svou vášeň zapře. Prostě to vzdá.

Od případu údajné nevěry později zavražděného městského úředníka odpovědného za hospodaření s vodou se pozornou pečlivostí propátrá až k něčemu daleko širšímu a temnějšímu – pozemkové machinaci, v čase dlouhého a zničujícího sucha někdo nechává odvádět vodu, jež měla zavlažovat farmy v San Fernando Valley, sráží tak ceny pozemků, které bude vbrzku možné výhodně prodat státu. Ten někdo je Noah Cross, otec Evelyn, do níž se Jake během pátrání zamiloval a začal si s ní. Zavraždil jejího manžela, někdejšího obchodního partnera a později městského úředníka, protože jeho plán prokoukl. Ale dopustil se ještě něčeho hroznějšího. Jake z Evelyn doslova vymlátí přiznání, že ta mladá dívka, kterou Jake na začátku filmu vyfotil a již chce za každou cenu najít Noah Cross, je její dcera. Vlastně sestra. Dcera. Sestra. Dcera i sestra…

V původním scénáři Roberta Townea končí příběh Čínské čtvrti úplně jinak než v dokončeném filmu. Evelyn s Jakeovou pomocí zastřelí Noaha Crosse na pláži, již bičuje přívalový déšť, jako kdyby s Crossovou smrtí skončila i ta klimatická pohroma, z níž chtěl těžit. Voda, kterou kradl, přichází shůry skoro jako zásahem vyšší moci. Z Polanského filmu ale Cross odchází jako vítěz, odvádí si mladičkou oběť, po níž pátral, Evelyn je mrtvá, zastřelená policií poté, co se otce neúspěšně pokusila zabít a s dcerou/sestrou ujížděla z místa činu. Polanski tu změnu vysvětloval potřebou udělat z příběhu skutečnou tragédii, povedlo se mu to nezapomenutelným způsobem. Je to ale tragédie beze stopy katarze, žádná očista, jen vítězné zlo a všeobecná špína. Vznešeně melancholická trubka v hudbě Elliota Goldenthala v tom kontextu může znít až výsměšně.

Prakticky všechny filmy Romana Polanského vyjadřují hlubokou skepsi k člověku. Je to snadné pochopit. Tvůrce, jenž se jako dítě musel v Polsku skrývat, aby unikl holokaustu, jehož manželku bezdůvodně zavraždili členové pověstného Mansonova gangu při masakru v Bel Air a který má sám v životě hodně temná místa, nemá moc důvodů chovat o lidech sebemenší iluze.

ilustrační foto - Magic Box

„Většina lidí nemusí čelit poznání, že ve správnou dobu a na správném místě jsou schopni čehokoliv,“ řekne Noah Cross jako jediné vysvětlení svého skutku. Jako by si tím potvrzoval status božského dravce, který je nad všemi pravidly a potřebuje se o tom ujistit porušením i toho největšího tabu. Není jako ta v nevědomosti žijící většina. On té pravdě čelit dokázal, žije ji. A teď je tady, mocný a silný. Život Jakea Gittese jako kdyby taky směřoval k tomu správnému okamžiku na správném místě. Noční ulici, kde na místě řidiče bílého kabrioletu sedí tělo zastřelené ženy, již miloval, hlava stlačuje volant a mezi ztichlými domy se nese to houkání. Vrah a násilník, stařec v bílém obleku z místa krveprolití odvádí dívku, ještě dítě, plod jeho incestního vztahu, a z jeho uslintaného pohledu je jasné, co bude následovat, až spolu budou sami. A v tomhle okamžiku udělá Jake to svoje cokoliv – nic. Nechá to být. Nejdřív se vzpouzí, ale pak mu kamarád od policie řekne to pověstné: „Zapomeň na to, Jakeu. Tohle je Čínská čtvrť.“ 

A Jake to přijme, jeho zdrcený smutek může být jenom alibi, netruchlí za zabitou láskou, ale spíš za sebou. Nedalo jim moc práce ho přesvědčit, udělat z něj pasivního svědka triumfu zla. Tenhle svět může působit jako jedna velká „Čínská čtvrť“. Protože v něm jsou lidi jako Noah Cross. Protože v něm jsou lidi jako Jake Gittes.

7. července 2017